Černobílá

Dneska se mi zdálo

že svět je skutečně černobílý

že vnímám

kde je dobro

kde je zlo

A pak mi došlo

že se jen dívám

na tři straky na bříze.

Přepravní genialita

Od jisté doby, kdy jsem se dokázal z Pardubic během sněhové kalamity dostat vlaky do Lípy o čtyři hodiny dříve, než jsem vůbec měl šanci stihnout, kdyby kalamita nebyla, se považuji za člověka, jenž se naučil jezdit a využívat Českých drah (dceřiná firma dlouholeté instituce PEKLO) na 100%.
Bohužel, dnes mě při plánování přepravy obelhal vlastní mozek, a místo abych chytal vlak v 13:08, jsem se rozhodl jet vlakem v 14:08 (tedy špatným, správně nenavazujícím). Omyl jsem si uvědomil až na hřbetu trolla unášejícímu mě k nádraží. Vyšlu zprávu původně domluvení spolucestující, která správně seděla ve vlaku s odjezdem 13:08, že jsem si popletl časy. Nicméně díky výluce a naprosto neurvale zkorigované náhradní dopravě jsem již na prvním přestupu spolucestující Sašu dohnal a dál jsme pokračovali již spolu, bez obtíží, s celkovými čtyřmi přestupy jsem se do Lípy dostal. Důležité je hlavně to slovo dohnal předchozí vlak, tedy ušetřil hodinu času a nevědomky nechal projevit to, pro co mám zřejmě největší talent - cestování vlakem.

Lasery a dým

Ze záplav kouře
jehlic laserů
a epileptických světel
Začínají se vynořovat
ostré hrany reality
nezjemněné alkoholem. 
Je třeba jít spát než se
ze závratně svůdných tanečnic
stanou ohyzdné bakchantky.

Je lepší, když se člověk na tu cestu posilní.

Jízdenky

České dráhy si neuvědomují, že ačkoliv nové jízdenky na fotocitlivém termopapíru vypadají moc hezky, kvůli absenci děr je již není nadále možné věšet na háčky, ale budou se muset propichovat! Jsem z toho trochu nešťastný.

Tesař by občas díru nechat měl...

Demo

Má první demonstrace. Bylo hezky, teplo, vetřel jsem se mezi velmi příjemnou společnost, prošli jsme se po krásném městě. 

Otázku jestli má smysl demonstrovat asi nechám zodpovědět budoucnost za mě.

Na novinkách čtenáři psali, že jsme banda zaplacených provokatérů, a navíc jsme šli opilí a dělali nepořádek. Zaplaceno jsem nedostal, k pití jsem nic neměl a nikde jsem nic nezahodil. Jsem zřejmě vzorný demonstrant.

O Mamutí slečně

Nevím, jestli se vám bude vůbec tahle pohádka líbit. Zajímavé je na ní hlavně to, že jsem ji napsal celou do 9 SMSek své přítelkyni, když jsem nemohl usnout ve 4 ráno, během zkouškového období. Zachovám proto bez-diakritickou úpravu. Trochu mě pak bolel palec, ale konečně jsem usnul.

Zila byla jedna mamuti slecna. Cely den se pasla v tundre, vybirala si ty nejstavnatejsi listecky, skotacila na roztatem permafrostu, strikala okolo sebe blato a stastne se honila za barevnymi motyli, ktere se snazila vysak chobutkem. To leto bylo enorme teple, coz bylo zpusobeno periodicky se opakujicimi obdobimi globalni zimy a globalniho oteplovani. To leto bylo dokonce tak teple, ze do tundry zavital  africky sloni kluk. Hrozne se mu libil pekny zadecek mamuti slecny, a tak se s ni rychle skamaradil. Skotacili a pasli se a hrali si spolecne a pritom se posouvali cim dal vice na jih. Jenze mamuti slecne bylo ohromne teplo a nechtelo se ji jit dal. Sloni kluk jen rekl: "A proc neshodis vsechnu tu srst?" Mamuti slecne to prislo jako ohromny napad, takze vylovili z blizke tune raky a mamuti slecnu ostrihali. Mamuti slecna se sice chvili naha stydela, ale brzy se otrkala. Sloni kluk byl ovsem potesen tou pastvou pro oci. Jenze mezitim se vratila zima a sloni kluk musel zpatky do Afriky. Mamuti slecne se ale do Afriky vubec nechtelo. Ale chtela se jeste projit po ceste domu a tak to vzala vpravo. Po leve strane se rychle vztycili vysoke stity Himalaji a tak to slecna nemohla vzit zkratkou. Bylo ji stale tepleji, jak ji dorustala srst, ale mela stesti - dosla k velke rece. To ji schladilo, a tak se rozhodla, ze uz tu zustane. A tak vzniknul slon indicky.

Pro mlsné jazýčky

Hebká, hladká,
horká, sladká,
prohnutá, oblá,
pružná. Družná. 
                 Lízni si.