Péťovi se při uklízení slivovice do lednice povede rozbít lahev. Půl litru obstojné pálenky přichází okamžitě nazmar.
"Hlavně se to nepokoušejte zap-" utínám já větu, vědom si toho, že vyřknutí by znamenalo pokus o pravdivost výroku.
"Chtěl jsi říct zapálit?" říká Petr. Kuba, majitel pokoje, odchází pro hadr a vodu, aby se mohlo vytřít.
"Ne. Nechtěl! Nezkoušejte to!" varuji já.
"To by stejně nehořelo. Má to asi 53 procent," říká Petr.
"Hoří všechno nad 40," oponuji.
Víťa stojí se zapalovačem nad louží: "Vidíte, nic to nedělá."
Kapalina chytá lehkým modrým plamínkem. "Tak trochu to hoří," komentuje Víťa.
Plamen se rozšiřuje postupně po celé ploše louže.
"Dejte pryč ty ubrousky," říkám já a vyzvedávám z louže ubrousky nacucené alkoholem.
"A tkaničky," říká Petr a dává pryč boty.
"To uhasíme smetáčkem," říká Víťa. O chvíli později letí hořící smetáček z okna.
"Necháme to vyhořet," řekne někdo z nás. Jsme zkušení chemici, takže víme, že alkohol je lepší nehasit.
Vycházím ven s ubrousky, ze kterých kape slivovice, abych předešel rozsáhlejšímu požáru. Před dveřmi pokoje potkávám Kubu.
"Kubo, teď tam nechoď."
"Co se stalo?"
"Všechno je v pohodě, ale teď tam nechoď."
"Já se nenaseru, ale co se tam děje."
"Ne, nechoď tam, to bude lepší."
Kuba vchází dovnitř a sleduje kaluž požáru.
"To se zašlape. - Hergot já hořim!" skáče, aby uhasil své vlastní pantofle.
Mokrý hadr zhasíná poslední plamínky.
Nic dalšího, kromě smetáčku, požáru nepodlehlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat