Martina Pohanková - Milostný triptych o čtyřech částech

 Prvenství...

Existuje mnoho skupin lidí, dobrodruhů, kteří se za ním honí nedbaje nákladů a osobních obětí - mořeplavci, horolezci, klidně bychom mohli začlenit i astronauty a další. Neobjevených krajin a nedobytých vrcholů je však dnes pomálu, najdou se sice variace, jak si dopřát prvenství aspoň v něčem, ale asi se můžeme shodnout, že cílů ubývá.

Naštěstí si lidstvo dopřává cíle nové v jiných oblastech. Já měl to štěstí, a také obrovské potěšení, že jsem mohl být jeden z prvních čtenářů první knížky, kterou autorka napsala. Hodně bych přál všem, nejen autorce, ale i potenciálním čtenářům, abychom se mohli pokochat přebalem ve výloze knihkupectví a pak šustěním stránek pod prsty někde v pohodlí.

Knížka je psaná ve stylu magického realizmu a ani se nesnaží nijak zastírat inspiraci Márquezem, když vás seznámí s postavami se jmény odkazujícími na latinskou Ameriku. Co naplat, v tomhle jsou zkrátka česká jména v nevýhodě - postavte vedle sebe jména Václav Špála a Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz y Picasso.

Začátek kapitoly je (zatím) označen jménem postavy, přes jejíž rameno budeme sledovat ubíhající děj ve dvou světech, z nichž ani jeden není ten náš.

Odlišnosti od toho našeho jsou fantaskně drobné, ale neobyčejně hravé - průmysl stojící na bezové naftě, straka živící se levnou bižuterií nebo provozování módní podvodní jógy. Mezi tím vším však probíhají velmi běžné mezilidské vztahy.

Nicolas zavěsil a v minutě, ve které Elumiér zaraženě přemýšlel se sluchátkem pořád v ruce, měl již na posteli hotelu U modré červenky extatický ranní sex, ze kterého za devět měsíců vzešlo nemanželské dítě, holčička Nora, kterou omylem zaměnili v porodnici, a tak vyrůstala u kočovných cikánů a později se stala oblíbenou seriálovou herečkou. Ale o tom možná někdy jindy.

Mou neřest čtení před spaním kniha vyšperkovala tím, že můj mozek vydrážděný větším zapojením fantazie upadal do ještě barevnějších snů než obvykle. Vcelku stydlivé ohmatávání fantaskní vedlejší reality v knize, kdy jsem si už už myslel, že začínám navíjet jemné vlákénko příběhu knihy však narušila autorka otřesem tak mocným, že od té doby jsem nečetl jenom před spaním, ale i hned po probuzení.

K tomu všemu připomenutí, že španělské motivy nemusí znamenat jen sépiové odstíny vyhřátých ulic, po kterých se zrovna neprohánění vystresovaní býci, a bílé pláže pod vysokými tmavými útesy, ale také vážná melodie občanské války přehlušovaná výstřely karabin a děl.

I ve snu ji však viděl. Stála v řadě strhaných postav a někdo jí naléhavě radil: „Neber si na sebe bílé šaty.“ Elumiér věděl proč. Protože všichni stáli na rozblácené zemi, snad na poli, rozbrázděném tak, že hroudy hlíny připomínaly vyhřezlé vnitřnosti. Pršelo a Soleila stála namačkaná mezi ostatními lidi v zástupu, ramena svěšená, jak jí byla zima. Stála v řadě, která se pomalu pohybovala, v dešti Elumiér nedokázal zahlédnout, kam, ale věděl, že ji musí zastavit, protože pokud ji z toho shluku nevytrhne, stane se něco strašného. Ale byl to sen; chtěl volat, ale nevycházel z něj žádný zvuk, chtěl za ní běžet a nemohl se hnout. Volal na ni alespoň v duchu a už už se zdálo, že si jej všimla, zvedla k němu své oči a dívala se přímo na něj, ale neviděla ho. Těžko říct, jestli ho vzbudil jeho vlastní křik nebo až křik straky, která se jeho křiku vylekala. Posadil se zpocený na posteli, ale za chvíli zase usnul a ráno si nic nepamatoval.

Jak jsem psal v úvodu - knihu si zatím jen tak někdo nepřečte, sám nevím, kolikátý v řadě čtenář jsem (gentleman se na to rozhodně dámy ptát nebude). Nicméně doufám, že kniha dostane šanci využít část pokácených lesů zasažených kůrovcem. Já bych se nestyděl ani za elektronickou verzi, ale už vím, že autorka má radši papír.
I kdyby nedošlo na nic jiného, doufám, že to není to první a poslední, co jsem od autorky četl.

