Muži, ženy a trocha polštiny

Patří k mému oblíbenému zvyku, že když se chystám někam do zahraničí, snažím se naučit základní fráze v tamním jazyce. Teď plánujeme výlet do Polska, a i když se to učí prachbídně, respektive příliš dobře, protože dorozumět se polsky není velký problém, narážím na zajímavé věci.

Třeba polský výraz pro manželství je małżeństwo, což mě přijde neskonale více logické (mal ženu), než to naše přesmýknuté slovo. Původ slova manželství doporučuju přečíst třeba tady na wikislovníku.

Do toho se opětně bavíme o "stejnopohlavních" manželstvích. Část politiků se snaží zpřístupnit manželství pro všechny, naopak jiná část se toto snaží znemožnit ústavním zákonem. Rovnou vykopnu, že jsem rozhodně pro manželství pro všechny, ani nebudu říkat fráze "i já mám mezi homosexuály přátele". Ve výsledku od té doby, co jsem ženatý, mě pohlaví mých přátel zajímá jen okrajově, a o to méně mě zajímá pohlaví jejich protějšků. Zcela určitě mě zajímá, jestli jsou v životě šťastní, a pokud by se tohle číslo mělo zvýšit (byť jen teoreticky), že ten zákon o rovnosti projde, tak sem s ním. Protože pokud je část naprosto normálních lidí omezována třeba v péči o děti, tak je to špatně. Stejně tak je načase se bavit třeba o poučení dárce krve, kde jsou stále gayové uvedeni jako riziková skupina, i když by tam mělo být pouze rizikové chování.

A zdaleka nejvíc mě rozčiluje, že se toto téma vůbec řeší, když se píše rok 2022! Argument, že by dva tatínci složitě dítěti vysvětlovali, že jsou jiná rodina, než ty ostatní..? Ano, stejně jako já jednoho dne budu vysvětlovat svým dětem, proč se tyhle dvě holky drží za ruce, nebo proč se támhleti pánové objímají. "Protože se mají rádi." Takhle jednoduchý to je. Vzali se, protože se mají rádi a mají děti, protože chtěli mít děti. Nevím, proč by to někdo chtěl někomu dospělému kazit.

Biologie

Když už jsme u toho, pojďme se pobavit o tom, že pohlavní je nám dáno během početí, kdy se jeden chromozomální pár u žen čte XX, a u mužů XY. S takovou genetickou výbavou vstupujeme do světa. Během života si vytvoříme přitažlivost k druhému pohlaví, někteří ke stejnému, a některým je to v tomto ohledu jedno. Někteří nemají cestu úplně jednoduchou, protože se cítí být ve špatném těle. Neumím si představit, jak těžké je si toto uvědomit a dosáhnout změny. Což je mimochodem taky špatně, protože zrovna čtu, co je potřeba podstoupit pro změnu pohlaví, a taky to není v pořádku podle toho, co píšu nad tím.

Nicméně tady bych už udělal za LGBT čáru, a to další... je mi líto holky a kluci, je to binární.

Musím dát také za pravdu těm, že k narození dítěte je potřeba muže a ženy. Ono to teda asi půjde laboratorně i jinak, ale tady se už opravdu nebavíme o přirozeném běhu věcí.

Výchova dítěte nicméně na pohlaví, rodičovství či čemkoliv jiném závislá není. Dítě mohou vychovat tatínek a maminka (třeba jako u nás doma), ale taky babička (Božena Němcová), starší sourozenec (Wolverine), nebo teta se strejdou (Harry Potter). A nebylo by Harry Potterovi lépe u některého z homosexuálních britských párů? Adopce tu existuje, proč by opuštěné dítě nemohlo mít dva milující táty nebo dvě skvělé maminky?

Zkrátka, proč se, Bože, pleteme jiným lidem do života, pokud není nikomu ubližováno?

Koronavirové deníky 37. - Letní pozitivní vydání

Po dlouhé dlouhé odmlce jsme tu zase zpátky. Komu jsem chyběl? Nehlaste se všichni. Komu chyběl covid? Vůbec nikomu. A přesto, je to tu zpět.

