Hrozně dlouho jsem rozmýšlel, jak tuhle knihu nějak uchopit - nemyslím tím samozřejmě anatomickou stránku věci, jelikož je to jako jiné básnické sbírky tenká útlá knížečka s opravdu moc krásnými deskami. Rozhodně bych snad nechtěl snižovat kvalitu přebásnění a překladu Ivana Slavíka, ale jedná se tu o básníky, kteří k nám díky jeho úsilí promlouvají skrz více než šest století a přes plochu celého oceánu. A vzhledem k jiné knize, kterou zrovna čtu - jsou to úryvky civilizace, která myslela jinak ve chvíli, kdy jsi Evropa objevila, a Evropa po těchto objevech začala přemýšlet úplně jinak. Je to staré, prastaré a úplně jiné - a přesto to píše vlastně o podobných tématech - o radosti, o smrti a strachu z ní, úvahy co přijde po ní...
Když to zvážím kolem a kolem - knížka je zajímavá ne z hlediska básnického, ale z obsahového. Jenže nad tím jsem já zrovna v danou chvíli přemýšlet nechtěl. Takže bych ji doporučil jen těm, kteří se zajímají o Aztéky.
TO NEBUDE NAVŽDY:
Kraj tajemství čeká.
Což je tam radost?
Přátelství je tam?
Ach ne, jen tady na zemi
jsme se našli!
Kraj tajemství čeká.
Což je tam radost?
Přátelství je tam?
Ach ne, jen tady na zemi
jsme se našli!
V HLUBINĚ NOCI,
když nesvítal ještě den,
když o světle ještě
potuchy nebylo,
sešli se všichni,
drželi bohové radu
tam na místě bohů:
v Teotivakán.
když nesvítal ještě den,
když o světle ještě
potuchy nebylo,
sešli se všichni,
drželi bohové radu
tam na místě bohů:
v Teotivakán.
Žádné komentáře:
Okomentovat