neděle 7. června 2015

Daniel Keyes - Flowers for Algernon (Růže pro Algernon)


Krátká povídka o vědeckém pokusu, kdy na mentálně retardovaném člověku provedou doktoři pokus o zvýšení jeho mentálního výkonu. Operace je úspěšná a Karel tak zažívá prudký nárůst intelektu. Kniha je psána formou přepisu záznamů, kde si Karel zaznamenává své prožitky na magnetofon pro vědecké pozorování.
Povídku jsem slyšel namluvenou Ladislavem Mrkvičkou, velmi dobře přednesená a podkreslená hudbou zanechá nepochybně daleko hlubší, poněkud depresivní dojem z příběhu. [17/35]

pátek 5. června 2015

Telefon pana magistra

Volal mi pan magistr. Myslel jsem si, že je to Jarda a dělá si ze mě prdel. Nebyl to Jarda. Byl to pan magistr a nabízel mi práci.
Vzal to v pohodě, asi má taky veselé kamarády.

Ale já opravdu nejsem Jarda.

středa 3. června 2015

Dech slunce

Slunce se opřelo plnými dlaněmi
do města
rozpálilo střechy
plechové ozdoby na plotech
z kamenných ulic vyrazilo dech.

Ale taky vysvléklo hochy z kalhot
dívkám obléklo sukně
a hluboké výstřihy
bojují proti potu na místech

z horkých pokojů vyrazilo dech.

Žebrácká lekce za 8 korun

Jsem důvěřivý člověk. Nevím, jestli za to můžou příběhy, kdy dáte dědovi buchtu a on vám zjeví, že je kouzelný dědeček a splní vám tři přání, nebo různé akce Musíme si pomáhat. Zkrátka když za mnou někdo přijde, že potřebuje drobné na vlak, protože nemá, tak je ode mě dostane.
Tenhle pán chtěl 8 korun na cestu do Poděbrad. Dal jsem mu je.

Na chvíli se ztratil. Já si přesedl na protější lavičku, abych viděl na tabuli, kdy mi jede přípoj a pán na cestě do Poděbrad se objevil asi za 10 minut. Zastavil se kousek ode mě a ve vzduchu bylo cítit napětí, že se rozhoupává k tomu, aby mě oslovil. Čekal jsem, že když jsem mu pomohl k jeho lístku do Poděbrad, že mi sdělí svůj příběh, proč cestuje kam cestuje, odkud přijel a vůbec. O tenhle příběh jsem zájem neměl a proto jsem ho vytrvale ignoroval. Po dvou minutách se rozhoupal a oslovil mě.
"Mohl bych vás o něco požádat?"
Zvedl jsem obočí. Nečekal jsem to, ale tušil jsem která bije. "Povídejte," řekl jsem.
"Neměl byste 8 korun?"
"Člověče, já jsem před 10 minutama seděl na támhletý lavičce," ukázal jsem, "a už jste mě o 8 korun stáhnul."
Odmávnul mě a odešel. Ale ten způsob jakým mě odmávnul - ve stylu omluvte, profesionální chyba, ve svém podstatě takové velkorysé odmávnutí.

Snad jsem z té důvěřivosti na dlouhou dobu vyléčený.

pondělí 1. června 2015

Kurt Vonnegut - Slaughterhouse-Five (Jatka č. 5)

[16/35] Byl jsem v očekávání nějaké podobné knížky jako Věčnou válku a místo toho jsem se dočkal zajímavé směsi sci-fi a protiválečného díla.
V knížce se dozvídáme, že autor bude psát o vybombardování Drážďan za druhé světové války a o tom jak byl německým zajatcem, jak o té knížce dlouho přemýšlel, než ji napsal, a pak si tu knížku můžeme i přečíst.
Hlavním hrdinou knížky je Billy Pilgrim, který kromě toho, že je maličký a hubený a do zajetí padl dost zmatečně a neozbrojený, začne pendlovat časem sem a tam. Takže se z druhé světové války přesouvá do budoucnosti, kde je optikem a ženatý, a pak do nemocnice po nehodě, kde je stále optikem, ale už není ženatý, a do jiné nemocnice, kde se zotavuje z hrůz, které prožil ve druhé světové válce, a kde začne číst sci-fi, a taky na planetu Tralfamador, kde ho malí mimozemšťané drží v zoo spolu s filmovou hvězdou. Během toho pendlování vždycky chvíli trvá, než se zase vrátí do správného okamžiku, takže knížka nejde tak úplně popořádku. Tedy já se v tom vyznal lehce, ale těžko říct, co na to jiní.
V knížce je napsáno, že v Drážďanech umřelo daleko víc lidí, než kolik tam umřelo podle oficiálních zpráv, což nemění nic na tom, že ohnivá bouře je hrozná věc a Drážďaňané by byli určitě radši, kdyby je byla  nepotkala. A pokaždé, když v knize někdo umře, je za tím napsáno tak to chodí, což je docela dobré vyjádření pravdy.
Knížka není dlouhá, je zajímavě napsaná, a někomu se zdála být tak dobrá, že ji dal na ten seznam do časopisu Life a já bych řekl, proč ne?

sobota 23. května 2015

Nelle Harper Lee - To Kill a Mockingbird (Jako zabít ptáčka)


"Dille, taková věc se musí promyslet," bránil se Jem. "Nech mě to chvilku rozvážit... to je, jako když nutíš želvu, aby vylezla..."
"Jak se to dělá?" zajímal se Dill.
"Zapálí se pod ní sirka."