Osmá vlna se začala objevovat v grafech i přesto, že se testuje téměř minimálně. Aktuálně jsme na nějakých 19 tisících nakažených, což jsme naposledy byli někdy v dubnu. Oficiálně.

Vláda se zdá s tím úplně příliš mnoho nedělá, což já stále hodnotím nějak kladně. Vydalo se doporučení, že se do MHD a lékařských zařízení má chodit v respirátorech. Světe div se, v některých lékárnách to fakt nakažení pacienti opravdu dodržují. Bohužel ne všichni, ale i tak to považuju za dost kladnou věc.

A to bohužel tu je především proto, že jsem se po celé té době nakazil i já. A manželka taky, což je vtipné, protože ta se zřejmě nakazila na dovolené, takže každý máme vzorek odjinud, ale doma jsme společně.

Za další pozitivní věc bych rozhodně považoval to, že průběh opravdu není nijak závažný. Kdybychom si neudělali testy, považujeme to oba za běžné nachlazení. Což je patrně důvod, proč se covid začal opětně tak moc šířit a zároveň to v grafech není nijak závratně vidět.

Za naprosto nejhorší věc považuju to, že náš maličký to od nás buď nechytnul, anebo to zvládá daleko nejlépe z nás (samozřejmě, že to je i pozitivní věc). Takže dva nemocní rodiče se přes den snaží utahat dítko v domácnosti bez toho, že by vystrčili čumák z bytu. Což je fakt hodně těžké!

Běžte na PCR

Když jsem hlásil svůj stav obvodnímu lékaři, vystavili mi žádanku na PCR. Jenže ouha, v okolí se už defacto nikde netestuje, a tam kde se testuje, je samozřejmě narváno. Takže na test jsem šel až po 4 dnech.

Rozhodně nejsem příznivce toho, že by se mělo testovat obden a odstávat peníze ze státní kasy, ale přijde mi, že o maličko více míst by úplně neškodilo.

Co vlastně dělat?

Trochu mě mrzí, že na stránkách ministerstva nezůstal viset nějaký leták, co a jak dělat teď. Kromě informace, že všechno je od 5. května zrušeno se tam sice dozvíte nějaké informace k očkování, ale to je všechno. Takže informace k nařízené izolaci si musíte už sehnat sami (sám jsem zvědav, jestli mi ji nechají od soboty, nebo až od čtvrtka, kdy bude nějaký oficiální výsledek).

Docela dobrý zdroj info najdete v tomhle článku.

Závěrem - noste do háje ty respirátory, když jste nastydlí! :) A já si jdu hrát s prckem, máma šla na kontrolu.

Bláto

 Šel jsem dlouho pod sluncem mezi vinicemi

a zrovna myslel na tebe

zadíval se nahoru

a šlápl jsem do bláta.

Do jediného bláta

na téhle dlouhé cestě

takového, ze kterého staví vlaštovky hnízda.

To nevadí, to v horku opadá.

Stejné horko pomáhá vlaštovkám

zbudovat pevný domov.

Je horko

mám na nohách bláto

a myslím na tebe.

Koronavirové deníky 36. - Covid a válka

 V pondělí 14.3. došlo k dlouho očekávanému rozvolnění! Covid-19 naštěstí dělá přesně to, co se od něj čekalo - co si můžete prohlédnout sami na grafech mzcr.cz, kde už popravdě není téma covidu tak lehce nalezitelné. Všechno totiž překryly banery s pomocí Ukrajině, nepřekvapivě.

