Pátý díl dlouhé série Amber. Navazuje přesně tam, kde minulá kniha skončila, a i nadále sledujeme osud prince Corwina. Ten už má poskládaný celý obrázek, a proto je tato kniha konečně tím, na co jsem celou dobu čekal - akce, promyšlené činy, rozuzlení a konfrontace, odhalení pravých nepřátel a velká bitva dobra a zla.
Tato kniha zakončuje příběh, ve kterém je Corwin hlavním hrdinou, další pětice knih sleduje příběh jeho syna Merlina.
Stručné shrnutí prvních pěti knih
(bez výrazných spoilerů)
Příběh série začíná na Zemi, kde hlavní hrdina, tehdy pod domnělým jménem Carl Corey, uniká ze sanatoria pro duševně choré. Trpí výrazným výpadkem paměti, a ze všeho okolo si dá dohromady jen to, že nejspíš není tím, kým si myslí, že je. Brzy potká jednu ze svých sester, dozvídá se své pravé jméno Corwin, a částečně i to, kým vlastně je. Pro úplnou paměť ale musí cestovat do Amberu - skutečného světa, který vrhá kolem sebe stíny, které jsou mu podobné - jedním takovým stínem je právě i Země.
Po získání své paměti se Corwin pouští do boje o osiřelý trůn Amberu proti několika jiným sourozencům. Po dlouhém boji však zjišťuje, že vlastně nejde o boj o trůn, ale musí se bránit celá říše proti silám daleko horším.
Po dočtení první pětice člověk zjistí, že příběh je vlastně dost dobrý. Jediná chybička na celé té věci je snad jen známá věta "kdyby to nebylo tak dlouhý". Corwin je sympatický a pragmatický hrdina, což snad bude patrné z následující ukázky.
Ukázka:
Dosáhl jsem úpatí kopce a zahnul, abych projel nedalekým úvozem. Potřeboval jsem lepší výhled - “Lorde Corwine z Amberu!” Čekal na mne za úvozem, až k němu dorazím. Veliký chlapík mrtvolné pleti, s rudými vlasy a barevně k nim ladícím koněm. Chráněn byl brněním měděné barvy se zelenavými ozdobami a seděl obrácen čelem ke mně, nehybně jako socha.
“Viděl jsem vás na tom kopci,” pronesl. “Vy nemáte pancíř, že ne?” Udeřil jsem se do prsou.
Ostře přikývl. Pak zvedl ruce, nejprve k levému rameni a nato k pravému, otevíraje spony prsního plátu. Když je rozepnul, sejmul krunýř a spustil jej levou rukou na zem. Totéž učinil s náholenicemi.
“Dlouho toužím se s vámi setkat,” řekl. “Jsem Borel. Nechci, aby se říkalo, že jsem byl vůči vám ve výhodě, když jsem vás zabil.”
Borel… to jméno mi bylo povědomé. Pak jsem si vzpomněl.
Měl Darinu úctu a obdiv. Byl mistrem meče a učil Daru šermovat.
To je hloupé. Můj respekt jen posílil tím, že si sundal brnění. Bitva není hra, a já netoužil dát se všanc nějakému domýšlivému blbci, který si myslí opak. Zvlášť když ten blbec umí šermovat, což jsem cítil zatraceně dobře. Když nic jiného, tak mne přinejmenším vyčerpá.
“Nyní vyřešíme záležitost, jež mne dlouho znepokojovala,” dodal.
Odpověděl jsem mu malebným vulgarismem, otočil svého vraníka a pádil tam, odkud jsem přišel. Jal se mne neprodleně pronásledovat.
Když jsem se vnořil do úvozu, uvědomil jsem si, že nemám dostatečný náskok. Během několika okamžiků mi bude v zádech a srazí mne k zemi či přinutí bojovat. Neměl jsem sice moc na vybranou, mé možnosti však ještě nebyly zcela vyčerpány.
“Zbabělce!” křičel. “Utíkáš před bojem! To je ten velký válečník, o němž jsem tolik slyšel?” Sáhl jsem na ramena a odepnul si plášť. Po obou stranách mou cestu lemovala strmá stěna, sahající mi do výše ramen a o kus dál do pasu.
Vykulil jsem se ze sedla směrem nalevo, zavrávoral, ale podařilo se mi zůstat na nohou. Vraník běžel dál. Pohnul jsem se doprava a sledoval, jak se můj pronásledovatel blíží.
Uchopil jsem svůj plášť oběma rukama a švihl jím v obratu, který toreadoři nazývají “obrácená veronika”, sekundu či dvě předtím, než se kolem mne mihla Borelova hlava a ramena. Plášť jej zachytil, vytrhl mu meč, obalil hlavu a zbrzdil paže.
Nato jsem kopl, tvrdě. Mířil jsem na hlavu, ale trefil jsem jen levé rameno. Vyletěl ze sedla a také jeho kůň pokračoval v běhu.
Skočil jsem po něm s taseným Grayswandirem. Zastihl jsem ho právě ve chvíli, kdy se mu podařilo strhnout ze sebe plášť a pokoušel se vstát. Probodl jsem jej tam, kde seděl, a viděl udivený výraz na jeho tváři, když rána vzplanula.
“Ach, jak podlé!” volal. “Doufal jsem v tvé lepší já!” “Nejsme na olympiádě,” odtušil jsem, oklepávaje pár jisker z pláště.
Žádné komentáře:
Okomentovat