Robert M. Pirsig - Zen and the Art of Motorcycle Maintenance

”Dad?”
”What?”
”Why are we doing this?”
”What?”
”Just riding all the time.”
”Just to see the country-vacation.“ The answer doesnt seem to satisfy him. But he can't seem to say whats wrong with it. A sudden despair wave hits, like that at dawn. I lie to him. That's what's wrong.
”We just keep going and going,” he says.
”Sure. What would you rather do?”
He has no answer. I don't either.

Nebudu vám lhát - tohle byla jedna z největších čtenářských bitev za hodně dlouhou dobu. Jde ovšem o 22. knihu ze seznamu 35, tak jsem se snažil. Nicméně je potřeba říci, že za poslední tři měsíce (minimálně) jsem na svoji velmi oblíbenou otázku Co čtěš? odpovídal stále stejně: ten Zen.

Ale ráno 1. prosince to padlo. Probudil jsem se a nevstal, dokud jsem nepřečetl posledních 9% knížky, které jsem měl popravdě už plné zuby. Přesto si nemyslím, že by byla vysloveně špatná, jsem si naprosto jistý, že se najdou lidé, kteří si ji dokážou užít (třeba Michal, od kterého ji mám, znovu a i přesto všechno co píšu a napíšu - díky).

Připouštím, že úvodní ukázka je trochu podpásovka. Zen and the Art of Motorcycle Maintenance je totiž o mnoha věcech. V principu bych knihu rozdělil na tři linie. První z nich je přítomnost, kdy autor knihy jede na výlet na motorkách, zpočátku s dalším manželským párem. Druhá je pak minulost, kdy povídá o svém životě před elektroléčbou - o své staré osobnosti, kterou nazývá Phaedrus, kterou tato elektroléčba "zabila" a jemu zbyly jen střípky paměti z té doby. Třetí jsou pak filozofické úvahy, které se vztahují k jedné ze zmíněných linií, často i oběma.

Samotný výlet není nijak zvlášť zajímavý, a ta úvodní ukázka ho docela vystihuje. Umím si naprosto živě představit, že je to velká zábava pro účastníky (ve výsledku je to náš roadtrip po Sicílii), ale neděje se nic zajímavého a autor ho má vlastně jen jako nosnou kostru pro to, aby mohl navazovat a přerušovat druhou a třetí linii.

Druhá linie byla zajímavá v tom smyslu, že jsem byl celou dobu zvědav, jak to vypadá, když se člověk zblázní. Ve výsledku se ale stejně dostáváme k filozofickým úvahám, jen má autor "kliku", že se díky mrtvé osobnosti ve své hlavě může dívat na věci ze dvou různých úhlů. Takže druhá linie jsou vlastně historky z doby, kdy ještě učil a začal objevovat svoje složité filozofické otázky.

Ve výsledku je tedy hlavní poselství knihy, ne nečekaně, v těch filozofických úvahách. A tady připouštím, že mi jich mnoho mohlo utéct. Zde píšu ty, které jsem byl schopen rozlišit.

• Frustrace netechnických lidí, kteří žijí v zajetí techniky - autor porovnává sebe, který si svou motorku opravuje sám, a druhý pár, který sice motorku vlastní, ale vůbec technice nerozumí, či ji spíš nechce rozumět. Jsou tak vlastně neustále ve stresu, přirovnal bych to k větě, kterou jsem ve svém okolí už slyšel: Tahle nová technika, to vůbec není pro mě. Člověk 21. století je, pokud chce udržet krok s ostatní společností, nucen využívat nové techniky. A existují lidé, které to rozčiluje, protože k tomu prostě nemají vlohy/chuť, a ti pak žijí v takovém zajetí technologií, které je jim nepříjemné.
• Oprava motocyklu - jakákoliv technická činnost je stav mysli. Pochopí všichni ti, kteří si jdou odpočinout do garáže, nebo rádi něco opravují.
• Zdolávání hory - ve chvíli, kdy autor se synem zdolávají vrchol jednoho z vrcholků. Vcelku snadno - pro mnoho lidí je pokoření hory to, proč celý výlet vykonávají. Pokud připustíte, že člověk by se měl plahočit do kopce hlavně proto, že ho baví pobyt v horách, myslím, že si většinu výletů pak víc užijete.
• souhrnně Kvalita a souboj na filozofické fakultě - je vcelku jasné, že to je to, co nám chce autor sdělit. Co nám chce předat. Také tyto části tvoří dobrou třetinu knihy. To jsou myšlenky, které ho donutily zešílet. Odmítnout zapsanou logiku, vštěpovanou nám od našeho narození již od antického Řecka. Jenže pro mě to celé byl boj se slovy, pokoušení se charakterizovat něco, co podle něj nelze. Ke všemu tu byla jazyková bariéra má neznalost některých pojmů. Zkrátka tady jsem nebyl cílovou skupinou, nějak mi chyběla ta provázanost s něčím z praktického života (nebo jsem to jen nenašel). To samozřejmě spolklo nejvíce času a dost mě to otrávilo.

Během knihy jsem se proklínal, že ji čtu v angličtině, protože ačkoliv to pro mě není nijak extra velký problém, přeci jen je potřeba zapnout větší část mozku než u českého textu. Kniha tak na mě kolikrát fungovala jako dokonalé sedativum a některé stránky jsem četl i třikrát, abych je vůbec vstřebal. Celkově jsem maličko otrávený, že mi zabrala tak strašně moc času a neodnesl jsem si z ní tolik, kolik jsem čekal. Ale jako vždycky - je to jen můj názor.

”What I wanted to say,” I finally get in, “is that I've a set of instructions at home which open up great realms for the improvement of technical writing. They begin, Assembly of Japanese bicycle require great peace of mind.“ This produces more laughter, but Sylvia and Gennie and the sculptor give sharp looks of recognition.
”Thats a good instruction,” the sculptor says. Gennie nods too.
”Thats kind of why I saved it,” I say. “At first I laughed because of memories of bicycles I'd put together and, of course, the unintended slur on Japanese manufacture. But theres a lot of wisdom in that statement.”