 Taktéž nepřekvapí, že si lidé úplně nevšimli, že některá opatření jsou stále v platnosti, např. to, že ve zdravotnických zařízeních se stále roušky nosit musí. Což zahrnuje samozřejmě i lékárny. Nicméně to, že většina lidí nevnímá lékárnu jako zdravotnické zařízení, jsme si za ty dva roky všimnout stihli. Nicméně po dvou letech jsem naprosto rezignovaný bojovat za pravidla, která nikdo nevymáhá. Tudíž situace je taková, že my stále respirátory nosíme (což jsem také avizoval v některém z předchozích dílů).
Část lidí nosí respirátor i mimo lékárny, např. do obchodních center, což považuji za naprosto rozumné. Coronavir byl sice přehlušen jinými tématy, ale rozhodně nás neopustil. Stále se sem tam objeví zpráva, že nám vypadne celý kolektiv lékárny kvůli pozitivitě, počet lidí, kteří si nemoc prodělali v posledním měsíci je opravdu velký, a ne že by se všichni cítili po rýmičce ihned fit.
Co ovšem nepochopím je docela velké procento lidí, kteří si vezmou roušku do obchoďáku a mají ho pod nosem. Jakože vážně? Nebo jde o nějaký módní směr, kterému nerozumím?

Všechny obvazy co máte

Přihodila se docela zvláštní událost ve spojitosti se začátkem války na Ukrajině. Na lékárnách se začal plošně vyprodávat obvazový materiál, a také některé léky. Pro účely humanitární pomoci na Ukrajině.
V lékárně jsem zrovna nebyl, mám z toho poněkud rozporuplné pocity. Nechci rozporovat dobrý úmysl. Nicméně si myslím, že pomoc by měla být organizovaná. Neumím si představit, jak materiál z 50 igelitek někdo třídí a tvoří z toho výbavu polní nemocnice (přiznávám, že v úplně nejvyšší nouzi se to tak dít může). Představím-li se já v této pozici, radši bych to bral z palet a krabic, než po kusech vybíral z neoznačených tašek.
To, že to spousta lidí udělala hlavně pro to, aby uklidnila rozjitřené nervy a měla pocit, že dělá aspoň něco, je věc druhá. Poslané peníze někam na účet nevypadají tak dobře, jako když darujete tašku obvazů.

Jsem zvědavý, co se týká dalších dílů této série. Rozhodně nemám ambice se stát válečným dopisovatelem, uvidíme, k čemu se ještě covid zmůže. Hrozně by mě potěšilo, kdyby už byl jen díl  Sbohem a kapesníček a tím jsme s ním skončili, tak snad se nám to splní.

Koronavirové deníky 35. - Je čas rozvolňovat?

Náš oblíbený koronavir opětně zmutoval. Varianta omicron přišla s (podle mě) sedmou vlnou ještě předtím, než skočila šestá vlna varianty delta. Do toho přichází zprávy, že evropské státy rozvolňují a ČR se na rozvolňování chystá taky. Tentokrát by měli být nespokojení zástupci tábora rouškařů a vaxxerů. Asi bych se neoznačoval za jejich extrémního člena, i když se to snažím nosit většinu dne. Nicméně pokud zapojím optimistický smysl, plánované rozvolnění hodnotím kladně.

 Když se podíváme na profláklé stránky mzcr.cz a podíváme se na následující dva grafy...

 ... můžeme si odvodit následující. Šestá a sedmá vlna co se týče počtu nemocných v jednu chvíli hravě strčí do kapsy 3.-5. vlnu. Co je ovšem vidět z druhého grafu je to, že v nemocnicích to nevypadá nijak tragicky. Především vlnka osob v těžkém stavu vypadá, že se bude držet u dna, což musí potěšit úplně všechny.

Nicméně je to důvod, proč rušit opatření? Myslím si, že úplně ne.

Protože už na to všichni ...

Zprávy o tom, kdo nemá covid, jsou kratší než ty, kdo ho má. Omicron se šíří opravdu nejagresivněji ze všech, nebojí se reinfekcí, ani tří dávek očkování.
Nicméně si nemyslím, že kohokoliv dalšího v tuhle chvíli donutí jakékoliv vládní opatření k tomu, aby se choval "zodpovědněji" ve vztahu k pandemii. Anti-vaxxer se nenechá naočkovat jen proto, že mu bude hrozit pokuta. Potkal jsem v práci několik lidí, kteří mi řekli, že je sice farmacie bavila, ale co se dá dělat - po XX letech dají výpověď, když bude očkování zdravotníků povinné. Na mě nehleďte, upřímně nerozumím, jak bych mohl být zdravotník a anti-vaxxer, pokud bych neměl přidružené komorbidity nebo podobně vážné důvody.

