Vločka

Každá vločka
každá slečna
je překrásná
a jedinečná

Skládám vločkám
básně o závějích
pro záblesk smíchu
v očkách jejich

Ve vločkách
a dívkách
je však velký rozdíl
žádný polibek od dívek
mě nikdy nestudil.

Dívka za oknem

Nikdy jsem nebyl šmírák.
Nemám obočí otlačené od klíčové dírky,
nenosím v kapse dalekohled,
nekradu se v noci po chodbách.

Jen jsem vyhlédl z okna,
mohu snad za to?

Dívka se svlékala,
v protějším domě,
bez všeho studu i z podprsenky.
Snad do sprchy spěchala,
když roztaženo nechala.

Ten pohled na ta ňadra,
lemovaná vodopádem plavých vlasů,
ve mně zanechal příjemný klid.
Zítra jí asi zajdu poděkovat
a taky se jí omluvit.

Fotografie

Některé dívky jsou jako motýli -
usednou na stéblo trávy tak blízko vás,
že se zamilujete do jejich barev,
a dřív než zjistíte jejich jméno -
uletí.
Vy pak hledáte obrázek,
na kterém by jste je poznali,
a pod kterým by bylo napsáno jejich jméno.

Nikdy jsem ji neviděl.
Anonymně jsme se vídávali denně
za klávesnicemi skryti.
Všiml jsem si jí, až když odcházela,
a nucen touhou získat ji zpět,
odhodil jsem karty, vějíř anonymity,
a tvořím pár nemožných vět.
Abych vytvořil báseň, která by nahradila květ,
která by ji přiměla upustit vějíř její,
protože zdá se, že snad jen pro jednu věc žiji -
získat její fotografii.