| La
alcachofa de tierno corazón se vistió de guerrero, erecta, construyó una pequeña cúpula, se mantuvo impermeable bajo sus escamas, a su lado los vegetales locos se encresparon, se hicieron zarcillos, espadañas, bulbos conmovedores, en el subsuelo durmió la zanahoria de bigotes rojos, la viña resecó los sarmientos por donde sube el vino, la col se dedicó a probarse faldas, el orégano a perfumar el mundo, y la dulce alcachofa allí en el huerto, vestida de guerrero, bruñida como una granada, orgullosa, y un día una con otra en grandes cestos de mimbre, caminó por el mercado a realizar su sueño: la milicia. En hileras nunca fue tan marcial como en la feria, los hombres entre las legumbres con sus camisas blancas eran mariscales de las alcachofas, las filas apretadas, las voces de comando, y la detonación de una caja que cae, pero entonces viene María con su cesto, escoge una alcachofa, no le teme, la examina, la observa contra la luz como si fuera un huevo, la compra, la confunde en su bolsa con un par de zapatos, con un repollo y una botella de vinagre hasta que entrando a la cocina la sumerge en la olla. Así termina en paz esta carrera del vegetal armado que se llama alcachofa, luego escama por escama desvestimos la delicia y comemos la pacífica pasta de su corazón verde. |
The artichoke
With a tender heart Dressed up like a warrior, Standing at attention, it built A small helmet Under its scales It remained Unshakeable, By its side The crazy vegetables Uncurled Their tendrills and leaf-crowns, Throbbing bulbs, In the sub-soil The carrot With its red mustaches Was sleeping, The grapevine Hung out to dry its branches Through which the wine will rise, The cabbage Dedicated itself To trying on skirts, The oregano To perfuming the world, And the sweet Artichoke There in the garden, Dressed like a warrior, Burnished Like a proud Pomegrante. And one day Side by side In big wicker baskets Walking through the market To realize their dream The artichoke army In formation. Never was it so military Like on parade. The men In their white shirts Among the vegetables Were The Marshals Of the artichokes Lines in close order Command voices, And the bang Of a falling box.
But
Then Maria Comes With her basket She chooses An artichoke, She's not afraid of it. She examines it, she observes it Up against the light like it was an egg, She buys it, She mixes it up In her handbag With a pair of shoes With a cabbage head and a Bottle Of vinegar Until She enters the kitchen And submerges it in a pot.
Thus ends
In peace This career Of the armed vegetable Which is called an artichoke, Then Scale by scale, We strip off The delicacy And eat The peaceful mush Of its green heart. |
Artyčok
s něžným srdcem
oblečen jako válečník
stojící v pozoru, vystavěl si
malou helmu,
pod svými šupinami
zůstává
neotřesitelný.
Po jeho boku
fanatická zelenina,
neohnutá
se svými úponky a listy
a pulzujícími bulvami
v podloží.
Mrkev
s červenými kníry
spala,
réva pověsila uschnout
své větve,
zelí
si umínilo
zkoušet všechny sukně.
Oregáno
provoňující svět
a sladký
artyčok,
tam v zahradě
oblečen jako válečník,
lesklý
jako granátové jablko,
hrdý,
a jednoho dne,
bok po boku
ve velkých koších
pochodovali trhem
jak o tom vždy snili:
jako armáda.
V šiku
nikdy nevypadali tak bojovně,
na tržnici
mezi impulzy
mužů
v bílých košilích
byli
maršálové
artyčoky,
sevřené formace,
rozkazy,
výbuchy
krabic, které upadly,
ale
pak
přišla
Marie
s košíčkem,
vybrala
artyčok,
nebála se,
prohlédla ze všech stran,
proti světlu jako vejce,
koupila
a přidala ke zmatku
v tašce
s párem bot,
zelím a jednou
láhví
octa,
když přišla do kuchyně,
dala jej do hrnce.
Tak končí
v míru
příběh
obrněné zeleniny
zvané artyčok.
Pak
šupinu po šupině
svlékneme
delikatesu
a jíme
vnitřek jejího mírumilovného
zeleného srdce.
|
Anglický překlad převzat ze stránek motherbird.com
Český amatérský překlad vytvořen svépomocí.
Žádné komentáře:
Okomentovat