Stejně tak je to s kontrolou covid-pasů. Místa, na kterých po mně chtěli vidět Tečku, bych asi spočítal na prstech. Chápu personál, že se vyhne nepříjemnostem, chápu majitele, že se vyhnou ztrátám na zisku.
Nošení roušek? Teď jsem měl dvě směny na mostecku, a popravdě - procentuálně se blížíme tak 50%.

Rozvolňování tedy podle mě bude znamenat jediné - populistům se vyrve z ruky hůl, kterou mohou ukazovat na vládu. Celkově se zlepší nálada ve společnosti.
A kdo chce zůstat VIP členem klubu Nechytil jsem covid bude dál dodržovat racionální opatření - bude se vyhýbat hromadným akcím a v MHD a na veřejných zalidněných místech si nasadí respirátor.

Ono to dopadne dobře.

ministr zdravotnictví Válek

Koronavirové deníky 34. - Další rok

Na dlouho jsem se odmlčel. Tempo závěru a začátku roku se nějak zrychlilo a tak nebyl čas. Navíc je to všechno tak nějak stejné. Věta společnost je polarizovaná je tak všudypřítomná, že člověk nestačí valit oči, kolik známých nebo kolegů je z toho druhého tábora. Asi by bylo férové si přiznat, že jsem rozhodně pro očkování, nošení respirátorů mi přijde jako to nejmenší zlo, co se proti celé patálii dá dělat. To jen kdyby náhodou přišel někdo nový.

Když se dívám na graf na mzcr.cz, tak to vypadá vcelku hustě:

a jen to potvrzuje to, co rezonuje společností. Varianta omikron je mnohem nakažlivější, než ty předchozí. Někteří tvrdí, že teď už to doopravdy chytneme skoro všichni, uděláme si imunitu, a tím bude pandemii konec. Nějak bych se bez toho obešel, tři injekce mi stačí, ale tak co už.
Říkejme tomu dobrá zpráva. Naštěstí to také vypadá, že očkovaní snáší tuhle variantu vcelku dobře, pokud si toho vůbec všimnou. Případná nákaza bude pro mě poprvé, tak trochu hýčkám ideu, že si bezpříznakově užiju domácnosti a klidu. Ale tendence zůstat zdravý jsou u mě stále silnější.
Na druhou stranu pobaví třeba historka z mého okolí, že jeden neočkovaný měl tak vysoké horečky, že si povídal s Karlem IV. Naštěstí už se dává taky do pořádku, což mě samozřejmě těší.

Stále mě fascinuje procento lidí, kteří přijdou do lékárny bez respirátoru, roušky čehokoliv.
Nejprodávanější artikl jsou rozhodně samotesty. Na lékárně jsme jich prodali za leden zatím 1700 ks, takže určitě přeskočili i těhotenské testy, což je rozhodně smutná zpráva. Ale třeba zase někdy bude lockdown a ono se to zase přehoupne...

Jazyky

 Auto, ve kterém seděli, se pozvolna plnilo atmosférou zklamání. Byl to stejný pocit, jako když hledáte nějaký nějaký důležitý předmět, o němž máte pocit, že jste jej ztratili a s každým dalším prohledávaným místem se jen ujišťujete v tom, že víte, kde to je. Je to v prdeli.

Koronavirové deníky 33. - Černý pátek

Tenhle díl bych chtěl věnovat zaznamenání toho, co jsem tak nějak předestíral v díle 30. Měl by Miloš Zeman být stále prezidentem, když to zdravíčko už není, co bývalo?
Miloš Zeman předvedl věc, kterou nikdo neviděl téměř 2021 let a se stal živoucím důkazem, že moderní medicína dokáže neuvěřitelné věci.
Jenže po měsíci a půl, kdy se Zeman konečně uzdravil na to, aby se mohl vrátit zpět do Lán (což mu mimo jiné nebylo lékaři doporučováno), se jen po pár hodinách zase do nemocnice vrátil, protože se nakazil koronavirem. No není to pech? Jen po pár hodinách? Doporučuji si přečíst článek, kde je barvitě popsáno, jak "přísný" režim během návštěv panoval.

