Koronavirové deníky 23. - První karanténa a první test

Třináctá kapitola těchto deníků měla název Chodí covid okolo. V té kapitole se událo hodně věcí a ohroženo bylo hodně lidí, ale mně se nakonec všechno šťastně vyhlo.
Vlastně mě překvapuje, že se mi celý rok všechno vyhlo, protože je tomu rok, co se covid-19 poprvé ukázal v Čechách. Za týden to bude rok i pro mě, protože za počátek svých koronavirových deníků považuji nákupní horečku víkendu 13.-15. března.

Jenže doba je úplně jiná, a čísla jsou úplně jiná - tak jiná, že už je ani nesleduji a nedávám k článkům jako dříve. Protože tu první vlnu, které jsme se báli na jaře, už na tom grafu můžete snadno přehlédnout.

Situace je ovšem podobná. Kolegyně, tentokrát jiná než ta, co na jaře, byla v kontaktu s pozitivním člověkem. Ta osoba je z blízké rodiny, kde byli o víkendu na návštěvě, takže se řeší to samé - pryč z práce, na testy a do té doby doma. To, že test tentokrát nevyjde dobře, už se začalo ukazovat druhý den, co byla kolegyně doma - symptomy prozrazovaly výsledek dříve, než laboratoř domněnku potvrdila. Pozitivní.

Hlava mi začala počítat moje šance, ale vzhledem k tomu, že se u mě nic moc nedělo, hýčkal jsem naději, že se vše zase jen přežene kolem. Kolegyně byla na infekční návštěvě v neděli, v práci v úterý, symptomy začaly pořádně až ve čtvrtek. V práci se navíc snažím nosit respirátor co největší dobu - samozřejmě na pití a jídlo je potřeba jej sundat, takže zcela bez kontaktu se ten den neobejde. Nemáme tu každý svoji kancelář, ani s okny kvůli větrání to není žádná hitparáda. Nicméně i tak jsem vyhodnotil svoje šance na infikaci jako vcelku nízké.

Jiný názor měla hygiena. Kolegyně zřejmě popsala svůj běžný pracovní den, a i když jsme podle nám známých metodik do toho spadnout neměli, v sobotu přišla oznamovací SMS, že jsem v tom.

Z hygieny se ten den už nikdo neozval, takže jsem jen začal řešit s manažerkou lékárny, co a jak, protože v neděli jsem měl mít službu.

Zdravotnická výjimka

Běžně karanténa funguje zhruba takto:

• Máte kontakt s nakaženým
• Jdete do karantény
• Lékař nebo hygiena vám vystaví žádanku na PCR test
• Vy jdete na test. Pokud jste negativní, setrváváte v karanténě 14 dní (dříve 10) a pak jdete šťastně do práce.

Jenže naštěstí už v březnu někomu došlo, že tímto stylem by v nemocnicích brzy nebyl vůbec nikdo a zdravotníci by se váleli otrávení v karanténách. Ministerstvo vydalo toto opatření o pracovní karanténě pro zdravotníky. Funguje to zhruba takto:
Zdravotník má kontakt s nakaženým

• Jde do karantény
• Lékař nebo hygiena mu vystaví žádanku na PCR test
• Zaměstnavatel podá žádost, že je daný zdravotník nezbytný pro poskytování péče a tedy zdravotník jde to tzv. pracovní karantény. To znamená, že může jít jen do práce, kde omezuje svůj pohyb po pracovišti, má FFP3 respirátor, který mění každých 8 hodin (nově FFP2 respirátor, který mění každé 4 hodiny). Z práce může jít jen domů.
• Mezitím jde na test, pokud je výsledek negativní, zůstává 14 dní (dříve 10) v režimu pracovní karantény.

 Tudíž já se v sobotu dozvěděl o tom, že mám jít do karantény. Aktivně jsem napsal obvodnímu lékaři, že potřebuju žádanku na test (protože čekat na hygienu nemá smysl), a horečně sháněl registraci na test, abych šel co nejdříve. A v neděli nešel do práce.

Trochu mě to štvalo, venku bylo pěkně a teplo, takže jsem umyl okna. V 16:50 mi pípnul e-mail, že žádanku mám vystavenou, a tak jsem se ještě stihnul přeobjednat a ještě před šestou jsem byl zpátky i s vytřenou nosní dírkou.

V pondělí ráno přišla zpráva od manažerky, že pracovní karanténa je povolená. Stále jsem byl bez příznaků, takže jsem věděl, že v úterý jedu do práce. Bylo krásně, já nikam nesměl, takže jsem se rozhodl, že domeju okna na balkóně. Ženuška šla vyvětrat alespoň kočárek s děťátkem, já si otevřel balkónová okna a uvařil si svařák pro zahřátí. Vlastně bylo vcelku pěkně.