Gabriel García Márquez - El amor en los tempos del cólera (Láska za časů cholery)

Další, vcelku ojedinělý příspěvek do čtenářského deníku. Spíš vlastně jen k tomu, aby blog tak trochu ožil, k čemuž mu teď paradoxně pomohla koronavirová patálie. Ostatně výběr této knihy samozřejmě vděčí stejnému viru za to, že jsem si jej vybral ke čtení.

Od G. G. Márqueze jsem již četl dvě jiné knihy - Sto roků samoty a Kroniku předem ohlášené smrti. Teď mohu říci, že všechny tři knihy se mi od něj četly velmi dobře, protože magický realismus je něco, co mě číst doopravdy baví.

Titul díla je navíc tak strašně moc obměňován a používán, že jej zná snad prakticky každý. Mě navíc rezonoval v paměti nedávno zhlédnutý seriál Narcos, kde je Márquez velmi často zmiňován ve smyslu Ano, magický realizmus, ale v Kolumbii je zkrátka možné úplně všechno. Tuhle větu z tohoto románu například vkládají v seriálu do úst samotnému Escóbarovi:

„Boháč nejsem,“ řekl. „Jsem chudý člověk, který má peníze, což není totéž.“

Láska za časů cholery mě překvapila především poloviční pravdou ve svém názvu - dílko je velmi málo o choleře. Byť je zmiňovaná v knize několikrát, téměř vždy jde o to, že daná postava cholerou ve skutečnosti netrpí. O lásce však kniha skutečně je, kromě toho je také o manželství, stáří a trpělivosti.

Byl dokonalý manžel: nikdy nezvedl nic z podlahy, nezhasínal světlo, nezavíral za sebou dveře. V jitřním šeru slýchávala, když u košile chyběl knoflíček: „Člověk by potřeboval dvě manželky, jednu na to, aby ji miloval, a druhou, aby mu přišívala knoflíky.“

Styl, jakým je kniha napsaná, připomíná dobrý rozhovor s člověkem, který se dokáže vrátit k původnímu tématu - což je dovednost, kterou nemá příliš mnoho lidí a s věkem se často vytrácí. Příběh [POZOR SPOILERY] se tak ubírá od postavy doktora Urbina, který přijde na místo skonu svého přítele šachisty, a pokračuje přes jeho manželku ke smrti jeho samotného. Zde člověk zpozorní, jelikož je popsán pohřeb zemřelého mecenáše a průkopníka boje s cholerou (tak přeci tu je), kde se po skončení celého obřadu objeví postava soka dr. Urbina, který již 55 let miluje jeho ženu. A teprve teď se dozvíme vlastní příběh celé knihy tak nějak od začátku, abychom skončili v bažině pod žlutou vlajkou, která značí nákazu cholerou a dává titul celému dílu.

Knihu si s sebou jednoznačně vezměte na exotickou dovolenou nebo do karantény po ní!

Eva M. Fernández; Helen Smith Cairns - Fundamentals of Psycholinguistics (Základy psycholingvistiky)

Výjimečně přídavek do čtenářského deníku. Myslím, že tady jsem svou schopnost přečíst jakoukoliv literaturu, co se mi dostane do rukou, dovedl na pokraj svých schopností, nicméně legrace byla, že mě bavila i tato vysokoškolská skripta pro obor velmi odlišný než ten, který jsem vystudoval já.

Kniha mi byla doporučena kdesi v pražské hospodě, tuším že studentkou právě toho odlišného oboru. To, že o ní mluvila jen v superlativech mě nakonec donutilo tuto knihu najít a koupit a posléze i přečíst.

Psycholingvistika by se dala přeložit velmi snadno jako psychologie jazyka, a a tato kniha pojednává od základů o vztahu jazyka a mozku v každém myslitelném směru, který vás napadne. A ještě určitě o pěti vztazích, které vás doteď nenapadly. Zvlášť zajímavé je pak vysvětlení některých souvislostí na mluvčích, které bych já označil slovem netradiční - bilingvní, hluchoněmí nebo nějak postižení.

Rozhodně netvrdím, že jsem 100% porozuměl všemu, a určitě jsem některé kapitoly více přeskakoval (kapitola tvoření jednotlivých slabik v ústní dutině nepatřila k těm nejzábavnějším), ale spousta věcí vás překvapí ve své jednoduchosti.
Závěrem - jedná se určitě o knihu, kterou si neužije jako čtení u bazénu úplně každý. Ti, kteří ji dostanou nastudovat povinně by podle mého mohli být mile překvapeni.

Frederick Forsyth - The Dogs of War (Žoldáci)

Debilní, debilní Archer! Koukám na titul v originále a nemůžu se nesmát. Nicméně, k věci a vážnému tématu.

Jedete do Afriky s pár přáteli. Hodláte si to užít naplno. Ptáte se, co všechno si vzít s sebou, když si chcete naplno užít džungli, oblázkové pláže, noční vylodění a svržení banánové republiky? Sáhněte po Žoldácích a vyrazte na nákupy!

