Koronavirové deníky 34. - Další rok

Na dlouho jsem se odmlčel. Tempo závěru a začátku roku se nějak zrychlilo a tak nebyl čas. Navíc je to všechno tak nějak stejné. Věta společnost je polarizovaná je tak všudypřítomná, že člověk nestačí valit oči, kolik známých nebo kolegů je z toho druhého tábora. Asi by bylo férové si přiznat, že jsem rozhodně pro očkování, nošení respirátorů mi přijde jako to nejmenší zlo, co se proti celé patálii dá dělat. To jen kdyby náhodou přišel někdo nový.

Když se dívám na graf na mzcr.cz, tak to vypadá vcelku hustě:

a jen to potvrzuje to, co rezonuje společností. Varianta omikron je mnohem nakažlivější, než ty předchozí. Někteří tvrdí, že teď už to doopravdy chytneme skoro všichni, uděláme si imunitu, a tím bude pandemii konec. Nějak bych se bez toho obešel, tři injekce mi stačí, ale tak co už.
Říkejme tomu dobrá zpráva. Naštěstí to také vypadá, že očkovaní snáší tuhle variantu vcelku dobře, pokud si toho vůbec všimnou. Případná nákaza bude pro mě poprvé, tak trochu hýčkám ideu, že si bezpříznakově užiju domácnosti a klidu. Ale tendence zůstat zdravý jsou u mě stále silnější.
Na druhou stranu pobaví třeba historka z mého okolí, že jeden neočkovaný měl tak vysoké horečky, že si povídal s Karlem IV. Naštěstí už se dává taky do pořádku, což mě samozřejmě těší.

Stále mě fascinuje procento lidí, kteří přijdou do lékárny bez respirátoru, roušky čehokoliv.
Nejprodávanější artikl jsou rozhodně samotesty. Na lékárně jsme jich prodali za leden zatím 1700 ks, takže určitě přeskočili i těhotenské testy, což je rozhodně smutná zpráva. Ale třeba zase někdy bude lockdown a ono se to zase přehoupne...

Jazyky

 Auto, ve kterém seděli, se pozvolna plnilo atmosférou zklamání. Byl to stejný pocit, jako když hledáte nějaký nějaký důležitý předmět, o němž máte pocit, že jste jej ztratili a s každým dalším prohledávaným místem se jen ujišťujete v tom, že víte, kde to je. Je to v prdeli.

Koronavirové deníky 33. - Černý pátek

Tenhle díl bych chtěl věnovat zaznamenání toho, co jsem tak nějak předestíral v díle 30. Měl by Miloš Zeman být stále prezidentem, když to zdravíčko už není, co bývalo?
Miloš Zeman předvedl věc, kterou nikdo neviděl téměř 2021 let a se stal živoucím důkazem, že moderní medicína dokáže neuvěřitelné věci.
Jenže po měsíci a půl, kdy se Zeman konečně uzdravil na to, aby se mohl vrátit zpět do Lán (což mu mimo jiné nebylo lékaři doporučováno), se jen po pár hodinách zase do nemocnice vrátil, protože se nakazil koronavirem. No není to pech? Jen po pár hodinách? Doporučuji si přečíst článek, kde je barvitě popsáno, jak "přísný" režim během návštěv panoval.

Je potřeba si říct, že kdyby byl Zeman obyčejný důchodce na Vysočině, asi by to nikomu nevadilo, nicméně zrovna na něj čeká jmenování nové vlády - to samozřejmě chce ještě rozprávět se všemi kandidáty na ministry a jednoho údajně vetovat. Což by zase nevadilo, kdychom tu zrovna nic neřešili, ale jak ukazuje ten obrázek na začátku článku - zrovna tu jednu urgentní prekérku máme.

Situace je natolik vážná, že stávající vláda Andreje Babiše, která se snažila okamžitě po volbách tvářit, že už vládou není a začala kritizovat ještě nenastoupivší vládu Petra Fialy, musela chtě nechtě přikročit k opatřením.
Máme tady zcela nový nouzový stav - je opravdu příznačné, že došlo k jeho vyhlášení na Black friday, vzhledem k tomu, kolik se během nouzového stavu dalo udělat výhodných nákupů bez výběrových řízení.
Následují nová oblíbená vládní nařízení. Nařízení 1065 zavádí znovu večerníček v hospodách po 22:00, prohibici na veřejnosti a nově zákaz adventních a vánočních trhů.
Ačkoliv nejsem žádný fanda těchto událostí, umím si představit, že to spousta lidí má ráda. Stejně tak si umím představit to, že si tím řada lidí umí vydělat, a pokud advent začíná tuto neděli, už mají zboží nakoupené/vyrobené. Jak je dobré, že vedle v nákupním centru, se stejné zboží prodávat může.
Jsem asi schopen pochopit, že se vláda (vcelku oprávněně) bojí, že venku pod volnou oblohou nikdo nebude nosit ochranu dýchacích cest, lidé se tak budou spokojeně družit u svařáku a pandemie bude vesele bujet. Což se ovšem bude dít i tak, jen se to bude dít v hospodách, které z obav o ušlé zisky kontrolují certifikáty stylem: "Máte certifikát? Ano v pořádku."
Nicméně i proti takovým nařízením se dá lehce bojovat. V Mostě přejmenoval adventní trhy na "Zimní farmářské trhy". Ty totiž zakázané nejsou.

