Máš něco co chci.
Třeba i ty máš na mě přání.
Mám tu láhev vína
pro naše jednání.
Možná, když si promluvíme,
tak se i dohodnem',
co provedeme s tím vínem
a co s načatým večerem.
pondělí 11. května 2015
středa 6. května 2015
Prerekvizita
Prerekvizity člověka jen a jen rozčilují. A začalo to tou první: "Žádné knedlíky, dokud nesníš polévku."
úterý 5. května 2015
Karel Čapek - Trapné povídky
Tak tato kniha se mi ocitla ve čtečce a dlouho čekala na své dočtení. I když je to Čapek, tak to prostě není úplně ono, buď je to tou dobou, nebo tématy, ale v každém případě mě z povídek bavila sotva jedna nebo dvě.
Povídky jsou o příbězích života obyčejných lidí, kteří se dostanou do takových obyčejných situací, kdy tak trochu trapně upadají do bezmoci, řítí se někam nevěda kam. Zajímavý obraz minulého století, ovšem nic extra záživného.
čtvrtek 30. dubna 2015
Arkadij a Boris Strugačtí - Strana bagrovych tuč (Krajina purpurových mračien)
Odpovídá na spoustu otázek, které by vás o Venuši mohly kdy napadnout, např. je na Venuši život, co je největší nepřítel člověka na Venuši, proč je potřeba zavírat dveře do kesonu, proč se člověk má vyhýbat červenému prstenu, proč je důležité s sebou mít odborníka na pouště (popravdě hlavně kvůli tomu, že je to frajer a výborný řidič - frajerů a řidičů se držte, lidičky), a spoustu dalších,
Knížce notnou chvíli trvá, než to nakopne a odlepí se od zemského povrchu, ale pak je to docela fajn. Nicméně jsem trochu rád, že ji mám za sebou a pokud není někdo vysloveně fanda tvorby bratří Strugackých, existují lepší dílka z jejich společný tvorby, která stojí za to.
pátek 24. dubna 2015
Cyklistická básnička ke sv. Jiří
Neřiť se tak na tom kole,
přibrzdi a kochej se.
Tu kvete louka, tu zas pole,
vánkem čechrat nechej se.
A nebohé užovky
stihnou uhnout z vozovky.
přibrzdi a kochej se.
Tu kvete louka, tu zas pole,
vánkem čechrat nechej se.
A nebohé užovky
stihnou uhnout z vozovky.
čtvrtek 9. dubna 2015
Pablo Neruda - Óda na artyčok
| La
alcachofa de tierno corazón se vistió de guerrero, erecta, construyó una pequeña cúpula, se mantuvo impermeable bajo sus escamas, a su lado los vegetales locos se encresparon, se hicieron zarcillos, espadañas, bulbos conmovedores, en el subsuelo durmió la zanahoria de bigotes rojos, la viña resecó los sarmientos por donde sube el vino, la col se dedicó a probarse faldas, el orégano a perfumar el mundo, y la dulce alcachofa allí en el huerto, vestida de guerrero, bruñida como una granada, orgullosa, y un día una con otra en grandes cestos de mimbre, caminó por el mercado a realizar su sueño: la milicia. En hileras nunca fue tan marcial como en la feria, los hombres entre las legumbres con sus camisas blancas eran mariscales de las alcachofas, las filas apretadas, las voces de comando, y la detonación de una caja que cae, pero entonces viene María con su cesto, escoge una alcachofa, no le teme, la examina, la observa contra la luz como si fuera un huevo, la compra, la confunde en su bolsa con un par de zapatos, con un repollo y una botella de vinagre hasta que entrando a la cocina la sumerge en la olla. Así termina en paz esta carrera del vegetal armado que se llama alcachofa, luego escama por escama desvestimos la delicia y comemos la pacífica pasta de su corazón verde. |
The artichoke
With a tender heart Dressed up like a warrior, Standing at attention, it built A small helmet Under its scales It remained Unshakeable, By its side The crazy vegetables Uncurled Their tendrills and leaf-crowns, Throbbing bulbs, In the sub-soil The carrot With its red mustaches Was sleeping, The grapevine Hung out to dry its branches Through which the wine will rise, The cabbage Dedicated itself To trying on skirts, The oregano To perfuming the world, And the sweet Artichoke There in the garden, Dressed like a warrior, Burnished Like a proud Pomegrante. And one day Side by side In big wicker baskets Walking through the market To realize their dream The artichoke army In formation. Never was it so military Like on parade. The men In their white shirts Among the vegetables Were The Marshals Of the artichokes Lines in close order Command voices, And the bang Of a falling box.
But
Then Maria Comes With her basket She chooses An artichoke, She's not afraid of it. She examines it, she observes it Up against the light like it was an egg, She buys it, She mixes it up In her handbag With a pair of shoes With a cabbage head and a Bottle Of vinegar Until She enters the kitchen And submerges it in a pot.
Thus ends
In peace This career Of the armed vegetable Which is called an artichoke, Then Scale by scale, We strip off The delicacy And eat The peaceful mush Of its green heart. |
Artyčok
s něžným srdcem
oblečen jako válečník
stojící v pozoru, vystavěl si
malou helmu,
pod svými šupinami
zůstává
neotřesitelný.
Po jeho boku
fanatická zelenina,
neohnutá
se svými úponky a listy
a pulzujícími bulvami
v podloží.
Mrkev
s červenými kníry
spala,
réva pověsila uschnout
své větve,
zelí
si umínilo
zkoušet všechny sukně.
