středa 16. září 2015

Narcissus jonquilla

Víťa mě vcelku překvapil posledním dotazem před obhajobou diplomových prací.
"Nevíš jak se čte Narcissus jonquilla? Já to mám v názvu práce a nejsem si jistej."

pondělí 31. srpna 2015

Knihovnička


Když jsem procházel spěšně okolo knihovničky na rozebrání, zaujal mě titul "Výprodej vesmírných srnců".
Doma jsem zjistil, že jde o "Výprodej vesmírných snů", což mě trochu zklamalo.

neděle 30. srpna 2015

Miroslav Žamboch - Predátoři

 Začal bych slovy klasika:
Kravina na kvadrát! Výplod šílence!
Debilní paskvil!
Myslím, že je to víc než přesné. Pokud se vám dostali Predátoři do rukou, držíte právě velmi kvalitní brakovou literaturu. Sci-fi jako vyšité.
Začínám chápat dnešní archetyp lehce asociálního vědce jako moderní převtělení hloupého Honzy, přičemž obliba roste ve všech žánrech. Náš hrdina tento archetyp doplňuje o znalost motorů a řidičské umění a vcelku paradoxní schopnost slovních vraceček, který mi častokrát nepřišly tak dobré, jako ostatním zúčastněným postavám, ale každému to jeho, i autor si musí při psaní užít a pochválit se.


Co k příběhu? Náš hlavní hrdina je tichý génius Mark Twilli, jehož jedinými vášněmi jsou čísla, vektory a tyhle matematické podivnosti a spalovací motory. Pracuje v laboratoři, která zkoumá vektory a vysílá sondy na různá místa skrz časoprostor - háček je v tom, že najít takový vektor, aby byl zpáteční a ještě ke všemu někam vedl, není žádná hračka. Mark to zkouší jak na laboratorním vybavení, tak bokem na svém upraveném programu. A má kliku. V opilosti oslavuje svůj úspěch a vytočí číslo svého kamaráda Jana Petra - bohatého milionáře a podnikatele s výborným smyslem pro byznys. Ten mu udělá na vektor, který vede na Zemi do druhohor, udělá nabídku s tím, že do tohoto období chce podniknout loveckou výpravu pro bohatou smetánku. Mark souhlasí. Druhý den dojde k obchodu a Mark dostane zároveň pracovní smlouvu, aby zajistil celý skok a připojil se k výpravě i v druhohorách. Tímto způsobem se náš skromný geniální hrdina dostává do skupiny plné dalších archetypových postav - mlčenlivého ruského lovce, bohatýrského ruského magnáta a jeho ženu, britského a německého aristokrata, dalšího nadšeného vědce - paleontologa, dominantního namyšleného milionáře nadsamce a jeho překrásnou přítelkyni, nějací ti kuchaři a sluhové aristokratů a velmi málo postav, pro které archetyp není tak zřetelný.
Zpočátku objevujeme svět druhohorní křídy, pronikáme do jeho atmosféry, brzy se na nás vyřítí i nebezpečná fauna a padnou první výstřely. Mark se jako řidič účastní každé lovecké výpravy, takže jsme stále u toho. Přichází druhá lovecká výprava a ta nabírá docela jiný spád. Slovo masakr je jediné, které by mohlo aspoň trochu přiblížit děj druhé poloviny bez vyzrazování. Autorovi se tu fantazie rozjede do otáček a myslím, že se nechal inspirovat počítačovými hrami. Především obtížnostmi hardcore. Naštěstí náš skromný geniální hrdina dokončí svoji přeměnu v houževnatého lovce dinosaurů a tak to, že vlastně podniká několikadenní pochod smrti si odbudeme na několika stránkách. Archetypy řádí a nikdo se špatnou karmou si nemůže být jistý svým životem. Odpočet návratového vektoru tiká do poslední vteřiny.

Pročítám začátek tohohle review a doufám, že všichni pochopí notu ironie. Predátoři si aspoň pro mě na nic nehrají. Je to sci-fi, je to brak, je to skvělý (nějak tak). Podpírajícím faktem budiž to, že jsem poslední třetinu knížky četl dnes od jedné do čtyř a tuhle recenzi píšu s kruhy pod očima. Celou dobu to bylo jasný, ale četlo se to dobře.

středa 26. srpna 2015

Antihrdinové

Smyšlení hrdinové potřebují silné antihrdiny. V reálném životě si člověk zvládne všechno pokazit sám.

pondělí 10. srpna 2015

Osminožec

Ráno bylo ve stanu jako ve stáji.
Pavouk hledal cestu dovnitř.
"Já vám, vy volové, vychytám mouchy."
Zamrkal osminožec s šesti očima
a dobrým úmyslem.

neděle 2. srpna 2015

Barvy výletu

Modrá - neber si bundu
Žlutá - sundej si mikinu
Stříbrná - veze nás daleko
Černá - pálí nás do nohou
Žlutá, modrá, červená - vodí nás za nos
Zelená - v té se ztratíme
Šedá - nás ochladí stínem
Stříbrná - doveze nás zpátky
Bílá - v té usneme

neděle 26. července 2015

Will Bryant - Blue Russell (Na hranici zákona)


Tak máme v knihovně malou poličku s knížkami na rozebrání. Taková knihovnička samozřejmě přitahuje knihomoly, a je zajímavá vším, co se na ní může vyskytnout - jednou tu například bylo pět různých vydání Tří mušketýrů. Z knihovničky jednou za čas zmizí všechny knížky, což považuji za hnusnou věc, protože nečekám od nikoho, kdo vybere tři regály knížek naráz, že by je všechny četl. Takže když jdu okolo, připadám si, že nějakou knížku vlastně zachraňuji, když ji vezmu.
Tahle knížka mě zaujala tím, že měla jen jedinou známku nějakého poškození - zřejmě někomu spadla z ruky na jeden roh, který byl maličko ohnutý. Jinak si myslím, knihu přede mnou nikdo nečetl, jelikož stránky byly doposud slepené po ořízce. A popravdě si myslím, že jsem ještě nikdy neměl šťastnější ruku.

Příběh knihy se odehrává ve Spojených státech, ve stejném roce kdy "Cassidy udělal ten vlak ve Wilcoxu". Brzy se v kovářské dílně potkáme s hlavním hrdinou Bluem, který pracuje u svého strýce jako kovář a mechanik, k čemuž má vlohy, nadání a píli. Se strýcem si ale brzy vjedou do vlasů a Blue zmlácený utíká před zákonem v domnění, že svého strýce zabil. Kdesi po proudu řeky ho na břeh vytahuje mrzák Packy. Po nějakých tuláckých peripetiích Packy objevuje u Bluea jeho technický talent a zaučí ho do svého umění - otevírání trezorů. Ukazuje se, že Blue má pro tuhle věc ještě větší vlohy než pro kovařinu. Jejich loupeže jsou čisté a obejdou se bez střelných zbraní, dokud se Blueovi neozve jeho bratr, který přepadává vlaky. Ve vlaku, který se chystají přepadnout je trezor NEPŘEMOŽITELNÝ, velká ocelová bestie se třemi dveřmi a časovým zámkem. Blue přijme výzvu tohoto oříšku i přes námitky svého partnera.
Vzhledem k tomu, že tu knížku někdo odložil, aniž by ji četl, čekal jsem nějaké brakové béčko, vhodné pro cestování do Karlových Varů a do vlaku. I přesto, že to ve výsledku brak je, jsem byl napnutý jak ocelová pružina a těšil se domů, kde jsem ji neprozřetelně zanechal, až si ji dočtu.