Soukolí života se otáčí, až se dotočí zpátky o celou obrátku. Mé seznámení s Borisem Vianem proběhlo přes filmové plátno. Od Pěny dní jsem si sliboval víc, než jen hezké pohyblivé obrázky Audrey Tautou, ale zůstal jsem zmaten. Pak jsem v koalí knihovničce objevil dvě knihy, které jméno Boris Vian vrátily do pomyslného výsluní. Byly to knihy, které napsal pod pseudonymem Vernon Sullivan. Popravdě, jestli někdy budu sahat po něčem od něj, budu hledat zrovna to falešné jméno, které, jak se mi zdá, použil při psaní drsných a syrových knížek, které jsou mi tedy mnohem, mnohem bližší, než ty zvláštní příběhy, které psal pod svým vlastním.
Kniha Srdcerváč je plná neobyčejných obrazů a absurdních situací. Některé scény jsou vykresleny až brutálně detailně. S přihlédnutím k této detailnosti a tomu, že často popisují nechutnosti, není to kniha pro slabé povahy. To, co mě nakonec udrželo u čtení je ale právě to, že kniha je psaná velmi originálně, a scény jsou často až groteskně tragikomické. A ve výsledku mě pokaždé zajímá, jak to všechno vlastně může skončit.
Žádné komentáře:
Okomentovat