Jestliže někdo nezná sousloví Vesmírná odysea, pochybuji, že by se tato osoba mohla nazývat vzdělanou. Úplný dle mého platí pro osoby, kterým zcela automaticky naskočí i tato melodie, příp. slova jako Strauss a Tak pravil Zarathustra.
Mnou přečtené vydání obsahuje dvě knihy - první v z nich je zmíněná 2001: Vesmírná odysea, druhou z nich je kniha Rajské fontány. Obě mají za společný prvek setkání lidstva s mimozemskou inteligencí, byť v Rajských fontánách hraje tento prvek spíš druhé housle.
Ve Vesmírné odysee se dočteme zajímavou fikci o tom, jak se mohl stát ten velký skok od opice k člověku, a kterak bylo naše myšlení modulováno něčím z vnějšku. Když pak o tisíce let později nalezne lidstvo na Měsíci něco, co funguje jako informační bóje a vyšle signál směrem k jednomu ze Saturnových měsíců, je ze Země vypravena expedice, která má tento měsíc prozkoumat. Příběh se především opírá o popis této mise, vykresluje každodenní život astronautů na dlouhých cestách a také největší problémy, se kterými by se tito odvážlivci museli vypořádat.
Rajské fontány mají několik rovin. V příběhu je nám popsána historie místa, na kterém se celá událost odehraje, tak i událost, během které z kosmu přiletí cizí sonda nazvána Xenostellar, která byť malými kousíčky informací zcela změní chápání světa lidí. Hlavní příběhovou linkou je však stavba orbitálního výtahu, který by lidstvu skutečně otevřel přístup do vesmíru. Příběh hlavního inženýra celé stavby Věže je rozhodně poutavý a popisuje i vcelku nečekané aspekty celé stavby.
Ačkoliv nebudu zapírat, že jsem si knihu přečetl hlavně kvůli filmu, kterému byla předlohou, který jsem doposud neviděl, i Rajské fontány mě překvapily propracovaností a rafinovaným příběhem.
Žádné komentáře:
Okomentovat