Je potřeba si říct, že kdyby byl Zeman obyčejný důchodce na Vysočině, asi by to nikomu nevadilo, nicméně zrovna na něj čeká jmenování nové vlády - to samozřejmě chce ještě rozprávět se všemi kandidáty na ministry a jednoho údajně vetovat. Což by zase nevadilo, kdychom tu zrovna nic neřešili, ale jak ukazuje ten obrázek na začátku článku - zrovna tu jednu urgentní prekérku máme.

Situace je natolik vážná, že stávající vláda Andreje Babiše, která se snažila okamžitě po volbách tvářit, že už vládou není a začala kritizovat ještě nenastoupivší vládu Petra Fialy, musela chtě nechtě přikročit k opatřením.
Máme tady zcela nový nouzový stav - je opravdu příznačné, že došlo k jeho vyhlášení na Black friday, vzhledem k tomu, kolik se během nouzového stavu dalo udělat výhodných nákupů bez výběrových řízení.
Následují nová oblíbená vládní nařízení. Nařízení 1065 zavádí znovu večerníček v hospodách po 22:00, prohibici na veřejnosti a nově zákaz adventních a vánočních trhů.
Ačkoliv nejsem žádný fanda těchto událostí, umím si představit, že to spousta lidí má ráda. Stejně tak si umím představit to, že si tím řada lidí umí vydělat, a pokud advent začíná tuto neděli, už mají zboží nakoupené/vyrobené. Jak je dobré, že vedle v nákupním centru, se stejné zboží prodávat může.
Jsem asi schopen pochopit, že se vláda (vcelku oprávněně) bojí, že venku pod volnou oblohou nikdo nebude nosit ochranu dýchacích cest, lidé se tak budou spokojeně družit u svařáku a pandemie bude vesele bujet. Což se ovšem bude dít i tak, jen se to bude dít v hospodách, které z obav o ušlé zisky kontrolují certifikáty stylem: "Máte certifikát? Ano v pořádku."
Nicméně i proti takovým nařízením se dá lehce bojovat. V Mostě přejmenoval adventní trhy na "Zimní farmářské trhy". Ty totiž zakázané nejsou.

Co mě fascinuje v lékárně jsou ti stálí "bojovníci za svobodu obličeje", kteří dorazí do lékárny bez roušky, či respirátoru. Nosy venku už asi ani nebudu komentovat. Kdo to nepochopil do teď, je už úplně bez šance. Snad příští generace prolomí tajemství správného nošení ochrany dýchacích cest.
V úterý to bylo relativně dobré, bez roušky přišlo jen asi 5 nebo 6 lidí, nicméně zaujali mě tři výrazní z nich:

1. pošťačka
2. kluk, který mi dovezl jídlo z restaurace
3. paní, která přišla konzultovat pozitivní antigenní test svého syna, který si přinesla s sebou

 Nevím, zvažte sami. Já si myslím, že by to tihle tři fakt nosit měli.
Ostatně na těch 20 minut v tom obchodě by to mohli zvládnout všichni... Můj skromný názor po další 12 hodinové směně.

Koronavirové deníky 32. - Zlatý špendlík půl zdraví

Zajímavým počinem doby je výzva iniciativy Zlatý špendlík, založené Danielem Landou. Ve své podstatě spočívá v zahlcení hygienických stanic oficiálními dotazy na probíhající činnosti, na které musí hygienické stanice (HS) odpovědět ve lhůtě podle zákona. Vzhledem k období, kdy už tak HS nestíhají trasovat a kontrolovat, se jedná o znemožnění činnosti. Ministerstvo zdravotnictví podává na iniciativu trestní oznámení na podezření ze sabotáže.