Od F. Forsytha jsem už četl Spis Odessa, a jak jsem předpokládal, ani další kniha nezklamala. Při čtení jeho knížek minimálně dostanete pocit, že autor věci opravdu rozumí. Což by vzhledem k jeho kariéře u MI6 mohlo být patrně i pravdou. Nicméně, vzhledem ke komentářům ke knize, které jsem stihl pročíst, nemálo lidem přijde jeho styl psaní příliš podrobný a málo čtivý. Nicméně, já jsem člověk, který si svého času opravdu užil Zápisky o válce galské, Žoldáky jsem si užil ještě více.

Pokud potřebujete nonstop akci, berte druhý odstavec tohoto článku svým způsobem jako varování. 90% knihy je věnováno přípravě na akci, což nutně neznamená, že to musí být nuda. Je tu i taková lehce erotická vlnka, která dělá z hlavního hrdiny "Kočky" Shannona dle mého alfu hazardéra.
Nicméně jsem knížku přečetl během asi 24 hodin. Mějte to jako bernou minci, že to stojí za to.

Kakuzo Okakura - The Book of Tea

... we await the great Avatar. Meanwhile, let us have a sip of tea. The afternoon glow is brightening the bamboos, the fountains are bubbling with delight, the soughing of the pines is heard in our kettle.

Možná, že trochu tušíte, že je to takový restík z Japonska. Měl jsem vpravdě přichystanou pěknou řádku knih. Vlastně tato byla první na řadě, ale pak jsem v rychlosti sfouknul Knihu samuraje, abych ji zanechal v dobrých českých ručkách v zemi původu.

Kniha čaje čtenáři vštěpuje čtenáři myšlenku, že celá japonská kultura je vlastně natolik spjatá s čajem, že nebýt čajových mistrů, tak snad Japonci srkali vodu z tykví, nebo tak něco. Dobře, maličko přeháním. Nicméně vše souvisí se vším a autor nám vysvětluje, jak vše v Japonsku souvisí s čajem.

All our great tea-masters were students of Zen and attempted to introduce the spirit of Zennism into the actualities of life. Thus the room, like the other equipments of the tea-ceremony, reflects many of the Zen doctrines. The size of the orthodox tea-room, which is four mats and a half, or ten feet square, is determined by a passage in the Sutra of Vikramadytia. In that interesting work, Vikramadytia welcomes the Sait Manjushiri and eighty-four thousand disciples of Buddha in a room of this size, ---an allegory based on the theory of the non-existence of space to the truly enlightened.

Tato kniha má v některých částech poněkud stěžovací tón, nicméně většina pasáží je klidná jako odpoledne v Japonské zahradě. Což bohužel také znamená, že se u ní docela dobře usíná. Nicméně dá vám klidné sny a chuť na horký nápoj...

Celou knihu můžete stáhnout a přečíst v angličtině díky projektu Gutenberg.

"In my young days I praised the master whose pictures I liked but as my judgement matured I praised myself for liking what the masters had chosen to have me like."

Lovci monster - série

Tak mrkám tady na blog, a příspěvky prořídly. Už to skoro vypadá, že ani nečtu, ani neposlouchám. Není to úplně pravda, jenom méně píšu, anebo píšu spíše do šuplíku. Takže konec lenošení a jdeme něco napsat!

Díky blogu si můžeme lehce dohledat, že první díl Lovců monster, jednoduše nazvaný Lovci monster s.r.o., jsem slyšel během července 2016, když jsme s tátou cestovali po Sicílii. Mimochodem, slyšel jsem celou sérii díky tomu, že ji namluvil Jiřík z Království mluveného slova, které je bohužel jako webová stránka zrušená, ale existuje ještě jedno fórum, kde se dají tyto skvosty dohledat. Správný přednes vždycky dílu může dodat ještě jiskru, stejně jako ho může pěkně zničit.

Svět Lovců monster je krásně jednoduchý a velmi zábavný. Slyšeli jste někdy o nějaké nadpřirozené bytosti? Ve světě LM existuje! A podle toho, jak moc je ta věc zlá, tak vysoká je na ní stanovená odměna z fondu FoNaSil (Fond nadpřirozených sil), který spravuje americká vláda. Zároveň je vše drženo v tajnosti, aby obyčejní lidé nepropadli panice z existence nadpřirozena. A společnost Lovci monster s.r.o. se specializuje na lov monster, aby za ně vybírala odměny. A UPKM (Úřad pro kontrolu monster) zase dohlíží na to, aby se nic neprozradilo. Jak tohle někoho může nebavit?

