Ed McBain - Killer's Choice (Která stála za vraždu?)

Další mluvená kniha získaná přes Království mluveného slova. Trochu mě překvapilo, že vypravěč Oldtrebi, který tuto knihu namluvil, má podobné "R" jako já. Nicméně jako i u jiných, ucho si brzy zvykne a jelikož je Oldtrebi vlastníkem sytého a pevného hlasu, který se ke knize výtečně hodil, kniha mě velmi bavila.

Co se týče téhle detektivky - je to první věc, kterou jsem od McBaina četl. Pamatuji si, že u nás doma vždycky nějaká jeho detektivka ležela buď položená, nebo rozečtená a v knihovně měl McBain k dispozici celý regál a některé tituly byly i v kopiích - málokdy se ovšem potkávaly.

A je k tomu rozhodně důvod - ať už ten, že Češi detektivky milují, a nebo styl, jakým McBain píše. Která stála za vraždu? je dobrá, poctivá detektivka, psaná přehledným stylem. Postavy detektivů vyšetřující dvě vraždy jsou vážné a poctivé a člověk si je rychle oblíbí. V knize není příliš akčních scén, krom dvou zatýkaček se policajti příliš do rizika nedostanou. Kniha je prostě napínavá, jak má správná detektivka být.

Jak nás Frank opustil

Pokud předchozí příspěvek o Frankovi byl neseriózní písanice, tento příspěvek ladně přeskakuje toto měřítko a nechává zvyšovat laťku pro další osobní rekord.

Strašně nerad na tomto blogu zveřejňuji negativní zprávy. Myslím, že negativních zpráv je dnes dost. Jenže některá fakta zůstávají: Frank se odstěhoval.

Nicméně rád bych zůstal pozitivní, a proto si myslím, že tuším, co za tím stojí. Frank je rocker a založil kapelu, se kterou odjel na turné. Někteří z vás určitě řeknou, že tady jen popouštím uzdu své fantazii, nicméně mám pro to, byť je to také fikce, jisté důvody. Frank vcelku pozitivně reagoval na podupávání - což značí smysl pro rytmus. A na záchodě se čas od času ozývaly periodické zvuky.

Proto si myslím, že Frank založil kapelu. Nepotřeboval k tomu ostatně mnoho. Jako pavouk může hrát na bicí nebo kytaru nebo zpívat. Všimněte si, že jsem použil nebo jako spojku souřadící, nikoliv vylučovací. Jelikož tři role v kapele zvládá Frank sám, vystačí už si třeba s jedním klávesákem, zvukařem a případně řidičem - manažerem. A to dneska zvládne každý škvor.

Takže jen čekám, kdy se Frank vrátí z turné po Evropě.

Frank Herbert - Dune Mesiah (Spasitel Duny)

Divocí fremeni mají pravdu: “Čtyři věci nelze skrýt - lásku, kouř, sloup ohně a muže, jenž kráčí v otevřené poušti.”

Je to těžké - těšil jsem se vrátit na poušť Arakisu, a šetřit kapku v zásobní kapse filtršatu na zapití úspěšného dne, kdy mě nezahubil žádný sardaukar nebo neslupnul šaj-hulúd. Místo toho je tato kniha o intrikách a viděních a více intrikách a jejich nevidění. O lidech kteří mění podobu, a o podobách které se mění v lidi. Je to složitý a zapeklitý příběh, a mentati jsou kombinovaní s věštci, nebo filozofy, takže nám do toho nikdo jasno nevnese.

Příběh se odehrává několik let po první knize. Z Paula Atreida Muad'Diba, který nesl v původním síči jméno Úsul, je imperátor, džihád který se rozpoutal jeho jménem dobyl většinu důležitých planet v galaxii. Paul má mimo několika jmen a pár titulů také vlastnosti jasnovidce, a vůbec ho netěší, kolik miliard lidí umírá jeho jménem. Takže pátrá po způsobu, kterak se historicky znemožnit, a zároveň, jak nevystavit nebezpečí svoji konkubínu. Pikle proti němu kují každý, komu Paul kdy šlápnul na kuří oko. Vzhledem k tomu, že je teď vládce galaxie, je to vlastně skoro každý.

Pak tu máme Alii, Paulovu sestru, která již od narození nese vzpomínky své matky a několika představených matek z Arakisu - včetně vzpomínek na orgie, kterým předsedaly, nebo se jich účastnily, a teď ji tíží potřeby jejího vlastního dospělého těla. A zároveň ji chce dostat zhruba stejný počet lidí, jako jejího bratra.

Kniha se nečetla nikterak špatně, ale prostě spadnout do pouště a unikat roky nepřátelům, aby se člověk vyšvihl na nejvyšší post, na který může jen s pomocí lidí, o kterých si celá galaxie myslí, že je to jen hrstka divochů z pouště - to je příběh, který najdete v první Duně, na v této. A snad jakékoliv pokračování proti původnímu příběhu nemůže dosáhnout více než na druhé housle.

