pátek 1. června 2012

Je zdravé a praktické být štíhlý. Místo břichu zatím nosím pod bundou nákup.

pondělí 28. května 2012

Nové kolo

Mám nové kolo. Sice na něm budou potřeba vyměnit duše, pláště, rozmazat řetěz a přehazovačku, bude potřeba vydrhnout smirkem od rzi a umýt, ale zase nebylo drahý.
Mám radost!

pátek 25. května 2012

Hvězda z popela


Užívej si
dokud budeš moci
využij dne, využij noci
až ocitneš se bez t
ěla
zhasne tvá hv
ězda z popela
T
ěžce tě bude mrzet
každý den cos nechala sv
ůj dým
t
ě místo světla tvořit stín
až budeš se m
ěnit v Nic.

středa 23. května 2012

Má mě ráda! Koupila mi pivo.
Můj nový životní cíl je stát se prvním člověkem, který plivne do černé díry. Pokud se věda neplete, mohl bych plivat z pěkně velký dálky a stejně se nemůžu netrefit.

sobota 19. května 2012

Tučňák


Vím o jednom tučňáku,
bydlel u nás v mrazáku,
toho štvaly nejvíce
nedovřené dveře lednice.


Nejradši měl všechno bílé,
k snídani míval zmrzlé filé,
K obědu si rád dopřával,
bývala treska, jednou i narval,
a lehčí jídlo k večeři,
sardinky nebo úhoři.

Nejvíce z celé civilizace
zajímala ho lyofilizace,
zmrzlinové dorty,
adrenalinové sporty.

Na bruslení však byl moc vratký,
na snowboard zase moc krátký.

I při všech těch potížích,
stal se skokanem na lyžích.
Jednou při skvělém větru
stal se prvním tučňákem,
co letěl 300 metrů.

TrampoTy

Dnešní den TrampoT s oběma té velkými, protože to se jen tak nestává.
Telefon od Jany, že v práci není žebřík, asi ani nebudu zmiňovat. Za to nemůžu.
Po obědě jsem si šel zaběhat, a tam to všechno skutečně začalo. Nejdřív opětně telefon, který se mi povedlo Lukášovi 3x vytípnout, než jsem se domluvil se sluchátky, že budeme telefonovat. Dohovořili jsme a sluchátka si vzpomněla na to, že jsem říkal, že si hodlám pořídit nová kvůli zlámanému kabelu, a zareagovala nečekaně výpovědí tlačítka Zapnout - Vypnout, které se vlomilo a zapadlo kamsi do jejich útrob. Nicméně jsem zapnul - vypnul klíči, pomohl nějakým začínajícím kešerům a doběhl na koleje.
Vložím klíč do zámku, otočím - nejde odemknout. Zkouším to znovu a znovu. Druhý klíč. Nic. Dobře, dojdu na recepci. Hodná paní recepční jde se mnou a mně na naší chodbě dojde, na kterou stranu jsem odemykal já a na kterou stranu se odemykat má. Nebyly stejné. Aspoň že to vzala s úsměvem.
Vzhledem k tomu, že na hokej koukáme s mojí sousedkou - Slovenkou, začínám z toho mít trochu špatný pocit.


EDIT: Sluchátka jsem spravil, ale s tím hokejem jsem měl pocit oprávněný.