[21/35] - což je značka mého oblíbeného článku z časopisu Life, kterému odškrtávám položky nějak častěji, než jsem kdy čekal, se vcelku shoduje s žebříčkem nejlepší literatury za 20. století novin Le Monde. Můžete si povšimnout, že Cizinec v tomto žebříčku drží prvenství.
Krátká novela je pojata v minimalistickém stylu, což je prý také jeden z mých rysů, když něco píšu, jak si povšimli páni porotci při posuzování mé diplomové práce. Příběh začíná zdánlivě kdesi v dáli, ve chvíli, kdy se hlavní hrdina dozvídá, že mu zemřela matka, a odjíždí ji pohřbít. Není z toho příliš smutný. Když se vrátí zpět, potká dívku, která si ho zamiluje. Spřátelí se sousedem, který si obživu obstarává poněkud mimo zákon. A dostáváme se až do osudného okamžiku, kdy spáchá zločin. Vše důležité se pak odehrává především v soudní síni a vazbě. Příběh předkládá čtenáři zajímavý pohled, jak může být člověk posuzován zevně, přitom však vnitřní pochody nemohou být nikdy známy.
Pro někoho možná povinná četba, pro někoho zajímavé sousto duševní stravy. Když se nad tím člověk tak zamyslí, zjistí, že nadčasovost tohoto díla dopadá těžce na mozkové závity stejně jako pokusy o pochopení lidské mysli, a je jedno jestli se příběh odehrává v Alžíru nebo na dovolené v Egyptě.
Žádné komentáře:
Okomentovat