Po prvním dílu přichází díl druhý, nazvaný Vendeta. Stále v něm vystupují členové firmy LM, v hlavní roli Owen Zastava Pitt, bojový účetní. Tentokrát jde po Pittovi dokonce jeden ze Starobylých temných bohů, přičemž Pittovi není úplně jasné proč. "Víš, Pitte, jak jsme minule hodili do té cizí dimenze atomovku? Tak ten obří korýš, který si říká Pán čiré hrůzy, si tak nějak myslí, že jsi to byl ty."
Co vám budu povídat, Owen není rád, a moc k tomu nepomáhá, že jeho tchyně doopravdy umí pít krev.

Díl třetí je věnovaný mému oblíbenému lovci Earlovi Harbingerovi, a je nese název Alfa. Já ho slyšel jako v pořadí druhý, ale nevadilo to tolik jako to, že jsem hned po něm slyšel vlastně pátý díl série... Tam těch spoilerů bylo opravdu hodně, protože série navazuje. Nicméně máte o důvod víc, proč milovat Frankse...

Díl čtvrtý, opět Owen Pitt! LM jede na dovolenou do Vegas a zvrtne se to. Jakože hotel propadnutý do cizí dimenze a obrovský drah ze slizu, který ničí Stripe zvrtnutí. Owen má opravdu co dělat, do toho všeho se ještě motá záporák z Alfy. Doposlouchal jsem to právě teď a je to fakt skvělé.
Mimochodem opravdu oceníte Jiříkův přednes, když mluví orkský pilot vrtulníku "Bohové rrotorru se vzpírrat!" Tento díl se jmenuje Legie a je v něm spousta odkazů na předchozí díly, což ho dělá taky vcelku zábavným.

Nemesis zní titul páté knihy a vysvětluje celou postavu agenta Frankse, který dělá Pittovi ve druhém díle ochranku, a ve čtvrtém dělá zkrátka správné věci. I když ho pořád nikdo nemá rád. Ne, že by na tom agentu Franksovi záleželo.

Je vydaný už i díl šestý, který má titul Invaze, ale já si počkám na mistra Jiříka.

Paměti lovce monster

Off-spin série, kterou Larry Correia sepsal s Johnem Ringem. Má dva díly, Grunge a Hříšníci. Jedná se vlastně o takové prequely k výše zmíněné sérii, i když potkáváme i tady některé charaktery, které se objevují i tam. Hlavním hrdinou této série je Chad Gardenier, který nemá žádné vyvolené schopnosti jako Owen Pitt. Ne, Chad Gardenier je jen nadprůměrně chytrý, blázen do zbraní, vynálezce, znovu oživený Bohem a seslán na zem s posláním, lingvista, autor knihy o sasquačích, uzdravený vodním monstrem a děvkař.
Ve druhém díle se dostává Chad do New Orleansu, ve kterém se to příšerami a woodoo hemží natolik, že všichni obyvatelé vědí o existenci monster a LM uznávají jako hrdiny. I vztahy s UPKM jsou o dost vřelejší a obě knížky jsou opravdu akční.

Pokud jste fandy béčkové zábavy jako jsou čeští Kulhánek, Kotleta a spol., dejte šanci malému výletu do zámoří, určitě nebudete litovat.

Lee Child - Killing Floor (Jatka)

Máme tu malé upravené městečko, útulné bistro a muže, který zrovna ušel 4 míle po silnici a hodlá si dopřát řádnou snídani. Když tu náhle dveře vykopávají policisté a muže okamžitě zatknou. Ten muž se jmenuje Jack Reacher a nehodlá nic riskovat, i když ví, že je absolutně nevinný. Co ovšem v danou chvíli neví je to, že celá tahle situace pro něj bude mnohem více osobní, než ze začátku čekal.
Výborná knížka, která mi dělala ve sluchátkách dlouhou a oceňovanou společnost. Správný akčňák s přiměřeně vymyšlenou zápletkou - taková aby to člověk ještě dokázal polknout a přitom dostatečně originální, aby to člověka ihned nenudilo. Nicméně přiznám se, vždycky se mi vybaví věta Krokodýla Dundeeho: Ten chlap pašoval kolečka.

Tsunetomo Yamamoto - Hagakure (Kniha samuraje)

Nebylo příliš těžké rozhodnout se, jakou knihu si vzít s sebou do Japonska jako četbu.  Film Ghost Dog jsem viděl již velmi dávno, a myslím, že tento film této knize dopřál nemálo čtenářů.

