Pohádka

Až ti před spaním budu číst pohádku
napsanou v záhybech tvého těla,
jak kůzlátka přeskočila ohrádku
a princezna tři přání měla.
Budu číst, jen než zhasne svíčka,
abych si nezkazil svůj zrak.
Můžeš přece nechat zavřená víčka
a sny si nechat zdát až pak.

Aldous Huxley - Brave New World (Konec civilizace)

Jako přečtená kniha 15/35. Následujte odkaz, chcete-li vědět více.Na druhou stranu mě kniha nebavila tolik jako jiné doporučené oním seznamem, který najdete v odkazu o řádek výše, což bude zapříčiněno tím, že ve výsledku nacházím zalíbení v jiných hodnotách, než v závěru hlavní hrdina. Ale každému to jeho.

Kniha skvěle předestírá možnou utopickou společnost budoucnosti - veškeří lidé se rodí v líhních, kde už jsou připravováni na úděl jejich kasty. Epsiloni, nejnižší, jsou už v líhních kretenizováni nedostatkem růstových hormonů, delty jsou pečlivě cvičeni k nenávisti vůči knihám, gamám je míchán do krevní náhražky alkohol, aby se docílilo jejich zakrslého vzrůstu, a bety a alfy, které se vypiplávají jako budoucí inteligence. Každé kastě je hypnopedicky vštěpováno vše, co potřebují vědět/cítit pro správný chod společnost - máš rád svoji kastu a s jinými bys neměnil, pečlivě spotřebováváš zboží a děláš, co ti řekne vyšší kasta. Ve výsledku je tato společnost teoreticky natolik uvěřitelná, že člověka překvapí, že tato kniha byla napsáno v roce 1932.

Příběh samotný už pak není tak záživný. Zprvu sledujeme jednoho alfu, který je jiný než ostatní, uvědomuje si, že je něco špatně a pro společnost je zkrátka divný. S ním a jednou dívkou se vydáme do rezervace divochů - indiánů, kde objevíme dalšího hlavního hrdinu - Johna, potomka civilizované dívky, vyrostlého v rezervaci. Díky němu si pak prohlédneme jak život vyděděnce v rezervaci, tak i civilizaci pohledem člověka necivilizovaného.

Kniha perfektně popisuje utopickou společnost, která je jedna z nejzajímavějších, o kterých jsem kdy četl, ale stejně jako většina podobných utopických knih (1984, 451F) nemá silnější a zajímavější příběh, takže stále bych dal přednost třeba takové Věčné válce.

Varování před básníky

Zamilovala ses do básníka.
Nu stávají se i horší věci,
jen nečekej věčně romanci.
Vím, s mými zkušenostmi,
že jsou to většinou prasáci,
a výbavu mají velkou jen slovní.

Paul Torday - Salmon Fishing in the Yemen (Lov lososů v Jemenu)

Skoro se stydím, že mi nedošlo, jak absurdní název je. Od Tordaye jsem už předtím četl Mezipatro, které mě jako knížka, kterou jsem přečetl v náhodném výběru, protože nic jiného k přečtení nebylo, ohromně překvapilo.

Lososi v Jemenu mě potěšili snad ještě více. Sympatická a zajímavá je i forma - román je psaný formou deníkových zápisků, úryvků e-mailové konverzace, záznamů jednání, protokolů vyšetřování apod., kde teda já nacházím jedinou chybičku celé patálie - neumím si představit vyšetřovatele, který nechá žvanit vyšetřované o emočním rozpoložení, počasí, podrobné cestě apod. Ale to, jak říkám, je jediná vadička na jinak ohromně skvělé knize.