U posledního okna pípnul telefon s výsledk PCR. Negativní.

Člověk by si řekl, že bych mohl jít slavit.

Paradoxy pracovní karantény

Řekněme si na rovinu, že den po testu jsem o svém zdravotním stavu v ohledu na SARS-CoV-2 věděl nejvíce za poslední rok. Samozřejmě, je tu riziko, že výsledek byl falešně negativní. Ale v kombinaci s absencí symptomů, mi to přijde vcelku prokazatelné.

V pracovní karanténě smím: chodit do práce a pak se vrátit domů (aspoň že tak)

V pracovní karanténě nesmím: chodit ven, chodit nakupovat (i přesto, že naše lékárna je v OC), používat výtah (i přesto, že procházím přes všechna další patra v domě - samozřejmě musím mít nasazený respirátor)

Zní vám to logicky? Zeptejte se svého lékaře a lékárníka, jak na tom zrovna jsou s covidem...

 

Haló, jste v karanténě!

Za největší nedostatek celého období považuji nedostatek informací, chaos ohledně opatření, zmatek, který panuje kvůli tomu, jak se vše neustále mění.

V sobotu mi přišla SMS o tom, že jsem v karanténě. V pondělí ráno mi napsala manažerka, že jsem v pracovní karanténě. Teprve potom se ozvala nějaká slečna z hygieny, která se mě zeptala, zda jsem ten a ten a že jsem v karanténě.

Vítr z plachet jsem jí vzal už první otázkou, zda jsem nahlášen na sociálce jako v karanténě, nebo mi tento stav musí nahlásit lékař. To neví.
Druhá otázka byla, zda když budu mít test negativní, musím setrvávat ve stavu pracovní karantény (protože ta dle mého nedává smysl). Zkuste si zavolat na infolinku 1221.
Výborně, co jste chtěla vědět vy ode mě?
Cítíte se zdráv a kde se budete během své karantény?

No já nevím? Doma, nebo v práci? Jako všichni ostatní.

Koronavirové deníky 22. - 1 respirátor = 2 roušky

V tomhle článku můžu rovnou navázat na předcházející kapitolu. Představitelé se nakonec rozhodli, že opravdu ty respirátory budou potřeba, protože čísla stále lezou nahoru a neklesají. Koukám na datum zveřejnění minulého článku a je to měsíc, než se rozhoupali - nařízení začne platit od 25.2.2021. Těsně před tím se samozřejmě rozpoutala výkupní horečka, a na lékárně nám opětně visí cedule "Respirátory nejsou".

Ještě před zveřejněním onoho nařízení se strhla velká sháňka po FFP2, jelikož šuškanda čínskou normu KN95 nějak ignorovala. Problém je, že trh je samozřejmě zcela zaplaven KN95, a o nějakou českou výrobu člověk téměř nezavadí. Mimochodem trochu jsem ohrnoval nos, že nějaká čínská norma není rozhodně evropská norma. Pokud máte podobný názor, doporučuji vám pročíst tento dokument, kde je na konci spousta oněch norem porovnaná a zas tak velký rozdíl v tom (dle mého názoru) není - u KN95 se neprovádí zkouška na záchyt parafinového oleje. Sám za sebe to nepovažuju za tak strašné, svůj respirátorový arzenál jsem nijak neobměňoval.

Na nařízení se nakonec čekalo dlouho od tiskové zprávy, navíc se posunula platnost nařízení z úterý na čtvrtek. Vláda v dokumentu uvedla v platnost zázračný vzorec uvedený v nadpisu článku:

1 respirátor = 2 roušky

Musím říct, že toto tvrzení mi nasadilo brouka do hlavy. O respirátoru polemizovat nebudu, jak jsem psal v minulém článku, myslím, že i starší respirátor ochrání lépe než látkové roušky spíchnuté samodomo z absolutně nevhodných materiálů. Dokonce vláda respirátorům odpustila DPH, což je téměř geniální. Jenže proč dvě chirurgické roušky naráz?

V článku Seznam zpráv, který slibuje jednoduché vysvětlení najdeme zhruba toto:

„Dvě roušky vytváří lepší mechanickou bariéru, jež docela dobře zabrání průchodu kapének, které obsahují v případě pozitivního člověka virové částice. To, že jde o účinnější ochranu, se před časem potvrdilo i v laboratořích ve Spojených státech,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy přední český virolog (Libor Grubhoffer).