Zpočátku jsem se trochu styděl, jelikož jsem se začetl také do Book of Tea, kde se mimo jiné píše, že Evropané vůbec nedbají na stará japonská díla, a když už, zajímá je jen Kniha samuraje - umění věci ničit.
Knihu jsem však měl s sebou, a protože mi připadalo správné věnovat jí Míše, aby potěšila své oči rodným jazykem, přečetl jsem nejdříve Cestu samuraje. A nevěřil jsem svým očím, jak moc mě vlastně ta knížka zklamala.
Jak se v úvodu můžete dočíst, Cunetomo žil v době dlouhého míru, takže se vlastně nezúčastnil nikdy žádného boje. Což ovšem neznamená, že by se bál smrti. Právě naopak! Na vrchním příčce žebříku hodnot bylo totiž zemřít pro svého pána, kteroužto věc bych já dokázal chápat, kdyby ta smrt měla nějaký smysl. Když se však do knihy začtete, dostanete brzy pocit, že Cunetomo by byl nejraději lumíkem. Další oblíbený motiv je pití odvaru z výkalů grošovaného koně, což má zastavit krvácení.
Zkrátka a dobře, nevím, zda se ke mně nedostal špatný výběr nebo překlad, ale podle této knihy bych se na cestu samuraje asi sám nevydal. Ke všemu je napsaná jakýmsi stále stěžovatelským tónem, ale mám pocit, že to je běžná forma, jelikož Book of Tea je psaná velmi podobně.
Kdo by si chtěl přečíst, našel jsem na síti volně přístupnou anglickou verzi.

Jiří V. Svoboda - Těžká krev

Abych pravdu přiznal - knížek poezie jsem si teď dotáhnul do své knihovničky nějak hodně, nemám na to čas a nejhorší ze všeho je to, že zjišťuji, jak jsem v poezii vybíravý. Snad mne může jen uklidnit, že drtivá většina lidí není schopna číst poezii vůbec, což mě vlastně také jakožto poetu i trochu mrzí. Nevadí.
S Jiřím Václavem Svobodou bychom se snad pochopili. Aspoň mně se jeho Těžká krev líbí, i když jsem měl zpočátku těžkou hlavu a připravoval se na těžké boje za proletariát. Naštěstí tomu tak nebylo, a básničky jsou to kolikrát kratší a veskrze milé.

SESTRA

Podává mi
hrnek čaje.
Udýchaná
droboučká je.

Útlou ruku bez prstýnku
popraskanou
od lysolu.

Moje křivka na teplotce
skotačivě
skáče dolů.

Z plecháčku se na mě dívá
čerstvá ranka
mlčenlivá.

Modrobíle pruhovaný
kabát
na hřebíček věším.

Jí do tváře
lehla vráska,
které jsem si nikdy nevšim.

Larry Correia, John Ringo - Paměti lovce monster - Grunge

Další audiokniha namluvená výborným Jiříkem a napsaná Larrym Correiou zapadá do prostředí Lovců monster. Tentokrát se vracíme trochu zpátky do 80. let, protože co si budeme povídat, knížky jako Nemesis nebo Alfa se už dají těžko překonávat bez toho, aby u toho člověk nechtěně nezničil Zemi. Correia s Ringem tedy udělali takový reboot série a Paměti lovce monster vypráví úplně jiný příslušník této společnosti.
Oliver Chadwick Gardenier je bývalý mariňák, chlapík který rozumí bouchačkám a nosí s sebou do akcí katanu. Mimo jiné umí asi 16 jazyků a odmalička je děsná bedna na monstra, která studovala jeho matka, má nadprůměrné IQ a je nevyléčitelný děvkař. Napsal slovník sasquatštiny. Takže to není taková ta typická bývalá guma.

Příběhy jsou kratšího rázu s vcelku zajímavými a zábavnými odkazy na americká 80. léta, nenudí a jako oddechová četba k poslechu naprosto ideální.

Mario Puzo - The Fourth K ("K" znamená Kennedy)

Mario Puzo se zcela jistě proslavil svým Kmotrem, nicméně mohu z vlastní zkušenosti říci, že pokud sáhnete i po jiné jeho knize, patrně zklamaní nebudete. "K" znamená Kennedy již titulem napovídá, že bude z prostředí americké politiky. Nejde ovšem o Johna F. Kennedyho, ale o Francise Xaviera Kennedyho, což jsem si měl ostatně povšimnou už na začátku knihy a nebádat, na kolik jde o fikci a na kolik je příběh inspirován pravdou.

Děj knihy se točí kolem teroristické skupiny, která zavraždí papeže a unese letadlo s prezidentovou dcerou. Kennedy a skupina jeho poradců však kromě aktuální krize musí řešit ještě velmi vážnou hrozbu atomové bomby umístěné kdesi v New Yorku. Kennedyho odpověď teroristickým požadavkům je velmi tvrdá. Natolik tvrdá, že skupina významných podnikatelů je ochotna podniknout téměř cokoliv, aby Kennedyho odvolali z funkce. Obě skupiny si myslí, že jednají v nejlepším zájmu Ameriky.

Puzo dá čtenáři, podobně jako v Kmotrovi, námět k úvahám, co ještě člověka opravňuje k páchání násilí a smrti. Namísto Kmotra je ovšem v "K" tento koncept velkoformátový.

