Jerzy Żuławski - Rękopis z Księżyca (Na stříbrném globu)

Tohle je velmi zajímavá knížka, kterou mi vlastně zapůjčil kamarádčin tatínek, velký fanda sci-fi (na jeho stránky o fanzinech zřejmě brzy dojde), s tím, že by se mi mohla líbit.

Především ze všeho je potřeba napsat, že rok vydání této knížky je 1930. Sám autor zemřel v roce 1915, a tuto knihu vydal v roce 1903 (nakladatelství Towarzystwo Wydawnicze S. Sadowski), a v letech 1910 a 1911 k ní přidal pokračování Vítěz, a Stará Země (zdroj). Sečteno a podtrženo, jedná se o 110 let starou sci-fi knihu.

Kniha je rozdělena na tři části. Pozor spoiler! Ty jednotlivě popisují přistání na Měsíci a putování výpravy na odvrácenou stranu, osídlení Měsíce, a život potomků prvních osadníků.

První část, která mě rozhodně zaujala nejvíce, je rozhodně skvělým dobrodružstvím, které zpočátku vypadá jako volné pokračování Verneovy Ze Země na Měsíc. Počínaje nelehkým přistáním přes nesnáze putování po měsíční nehostinné krajině k odvrácené straně, řešení strašlivého mrazu bez atmosféry, i náhlého žáru ze stejného důvodu, to všechno krásně vymyšlené, uvěřitelné. Tato část mi nejvíce připomínala knížky Thora Heyerdahla Kon-Tiki, nebo Ra.

Druhá část začíná tím, že naši dobrodruzi dorazí na odvrácenou stranu Měsíce, kde najdou vodu, a především dýchatelnou atmosféru. Tím jsem byl osobně poněkud zklamán. Sto deset let je sice velká doba, ale když se nad tím člověk zamyslí z čistě toho hlediska, že na druhou stranu Měsíce svítí Slunce stejně jako na jeho přivrácenou stranu, trochu to zamrzí. Ačkoliv jako autor musím připustit, že kdyby se výprava udusila nedostatkem vzduchu, bylo by po srandě.

Třetí část je pak alegorií na vznik náboženství. To jsem spíš tak z povinnosti přetrpěl, než aby mi ta část přišla zajímavá, konečně něco se začne dít opět až na posledních stránkách, ale to si autor zřejmě vyšetřil pro další díl.

Knihu se pokoušel převést na stříbrné plátno pod titulem na Na srebrnym globie pra-synovec autora Adrzej Zulawski. Filmování však bylo sabotováno a velkolepý projekt  zůstal nedokončen.

Ukázka:

Semkli jsme se všichni do hloučku a počali jsme se s nevýslovnou touhou dívati na tento prostor, který nás mohl vysvoboditi. Necítili jsme únavy ani pálících paprsků slunce, které už polovinou kruhu vyhlédlo nad námi za okrajem skály.Po chvíli Petr opakoval:
"Tam se nedostaneme..."
Odpověděl mu hlasitý, křečovitý pláč Marty, jež už nebyla s to, aby se ovládala.
Varadol netrpělivě se utrhl:
"Mlč!" zvolal chytaje ji za rámě, "nebo tě odtud shodím! Máme dost starostí!"
Tehdy Tomáš znenadání postoupil kupředu:
"Dej pokoj - a ty neplač; dostaneme se na  M a r e  I m b r i u m! Vraťme se pro vůz!"
Bylo tolik rozhodnosti a sebevědomosti v těchto klidně, třebas i rázně pronesených slovech, že jsme se ihned obrátili, abychom vykonali rozkaz, neodvažujíce se protiviti se ani tázati.
Woodbell nás ještě zastavil.

"Podívejte se!" pravil ukazuje na vnější svahy  E r a t o s t h e n u, klesající k  M o ř i  D e š ť ů, "vidíte tu hranu tuhle, o padesát metrů níže, počínající na úpatí srázné stěny? Pokud je možno odhadnouti, klesá dosti mírně až na rovinu; tudy se nám podaří sjeti dolů..."
"Ale ta stěna..." zašeptal jsem bezděčně, dívaje se na kolmo přervanou skálu, která nás dělila od širokého hřbetu hrany, které jsme si dříve nevšimli.
"Hloupost! Jsme přece vycvičení v slézání skal! Bokem ji snadno obejdeme. A vůz?... vůz shodíme napřed, uvázavše jej na provazy. Nezapomínejte, že jsme na Měsíci, kde hmoty jsou o šestinu lehčí a pád s výše padesáti metrů znamená jen jako na Zemi s výše osmi!"