Oblázky

Na hrudi párek oblázků,
úsměv jako z obrázku,
dvě vrásky z chytrosti,
jedna ze starostí,
přitom je zbytečná.
Opři si o mě ramena,
nech mě hladit vodopád,
miláčku, mám tě rád.

Ulita pro dva

Utíkám od lidí

mám dost všech těch výmyslů

dárky, Santa Claus, rakety

smrdí mi alkoholové nesmysly

končím s vynucenými setkáními

zamykám se do své ulity

a teprve teď pro mě začíná klid.

Jestli chceš, můžeš tu se mnou být.

Jsi další spirála.

Ponožky

Tak jsem si letos za peníze od Ježíška koupil ponožky. To jsou paradoxy.

Cyklisti

Kamarád má bytelné kolo. Esku. Uveze nás tři, a to můžeme mít dohromady dva a půl metráku. Jeden šlape, jeden na nosiči a jeden na řidítkách. Zkoušeli jsme to dvakrát, na chodbě na kolejích. Z pokoje vykoukla nějaká rozespalá slečna a hrozně nás hubovala. A podruhé jiná slečna také.
Nevím, co mají lidé proti cyklistům?

Podnapilá

Slečno,
tuhle jsem sledoval souboj
pár mých přátel
o pozornost jedné podnapilé dívky...
Dojdu vám ještě pro víno
a pak dopovím pointu celé historky.

turnaj

Na poslední chvíli jsem se zúčastnil florbalového turnaje. Pekelně jsem si to užil. Na hřišti jsme nechali všechno - pot, krev, slzy, moji spoluhráči lehký rumový odér a rozhozené protivníky. Hlavně hrát srdíčkem.

Za celou dobu se mi dokonce ani nic nestalo, dokud jsem se nešel po posledním zápase do sprchy a nohou nenakopl brašnu zrovna tím prstem, o kterém si myslím, že je zlomený. Takže jsem zapadl do týmové pozápasové image mrzáků.

Ale né! Vdechl jsem vločku nosem! Co mám dělat?!