O tom, že Dan Landa opravdu není jednoduchá osobnost, si může udělat každý představu sám. Pro mě byl naprosto zásadní tenhle rozhovor na DVTV, ze kterého si člověk defacto může vyvodit jen tři závěry. Ten člověk je buď národní hrdina, nebo absolutní blázen. Případně je to člověk, který si rád dělá blázny z ostatních - což by Žitovi docela odpovídalo.

Ačkoliv DDos útok na HS neschvaluji, osobně si myslím, že nějaké pokusy o trasování jsou absolutně zbytečně vynaložené peníze už někdy od 3. vlny. To, že většina lidí nenahlašuje kontakty podle pravdy, se ví už dlouho. Moje vlastní zkušenost s hygienou (Deníky 23. díl) moc valná nebyla. Zkušenost mých kamarádů, kterou popisuji v dílu č. 13 je naprosto strašná. Není pak divu, že pak obrovská spousta lidí (skoro se mi chce použít slovo většina, ale podložené to nemám) nějaké takové úsilí sabotuje.
Nicméně i mně přijde poněkud zvláštní systém trasování, kdy většina nařízení spočívá v tom, že se do karantény naženou všichni blízcí spolupracovníci a členové domácnosti. Teď ad absurdum pozitivní dítě v domácnosti neznamená karanténu pro naočkovaného rodiče. Tolik víry v očkování teda nemám, a to mám třetí dávku.

Taže trochu přemýšlím, jestli vynaložené lidské zdroje na trasování, teď teda na vyřizování e-mailových dotazů fanclubu Daniela Landy, jsou peníze na správném místě? Umím si představit efektivní trasování u pohlavních nemocí, kde se relativně snadno zjistí Kde jsi včera byl a s kým?, ale covid-19 tady jede úplně jinak rozjetou párty.
Co se týče kontrol podniků, zda všechno osazenstvo má platné certifikáty a testy - je s podivem, že je to vůbec potřeba! Zcela objektivně je právě návštěva restaurace to nejvíc rizikové místo (a ne, doopravdy nejde podstrkávat jednohubky pod rouškou!), gastro dostalo během lockdownu ze všech odvětví zcela jednoznačně nejvíc po tlamě, hospodští sami by se měli snažit o to, aby se nenakazili a mohli chodit do práce... Prostě každý, kdo vleze do restaurace bez toho, aniž by měl potvrzení, by měl dostat menu a být posazen na lavici před zařízení, že se mu jídlo zabalí s sebou, a pivo dostane v lahvi. V zájmu všech (po)slušných uvnitř.

A ono je moc hezký, že člověk má právo se neočkovat, a vynucuje si práva nenosit náhubek, jenže ty jo... jen tak to asi fakt neodejde.

Koronavirové deníky 31. - Zatím dobrý?

Řekněme si na rovinu - pokud se podíváte na stránky mzcr.cz ke koronaviru, trendová křivka je naprosto jasná. Poletí to nahoru jako blázen. Spoustě lidem podle všeho došlo, že neustále platit testy, když si někam chcete zajít, je vyhazování peněz - stačilo jim jen lépe ukázat, že jsou to jejich peníze.
Mimořádné opatření, které platí od 1.11. mi po prvním čtení nepřijde tolik pitomé, jako některá předchozí. Momentálně jsem na služebce a konečně začínám nějak využívat Tečku, kterou mám v telefonu nainstalovanou od KVIFFu - i když jsem ji hrozně moc nechtěl, když jsem byl včera na večeři, byl pan číšník z nějakého důvodu nadšený, že ji mám, protože je to úplná rychlovka. Chtěli ji taky v penzionu, kde jsem ubytovaný. Je teda fakt, že ani jeden nepoužíval čTečku, ale asi si prostě budeme věřit, že když už je někdo odpírač, tak si nebude stahovat do telefonu cizí certifikát...

Koronavirové deníky 30. - Až se zima zeptá...

