Pokaždé, když nespím v Hradci, tak vidím okem oknem Měsíc. Mám pokoj tak, že mi přesně svítí do obličeje. Už ani nezastírám, v Hradci je stejně takové světlo, že si jde při troše námahy bez lampičky i číst, takže si zvykám, a to měsíční záření zrovna moc síly nemá.
Takže když se mi uprostřed noci nechce spát, otevřu oči, ležím, koukám na Měsíc, Měsíc kouká na mě, koukáme tak na sebe už celé měsíce, a přemýšlím. Teď zrovna přemýšlím, jestli se lidem, o kterých přemýšlím, o mně zdá.
Nezdálo se vám někomu o mně? Že bychom to vzali spíš z tohohle konce.
Žádné komentáře:
Okomentovat