Kniha se četla bezvadně, zvláště ke konci se hezky rozjela a dobře ubíhala. Velmi mi připomněla seriál House of Cards, a to nejen křestním jménem prezidenta. Pokud jste seriál zahlédli a líbil se vám, knihu si zcela jistě vychutnáte.

Ludvík Souček - Cesta slepých ptáků I-III

Cesta slepých ptáků, Runa rider, Sluneční jezero

Tuhle knížku mi hrozně dlouho doporučoval k přečtení táta. Jenže není snadno k pořízení, tak trvalo, než jsem se k ní dostal. Dokonce jsem sehnal celou trilogii 3v1, takže třikrát taková sláva.

Proč to doporučení? Tohle zdařilé dílko totiž svým způsobem připomíná Kurupira zlověstné tajemství. Dle mého soudu by sneslo i srovnání s Válkou s mloky, aspoň co se způsobu psaní týče - je totiž napsaní jako soubor interview a reportáží. Srovnání s Kurupirou si ovšem získala svojí "uvěřitelností". Prosím, než se začnete ušklíbat, mluvím o uvěřitelnosti první knihy Cesta slepých ptáků a ještě do toho započítejte dětské oči. I když i mně se některé věci vcelku zamlouvaly a rozlišit fakta od fikce není vůbec snadné.

Celý příběh je vystavěn na setkání českého chirurga doktora Kameníka a islandského psychiatra doktora Bjelkeho. Pánové se při vcelku nepovedené návštěvě Prahy, ale po úspěšně odstraněném apendixu spřátelí a začne mezi nimi čilá korespondence. Dr. Kameník je mimo jiné také nadšený broučkař a od svého islandského kamaráda dostává poštou měsíčně několik zajímavých exemplářů. Při opakované návštěvě objeví společnou zálibu v životopise francouzského průkopníka sci-fi Julesa Vernea. Bjelke tvrdí, že totiž byl na Islandu, což není nikde v oficiálním životopise zaznamenáno. Přátelé se rozhodnou uskutečnit výpravu na Island, při které naleznou daleko více, než pár broučků...

První část / kniha se čte sama. Pokud máte aspoň trochu fantazie, necháte se odvézt na Island a žasnete, co se pod povrchem zemským tohoto nehostinného ostrova skrývá. Další dvě knihy už tak snadno spolknutelné nejsou, a i když jde o stále skvělé sci-fi, už je to přeci jen trochu více úsměvné.

Zajímavostí je, že obálku graficky navrhnul Libor Fára, jehož výstavu obálek a filmových plakátů jsem nedávno shlédnul v Doxu. Trochu mě potěšilo, že mám doma taky kus umění.

Maxim E. Matkin - Miluj ma ironicky

Pokud je někdo pravidelným čtenářem, a ke všemu má dobrou paměť, vzpomene si, že jednu knihu od Matkina jsem tu již zveřejňoval. Byl to jeho Polnocny dennik, a dostal jsem ho spolu s touto knihou od Majky. V každém případě se mi tato kniha líbila daleko více, než ta druhá zmíněná.

Miluj ma ironicky je spíše sbírkou krátkých, dvou až čtyřstránkových příběhů. Náplň je opětně obdobná: vztahy, sex a zase vztahy, a postavy v knize jsou opět označeny přezdívkami.
Kapitoly mají podtituly Návod, jak... Dozvíte se tedy něco o tématech:

• Je síce ženatý, ale už sa rozvádza - Návod, ako sa zmieriť s tým, že sú aj ľudia, čo sa nikdy nepoučia
• Naslepo a zase prvý raz - Návod, ako hľadať novú lásku, keď sme už na to zabudli
• Keď sa zobudíš a oblečieš, hoď kľúče do schránky - Návod, ako zo sexu najednu noc neurobiť traumu na celý život

Možná vám to zábavně nezní, ale doopravdy jde spíše o příběhy, než o nějakou příručku. Ale některé případy z okolí určitě poznáte.

Vernon Sullivan - Elles se rendent pas compte (Boris Vian - Holky nemaj ponětí)

Boris Vian měl přeci jen záběr. Krom super fantazijních knížek, který teda moc nepobírám, napsal taky pár béčkovejch drsáren pod pseudonymem Vernon Sullivan. A ty se mi zatím líbily úplně všechny (Naplivu na vaše hroby, U mrtvých na barvě kůže nesejde, Zabte ošklivé).

Zatímco Naplivu na vaše hroby a U mrtvých na barvě kůže nesejde se točí kolem rasismu, Holky nemaj ponětí by v případě zveřejnění dnes nadzvedly mandle LGBT komunitě natolik jistě, že by tentokrát šel do vězení na delší dobu, než jen na 15 dní.

