Jiří V. Svoboda - Těžká krev

Abych pravdu přiznal - knížek poezie jsem si teď dotáhnul do své knihovničky nějak hodně, nemám na to čas a nejhorší ze všeho je to, že zjišťuji, jak jsem v poezii vybíravý. Snad mne může jen uklidnit, že drtivá většina lidí není schopna číst poezii vůbec, což mě vlastně také jakožto poetu i trochu mrzí. Nevadí.
S Jiřím Václavem Svobodou bychom se snad pochopili. Aspoň mně se jeho Těžká krev líbí, i když jsem měl zpočátku těžkou hlavu a připravoval se na těžké boje za proletariát. Naštěstí tomu tak nebylo, a básničky jsou to kolikrát kratší a veskrze milé.

SESTRA

Podává mi
hrnek čaje.
Udýchaná
droboučká je.

Útlou ruku bez prstýnku
popraskanou
od lysolu.

Moje křivka na teplotce
skotačivě
skáče dolů.

Z plecháčku se na mě dívá
čerstvá ranka
mlčenlivá.

Modrobíle pruhovaný
kabát
na hřebíček věším.

Jí do tváře
lehla vráska,
které jsem si nikdy nevšim.

Souznaménka

Vycházím-li ze souhvězdí pih na tvém nose,
je ta nad tvým rtem zaručeně Polárkou.
Tak mi jen vrtá hlavou, kolik dobrodruhů
jsi dovedla za svým snem
A kolik vraků na svém pobřeží spočítáš,
Siréno, když zpíváš?

Již mnohokrát se mě lidé ptali: "Kam na ty básničky chodíš? Kde bereš tu inspiraci?"

Odpovědí jsem dal již mnoho, většina z nich byla zakomponována do složitějších komplimentů, kterým tazatelka málokdy věřila. Aspoň si to tedy myslím.

Ptáte-li se, kde jsem vzal inspiraci tentokrát, mohu vám to povědět docela přesně. Modelem stála neznámá dívka hezkých rysů, cestující metrem B ve směru Černý most. Zmíněná dívka je majitelka několika znamének na obličeji, která ji rozhodně nečiní ošklivou.

K zostuzení básníka je nutno podotknouti, že tato dívka nemá žádné znaménko nad rtem. Tento naevus je prachsprostou fabulací. Snad mi to čtenáři odpustí.

Larry Correia, John Ringo - Paměti lovce monster - Grunge

Další audiokniha namluvená výborným Jiříkem a napsaná Larrym Correiou zapadá do prostředí Lovců monster. Tentokrát se vracíme trochu zpátky do 80. let, protože co si budeme povídat, knížky jako Nemesis nebo Alfa se už dají těžko překonávat bez toho, aby u toho člověk nechtěně nezničil Zemi. Correia s Ringem tedy udělali takový reboot série a Paměti lovce monster vypráví úplně jiný příslušník této společnosti.
Oliver Chadwick Gardenier je bývalý mariňák, chlapík který rozumí bouchačkám a nosí s sebou do akcí katanu. Mimo jiné umí asi 16 jazyků a odmalička je děsná bedna na monstra, která studovala jeho matka, má nadprůměrné IQ a je nevyléčitelný děvkař. Napsal slovník sasquatštiny. Takže to není taková ta typická bývalá guma.

Příběhy jsou kratšího rázu s vcelku zajímavými a zábavnými odkazy na americká 80. léta, nenudí a jako oddechová četba k poslechu naprosto ideální.

Z popelu zrozena

Zrozena z popela byla ta věta

cigarety kterou jsi pálila

bolesti světa.

Cigareta jako symbol vzdoru.

Proti autoritám.

Proti systému.

Proti zdraví.

Proti životu.

Proti chladu...

Lepší škrtnout zápalkou
 a zapálit novou svíčku a jít hledat jehlu

z popela zrozenou.

Mario Puzo - The Fourth K ("K" znamená Kennedy)

Mario Puzo se zcela jistě proslavil svým Kmotrem, nicméně mohu z vlastní zkušenosti říci, že pokud sáhnete i po jiné jeho knize, patrně zklamaní nebudete. "K" znamená Kennedy již titulem napovídá, že bude z prostředí americké politiky. Nejde ovšem o Johna F. Kennedyho, ale o Francise Xaviera Kennedyho, což jsem si měl ostatně povšimnou už na začátku knihy a nebádat, na kolik jde o fikci a na kolik je příběh inspirován pravdou.