Co mě fascinuje v lékárně jsou ti stálí "bojovníci za svobodu obličeje", kteří dorazí do lékárny bez roušky, či respirátoru. Nosy venku už asi ani nebudu komentovat. Kdo to nepochopil do teď, je už úplně bez šance. Snad příští generace prolomí tajemství správného nošení ochrany dýchacích cest.
V úterý to bylo relativně dobré, bez roušky přišlo jen asi 5 nebo 6 lidí, nicméně zaujali mě tři výrazní z nich:

1. pošťačka
2. kluk, který mi dovezl jídlo z restaurace
3. paní, která přišla konzultovat pozitivní antigenní test svého syna, který si přinesla s sebou

 Nevím, zvažte sami. Já si myslím, že by to tihle tři fakt nosit měli.
Ostatně na těch 20 minut v tom obchodě by to mohli zvládnout všichni... Můj skromný názor po další 12 hodinové směně.

Koronavirové deníky 32. - Zlatý špendlík půl zdraví

Zajímavým počinem doby je výzva iniciativy Zlatý špendlík, založené Danielem Landou. Ve své podstatě spočívá v zahlcení hygienických stanic oficiálními dotazy na probíhající činnosti, na které musí hygienické stanice (HS) odpovědět ve lhůtě podle zákona. Vzhledem k období, kdy už tak HS nestíhají trasovat a kontrolovat, se jedná o znemožnění činnosti. Ministerstvo zdravotnictví podává na iniciativu trestní oznámení na podezření ze sabotáže.

O tom, že Dan Landa opravdu není jednoduchá osobnost, si může udělat každý představu sám. Pro mě byl naprosto zásadní tenhle rozhovor na DVTV, ze kterého si člověk defacto může vyvodit jen tři závěry. Ten člověk je buď národní hrdina, nebo absolutní blázen. Případně je to člověk, který si rád dělá blázny z ostatních - což by Žitovi docela odpovídalo.

Ačkoliv DDos útok na HS neschvaluji, osobně si myslím, že nějaké pokusy o trasování jsou absolutně zbytečně vynaložené peníze už někdy od 3. vlny. To, že většina lidí nenahlašuje kontakty podle pravdy, se ví už dlouho. Moje vlastní zkušenost s hygienou (Deníky 23. díl) moc valná nebyla. Zkušenost mých kamarádů, kterou popisuji v dílu č. 13 je naprosto strašná. Není pak divu, že pak obrovská spousta lidí (skoro se mi chce použít slovo většina, ale podložené to nemám) nějaké takové úsilí sabotuje.
Nicméně i mně přijde poněkud zvláštní systém trasování, kdy většina nařízení spočívá v tom, že se do karantény naženou všichni blízcí spolupracovníci a členové domácnosti. Teď ad absurdum pozitivní dítě v domácnosti neznamená karanténu pro naočkovaného rodiče. Tolik víry v očkování teda nemám, a to mám třetí dávku.

Taže trochu přemýšlím, jestli vynaložené lidské zdroje na trasování, teď teda na vyřizování e-mailových dotazů fanclubu Daniela Landy, jsou peníze na správném místě? Umím si představit efektivní trasování u pohlavních nemocí, kde se relativně snadno zjistí Kde jsi včera byl a s kým?, ale covid-19 tady jede úplně jinak rozjetou párty.
Co se týče kontrol podniků, zda všechno osazenstvo má platné certifikáty a testy - je s podivem, že je to vůbec potřeba! Zcela objektivně je právě návštěva restaurace to nejvíc rizikové místo (a ne, doopravdy nejde podstrkávat jednohubky pod rouškou!), gastro dostalo během lockdownu ze všech odvětví zcela jednoznačně nejvíc po tlamě, hospodští sami by se měli snažit o to, aby se nenakazili a mohli chodit do práce... Prostě každý, kdo vleze do restaurace bez toho, aniž by měl potvrzení, by měl dostat menu a být posazen na lavici před zařízení, že se mu jídlo zabalí s sebou, a pivo dostane v lahvi. V zájmu všech (po)slušných uvnitř.