Namísto ukázky můj oblíbený vtip:

Pro firma

V rámci firemního cvičení jsme měli napsat pohled na naši lékárnu očima zákazníka. Chvíli se mi dařilo držet se zadání, ovšem po třech sklenkách růžového jsem do příběhu připojil fantasy prvky a příchod kouzelníka.

Nevím, jestli bude vedení rádo, že jim půlku vystavení rozházel mamut.

A taky jsem v tom příběhu přijal platbu zlatým prutem.

František Kotleta - Hustej nářez

Další mluvené slovo, sice trochu potichu, čímž myslím jen a jen hlasitost vlastní nahrávky, ale jinak velmi kvalitně.

Zkrácený obsah této knihy: na Zemi přistáli mimozemšťané a upíři se rozhodnou proti nim bojovat. A je to nářez.

Styl, kterým je kniha psaná, je často velmi vulgární, místy i pornografický. Kdyby holky v práci tušily, že pauzuju vášnivou upírskou soulož v prostředku a hned na to říkám dobré ráno, zcela jistě by koukaly jinak. Podezírám trochu lidi v metru, jestli nejsou sluchátka slyšet i okolo. I když v metru to bylo na hranici slyšitelnosti i pro mě.

Hlavním hrdinou knihy je Jan Bezzemek, Čech narozený roku 1320 a proměněný v upíra asi dva roky po bitvě u Kresčaku, které se zúčastnil pod vedením krále Jana. Už při prvním setkání mučí jednoho človíčka uprostřed vepřína, a mluví velmi příhodně místu, na kterém se nacházejí. Ostatně, Jan se na dost podobném místě sám narodil, takže není moc co se divit. Jan je asi 700 let starý, a za tu dobu už prožil několik bitev, od husitských po linie druhé světové války. A teď vraždí Kartany a lidi a upíry, kteří se rozhodli, že se jim podvolí.

Pokud vám sci-fi není cizí a rádi se začtete do dobrého béčka, mohu vám Hustej nářez jen doporučit. Stejně tak za přečtení stojí i profil autora na cbdb.

Já, Frank a pračka

Tento příspěvek je naprosto neseriózní písanice o mém bydlení. Čtenář by zde mohl naleznout hyperboly, personifikace a prachsprostou slátaninu. Nyní jste byli varováni a dál čtete ze svobodné vůle. A pravděpodobně i vaší vlastní zvědavosti.

Mé bydlení jako svobodného mládence není vlastně tak úplně moje volba. Vzhledem k tomu, že ten příběh je složitý, stáčí se a obtáčí několik osob, nebudu se k němu vyjadřovat. Pointa je ovšem ta, že jsem nikdy vlastně neplánoval bydlet sám. Takže bylo třeba najít spolubydlící.

Prvním spolubydlícím je Frank. Bydlí u mě na záchodě, přesně řečeno v dutině v levé spodní části futer. Frank patrně patří do čeledi slíďákovitých. Živí se lovem různé havěti, co nám tu běhá po podlaze, takže kvůli němu o ní já vlastně ani nevím (jen jedinkrát jsem byl svědkem lovu na rybenku). Touto činností tedy považuji jeho část nájmu za splacenou.

Druhý spolubydlící je pracovitá pračka značky Candy. Považovat pračku za spolubydlící už zní hodně ujetě, jenže - tahle pračka pípá. Což z ní dělá zatím věc, kterou jsem kdy vlastnil, nejbližší nejlepšímu robotovi v galaxii - R2-D2.
V neděli přijedu domů, Frank si hoví v síti na zádech. Předpokládám, že mě minimálně jedním okem pozoruje. Povedlo se mi u okna chytit komára (v letu!) a tak jsem hubené tělíčko hodil Frankovi jako večeři. Nepohrdnul.

A podle známé pravdy, že zahálka může mladého člověka dočista zničit, mě z myšlenek vytrhlo zapípání pračky: Nevěš hlavu, běž pověsit prádlo.

Těžko při téhle osádce může člověk propadat depresi. 

Gerald Durrell - My Family and Other Animals (O mé rodině a jiné zvířeně)

Další mluvené slovo odposlouchané v Praze. Od Durrella mám ještě jednu knihu v knihovničce, ale teď jsem docela na rozpacích. Protože O mé rodině a jiné zvířeně je zřejmě ze slabšího soudku.

Gerry popisuje život jeho rodiny a početném zvěřinci na ostrově Korfu. Výraznými postavami jsou především ukňouraná maminka a jeho bratři pohodový lovec Leslie a k zabití namyšlený Larry. Největší dojem na mě udělal právě Larry, který je klíčovou postavou hned dvou příběhů, ale jako postava už nemůže být otravnější.

Vcelku prima jsou kapitoly o Gerryho domácím učiteli, nadšeném ornitologovi, a jeho mamince, a setkání s trestancem, který autorovi věnuje velkého černohřbetého rajka Aleca. To bohužel zase musí okomentovat debilně paranoidný Larry.

V průměru je pak kniha poněkud podprůměrná, možná mladšímu čtenáři by přišla zábavnější. Mě už otravovali vykreslené charaktery protagonistů.