Nebylo příliš těžké rozhodnout se, jakou knihu si vzít s sebou do Japonska jako četbu. Film Ghost Dog jsem viděl již velmi dávno, a myslím, že tento film této knize dopřál nemálo čtenářů.
Knihu jsem však měl s sebou, a protože mi připadalo správné věnovat jí Míše, aby potěšila své oči rodným jazykem, přečetl jsem nejdříve Cestu samuraje. A nevěřil jsem svým očím, jak moc mě vlastně ta knížka zklamala.
Jak se v úvodu můžete dočíst, Cunetomo žil v době dlouhého míru, takže se vlastně nezúčastnil nikdy žádného boje. Což ovšem neznamená, že by se bál smrti. Právě naopak! Na vrchním příčce žebříku hodnot bylo totiž zemřít pro svého pána, kteroužto věc bych já dokázal chápat, kdyby ta smrt měla nějaký smysl. Když se však do knihy začtete, dostanete brzy pocit, že Cunetomo by byl nejraději lumíkem. Další oblíbený motiv je pití odvaru z výkalů grošovaného koně, což má zastavit krvácení.
Zkrátka a dobře, nevím, zda se ke mně nedostal špatný výběr nebo překlad, ale podle této knihy bych se na cestu samuraje asi sám nevydal. Ke všemu je napsaná jakýmsi stále stěžovatelským tónem, ale mám pocit, že to je běžná forma, jelikož Book of Tea je psaná velmi podobně.
Kdo by si chtěl přečíst, našel jsem na síti volně přístupnou anglickou verzi.