"Můžeme toho využít, abychom je začali léčit," dodá Ritchie. "Tyhle děvuchy se často zvrhly jenom proto, že jim to nikdo dobře neudělal. Narazily na nějakého hrubiána, který je porazil nebo na to šel moc zhurta. Když jim to uděláme pěkně s citem... to by bylo, aby se jim to nezalíbilo!"

Je vidět, že tenhle můj bratříček ví, co je potřeba. Najednou se nám ta rachota začíná rýsovat moc sympaticky. No a rozdat si to s lesbičkou, to mě lákalo vždycky...

Jistě, je to drsárna. Ale co si budeme povídat - začal jsem to číst ve 4 v noci, protože jsem nemohl spát, a ve 16 odpoledne knížku odkládám dočtenou. A to jsem si stihnul mezitím párkrát schrupnout i trochu protáhnout nohy.

Daniella Ferková - Láska a iné Poblázeninia

Upozornění: Tento článek bude československy

A to aj napriek tomu, že nebude o politike.

Protože jsem byl hodný, dostal jsem od kamarádky zapůjčenou knížku její kamarádky. A protože jsou obě (autorka i kamarádka) ročník '98, bude pravděpodobně celý tenhle článek o tom, že se cítím stár.

Titul knížky totiž nelže, a ta kniha je o lásce. Zpovědi, básně a příběhy, přičemž předpokládám, že některé jsou smyšlené, i když je v nadpisu oddílu napsáno (Žial, pravdivé). Nedovedu si představit proč se hlavní postava, kterou je většinou autorka, náhle přejmenuje. Dále objevíme básně, nebo citace autorů, které přišly autorce vhodné, či zajímavé. Popravdě mě hodně navnadil Prévert na jedné z prvních stránek. Takže rozhovory o mé stávající četbě vypadaly třeba takto:

Tátovi jsem napsal, že si při čtení připadám jako sova, která si čte knížku o životě lumíků. Na druhou stranu jsem si projel svoje příspěvky za poslední dobu, a tenhle to ovlivnění dívčím románem asi nezapře.

První část knihy - to bylo těžké. Přečíst si "teorie lásky", tak jak ji vidí devatenáctiletá autorka... Podle pravidla není umění pít, když ti chutná jsem to zvládl. Tady nevím, zda už je to generační propast nebo propast mezi pohlavími.

Od části druhé to začíná být nejen snesitelné, ale občas i zajímavé. Příběhy sebrané, či prožité, o lásce, chlastu, drogách, sexu. Řekl bych: Prosím ťa, dievča, toto ti ide, drž sa toho. To aby nevznikla jazyková bariéra. A ze zkušeností věřím, že ta kapitola o vášni jedné noci spoustu slečen pobouří, načež si to někdy vyzkouší. Je jistě vidno, že naše pohlaví je v tom docela nevinně.

Měl jsem založenou nějakou ukázku, ale bohužial záložka vypadla a já ztratil páru o tom, co jsem vám chtěl z knihy předvést. Naštěstí má autorka blog, byť již osiřelý, ale některé věci se objevily i v knize, tak můžete sami načerpat představu.

A vlastně úplně nejvíc by mě zajímalo, co autorka řekne vlastní knize za takových 8 let. To bychom zjistili, zda jde o rozdíl věkový nebo pohlavní.

Milan Kundera - Žert

Dlouho jsem hledal vhodnou četbu na Tenerife, odkud jsem se před nedávnem vrátil. Byť jsem Tajemného Etruska na Sicílii nečetl, zpětně lituji, že tomu tak nebylo. Nicméně jsem nic specifického pro Tenerife nenašel, a tak jsem ve čtečce nalistoval Kunderu, od kterého už jsem četl Nesnesitelnou lehkost bytí, na kterou s potěšením vzpomínám, jak mi během čtení hýbala mozkem.

Pamatuji si na hodinu češtiny, kdy jsme se o Žertu učili, kterak to bylo s tím dopisem, kde byla štvavá věta o Trockém, a jak to mladého člověka docela zničilo. Nevím, jak by na mě ta kniha působila tehdy, samozřejmě ta kniha není jen o dopise. Pro mě je to kniha o pomstě... a bylo by krásné tu větu zakončit jen jednou tečkou a snést osud kritiky čtenářů-kamarádů, kteří si to přečtou a nebudou se mnou souhlasit, stejně jako studentský komunistický výbor nesouhlasil s tou větou o Trockém.
Proto si tuto knihu o pomstě, ženách, straně, názorech, skupinách, dopisu a marnosti přečtěte raději sami.

