úterý 12. května 2015

Jacques Prévert - Jako zázrakem

Když se dnes mluví o lásce, myslí lidé vždycky na totéž - věčný trojúhelník, nevěra.
Že lidé jeden druhého podváděti?
To se může stát každému, ale psát o tom hry, romány, dělat filmy?
Mě tyhle paroháčské historky nezajímají.
Pro mne to není láska.
Láska...
Když je člověk něčím oslněn, dokáže jen velmi těžko a velmi přibližně vyjádřit toto oslnění, vyslovit nebo popsat.
V životě jsem nespatřil nic lepšího, nic krásnějšího, než je nahá žena...
Ale když se k něčemu takovému přiznáte, hned se vás každý zeptá:
"Ale jdi, koho jsi to viděl? Která to byla? A kdy?"
Je to truchlivé...
Ano láska je svobodná. Svobodná.
Šílená láska?
Vášnivá láska?
Láska s velkým L...
Jen ji neoznačujme nálepkami.
Láska...
Čím častěji to slovo opakuji, tím méně mi říká.
Je to tajemné, mlčenlivé slovo a v tom je jeho půvab, jeho kouzlo.
Stalo se, že jsem prokázal, že nejsem hlupec a že jsem sečtělý a že umím být přínosem pro kolektiv jak pracovně, tak i jako prvek zábavný, dostal tuto nádhernou knihu, za kterou znovu děkuji. Chvíli jsem se styděl, že jméno Prévert slyším prvně, ale tak na druhou stranu nemůžu vědět všechno, a zřeba zase vím, proč takový GSK3 enzym může za to, že něco třeba nevíte vy, a protože jsem si knížku přečetl, jsem o něco chytřejší, a ostatně to je to, k čemu knihy tady jsou.
Jacques Prévert byl francouzský básník, ale taky dělal do filmu a psal texty k šansonům. Kdyby na to přišlo, byl by asi surrealista, ale neměl vůbec žádnou kázeň a tak nemohl být u žádného hnutí, protože nikoho neposlouchal. Napsal spoustu hezkých věcí, ke kterým si dělal taky koláže a nakonec umřel, protože hrozně moc kouřil cigarety. A to asi opravdu hrozně moc, protože v téhle knížce jsou jeho fotografie a nekouří jen na třech z nich. Na dvou se s někým fotí a není mu vidět na ruce, a na třetí hraje divadlo,
V knížce najdeme spoustu básní, pohádky, příběhy z Prévertova života, a taky spoustu životopisných faktů a událostí. Takže kdo ho nezná, ten ho pozná. U knihy je taky gramofonová deska, a já nevím, co na ní je, protože náš gramofon nemá jehlu. Což je třeba naschvál, aby se o ni nikdo nepíchnul. Někdy později si ji určitě někde pustím, abych tu krásnou knížku opravdu prošel celou.

Zahrada

Ani tisíce let
Nestačí
Vypovědět
Vteřinku věčnosti
Kdy jsi mě políbil
Kdy jsem tě políbila
Jednoho rána ve svítivé zimě
V parku Montsouris v Paříži
V Paříži
Na zemi
Na zemi která je hvězdou.


pondělí 11. května 2015

Obchody

Máš něco co chci.
Třeba i ty máš na mě přání.
Mám tu láhev vína
pro naše jednání.
Možná, když si promluvíme,
tak se i dohodnem',
co provedeme s tím vínem
a co s načatým večerem.

středa 6. května 2015

Prerekvizita

Prerekvizity člověka jen a jen rozčilují. A začalo to tou první: "Žádné knedlíky, dokud nesníš polévku."

úterý 5. května 2015

Karel Čapek - Trapné povídky

Tak tato kniha se mi ocitla ve čtečce a dlouho čekala na své dočtení. I když je to Čapek, tak to prostě není úplně ono, buď je to tou dobou, nebo tématy, ale v každém případě mě z povídek bavila sotva jedna nebo dvě.
Povídky jsou o příbězích života obyčejných lidí, kteří se dostanou do takových obyčejných situací, kdy tak trochu trapně upadají do bezmoci, řítí se někam nevěda kam. Zajímavý obraz minulého století, ovšem nic extra záživného.

čtvrtek 30. dubna 2015

Arkadij a Boris Strugačtí - Strana bagrovych tuč (Krajina purpurových mračien)


Kniha o hrdinech Svazu socialistických republik, kteří se nejvíc zasloužili o vybudování prvního letiště na Venuši.
Odpovídá na spoustu otázek, které by vás o Venuši mohly kdy napadnout, např. je na Venuši život, co je největší nepřítel člověka na Venuši, proč je potřeba zavírat dveře do kesonu, proč se člověk má vyhýbat červenému prstenu, proč je důležité s sebou mít odborníka na pouště (popravdě hlavně kvůli tomu, že je to frajer a výborný řidič - frajerů a řidičů se držte, lidičky), a spoustu dalších,

Knížce notnou chvíli trvá, než to nakopne a odlepí se od zemského povrchu, ale pak je to docela fajn. Nicméně jsem trochu rád, že ji mám za sebou a pokud není někdo vysloveně fanda tvorby bratří Strugackých, existují lepší dílka z jejich společný tvorby, která stojí za to.

pátek 24. dubna 2015

Cyklistická básnička ke sv. Jiří

Neřiť se tak na tom kole,
přibrzdi a kochej se.
Tu kvete louka, tu zas pole,
vánkem čechrat nechej se.