Trochu o příběhu pro ryb příliš neznalé - celá kniha se točí okolo vize jemenského šejka, který si přeje představit rybolov lososů ve své zemi. S tímto úkolem se obrátí skrze britskou firmu na britské centrum pro rybolov, kde je úkol přidělen dr. Alfredu Jonesovi. Fred odpoví, že něco takového je nemyslitelné - severská ryba, která se tře a vyrůstá v Atlantiku rozhodně není vhodná pro zavlečení do pouštní vyprahlé krajiny, kde se koryto řeky naplní jen v období dešťů. Zápornou odpověď ovšem nikdo nechce slyšet, a proto je Fred politickým tlakem přinucen se projektu věnovat. Po vypracování základního návrhu projektu je představen šejkovi, a po rozhovoru s ním zjistí, že takový projekt vlastně doopravdy za zkoušku stojí.

Kniha se báječně čte, najdete v ní spoustu anglického humoru a možná i nějakou tu životní pravdu. Nebo aspoň fakta ze života lososů.

Terry Jones: Douglas Adams's Starship Titanic (Vesmírná loď Titanic)

Celý nápad se zrodil v hlavě Douglase Adamse při psaní Život,vesmír a vůbec, kde se o nebohé lodi Titanic zmínil.
Jelikož se píše rok 1997 a svět pomalu dobývá nová interaktivní věc zvaná počítač, Adams se rozhodl zpracoval tuhle myšlenku jako počítačovou hru. Z nějakého důvodu mu však nakladatelé kladli na srdce, aby případná kniha vyšla spolu s hrou. Jelikož na obě věci čas neměl, autorství knihy přenechal Terrymu Jonesovi. Ten podle svých slov, napsal tento román nahý, a ve hře daboval papouška.
Kniha pojednává o příběhu velkolepé lodi Titanic, nejkrásnější lodi Vesmíru, která ovšem byla tak nákladná, že jeden svět přivedla téměř na mizinu, a díky šetření na materiálech a škrtech v rozpočtu rozhodně není tak dokonalá, jak měla být.
Když pak na loď na Zemi nastoupí tři pozemšťané, je to kupodivu ta nejlepší věc, která se kdy na palubě mohla stát.
Knížka je veselá a svižná. Některé charaktery je lehké si zamilovat - moje nejoblíbenější je rozhodně bomba Mega-ničitel značky 8D-96.
O hře se můžete pokusit dozvědět více na jejích stránkách, ale bohužel, doba kompatibility s Windows 95 už je pár let za námi.

Řezbář

Nejvíce lituji, že nejsem řezbářem.
Přenesl bych tvou nahou podobu
do lipového dřeva,
tvůj útlý pas,
tvar tvých prsů,
ladnost tvých rukou,
zasněné oči,
jemné rty
i nejužší linky záhybů tvé intimity.
Sochu natřenou olejem
bych pak vyhladil svými dlaněmi -
však předloha má také nejjemnější povrch
možná kvůli nim.

Básníkem léta byl: Pablo Neruda

Básně 
Los versos del capitán (Kapitánovy verše)
Aún (Ještě)
- poems -

Jak prohlásilo několik kolemjdoucích, známých i přátel - lidí, kteří čtou básně je docela málo. Jsem jedním z nich. A proto jsem se rozhodl, že období letních prázdnin je jako stvořené se někde válet (ještě lépe se válet na brigádě na stromě) a číst si básničky. Idylka.

Výběr básníka vzal jsem přísně logicky z faktů:

Jaroslav Seifert je jedním z mých nejoblíbenějších básníků a taky za to dostal cenu (1984). Tedy někdo, v tomto případě Neruda, kdo má taky nobelovku za literaturu (1971), by měl stát taky za to.

Básník byl tedy vybrán, prázdniny mohly začít.

Nebudu se v tomto článku rozepisovat příliš o životě tohoto spisovatele, takže kdo by tu slídil po nějaké informaci pro čtenářský deník nebo domácí úkol, dávám mu sem rovnou přímý odkaz na wikipedii, a sám si budu rozpitvávat jen svůj pohled na knížky, které se mi dostaly do rukou.