Ha! Tak jako to logické vysvětlení, že přes 2 cedníky mi voda proteče hůře, než přes 1 cedník je vcelku logické. Jenže pojďme přímo ke zdroji!

Výzkum amerických CDC je uveden jako odůvodnění i samotného nařízení. Skutečně mluví o dvou maskách, jenže ne ve smyslu 2 jsou lepší než 1, ale ve smyslu - 1 kvalitní na záchyt a druhá, elastická, pro lepší utěsnění masky k obličeji. Dokonce to ani nemusíte číst celé, to hlavní je zachyceno v obrázku.

Tudíž nařízení ohledně dvou roušek mi připadá (a nejsem sám) opětně  nešťastné. Systém opětně selhává ve vysvětlování a osvětě, a smím-li říci, že tentokrát i pochopení problému.
Výsledky to samozřejmě mít bude - respirátory jsou již vyprodané a od čtvrtka budou lidé chodit s dvěma chirurgickými rouškami pod nosem místo jedné.

Tenhle článek jsem chtěl mít spíš populárně naučný, proto v elaborátu končím. Mohl bych se nakrásně věnovat všem kauzám, která tahle vláda vyvádí, ale je to už trapné, trapné, trapné. Přesto dole uvedu výběr těch co mě fascinovaly nejvíce. Ve výsledku bych mohl psát stále to samé - lid je unavený, nechce se mu bojovat. Kdo za to může dávám najevo v průběhu celých koronavirových deníků.
Všichni se držme! Zůstaňte negativní ☺

Osudy pana plukovníka (můj blog): Prymula k účasti na fotbale: To mám být jen doma?

Neveřejný tendr na testy do škol vyhraje podezřelá firma, i když není ani nejlevnější, ani nestihne dodat testy včas: Nákup testů do škol: Podezření z praní špinavých peněz

 

Koronavirové deníky 21. - Respirátor is the new rouška

Kéž by měli politici velké uši proto, aby mohli lépe naslouchati národu svému. Když se člověk však rozhlédne, je jasné, že kvůli tomu to není.

Myslím, že chuť dodržovat nová a nová nařízení spíše klesá - to člověk vidí jak okolo sebe, tak i z novinových článků. Ono není divu, pokud jste byli podnikatelé v zasaženém odvětví (a v tuhle dobu je podle mě nezasažených odvětví poměrně málo), podnik vám stojí, účty běží a od státu (pokud vůbec) vám přijde tak směšná částka, že vám nestačí ani na živobytí.  Veškerá zásobní vata je už ta tam.

Co se tedy asi děje? Podnikatelé, donucení okolnostmi, aby měli z čeho žít a platit půjčky, tu činnost začínají provozovat zákazům navzdory. Dá se polemizovat o touze vykazovat tržby státu a platit z příjmů daně, když se stát ukázal být takovým hospodářem, jakým je v dnešních dnech.

V lékárnách se prudce zvedla poptávka po Bepanthenu Plus. Většině z vás to asi moc neřekne, ale je to nejlepší mastička "na tetování". Nevšiml jsem si, že by tatéři dostali výjimku ze zákona.

Běžky

Napadl sníh, a národ schopných lidí se rozhodl, že je čas na sport. Během běžné, podařené zimy, by se pravděpodobně lidé rozjeli na zasněžené sjezdovky. Část lidí, kteří zimu nemilují, by asi zalezlo do bazénů, saun, fitek atd. Jenže to všechno je zavřené - přičemž obzvláště u těch sjezdovek to hlava prostě nemůže pobrat. Určitě existuje riziko nákazy u vleku. Ale v porovnání s neustále narvanými supermarkety (dodržování rozestupů 2 metry je skutečně směšně utopické, všichni víme, jak to vypadá v praxi) opravdu nevidím problém - počet permanentek omezený, ty koupené on-line, na vlek pouze ve skupinkách, povinné roušky, masky, šály přes ústa. Většinu doby se člověk pohybuje v rukavicích a ve chvíli, kdy se k vám jiný lyžař přiřítí na blíž než 2 metry, jedná se většinou o méně příjemné situace.
V každém případě to všechno nejde, takže všichni vyrazili na běžky. Reakce vlády? Na horách je moc lidí, budeme to asi muset zakázat...