Knížka se odehrává v letech před druhou světovou válkou a je o malém městečku Maycomb, o jeho obyvatelích, o běloších, černoších a taky o běloších, co žijou vedle skládky a chodí do školy jen první den.
Knížka je psaná z pohledu malé Čipery Finchové, která má staršího bratra Jema a tatínka Atika, protože maminka už jim umřela. Takže se dočítáme, kterak Čipera nahlíží na svět a na svoje sousedy.
Atikus Finch pracuje jako advokát a dostane se k obhajobě případu, kdy jde o znásilnění bělošky černochem. Což není pro občany Maycombu, Alabama, vůbec lehké téma k odpoledním čajům.
Knížka se určitě čte skvěle, často mi nedala ani spát, i když po přečtení bych ji sám nezařadil do seznamu 35 knih, které byste měli za život přečíst podle časopisu Life, ze kterého si tímto pádem odškrtávám patnáctou položku. Ale chápu, že to je místně určené.

úterý 12. května 2015

Jacques Prévert - Jako zázrakem

Když se dnes mluví o lásce, myslí lidé vždycky na totéž - věčný trojúhelník, nevěra.
Že lidé jeden druhého podváděti?
To se může stát každému, ale psát o tom hry, romány, dělat filmy?
Mě tyhle paroháčské historky nezajímají.
Pro mne to není láska.
Láska...
Když je člověk něčím oslněn, dokáže jen velmi těžko a velmi přibližně vyjádřit toto oslnění, vyslovit nebo popsat.
V životě jsem nespatřil nic lepšího, nic krásnějšího, než je nahá žena...
Ale když se k něčemu takovému přiznáte, hned se vás každý zeptá:
"Ale jdi, koho jsi to viděl? Která to byla? A kdy?"
Je to truchlivé...
Ano láska je svobodná. Svobodná.
Šílená láska?
Vášnivá láska?
Láska s velkým L...
Jen ji neoznačujme nálepkami.
Láska...
Čím častěji to slovo opakuji, tím méně mi říká.
Je to tajemné, mlčenlivé slovo a v tom je jeho půvab, jeho kouzlo.
Stalo se, že jsem prokázal, že nejsem hlupec a že jsem sečtělý a že umím být přínosem pro kolektiv jak pracovně, tak i jako prvek zábavný, dostal tuto nádhernou knihu, za kterou znovu děkuji. Chvíli jsem se styděl, že jméno Prévert slyším prvně, ale tak na druhou stranu nemůžu vědět všechno, a zřeba zase vím, proč takový GSK3 enzym může za to, že něco třeba nevíte vy, a protože jsem si knížku přečetl, jsem o něco chytřejší, a ostatně to je to, k čemu knihy tady jsou.
Jacques Prévert byl francouzský básník, ale taky dělal do filmu a psal texty k šansonům. Kdyby na to přišlo, byl by asi surrealista, ale neměl vůbec žádnou kázeň a tak nemohl být u žádného hnutí, protože nikoho neposlouchal. Napsal spoustu hezkých věcí, ke kterým si dělal taky koláže a nakonec umřel, protože hrozně moc kouřil cigarety. A to asi opravdu hrozně moc, protože v téhle knížce jsou jeho fotografie a nekouří jen na třech z nich. Na dvou se s někým fotí a není mu vidět na ruce, a na třetí hraje divadlo,
V knížce najdeme spoustu básní, pohádky, příběhy z Prévertova života, a taky spoustu životopisných faktů a událostí. Takže kdo ho nezná, ten ho pozná. U knihy je taky gramofonová deska, a já nevím, co na ní je, protože náš gramofon nemá jehlu. Což je třeba naschvál, aby se o ni nikdo nepíchnul. Někdy později si ji určitě někde pustím, abych tu krásnou knížku opravdu prošel celou.

Zahrada

Ani tisíce let
Nestačí
Vypovědět
Vteřinku věčnosti
Kdy jsi mě políbil
Kdy jsem tě políbila
Jednoho rána ve svítivé zimě
V parku Montsouris v Paříži
V Paříži
Na zemi
Na zemi která je hvězdou.