Pohádka

Až ti před spaním budu číst pohádku
napsanou v záhybech tvého těla,
jak kůzlátka přeskočila ohrádku
a princezna tři přání měla.
Budu číst, jen než zhasne svíčka,
abych si nezkazil svůj zrak.
Můžeš přece nechat zavřená víčka
a sny si nechat zdát až pak.

Aldous Huxley - Brave New World (Konec civilizace)

Jako přečtená kniha 15/35. Následujte odkaz, chcete-li vědět více.Na druhou stranu mě kniha nebavila tolik jako jiné doporučené oním seznamem, který najdete v odkazu o řádek výše, což bude zapříčiněno tím, že ve výsledku nacházím zalíbení v jiných hodnotách, než v závěru hlavní hrdina. Ale každému to jeho.

Kniha skvěle předestírá možnou utopickou společnost budoucnosti - veškeří lidé se rodí v líhních, kde už jsou připravováni na úděl jejich kasty. Epsiloni, nejnižší, jsou už v líhních kretenizováni nedostatkem růstových hormonů, delty jsou pečlivě cvičeni k nenávisti vůči knihám, gamám je míchán do krevní náhražky alkohol, aby se docílilo jejich zakrslého vzrůstu, a bety a alfy, které se vypiplávají jako budoucí inteligence. Každé kastě je hypnopedicky vštěpováno vše, co potřebují vědět/cítit pro správný chod společnost - máš rád svoji kastu a s jinými bys neměnil, pečlivě spotřebováváš zboží a děláš, co ti řekne vyšší kasta. Ve výsledku je tato společnost teoreticky natolik uvěřitelná, že člověka překvapí, že tato kniha byla napsáno v roce 1932.

Příběh samotný už pak není tak záživný. Zprvu sledujeme jednoho alfu, který je jiný než ostatní, uvědomuje si, že je něco špatně a pro společnost je zkrátka divný. S ním a jednou dívkou se vydáme do rezervace divochů - indiánů, kde objevíme dalšího hlavního hrdinu - Johna, potomka civilizované dívky, vyrostlého v rezervaci. Díky němu si pak prohlédneme jak život vyděděnce v rezervaci, tak i civilizaci pohledem člověka necivilizovaného.

Kniha perfektně popisuje utopickou společnost, která je jedna z nejzajímavějších, o kterých jsem kdy četl, ale stejně jako většina podobných utopických knih (1984, 451F) nemá silnější a zajímavější příběh, takže stále bych dal přednost třeba takové Věčné válce.

Varování před básníky

Zamilovala ses do básníka.
Nu stávají se i horší věci,
jen nečekej věčně romanci.
Vím, s mými zkušenostmi,
že jsou to většinou prasáci,
a výbavu mají velkou jen slovní.

Paul Torday - Salmon Fishing in the Yemen (Lov lososů v Jemenu)

Skoro se stydím, že mi nedošlo, jak absurdní název je. Od Tordaye jsem už předtím četl Mezipatro, které mě jako knížka, kterou jsem přečetl v náhodném výběru, protože nic jiného k přečtení nebylo, ohromně překvapilo.

Lososi v Jemenu mě potěšili snad ještě více. Sympatická a zajímavá je i forma - román je psaný formou deníkových zápisků, úryvků e-mailové konverzace, záznamů jednání, protokolů vyšetřování apod., kde teda já nacházím jedinou chybičku celé patálie - neumím si představit vyšetřovatele, který nechá žvanit vyšetřované o emočním rozpoložení, počasí, podrobné cestě apod. Ale to, jak říkám, je jediná vadička na jinak ohromně skvělé knize.

Trochu o příběhu pro ryb příliš neznalé - celá kniha se točí okolo vize jemenského šejka, který si přeje představit rybolov lososů ve své zemi. S tímto úkolem se obrátí skrze britskou firmu na britské centrum pro rybolov, kde je úkol přidělen dr. Alfredu Jonesovi. Fred odpoví, že něco takového je nemyslitelné - severská ryba, která se tře a vyrůstá v Atlantiku rozhodně není vhodná pro zavlečení do pouštní vyprahlé krajiny, kde se koryto řeky naplní jen v období dešťů. Zápornou odpověď ovšem nikdo nechce slyšet, a proto je Fred politickým tlakem přinucen se projektu věnovat. Po vypracování základního návrhu projektu je představen šejkovi, a po rozhovoru s ním zjistí, že takový projekt vlastně doopravdy za zkoušku stojí.

Kniha se báječně čte, najdete v ní spoustu anglického humoru a možná i nějakou tu životní pravdu. Nebo aspoň fakta ze života lososů.