sobota 25. července 2015

Art Spiegelman - Maus


Maus I: A Survivor's Tale: My Father Bleeds History
(
Otcova krvavá pouť dějinami)
Maus II: A Survivor's Tale: And Here My Troubles Began
(
A tady začalo moje trápení)


Komixy Arta Spiegelmana jsou taktéž zařazeny do stále zmiňovaného článku časopisu Life [19/35]. Nakresleny jsou dvě příběhové linky, jedna o životě Vladka Spiegelmana a jeho ženy před válkou a pak v koncentračních táborech a druhá o zpovídání Vladka jeho synem, jak čerpá náměty na tento komix.

Za sebe musím říct, že komix prostě není můj šálek kávy. Nevím proč musím informace hledat rozházené na stránce, když se to dá pěkně zhustit, ale asi chápu, že někteří lidé tak úplně nevyrostli z potřeby mít v knížce hodně obrázků. Uměl bych si to představit jako doplňkovou četbu k dějepisu na základní škole.
Příběh židů za druhé světové války je pochopitelně drsný a temný. Holocaust bylo tak nesmyslné peklo, že to podle mě nejde vysvětlit. Spiegelmanovi si prošli vším - ghetty až po Birkenau. Vyprávění bylo velmi zajímavé obzvláště v druhém díle.
Linka vztahu autora a jeho otce mi popravdě přijde trochu zbytečná, často mě velmi nudila. Na druhou stranu to dělá trochu zajímavějším, tak trochu polidštěným. Aby člověk nespadl do hnusné deprese z koncentračních táborů máme tu protivného důchodce a syna, který se na něj vzteká. Pravda odůvodněně. Ale i z příběhu se dovídáme, že Art Spiegelman se nikdy odhalování intimních zážitků nebál, možná se tak dokonce s nimi vyrovnává.
Ve výsledku bych řekl, že pokud vás komixy stále baví, nebojte se po Mausovi sáhnout.
Ukázka

úterý 21. července 2015

John Steinbeck - East of Eden (Na východ od ráje)

[18/35]
Na východ od ráje považoval Steinbeck za svou nejlepší knihu. Od člověka, který se může pyšnit i nobelovkou za literaturu, to něco znamenat musí. Pro mě je to první kniha, kterou jsem od něj četl a předesílám, že jsem dalek toho, aby byla poslední.
Po pomalejším rozjezdu, který nám popíše údolí Salinas od stébel trávy a větru do hloubky podloží, se seznámíme s hlavní generací protagonistů i jejich předky.
Příběh knihy se odehrává na přelomu 19. a 20. století, končí během Velké světové války.
Mně osobně kniha připomínala Jak zabít ptáčka, což se týče především umístění, ale i tím, že se mi kniha velmi líbila.

Úryvek:
Lee pokračoval: „Proto se do toho zahrnuju taky. Všichni jsme zdědili něco podobného, bez ohledu na to, odkud se vystěhovali naši rodiče. Američané všech barev a druhů mají společné sklony. Tvoří jedno plemeno — poznamenané náhodným výběrem. A tak jsme zároveň fanfarónsky kurážní i plní zbytečných strachů — jsme laskaví i krutí jako děti. Rozplýváme se přátelstvím a zároveň se bojíme všeho cizího. Vychloubáme se, ale snadno se dáme ohromit. Jsme přecitlivělí, a přitom realističtí. Jsme hmotařští pozemšťané — ale znáš jiný národ, který se dá tolik strhnout ideály? Přejídáme se. Nemáme žádný vkus a smysl pro úměrnost. Mrháme energií nazdařbůh. Ve starých zemích o nás říkají, že přecházíme z barbarství do dekadence bez mezičlánku kultury. Je možné, že naši kritikové nenašli klíč nebo nepostihli jazyk naší kultury? Takoví jsme, Cale — všichni. A ty nejsi o moc jiný."

sobota 11. července 2015

Pelham Grenville Wodehouse - Much obliged, Jeeves (Vřelé díky, Jeevesi)


Je-li vaší oblíbenou knihou Jirotkův Saturnin, což by nemělo být tak vzácné, knihy P. G. Wodehouse by se vám měli líbit stejnou měrou. Literární kritici jsou toho názoru, že Jirotka si k Wodehousovi přišel pro notnou dávku inspirace. Wodehousovu hlavní dvojici tvoří mladý pan Wooster a jeho sluha Jeeves. Stejně jako Saturnin je Jeeves dokonalý prototyp společníka a řešitele společenských nesnází svého pána, přičemž jeho metody jsou velmi ortodoxní, propracované a téměř nezjistitelné. Nachází se vždy ve správný čas na správném místě, případně přichází i se správným nápadem.
Rozdílem oproti Jirotkovi je podle mého názoru Bertram Wooster. I tentokrát sledujeme příběh popisovaný jeho osobou, ale oproti panu Oulickému je to většinou Wooster, který vyhledává a způsobuje problémy - ačkoliv se stane, že je v tom i celkem nevinně, rozhodně se nejedná o osůbku zmítanou osudem sem a tam, jako je tomu v českém podání. Bertie se rád napije, rád se baví a vyhýbá se svazku manželskému jako čert svěcené vodě. A že na něj ženské letí jak vosy na nahnilé ovoce.
Pro milovníky Saturnina jde podle mě o jasnou volbu, ostatně si myslím, že jde o čtení téměř pro každého. Navíc P. G. Wodehouse napsal několik pokračování, takže se nemusíte bát, že byste se pak octli bez přídavku.