A ono je moc hezký, že člověk má právo se neočkovat, a vynucuje si práva nenosit náhubek, jenže ty jo... jen tak to asi fakt neodejde.

Koronavirové deníky 31. - Zatím dobrý?

Řekněme si na rovinu - pokud se podíváte na stránky mzcr.cz ke koronaviru, trendová křivka je naprosto jasná. Poletí to nahoru jako blázen. Spoustě lidem podle všeho došlo, že neustále platit testy, když si někam chcete zajít, je vyhazování peněz - stačilo jim jen lépe ukázat, že jsou to jejich peníze.
Mimořádné opatření, které platí od 1.11. mi po prvním čtení nepřijde tolik pitomé, jako některá předchozí. Momentálně jsem na služebce a konečně začínám nějak využívat Tečku, kterou mám v telefonu nainstalovanou od KVIFFu - i když jsem ji hrozně moc nechtěl, když jsem byl včera na večeři, byl pan číšník z nějakého důvodu nadšený, že ji mám, protože je to úplná rychlovka. Chtěli ji taky v penzionu, kde jsem ubytovaný. Je teda fakt, že ani jeden nepoužíval čTečku, ale asi si prostě budeme věřit, že když už je někdo odpírač, tak si nebude stahovat do telefonu cizí certifikát...

Koronavirové deníky 30. - Až se zima zeptá...

Nějak mi přijde, že pro samé volby jsme ten covid úplně přestali řešit. Bylo to skvělé, osvěžující. Volební sobota pak byla opravdu napínavá, po někoho to dopadlo dobře, pro někoho hůř.

Pak se naše pozornost na zdraví konečně obrátila, nicméně především na zdraví pana prezidenta. Vcelku palčivá otázka, kterou zná spousta z vlastní zkušenosti - on dědeček už nemá cit v nohou, občas mluví trochu z cesty. Měl by ještě řídit auto? Měl by ještě řídit stát?
On teda Zeman dědečkem ještě není, co se rodinných stavů týče, nicméně příměr podle mého platí. ÚVN vydala naprosto nepřekvapující stanovisko, které ví minimálně půlka republiky už minimálně od té doby, co se posadil na vozík. Mohl bych napsat, že teď senát a ÚVN plní roli toho, kdo to dědečkovi řekne a zakáže, jenže republika není stará Felicie, takže to vůbec neodpovídá.

Kdybych chtěl být opravdový pesimista, tak bych řekl, že přes veškerou snahu s očkováním se nám podařilo podzimní vlnu o měsíc odsunout o 1 měsíc, pokud zhruba odhadnu, kolik nakažených bylo loni a letos.
Důvody jsou očividné - lidi na to s... Což je stálé téma tohoto blogu (viz třeba předchozí článek) a alfa omega celého problému s covidem. Nicméně jak čísla rostou, tak je vidno, že čím dál víc lidí nachází respirátory a začínají je zase nosit. Zatímco před týdnem byl počet bojovníků za komfort už skoro 30%, teď nám přijde do lékárny bez roušky jen tak 1 z 10.
My jsme objednaní na 3. dávku příští týden. Dorazí vám e-mail ve chvíli, kdy se na ni můžete dostavit, za sebe doporučuju všem. Pokud máte o očkování pochybnosti, doporučuju přečíst krásnou reportáž Příběhy neočkovaných od Seznam Zpráv. Nicméně jak říká pan primář: "Ještě v létě se mi dařilo je k očkování přimět věcnou argumentací nebo díky své jakési lékařské autoritě. To už je ale dávno pryč. Teď drtivou většinu neočkovaných nepřesvědčím vůbec ničím."
Nemám z toho radost.
Kromě jiného si myslím, že vláda ignorovala známky blížící se další vlny kvůli volbám. Teď se navíc nenápadně snaží líčit pasti na tu další, což je úplně bizarní, a připomíná to opouštění zákopů během 1. světové války.

Rýmičkové období

Tohle období v lékárně je opětně zábavné v tom, co všechno je ve výpadku. Českou kotlinou proběhla (jako téměř každý rok) běžná vlna nachlazení. Aspoň mám pocit, že ji měli úplně všichni - pokud zrovna patříte mezi výjimku tak gratuluji. Našeho nejmenšího držela minimálně 3 týdny, a ještě teď nám občas pochrochtává. Myslím, že je to mimo jiné i důsledek toho, že se méně potkáváme a máme tak méně trénovanou imunitu.
Vypadla nám dobrá polovina spektra antibiotických sirupů, nejsou antibiotické kapky Pamycon do nosu. Taky chybí Dithiaden, kterým se krotí alergické reakce, ale používá se taky u rýmy, nebo na tišení kašle. Momentálně mám poslední 2 Fenistil kapky, což je jediná věc, kterou se to dá aspoň trochu nahradit (u dětí). Velká zábava, ostatně jako vždy, když se sejdou 2-3 výpadky nenahraditelných léčiv. Podle těch výpadků soudím, že vlna nachlazení dosahuje vcelku dobré výšky, přičemž je naprosto jasné, že covid surfuje na prkně z nenasazenejch roušek.

