Džungle

Dnešní výlet se mi extrémně vyvedl. V Jestřebí jsem u Myšpule vyzvedl sedák a pak se vypravil na výpravu po keškách v okolí. První odlov proběhl snadno a rychle. Další keška byla na druhou stranu, takže jsem se vrátil do Jestřebí, a jak je poslední dobou mým častým zvykem - ze dvou odboček jsem vybral tu horší. Ve směru za šipkou přístroje jsem se vydal optimisticky polňačkami v přímém směru. Příroda hezká, pole za chvíli střídal rákos. Nakonec jsem dorazil k traktůrku se starším párem - patrně myslivec a jeho paní sekali rákos, aby bylo dobře vidět z posedu. Pozdravil jsem je, obešel, a na konci vysekané oblasti zjistil, že hezká cestička, kterou jsem následoval, už dál nepokračuje. Vrátím se k páru a zeptám se na cestu.

To jste šel dobře. Musíte až dozadu k těm břízkám a tam až k bystřince a vlevo. Ale je to džungle.

Protože jsem vhodně oblečen, pokrčím rameny a vkráčím do rákosu s mladickým zápalem. Rákos brzy střídá hustý lesík, sem tam ostružiní s hroty jako připínáčky, které cítím i skrz kalhoty. Navíc se chvilkami opravdu ztrácím, jak narážím na bažiny a široké potůčky. Pak skrz křoví konečně vidím prosvítat louku, od které mě dělí asi dva a půl metrová strouha.

Normálně jsem vcelku dobrý skokan, ale v podrostu se tu těžko rozeběhnu. Nakonec nacházím křoví skácené přes vodu. Sice jsem se na druhé straně mohl opřít jen o rákos, ale ten byl naštěstí tak hustý, že jsem se o něj opřel jako při plaveckému způsobu prsa. Po louce se šlo o moc snadněji.

Prostě takhle bezvadně se mi už dlouho ztratit nepodařilo. Mám z toho radost ještě teď. Ovšem pro případ, že by se mnou chtěl příště ještě někdo, bych si měl pořídit mačetu.