Básně

První kniha, kterou jsem si nechal doručit z knihovny. Už mě zaujalo jen to, že všechny básně laureáta Nobelovy ceny s v místní knihovně skrývají ve skladu. Na druhou stranu - kolik lidí dneska doopravdy čte poezii a proč se zabývat nějakým chilským komunistou?

Hned mě snad měla varovat ta červená vazba a ročník vydání. Mám takový pocit, že někdo na zakázku strany vybral (z mého dnešního pohledu) výběr toho úplně nejhoršího a přehledně to uspořádal do tohoto svazku.

S Nerudou projdeme občanskou válkou ve Španělsku, oslavíme vítězství ve Stalingradu - mimo jiné se dočteme, že vedle rolníka zde bojoval i švec, krejčí, hrdě nesl svou zbraň i popelář...

Prostě sáhnutí vedle. Tohoto svazku se vyvarujte.

- poems -

Po prohraném pokusu o dočtení básní jsem se s Nerudou octnul na suchu. Pokusy nalézt něco, čím bych mohl nakrmit svoji čtečku. Bohužel jsou prostě autoři, které do čtečky v češtině nedostanete. A jelikož Pablo Neruda psal ve španělštině, není to vůbec zjednodušené.

Zachránila až stránka poemhunter.com, která z útrob vydala soubor básní uložené v její databázi pod jménem Pabla Nerudy. Na 180 stránkách pak nalezneme přes 100 básní (některé ve Španělštině a hromadu v duplikatuře pod různými názvy), což může dobré angličtináře uspokojit. Neříkám, že jsem se spoustou neměl problémy, ale pár těch nejhezčích sem dám.

Ode to artichoke

III z Knihy otázek
Tell me, is the rose naked or is that her only dress? Why do trees conceal the splendor of their roots? Who hears the regrets of the thieving automobile? Is there anything in the world sadder than a train standing in the rain?	Dime, la rosa está desnuda O sólo tiene esse vestido? Por qué los árboles esconden El esplendor de sus raíces? Quién oye los remordimientos Del automóvil criminal? Hay algo más triste en el mundo Que un tren inmóvil en la lluvia?	Řekni, je růže nahá nebo má jen jediné šaty? Proč stromy skrývají nádheru svých kořenů? Kdo slyší výčitky kradeného automobilu? Je na světě něco smutnějšího než vlak stojící v dešti?

Los versos del capitán - Kapitánovy verše

Knihu napsal během let svého exilu (1949-1952) poté, co byla v roce 1948 v Chille zakázána komunistická strana. Neruda onemocněl a začala se o něj starat Matilda Urrutia - budoucí třetí manželka. Tato kniha je z velké části vyznáním lásky k ní. Vyšla pod pseudonymem. Neruda nechtěl ublížit tehdy své druhé manželce.

Kniha je rozdělená na 7 částí (3 poslední jsou rozsáhlejší samostatné básně) - Láska, Touha, Zuřivosti, Životy, Óda a klíčení, Svatební píseň, Dopis na cestě.

Hrnčíř

 Celé tvé tělo je
pohárem nebo sladkostí určenou pro mě.
Když zdvihnu ruku
všude najdu holubici,
která mě hledala, jakoby tě, lásko, stvořili z hlíny
pro mé ruce hrnčíře.
Tvá kolena, tvé prsy,
tvůj pasve mně chybějí jako v prohlubni
žíznivé země,
z níž vylouply
tvar,
a spojeni
jsme úplní jako jediná řeka,
jako jediná písčina.

Aún - Ještě

Maličká tenoučká knížečka, kterou Pablo Neruda vydal krátce po ocenění Nobelovou cenou.
Ještě naposledy se básník probírá vzpomínkami, věnuje po básni věcem a pohledům, které měl rád.

VI.

Odpusťte, že chci
svůj život vyprávět -
je sama země, o čem vyprávím.
Tato země.
Roste v tvé krvi,
rosteš i ty.
Zahyne-li v tvé krvi,
ty zahyneš.