Protože ráno čekal netopýr na větvi, stěhoval se zase do nové krabice a po telefonátu si pro něj z Litoměřic přijeli. Snad se o něj hezky postarají.
Radost mi zkazila trochu maminka, které zachraňování netopýrů přijde jako velmi nebezpečná věc, protože můžu dostat vzteklinu a umřít, i přesto, že jsem měl rukavice.
Asi mám po dnech, kdy jsem se jen houpal na ocelovém laně mezi stromy, trochu setřené hranice pudu sebezáchovy. Nicméně dobrý pocit u srdce zůstává, brzy zkusím napsat e-mail do Litoměřic, jak se netopýrovi daří.
Žádné komentáře:
Okomentovat