Mokro na Lipně

Tak jsem se dostal k tomu, že tvořím štítek cestování, protože jsem tuhle chtěl někomu ukázat článek na blogu o tom, jak jsme byli v Tatrách, a zjistil jsem, že jsem nakonec žádný nenapsal. Ne že by to byla nějaká velká škoda na poli cestovatelských blogů (vlakem do Popradu a pak třikrát vzhůru k Tatrám se dokáže vyškrábat každý), ale byl bych měl zaznamenaný nenáročný výlet pro lidi, co většinu času stráví v práci a nejsou žádní špičkoví sportovci.

 

Jako nápravu teď píšu miničlánek o naší dvoudenní dovolené na Lipně.

Pokud jste už měli tu čest číst některý z mých cestovních zážitků, zaručeně jste si všimli, že čím méně lidí okolo mě, tím větší zážitek z výletu. Jsem typ člověka, který ztroskotaje na pustém ostrově si konečně pochvaluje, že má pláž jen pro sebe. Pokud jste z podobného solitérního těsta, je pro vás Lipno mimo sezónu zimní i letní, ještě ke všemu při předpovědi vytrvalého deště, to pravé ořechové.

Dorazili jsme ve středu vozem do Přední Výtoně asi okolo sedmé, což bylo akorát na to, abychom se ubytovali a sešli na průzkum do vesnice. Po krátké procházce okolo vodní hladiny a zjištění, kde začíná ta cyklostezka, po které se chceme prohánět na in-linech začíná, jsme vlezli do každé otevřené hospody. Čísly vyjádřeno: 1. Tam jsme ovšem seznali, že jsem si sice vzal dost peněz na zaplacení ubytování (ty už byly samozřejmě pryč), ale na večeři jsem si už příliš mnoho nevzal (a kartou se zaplatit nedalo), takže jsme podnikli večeři poněkud skromnější, než jsme zamýšleli.

Poučeni jsme se raději po večeři vydali k nejbližšímu bankomatu (na druhé straně přehrady) a vydali jsme se zpět, kde jsme vyčerpáním snadno usnuli.

Na druhý den byly hlášeny časté přeháňky po celý den. K naší nechuti se tentokrát rosničky pletly jen v řádech desítek minut, takže jsme si vychutnali všechny druhy deště. Autmo jsme se přesunuli pro pěší výlet na Vítkův hrádek (kvůli počasí zavřeno), na oběd zase na druhou stranu přehrady na Stezku korunami stromů (kvůli počasí uzavřený tobogán). Přesně na minutu jsme si tak mohli prohlédnout, jak vypadá horní stromové patro ve vydatném větru a dešti (kolmý déšť). Cestu dolů jsme zvolili, kvůli další kešce, okolo Království lesa (kvůli počasí zavřeno) a pak zpátky k autu.
Mohlo by se zdát, že to byl pokažený den, ale já osobně byl nadšen, protože jsme v odlovu kešek byli 100% úspěšní a nikde jsme nečekali žádnou frontu.

Den třetí - odjezd z ubytování, pojezd na parkoviště poblíž začátku cyklostezky, obutí do bruslí a dlouhá, 19km dlouhá cesta do Frymburka. Po cestě několik geokrabiček. První dvě jsem odlovil na bruslích, přičemž jsem se z nějakého dobrého důvodu ani nijak nezranil, i když to bylo dobrých 10 metrů nahoru po stráni k té první a po velkých kamenech na břehu k té druhé. Hvězdičku celého mého dosavadního výkonu mi ovšem uzmula šiška, která mě zákeřně poslala do náručí gravitace. K mému potěšení jsem to zvládl já bez větší úhony a kalhoty bez díry, takže i to byl celkem úspěch. K další kešce jsem se raději zul, i když se ukázalo, že odlov není zdaleka tak nebezpečný jako běžný přesun. Do Frymburku jsme tak dorazili v jednom kuse, včas na odlov další kešky a v dobré náladě jako bonus.
Přejezd Lipna na přívoze zpoplatněný 15 Kč/os mi přijde jako skvělý zážitek za lidovou cenu. Na druhé straně jsme si dali pivo a polévku a vyrazili pěšky s bruslemi přes rameno po zelené směrem do Výtoně. Asi by se bývalo dalo jet i po silnici na bruslích, ale na zelené byla keška, kdežto na silnici ne.

Na konec nezbývalo než odjet. Procházka bez bruslí mi ušetřila ten strašný nezvyk jiného pohybu předtím, než jsem nasedl do auta, možná ušetřila i další nedobrovolné skákání s bruslemi. Hodnocení dovolené jednoznačně super. A také víme, že je třeba koupit impregnaci na oblečení.