Oregáno
provoňující svět
a sladký
artyčok,
tam v zahradě
oblečen jako válečník,
lesklý
jako granátové jablko,
hrdý,
a jednoho dne,
bok po boku
ve velkých koších
pochodovali trhem
jak o tom vždy snili:
jako armáda.
V šiku
nikdy nevypadali tak bojovně,
na tržnici
mezi impulzy
mužů
v bílých košilích
byli
maršálové
artyčoky,
sevřené formace,
rozkazy,
výbuchy
krabic, které upadly,
ale
pak
přišla
Marie
s košíčkem,
vybrala
artyčok,
nebála se,
prohlédla ze všech stran,
proti světlu jako vejce,
koupila
a přidala ke zmatku
v tašce
s párem bot,
zelím a jednou
láhví
octa,
když přišla do kuchyně,
dala jej do hrnce.
Tak končí
v míru
příběh
obrněné zeleniny
zvané artyčok.
Pak
šupinu po šupině
svlékneme
delikatesu
a jíme
vnitřek jejího mírumilovného
zeleného srdce.
|
Anglický překlad převzat ze stránek motherbird.com
Český amatérský překlad vytvořen svépomocí.
pondělí 30. března 2015
Paul Haines - Secret Carnival Workers
Kdo je ten Paul Haines?
Vrtá hlavou určitě mnoha z vás. Jako heslo ve wikipedii vám vyjede básník a jazzový textař. Mezi jeho nejznámější dílo patří např. Escalator over the hill. Pořád vám to nic neříká? Nejste v těchto končinách asi první, a nepředpokládám, že by to bylo za mořem o mnoho lepší. Sám jsem o něm do přečteních prvních řádků netušil vůbec nic, a popravdě ani po přečtení se neodvažuju považovat se za nějakého znalce jeho tvorby.
Takže jak tě vůbec napadlo číst něco od někoho takového?
Celá věc se má tak, že Paul Haines má tři děti. Tima, který vlastní nějakou nahrávací společnost, Avery, která je kanadská hlasatelka, a Emily, která je moje oblíbená zpěvačka, zakladatelka kapely Metric, kterou strašně rád poslouchám. A i v rozhovorech se členy kapely mi byla ohromně sympatická, a přišla mi inteligentní a vtipná, a jednoho večera si říkám: Nenapsala ta holka taky něco? Odpověď na tuto otázku zněla ne, ale má tátu a ten je básník. A zanedlouho později si objednávám odněkud z Británie knížku absolutně neznámého člověka na základě přenesených genů a dvou nebo tří básní, které jsem četl někde v ukázce.
Tak historii jak jsem začal číst Paula Hainese bychom měli. A jaká byla knížka?
Knihu sestavil Stuart Broomer po Paulově smrti (2003) v roce 2007. a věnuje se jeho celoživotní tvorbě - ať už to byly krátké povídky, jazzové reportáže, nebo básně.
Ačkoliv bylo jistý období, kdy mě jazz bavil, rozhodně jsem nikdy nepronikl tak hluboko, aby mě bavily jazzové reportáže. Povídkám jsem spíš nerozuměl, což určitě může být způsobeno i nějakou jazykovou bariérou, tak i tím, že styl psaní mě nijak neuchvátil a pointu jsem nenacházel (stejný problém mívám u Hemingwaye).
O něco lepší to bylo s básněmi. Nicméně, jak které období. Např. v počátcích tvorby byl Haines ovlivněn stylem dada, což není zrovna můj šálek kávy.
V pozdějších letech ovšem tyto vlivy vymizely, a tak se našlo i pár básní, které se mi docela líbily.
O něco lepší to bylo s básněmi. Nicméně, jak které období. Např. v počátcích tvorby byl Haines ovlivněn stylem dada, což není zrovna můj šálek kávy.
V pozdějších letech ovšem tyto vlivy vymizely, a tak se našlo i pár básní, které se mi docela líbily.
JUST WHEN I THOUGHT
JUST WHEN I THOUGHT
BICYCLES NO LONGER
EXISTED
I SAW A WOMAN
ON ONE
AU MOMENT MȆME
OÙ JE ME DISAIS QUES LES
BICYCLETTES CA N'EXISTAIT PLUS
J'EN AI VU PASSER UNE
AVEC UNE FEMME
DESSUS
(Když jsem myslel
že kola už více
neexistují
Uviděl jsem ženu
na jednom)
SURPRISE! SURPRISE!
SHE WHIPPED
HER HAIR
FROM HER FACE
AND WITH HER HORNY
LIPS BLEW HIM A
KISS HALF WHIMSY
HALF WHISKY
HER &
HIS
ZAG &
ZIG
(Odhodila
vlasy
vlasy
ze svého obličeje
a nadrženými
rty poslala mu
pusu napůl opile
napůl roztomile.
Její a jeho
sem a tam.)
Jen úryvek z básně Fire
...
Eve born with a walk
to remind
That all love poems
must rhyme
...
Co říci na závěr? Že sáhnutí po naprosto neznámém autorovi bylo vcelku krásné spontánní rozhodnutí. Ve výsledku jsem zklamaný jen kvůli tomu, že jsem si sliboval objev nějakého nového velkého neznámého umělce. Co na tom, v knihovně mám knížku, kterou na 99% nebude nikdo znát, a jsem zase o něco chytřejší.
A kdyby někdo chtěl zapůjčit, víte na koho se obrátit.
A kdyby někdo chtěl zapůjčit, víte na koho se obrátit.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)