Celá tahle hrůza začala tím, že jsem vařil polévku. Polévka byla dovařena, a tentokrát se nadmíru podařila, však se v ní také vykoupala půlka kuřete, ovšem s nabytím tohoto výborného pokrmu přišel můj malý kosmos o vařečku. To, že vlastně chybí jsem zjistil samosebou až druhý den při vaření neméně dobrého rizota ze stejného odvážného kuřete, a akutní vakanci tohoto nástroje vyřešilo zapůjčení Martininy vařečky. Avšak teprve tehdy došly mi veškeré výhody, které můj exemplář měl - skvělým plochým tvarem počínaje, přesnou váhou a velkou míchací plochou konče. Ze zapůjčené vařečky mě bolelo předloktí a prostě to vůbec nebylo ono, i když i přes nesnáze se mi nakonec podařilo vytvořit chutný a výživný pokrm.
Doufal jsem, že ji někdo sbalil při vlastním mytí nádobí, jako se to stalo nedávno nešťastnému prkénku na krájení, které už s námi ovšem opět šťastně visí, nicméně po den vyptávání největších kuchařů patra nepřinesl žádné ovoce, a brilantní dřevo zdálo se býti ztraceno.
Jedna věc mi byla ihned jasná, a to ovšem, že bez vlastní vařečky to nejde. Nasedl jsem na svůj bicykl a odfrčel na něm do Tesca, se záměrem nahradit chybějící kus novým. Samozřejmě, že prabídně zásobených pět metrů kuchařských dřevěných nástrojů neobsahovalo jediný výrobek, které by mé staré vařečce sahal aspoň po rukojeť. Z několika nabízených alternativ vybral jsem si tedy hned dvě, které mohly pokrýt potenciál staré vařečky, a zároveň jsem si takto chtěl vynahradit ztrátu citového pouta, které si k většině svých věcí vytvářím.
Pointa celého příběhu je teď už zajisté většině čtenářů levných detektivních příběhů zřejmá. Po návratu z nákupu na mě vařečka čekala v kuchyňce, kam ji neznámá osoba zase vrátila, když ji objevila ve svém inventáři.
Většině z vás se to může jevit jako šťastný konec, ale já vidím jen dvě vařečky, pro které teď nemám využití, a moje povaha nemá ráda ve svém okolí zbytečnosti.
Proto prosím, pokud snad někdo z vás by užil některého z těch nebohých kuchyňských potřeb, určitě se mi ozvěte!
Žádné komentáře:
Okomentovat