Asi jsem u sebe objevil novofoundlandský reflex - jak někoho vidím se topit, skáču bez prodlení do vody. Tedy když se Petr s Barčou cvakli, byl jsem první (a také poslední), kdo jim pomáhal s věcmi a lodí. Bohužel 4 ze 5 piv, které vezli, bylo nenávratně polknuto temnými hlubinami a tůněmi Orlice. Voda byla studená, a protože jsem neměl náhradní oblečení, tak jsem pěkně mrznul celou cestu až do Hradce.
Odpoledne jsme se ještě vydali na minigolf, kde jsem obsadil druhé místo v kategorii jednotlivců.
Moje nejvroucnější přání? Teplé jídlo a spánek.
Žádné komentáře:
Okomentovat