sobota 4. července 2015

Vítězslav Nezval - Básně noci

Soubor sedmi rozsáhlejších básnických skladeb Vítězslava Nezvala, které jsou sice krásné, ale já preferuji spíše ty krátké útvary. Vznik jednotlivých básní se datuje od 1922 do 1929, lyrika v nich je přímo překrásná, proto mě docela překvapil Podivuhodný kouzelník ze kterého přikládám dva úryvky na ukázku. Ve chvíli, kdy jsem to předčítal svému přitulenému medvídkovi, který trochu vrněl a pověděl, že nevnímá vůbec ta slova, ale jen tón hlasu - vzhledem k tomu, že šlo o sloky lyrikou protkané tak, že ani já sám už jsem netušil, o čem vlastně předčítám, to považuji za velký kompliment - a pak jsme se náhle dostali do slok čtvrtého zpěvu a tam se náhle zhmotnilo, o čem si to vlastně čteme. Což mi trochu popravdě zážitek lehce zkalilo. Ale na nikoho se nemá cenu zlobit.

Podivuhodný kouzelník (úryvky)

Zpěv druhý
...

Uhelný důl
jak mnich který zkameněl
tě poděsí
nuž projdi rychle
a spusť se po nádherném copanu zlata
To byl střed země
a střed bolesti

Uvidíš zázrak na prahu země protinožců
Světélkující roubení studny
kulaté oko
nový zrak

Toť laterna magica podzemí
jež na dně studny dívá se čočkou z rádia
a prosvětluje si zem
Hle cihlová řeka
s korábem jak mramor
sněhobílým
Labuti podzemí
zachycuješ se kotvou
o křehký talíř měsíce
tam dole
na nebi protinožců

...

Zpěv čtvrtý

Zelený stůl podpíral ruce staré vládě

patnáct tisíc revolucionářů stálo na barikádě

Podivuhodný kouzelník v šatech kamelota
čte na rohu ulice kdejaké noviny
Soudruzi do boje! hřměla revoluční rota
se starcem v čele jejž kryly už šediny

Tu tam jsi viděl čapku našišato
ženy šly s konvičkami jak do práce
Četl se Manifest To každému z nás budiž svato
Hej soudruzi hurá na zrádce!
...

středa 1. července 2015

Krásný den na to, aby se člověk pěkně projel, píchnul a pěkně se prošel.

sobota 20. června 2015

Jaroslav Seifert - Jablko s klína

Jsou knihy, které vás nepřekvapí. Třeba tahle je nepřekvapivě dobrá, což je prima. Znej své básníky a oni tě nezradí.


Další ukázky tady.






Čtenářka veršů

Tak opuštění samotáři
na lodi plují večerem,
rybáři, kteří nerybaří
a se složeným čeřenem.

Jak zrnko hrášku v mělké misce
rým o rým něžně zazvoní,
prst náhle zůstal na ořízce,
jako by upad‘ do snění.

Básníku lháři! Jaká slova
ve jménu krásy nalhal jsi tu!
Je krásnější noc fialová
a světla v matném asfaltu.

Někdo jí horce drtil dlaně
a dal jí růži, zahalen
v škrabošce stínu pomačkané;
hodila růži do kamen.

Žal jako spona vlas jí zdobí
a vlas jí spadá do spánku;
tak chutná pramen mezi hroby,
tak voní listí krušpánku.

Tak opuštění samotáři
na lodi plují večerem,
rybáři, kteří nerybaří
a se složeným čeřenem.


úterý 9. června 2015

Pohádka o kominíkovi

Příběh našeho hrdiny
se do života může hodit.
On byl ten jediný,
kdo princeznu mohl osvobodit.

Princezna byla překrásná
a, jak to bývá, zakletá,
jak ve všem byla úžasná,
byla to hrozná popleta.

Ve věži kráska zamčená,
dílem vlastni viny,
klíček ze zámku ztratila
a neměla žádný jiný.

Náš hrdina byl kominík,
člověk zvyklý výšky,
jen si došel pro žebřík,
hned zdolal okno vížky.

Princezna je celá šťastná,
málem se z toho zajíká,
vzplane láskou jako kamna
po návštěvě kominíka.

Byla svatba, jak to bývá
na královském dvoře,
ženich v černém, slečna bílá,
dopadlo to dobře.