Protože jsem byl celý rok moc hodný, dostal jsem k odvezení možná kilo, kilo a půl poezie. Tohle byla jedna z těch knížek (asi 20 dkg). Krom toho, že autorka je Češka, nevěděl jsem o ní zhola nic, a teprve teď, co píšu tohle review si o ní hledám články.
Co však můžu říci o téhle sbírce? Jsou to spíš smutné básně, ne úplně můj šálek kávy, byť sem tam nějakou také spáchám. Nicméně rozhodně se to nedá srovnávat. Její básně jsou ryze lyrické a musím povědět, že z některých veršů jsem opravdu na větvi. Je v tom velké kouzlo a vedle paní autorky by dozajista upadl v rozpaky.
Myslím, že co jsem mohl říci jsem řekl, a tady vložím jednu báseň na ukázku, ať si můžete aspoň malý obrázek udělat sami.
Věky se tisknu k tvému rameni...
Potopy, války, hladomory.
Pořád pád náhrobního kamení
z vrchlolku vytoužené hory,
poryvy hlíny:
všude na zemi
rovy - ta křivda hlíny
létu.
A zase my dva, věčně. Za my:
v plynových komorách a v ghettu.
(Galeje. Bubny poprav. Zdivo cel.
Prostory, čas kamenné doby.)
Laskavé léto klade jitrocel
jak do ran na naše dva hroby.
Zas máme vstát...
Jen loktem ke straně
odvalils kámen - prázdnou desku,
jak jsi, tak bezděky a bezbranně,
dal ruce za hlavu - až k stesku
světa,
a vdýchl
škvírou pro prst. Jsou
takové chvíle. "Kdyby..." "Až by..."
(Zas padneš, chochol krve na prsou,
na pustou antarktidu dlažby!)
Neživí, nesmíření, nestálí -
zrak pod hlínou, zrak v těžkých víčkách.
Nikdo nám duši na prach nespálí
(Lehký prach!)
v dušičkových svíčkách?
- - - - - - - -
Taková zima:
třeskutá jak paměť,
s níž nikdy nikdo nemůže být spasen.
jak hadí kámen, vyměněný za měď
ohně a listí. Za oheň a za sen.
Vyhasl.
Mrtví padají až na dno
planety... Krajem táhne vlčí chátra...
- - - - - - - -
Žádné komentáře:
Okomentovat