A jestli se mě ptáte, který vitamíny začít brát jako prevenci proti přicházející vlně, tak jsou to teplý ponožky a čepice!

Jiná

Poněvadž konverzace díky jídlu poněkud ustala, měl jsem chvíli, abych se porozhlédl po podniku, ve kterém jsme seděli. Byla to vcelku slušná vinárna, nicméně jsem si připomněl, že to vůbec není podnik pro mě. Dát si ve vinárně pivo bylo za prvé společenské faux pas, za druhé obvykle pivo stálo za hovno, protože všichni pili víno. Someliér křepčil s lahvemi po place, oháněl se vývrtkou jak naftaři v Texasu a pěl naučené ódy na každou z láhví.

"... zakončené lipovými tóny!" Čmuch, čmuch, srk. "Víno je v pořádku."

Na začátku večera měl v hlase patrné jakési moravské přízvuke, nicméně můj prvotní tip na město původu se s počtem ochutnaných lahví přesouval stále severozápadněji směrem k Hradci.

Nanynky na židlích ochotně napodobovaly. Čmuch, čmuch, srk. "Mmm, můžete rozlít, hihihi."

Začínal jsem mít pocit, že jsem tu holku někde viděl. Nemohl jsem si vzpomenout kde, než jsem opustil povědomou tvář, přelétl všechny ostatní u stolu, které vypadaly jako z jednoho vrhu a dorazil k dalšímu stolu. I tady jsem viděl povědomou tvář. Dlouhé, opečovávané vlasy a namalované obočí takovým způsobem, že původní barvu vlasů jste mohli odhadnout pouze pokud jste se slečně podívali do kalhotek. Dlouhé řasy, bezchybný make-up. Některá tváře okrášlené velkými brýlemi s úzkými drátěnými obroučkami. Bylo jich tu několik, pokud byste se chtěli podívat, co je právě teď v módě, byli jste na správném místě. Ne pro inspiraci, nýbrž pro synchronizaci, neboť jsem přejížděl od stolu ke stolu a až na výjimky všude objevoval podobné obličeje. Pěkné tvářičky hrající tvrdou profesionální hru přes den, je jedno jestli na recepci, v redakci, v účtárně nebo jako pozici junior manažerky retailu. Bezchybné obočí, dokonalé vlasy, pěstěné nehty. Přes týden fitko, za odměnu vinárna s holkama. V posteli od přečtení 50 odstínů šedi svázat a tvrdě ošukat. Můžu si to dovolit tvrdit, už jsem měl tři. A všechny byly vegetariánky, s pečlivě vyváženou dietou. Už jsem měl po krk tofu, sóji i hledání klíčků k poutům. Prostě bych rád někoho normálního.

Stočil jsem hlavu dopředu a prohlédl si svůj doprovod. Zdála se mi roztomilá. Zatímco nanynky kolem zobaly svoje saláty s červenou řepou, ona se ládovala cheeseburgerem. Dali jsme si ho oba. Už samotná objednávka překvapila číšníka, protože ona vypadala na první dojem úplně stejně, jako běžná zákaznice tohoto podniku. Dokonalé vlasy, skvělá pleť. Očekával Chardonnay a Caprese. Poručila si kolu a burgr. Patrně více překvapila objednávka kuchaře, protože burgr se skoro nedal jíst. Nicméně můj protějšek se šťastně ládoval mletým masem, až mu šťáva tekla po prstech.

"Je vidět, že ti chutná," podotkl jsem.

"Já vím, jsem čuně!" řekla šťastně.

"A prozíravý že nemáš dlouhý nehty, jako většina osazenstva tady," pohodil jsem hlavou do okolí. Její nehty byly sice také dokonalé, ale krátké a s přírodní barvou.

"Já nemůžu," řekla, zatímco slízla šťávu, co jí tekla po zápěstí. "Jinak škrábu." Zatvářila se provinile jako kočka, co je plísněná za ulovenou myš.

"Aha," moje představa romantických nocí se začala pomalu rozplývat.

Dohltla zbytek housky, spláchla to kolou.

"Nesnědla jsem zeleninu," oznámila mi a poukázala na zbylou zeleninovou oblohu na svém talíři.

Pozvedl jsem tázavě obočí.

"Možná bys mi za to měl později naplácat," šeptla mi, zatímco číšník odnášel její talíř i s mými ideály.