Nějak mi přijde, že pro samé volby jsme ten covid úplně přestali řešit. Bylo to skvělé, osvěžující. Volební sobota pak byla opravdu napínavá, po někoho to dopadlo dobře, pro někoho hůř.

Pak se naše pozornost na zdraví konečně obrátila, nicméně především na zdraví pana prezidenta. Vcelku palčivá otázka, kterou zná spousta z vlastní zkušenosti - on dědeček už nemá cit v nohou, občas mluví trochu z cesty. Měl by ještě řídit auto? Měl by ještě řídit stát?
On teda Zeman dědečkem ještě není, co se rodinných stavů týče, nicméně příměr podle mého platí. ÚVN vydala naprosto nepřekvapující stanovisko, které ví minimálně půlka republiky už minimálně od té doby, co se posadil na vozík. Mohl bych napsat, že teď senát a ÚVN plní roli toho, kdo to dědečkovi řekne a zakáže, jenže republika není stará Felicie, takže to vůbec neodpovídá.

Kdybych chtěl být opravdový pesimista, tak bych řekl, že přes veškerou snahu s očkováním se nám podařilo podzimní vlnu o měsíc odsunout o 1 měsíc, pokud zhruba odhadnu, kolik nakažených bylo loni a letos.
Důvody jsou očividné - lidi na to s... Což je stálé téma tohoto blogu (viz třeba předchozí článek) a alfa omega celého problému s covidem. Nicméně jak čísla rostou, tak je vidno, že čím dál víc lidí nachází respirátory a začínají je zase nosit. Zatímco před týdnem byl počet bojovníků za komfort už skoro 30%, teď nám přijde do lékárny bez roušky jen tak 1 z 10.
My jsme objednaní na 3. dávku příští týden. Dorazí vám e-mail ve chvíli, kdy se na ni můžete dostavit, za sebe doporučuju všem. Pokud máte o očkování pochybnosti, doporučuju přečíst krásnou reportáž Příběhy neočkovaných od Seznam Zpráv. Nicméně jak říká pan primář: "Ještě v létě se mi dařilo je k očkování přimět věcnou argumentací nebo díky své jakési lékařské autoritě. To už je ale dávno pryč. Teď drtivou většinu neočkovaných nepřesvědčím vůbec ničím."
Nemám z toho radost.
Kromě jiného si myslím, že vláda ignorovala známky blížící se další vlny kvůli volbám. Teď se navíc nenápadně snaží líčit pasti na tu další, což je úplně bizarní, a připomíná to opouštění zákopů během 1. světové války.

Rýmičkové období

Tohle období v lékárně je opětně zábavné v tom, co všechno je ve výpadku. Českou kotlinou proběhla (jako téměř každý rok) běžná vlna nachlazení. Aspoň mám pocit, že ji měli úplně všichni - pokud zrovna patříte mezi výjimku tak gratuluji. Našeho nejmenšího držela minimálně 3 týdny, a ještě teď nám občas pochrochtává. Myslím, že je to mimo jiné i důsledek toho, že se méně potkáváme a máme tak méně trénovanou imunitu.
Vypadla nám dobrá polovina spektra antibiotických sirupů, nejsou antibiotické kapky Pamycon do nosu. Taky chybí Dithiaden, kterým se krotí alergické reakce, ale používá se taky u rýmy, nebo na tišení kašle. Momentálně mám poslední 2 Fenistil kapky, což je jediná věc, kterou se to dá aspoň trochu nahradit (u dětí). Velká zábava, ostatně jako vždy, když se sejdou 2-3 výpadky nenahraditelných léčiv. Podle těch výpadků soudím, že vlna nachlazení dosahuje vcelku dobré výšky, přičemž je naprosto jasné, že covid surfuje na prkně z nenasazenejch roušek.

A jestli se mě ptáte, který vitamíny začít brát jako prevenci proti přicházející vlně, tak jsou to teplý ponožky a čepice!