Děj knihy se točí kolem teroristické skupiny, která zavraždí papeže a unese letadlo s prezidentovou dcerou. Kennedy a skupina jeho poradců však kromě aktuální krize musí řešit ještě velmi vážnou hrozbu atomové bomby umístěné kdesi v New Yorku. Kennedyho odpověď teroristickým požadavkům je velmi tvrdá. Natolik tvrdá, že skupina významných podnikatelů je ochotna podniknout téměř cokoliv, aby Kennedyho odvolali z funkce. Obě skupiny si myslí, že jednají v nejlepším zájmu Ameriky.

Puzo dá čtenáři, podobně jako v Kmotrovi, námět k úvahám, co ještě člověka opravňuje k páchání násilí a smrti. Namísto Kmotra je ovšem v "K" tento koncept velkoformátový.

Kniha se četla bezvadně, zvláště ke konci se hezky rozjela a dobře ubíhala. Velmi mi připomněla seriál House of Cards, a to nejen křestním jménem prezidenta. Pokud jste seriál zahlédli a líbil se vám, knihu si zcela jistě vychutnáte.

Ludvík Souček - Cesta slepých ptáků I-III

Cesta slepých ptáků, Runa rider, Sluneční jezero

Tuhle knížku mi hrozně dlouho doporučoval k přečtení táta. Jenže není snadno k pořízení, tak trvalo, než jsem se k ní dostal. Dokonce jsem sehnal celou trilogii 3v1, takže třikrát taková sláva.

Proč to doporučení? Tohle zdařilé dílko totiž svým způsobem připomíná Kurupira zlověstné tajemství. Dle mého soudu by sneslo i srovnání s Válkou s mloky, aspoň co se způsobu psaní týče - je totiž napsaní jako soubor interview a reportáží. Srovnání s Kurupirou si ovšem získala svojí "uvěřitelností". Prosím, než se začnete ušklíbat, mluvím o uvěřitelnosti první knihy Cesta slepých ptáků a ještě do toho započítejte dětské oči. I když i mně se některé věci vcelku zamlouvaly a rozlišit fakta od fikce není vůbec snadné.

Celý příběh je vystavěn na setkání českého chirurga doktora Kameníka a islandského psychiatra doktora Bjelkeho. Pánové se při vcelku nepovedené návštěvě Prahy, ale po úspěšně odstraněném apendixu spřátelí a začne mezi nimi čilá korespondence. Dr. Kameník je mimo jiné také nadšený broučkař a od svého islandského kamaráda dostává poštou měsíčně několik zajímavých exemplářů. Při opakované návštěvě objeví společnou zálibu v životopise francouzského průkopníka sci-fi Julesa Vernea. Bjelke tvrdí, že totiž byl na Islandu, což není nikde v oficiálním životopise zaznamenáno. Přátelé se rozhodnou uskutečnit výpravu na Island, při které naleznou daleko více, než pár broučků...

První část / kniha se čte sama. Pokud máte aspoň trochu fantazie, necháte se odvézt na Island a žasnete, co se pod povrchem zemským tohoto nehostinného ostrova skrývá. Další dvě knihy už tak snadno spolknutelné nejsou, a i když jde o stále skvělé sci-fi, už je to přeci jen trochu více úsměvné.

Zajímavostí je, že obálku graficky navrhnul Libor Fára, jehož výstavu obálek a filmových plakátů jsem nedávno shlédnul v Doxu. Trochu mě potěšilo, že mám doma taky kus umění.

Maxim E. Matkin - Miluj ma ironicky

Pokud je někdo pravidelným čtenářem, a ke všemu má dobrou paměť, vzpomene si, že jednu knihu od Matkina jsem tu již zveřejňoval. Byl to jeho Polnocny dennik, a dostal jsem ho spolu s touto knihou od Majky. V každém případě se mi tato kniha líbila daleko více, než ta druhá zmíněná.

Miluj ma ironicky je spíše sbírkou krátkých, dvou až čtyřstránkových příběhů. Náplň je opětně obdobná: vztahy, sex a zase vztahy, a postavy v knize jsou opět označeny přezdívkami.
Kapitoly mají podtituly Návod, jak... Dozvíte se tedy něco o tématech:

• Je síce ženatý, ale už sa rozvádza - Návod, ako sa zmieriť s tým, že sú aj ľudia, čo sa nikdy nepoučia
• Naslepo a zase prvý raz - Návod, ako hľadať novú lásku, keď sme už na to zabudli
• Keď sa zobudíš a oblečieš, hoď kľúče do schránky - Návod, ako zo sexu najednu noc neurobiť traumu na celý život

Možná vám to zábavně nezní, ale doopravdy jde spíše o příběhy, než o nějakou příručku. Ale některé případy z okolí určitě poznáte.