Desátá z pětatřiceti. Nikoho nebaví číst stále ten samý úvod. Musím říci, že zatím všechny knihy si své místo v seznamu plně zasloužily.
451 stupňů Fahrenheita - nebo-li teplota, při níž se vznítí a hoří papír, popisuje pálení knih. Knihy, jako nezměnitelný nositel pravdy a historie, musí být odstraněny blíže neurčeným režimem. Často však s knihovnou zmizí v plamenech i její knihovník.
Kniha vypráví příběh jednoho požárníka, který stejně jako mnozí jiní požárníci jezdí s cisternou petroleje a pálí knihy a domy. Dokud se nezačnou věci okolo něj, nebo v něm samotném, měnit.
Ačkoliv jsem knížek a děl na podobné téma (1984, Equilibrium,...) poznal už několik, a musím přiznat, že sám toto téma příliš nevyhledávám, kniha má podle mě úroveň hodnou její pověsti.
Ukázka:
“Do toho, chlapi, na ně!”
Vzápětí se octli v zatuchlé tmě, bušili stříbrnými sekerkami do dveří, které, jak se ukázalo, vůbec nebyly zamčené, valili se dovnitř jako kluci, samé bujné veselí a křik. “Hej!” Jak Montag rozechvěle šplhal vzhůru kolmou studní schodiště, zřítil se na něj proud knih. Protivné novoty! Dosud se to vždycky podobalo zhášení svíčky. Nejdřív přišla policie, zalepila oběti ústa náplastí a odvlekla ji v poutech do svého lesknoucího se uzavřeného vozu, takže když přijeli oni, byl dům už prázdný. Člověk člověku neubližoval, ubližoval pouze věcem! A protože věcem se nedalo doopravdy ublížit, protože věci nic necítí a věci nekřičí ani nekňučí, jako by mohla začít křičet a ječet tahle žena, nebylo tu nic, co by člověka později trápilo výčitkami svědomí. Člověk prostě uklízel. V podstatě domovnická práce. Všechno na své místo. Rychle, petrolej! Kdo má sirku?
Žádné komentáře:
Okomentovat