Jiná

Poněvadž konverzace díky jídlu poněkud ustala, měl jsem chvíli, abych se porozhlédl po podniku, ve kterém jsme seděli. Byla to vcelku slušná vinárna, nicméně jsem si připomněl, že to vůbec není podnik pro mě. Dát si ve vinárně pivo bylo za prvé společenské faux pas, za druhé obvykle pivo stálo za hovno, protože všichni pili víno. Someliér křepčil s lahvemi po place, oháněl se vývrtkou jak naftaři v Texasu a pěl naučené ódy na každou z láhví.

"... zakončené lipovými tóny!" Čmuch, čmuch, srk. "Víno je v pořádku."

Na začátku večera měl v hlase patrné jakési moravské přízvuke, nicméně můj prvotní tip na město původu se s počtem ochutnaných lahví přesouval stále severozápadněji směrem k Hradci.

Nanynky na židlích ochotně napodobovaly. Čmuch, čmuch, srk. "Mmm, můžete rozlít, hihihi."

Začínal jsem mít pocit, že jsem tu holku někde viděl. Nemohl jsem si vzpomenout kde, než jsem opustil povědomou tvář, přelétl všechny ostatní u stolu, které vypadaly jako z jednoho vrhu a dorazil k dalšímu stolu. I tady jsem viděl povědomou tvář. Dlouhé, opečovávané vlasy a namalované obočí takovým způsobem, že původní barvu vlasů jste mohli odhadnout pouze pokud jste se slečně podívali do kalhotek. Dlouhé řasy, bezchybný make-up. Některá tváře okrášlené velkými brýlemi s úzkými drátěnými obroučkami. Bylo jich tu několik, pokud byste se chtěli podívat, co je právě teď v módě, byli jste na správném místě. Ne pro inspiraci, nýbrž pro synchronizaci, neboť jsem přejížděl od stolu ke stolu a až na výjimky všude objevoval podobné obličeje. Pěkné tvářičky hrající tvrdou profesionální hru přes den, je jedno jestli na recepci, v redakci, v účtárně nebo jako pozici junior manažerky retailu. Bezchybné obočí, dokonalé vlasy, pěstěné nehty. Přes týden fitko, za odměnu vinárna s holkama. V posteli od přečtení 50 odstínů šedi svázat a tvrdě ošukat. Můžu si to dovolit tvrdit, už jsem měl tři. A všechny byly vegetariánky, s pečlivě vyváženou dietou. Už jsem měl po krk tofu, sóji i hledání klíčků k poutům. Prostě bych rád někoho normálního.

Stočil jsem hlavu dopředu a prohlédl si svůj doprovod. Zdála se mi roztomilá. Zatímco nanynky kolem zobaly svoje saláty s červenou řepou, ona se ládovala cheeseburgerem. Dali jsme si ho oba. Už samotná objednávka překvapila číšníka, protože ona vypadala na první dojem úplně stejně, jako běžná zákaznice tohoto podniku. Dokonalé vlasy, skvělá pleť. Očekával Chardonnay a Caprese. Poručila si kolu a burgr. Patrně více překvapila objednávka kuchaře, protože burgr se skoro nedal jíst. Nicméně můj protějšek se šťastně ládoval mletým masem, až mu šťáva tekla po prstech.

"Je vidět, že ti chutná," podotkl jsem.

"Já vím, jsem čuně!" řekla šťastně.

"A prozíravý že nemáš dlouhý nehty, jako většina osazenstva tady," pohodil jsem hlavou do okolí. Její nehty byly sice také dokonalé, ale krátké a s přírodní barvou.

"Já nemůžu," řekla, zatímco slízla šťávu, co jí tekla po zápěstí. "Jinak škrábu." Zatvářila se provinile jako kočka, co je plísněná za ulovenou myš.

"Aha," moje představa romantických nocí se začala pomalu rozplývat.

Dohltla zbytek housky, spláchla to kolou.

"Nesnědla jsem zeleninu," oznámila mi a poukázala na zbylou zeleninovou oblohu na svém talíři.

Pozvedl jsem tázavě obočí.

"Možná bys mi za to měl později naplácat," šeptla mi, zatímco číšník odnášel její talíř i s mými ideály.