Přijel jsem do kempu na Mácháč vyzvednout si stan, ve kterém jsme bydleli, když jsme já nebo sestra pracovali. Vzhledem k tomu, že byla včera pěkná bouřka jsem čekal, že budu muset stan nejspíš natáhnout mezi dva stromy a vysušit. Nebo že bude pěkně zpolámaný.
Došel jsem až k místu, kde jsme stanovali - a tam stál úplně jiný stan. V zemi jsem našel z našeho stanu jen jeden kolík. Říkám si - v pohodě, třeba se mu něco stalo, a sbalili ho holky z kiosku.
Jenže holky nic nevěděly. Naopak si myslely, že jsem ho sbalil sám, a ještě jsem se s nimi ani nepozdravil, když jsem tu byl. Pokecal jsem s nimi a šel dál.
Nová obsluha lanového centra Mirek řekl, že by něco mohli vědět jeho sousedi, ale on nic neví.
Telefonuji šéfce - ta nic neví, ale myslí, že něco by mohl vědět Péťa z plavčárny nebo Jarda.
Surfaři taky nevěděli, jaký stan jsme měli. A přišlo jim to pěkně na houby. A jejich typ byl recepce, nebo majitel kempu.Vydal jsem se přes celý kemp na recepci. Po cestě jsem potkal Péťu z plavčárny a Jardu v odpadkové dodávce. Zastavili - ne teda kvůli mně, ale protože jim upadnul výfuk, a tak ho montovali zpátky, ale o stanu taky nic nevěděli.
Na recepci nevěděli taky nic. Ale pokud by někdo mohl něco vědět, mohl by to být správce. Tedy telefon panu správci.
Pan správce mluvil do telefonu asi 4 minuty, ale nic nevěděl. Těžko říci, co paní recepční říkal ty 4 minuty, když se ta informace dá napsat jednou větou.
Telefon sestře. Ta je samozřejmě šokovaná a říká, že barman měl stan blízko u nás. Jdu do hospody. Zase přes celý kemp. Barman je pryč, vrátí se v šest hodin.Telefonuji majiteli kempu. Ten říká, že pokud ten stan byl bez čísla, rozhodně to takhle drasticky neřeší. Buďto lidi ve stanu odchytnou a nechají je zaplatit, nebo stan nechají stát, kolikrát vyhazují prázdné stany na konci sezony. Tedy stan je pravděpodobně ukradený.
Jdu si zasurfovat. Jakmile položíme prkna na vodu, nastane téměř bezvětří, ale přeci jen se trochu projedu.
K surfařům přichází barman. Zdálky mě zdraví, že ví co se mi stalo, ale pomoct mi bohužel nemůže.
Se ztrátou stanu jsem už vcelku vyrovnaný, jdu se rozloučit s Mirkem a ten říká, že jeho sousedi, tedy ti lidé, co by možná něco mohli vědět, jsou zrovna ti lidé, kteří chodí okolo s kočárkem.
Když přijdou blíž, ptám se:
"Poblíž vás byl takový šedofialový stan, nevíte, jestli ho někdo nesbalil?"
"No víme."
"A nevíte jak vypadal?"
"Proč to chcete vědět?"
"Protože ten stan byl můj, a ten co ho sbalil, mi ho pravděpodobně ukrad'."
"Podívej se," říká ten chlapík, "ten stan se v noci urval a opřel se o strom. Takže jsem ho v noci odchytli, srolovali, ráno usušili a sbalili a čekali jsme, kdo se u něj přihlásí."
Takže jsem se omluvil, poděkoval, dostal stan, a pelášil na vlak.
Na závěr bych chtěl říci: dobří lidé nevymřeli a karma pravděpodobně funguje. Na svět se stále dá dívat v lehce narůžovělých brýlích.
Žádné komentáře:
Okomentovat