A nebohé užovky
stihnou uhnout z vozovky.

čtvrtek 9. dubna 2015

Pablo Neruda - Óda na artyčok

La alcachofa
de tierno corazón
se vistió de guerrero,
erecta, construyó
una pequeña cúpula,
se mantuvo
impermeable
bajo
sus escamas,
a su lado
los vegetales locos
se encresparon,
se hicieron
zarcillos, espadañas,
bulbos conmovedores,
en el subsuelo
durmió la zanahoria
de bigotes rojos,
la viña
resecó los sarmientos
por donde sube el vino,
la col
se dedicó
a probarse faldas,
el orégano
a perfumar el mundo,
y la dulce
alcachofa
allí en el huerto,
vestida de guerrero,
bruñida
como una granada,
orgullosa,
y un día
una con otra
en grandes cestos
de mimbre, caminó
por el mercado
a realizar su sueño:
la milicia.


En hileras
nunca fue tan marcial
como en la feria,
los hombres
entre las legumbres
con sus camisas blancas
eran
mariscales
de las alcachofas,
las filas apretadas,
las voces de comando,
y la detonación
de una caja que cae,
pero
entonces
viene
María
con su cesto,
escoge
una alcachofa,
no le teme,
la examina, la observa
contra la luz como si fuera un huevo,
la compra,
la confunde
en su bolsa
con un par de zapatos,
con un repollo y una
botella
de vinagre
hasta
que entrando a la cocina
la sumerge en la olla.


Así termina
en paz
esta carrera
del vegetal armado
que se llama alcachofa,
luego
escama por escama
desvestimos
la delicia
y comemos
la pacífica pasta
de su corazón verde.


The artichoke
With a tender heart
Dressed up like a warrior,
Standing at attention, it built
A small helmet
Under its scales
It remained
Unshakeable,
By its side
The crazy vegetables
Uncurled
Their tendrills and leaf-crowns,
Throbbing bulbs,
In the sub-soil
The carrot
With its red mustaches
Was sleeping,
The grapevine
Hung out to dry its branches
Through which the wine will rise,
The cabbage
Dedicated itself
To trying on skirts,
The oregano
To perfuming the world,
And the sweet
Artichoke
There in the garden,
Dressed like a warrior,
Burnished
Like a proud
Pomegrante.

And one day

Side by side
In big wicker baskets
Walking through the market
To realize their dream
The artichoke army
In formation.
Never was it so military
Like on parade.
The men
In their white shirts
Among the vegetables
Were
The Marshals
Of the artichokes
Lines in close order
Command voices,
And the bang
Of a falling box.
But
Then
Maria
Comes
With her basket
She chooses
An artichoke,
She's not afraid of it.
She examines it, she observes it
Up against the light like it was an egg,
She buys it,
She mixes it up
In her handbag
With a pair of shoes
With a cabbage head and a
Bottle
Of vinegar
Until
She enters the kitchen
And submerges it in a pot.
Thus ends
In peace
This career
Of the armed vegetable
Which is called an artichoke,
Then
Scale by scale,
We strip off
The delicacy
And eat
The peaceful mush
Of its green heart.

Artyčok
s něžným srdcem
oblečen jako válečník
stojící v pozoru, vystavěl si
malou helmu,
pod svými šupinami
zůstává
neotřesitelný.
Po jeho boku
fanatická zelenina,
neohnutá
se svými úponky a listy
a pulzujícími bulvami
v podloží.
Mrkev
s červenými kníry
spala,
réva pověsila uschnout
své větve,
zelí
si umínilo
zkoušet všechny sukně.
Oregáno
provoňující svět
a sladký
artyčok,
tam v zahradě
oblečen jako válečník,
lesklý
jako granátové jablko,
hrdý,
a jednoho dne,
bok po boku
ve velkých koších
pochodovali trhem
jak o tom vždy snili:
jako armáda.

V šiku
nikdy nevypadali tak bojovně,
na tržnici
mezi impulzy
mužů
v bílých košilích
byli
maršálové
artyčoky,
sevřené formace,
rozkazy,
výbuchy
krabic, které upadly,
ale
pak
přišla
Marie
s košíčkem,
vybrala
artyčok,
nebála se,
prohlédla ze všech stran,
proti světlu jako vejce,
koupila
a přidala ke zmatku
v tašce
s párem bot,
zelím a jednou
láhví
octa,
když přišla do kuchyně,
dala jej do hrnce.

Tak končí
v míru
příběh
obrněné zeleniny
zvané artyčok.
Pak
šupinu po šupině
svlékneme
delikatesu
a jíme
vnitřek jejího mírumilovného
zeleného srdce.

Španělský originál převzat ze stránek eldígoras.com
Anglický překlad převzat ze stránek motherbird.com
Český amatérský překlad vytvořen svépomocí.