Simon Kernick - Deadline

Jasně, že si to rád přečtu, i když je to v angličtině. To není problém. Problém je... teď pozor na prozrazení zápletky (spoiler alert), že Andree unesou dceru. Klasika, přines půl mega, nezapojuj do toho policii. Andrea vezme telefon a zavolá číslo Jimmyho Galante.  Bývalý lupič, který se specializoval na ozbrojené loupeže, se kterým chvíli chodila. Jasně Jimmy, dlouho jsem se neozvala, ale měl bys vědět... že je to tvoje dcera. Ok.

Jimmy přijde na scénu a je to kabrňák. Klidný zvíře zvyklý prát se se zákonem. No problem. Vymyslí se plán, Jimmy při něm přijde o život. Únosci chtějí další půl milion, který Andrea už nemá. Po cestě domů ji sbalí policie, takže vyklopí celou story a na scéně se objevuje Mike Bolt. Obdoba Jimmyho Galante, jen na té správné straně zákona. Ke všemu Andreu zná taky moc dobře. Všechno proberou, Mike slíbí, že udělá co bude moci a Andrea mu pak při odchodu řekne: "To bys opravdu měl, Miku, protože s Jimmym jsem lhala. Ta dcera je tvoje."

Ale jo, nečetlo se to špatně, jen ta zápletka je opravdu... ach jo... Asi bych měl zůstat u svého uvěřitelného sci-fi.

Larry Correia - Monster Hunter Nemesis (Nemesis)

"Nechápu proč mě lidi furt podceňujou... přitom jsem totální drsňák," řekl Jefferson a omdlel.

Další z řady Lovců monster od Larryho Correiy, tentokrát o agentu Franksovi. Protože kdo je ten záhadný obrovský muž, jehož jméno znají i monstra přicházející z jiných dimenzí? Který sice neřekne ani pět vět, ale z každé akce vyvázne téměř bez zranění - a pokud je zraněn, tak ho zase sešijí a vrátí do akce? Který se hlásí do interkomu tajné organizace Spojených států zabývající se monstry a nadpřirozenem jako Franks, číslo agenta 'jedna'. A proč je na jeho smlouvě s úřadem podepsaný G. Washington?

Opětně audiokniha namluvená Jiříkem, který klasicky nezklamal. Bohužel jsem opět přeskočil jednu z knížek v řadě, takže události z L.A. tak nějak rezonovaly celou knihou a já pořád netušil, oč jde. Snad k tomu jednou dojde. Nicméně ačkoliv je Franks super charakter, asi není tak zábavný jako Earl Harbinger v Alfě... Nicméně se dozvíme, kdo z těch dvou by zvítězil v souboji! Vůbec, celá knížka je teď hodně akční a stojí to rozhodně za poslech.

Frederick Forsyth - The Odessa File (Spis Odessa)

Jeden politik to vyjádřil lakonicky: "Je to otázka volební matematiky. Šest miliónů mrtvých Židů k volbám přijít nemůže, ale pět miliónů bývalých nacistů může, a také pokaždé přijde."

F. Forsytha jsem začal číst na doporučení z jednoho baru. K mému překvapení, když jsem se někomu z mých sečtělých přátel svěřil, koho jsem objevil, byli neméně překvapeni, že jsem od něj ještě nic nečetl. A samozřejmě mi doporučovali Šakala, kterého jsem nechal na jindy právě kvůli tomu, že je to zfilmované a já to viděl (toho s Willisem). Vlastně úplně původně jsem se do Forsytha ani moc nehrnul, protože jsem si myslel, že jde o období Ságy rodu Forsytů. Tolik k tomu, že paměť není zdaleka tak dokonalý nástroj, jak očekáváme.

Spis Odessa nemá vůbec nic společného s ukrajinským městem na břehu Černého moře. Jedná se o zkratku Organisation der ehemaligen SS-Angehörigen - Organizace příslušníků bývalých SS. Hlavním hrdinou je mladý německý novinář, který se snaží dohledat jednoho důstojníka SS asi 20 let po válce a popravdě - děj není až tak zajímavý, jako pozadí celé knihy. Popis fungování Odessy i vazby na Egypt, Izrael a další. Rozhodně velmi čtivá knížka, a pokud není od Forsytha nejlepší, těším se na ty další.

Guillaume Apollinaire - Alcools (Alkoholy)

přeložil Petr Kopta

Kupodivu je to v první knížka na mé poličce poezie. Abeceda je zkrátka neúprosná.

Myslím, že Alkoholy netřeba připomínat. A Pásmo, které je první básní této sbírky, udalo název celému typu těchto zajímavých surrealistických básní. Ale jsou tam samozřejmě i jiné skvosty:

CHOROVOD

A splývavý chór vod kvil vilných rohů v mlhách

Vždycky poklona překladateli. Protože překlad mi skoro přijde lepší než originál...

CHANTRE

Et l’unique cordeau des trompettes marines

Takže ať je to zajímavé: odkaz na wikisources