Loudání městem

Možná bys mi mohla vyčíst,
že jsem za tebou nespěchal,
nejen že jsem si nechal ujet vlak,
ale ani na další nečekal.
Pokaždé tak spěcháš domů,
že podle mě ani nevíš,
jak tvoje město voní řezaným tabákem,
a jak se ta vůně line daleko
bez jediné jiskry a dýmu.
Jak osvětlené špičky kostelů
mě jako majáky naváděly,
a až když je přerostly okolní domy,
a v uličkách se světlo lamp
rozbilo na půlkruhy,
které k sobě jen natahovaly prsty,
teprve pak jsem přidal do kroku,
uvědomil jsem si zimu,
která mi vlezla pod kabát,
a těšil se na okamžik,
kdy mi přijdeš otevřít.