Respirátory

Je potřeba přitvrdit, i když už nevíme v čem, tak nějakou bystrou hlavičku napadlo, že by mohly být povinné respirátory. Také se přemýšlí o tom, že pětistupňový PES je málo a zařídíme si šestistupňového. Každej malej kluk ví, že čím víc koleček má bicykl vzadu, tím je lepší, ale o tom se radši šířit nebudu.
Stačily dva dny na to, aby se u nás v lékárně veškeré respirátory vyprodaly. Ony na skladech ještě nějaké budou, ale teď můj náhled na problematiku, proč mi to nepřijde jako šťastný nápad.

• Cena - u nás stojí respirátor asi 70 Kč. Což je min. 3x více než rouška, která se spoustě lidem zdá drahá. Skončí to vcelku jasně - respirátor, který se má používat max. 6-8 hodin pojede v kapsičkách několik dní. Funkčnost diskutovatelná.
  Dnes byla u nás v lékárně paní, která měla respirátor bez jedné gumičky... Na obličeji držel silou vůle, procento ochrany ostatních nízké, ochrana vlastní osoby téměř žádná (když si ho co chvíli musela otlapkávat, aby jí nespadl).
• Recyklace - rouška je opravdu jen kus hadru s gumičkami - ty látkové se dají vyprat. Na některých lékárnách sterilizujeme respirátory v autoklávech, ale domácí sterilizace v troubě je jako z Kuchyňského institutu Jirky Babicy.
• Náročnost - nechci se vytahovat, ale z mého nejčastějšího kolektivu čítající 5 lidí (průměrný věk je asi okolo 35 let) jsem jediný, kdo udýchá celou dvanáctihodinovou směnu (tzn. takových 10 hodin čistého času) v respirátoru. Většina lidí si nám hlasitě stěžuje, jak se jim špatně dýchá i v roušce, v respirátoru je to mnohem horší.
• Děti a lidé s menším obličejem - jsem si téměř jistý, že jsem osobně ještě žádný dětský respirátor neviděl. Teď jsem viděl jednu slečnu s menší hlavinkou a respirátor měla jak krmicí vak pro koně.
• Nosy - je to marný, je to marný, někoho ani respirátor neodradí od toho, nosit ochranu pod nosem. Navíc se s tím hůř dýchá, takže to k tomu určitě víc svádí.
  

Teď abych byl objektivní, jsou tu i některá výrazná pozitiva.

• Výhled a oči - nechci generalizovat, ale když skloním hlavu s rouškou, tak dostanu do zorného pole takovou modrou lištu. Nosím raději respirátor, protože lépe vidím, když se skláním. Taky si téměř nikdy nefoukám do očí. Nejsem si jistý, jestli by nevyhovoval více lidem s brýlemi.
  
• Kvalita - podle mě málo zmiňovaná věc i co se roušek týče - není absolutně žádná kontrola, kolik kapének projde přes ty samodomo vyráběné roušky. Ten respirátor přeci jen nějakou kvalitu poskytne, troufám si říct, že i starej respirátor ochrání víc než leckterá nová rouška (za předpokladu, že si to člověk zvládne správně nasadit).

 Jenže o tom stejně nemá moc valnou cenu se bavit. U nás v domě jsem s ochrannou dýchacích cest už dobrý měsíc neviděl nikoho jiného kromě mě a ženy. Usuzuji, že chuť nosit cokoliv je nízká všude.

Nutno říci, že na běžkách jsem ve stopě našel několik roušek zaježděných do sněhu. Tak třeba jsem jenom pesimista.

Koronavirové deníky 20. - Ať trpí všichni!

V zemi mezi devíti horami, zavlažována sedmi řekami ležela krásná země. Zemi obýval národ schopných lidí, kterým se i přes všechny nepřízně vcelku dařilo. Do země však z ciziny přitáhla šedá mračna choroby. I hrozilo, že starší občané schopného národa budou v ohrožení, stejně tak i jako mladší, kteří měli během dlouhé a vleklé choroby zestárnout.
Učenci národa dlouho bádali, až vybádali, že lidé se nesmí potkávat a stýkat. Šli za vládnoucí radou, aby rada učinila opatření, aby národ před chorobou zachránili.

"Na vědomí se dává, že malé obchody budou zavřené, aby se lidi nemohli potkávat. Ty velké obchody s potravinami však necháme otevřené, protože lidi musí jíst. Ale dovnitř může jen omezený počet, aby se jich uvnitř nepotkalo příliš."

Opatření nepřišlo mnoho lidem rozumné - však do malého obchodu se přeci nevejde ani ten omezený počet lidí, rozhodně se tam za den nepotká tolik lidí, co ve velkém obchodě. Malí obchodníci si stěžovali ministru obchodu. Tomu nezbylo nic jiného, než předat poselství panovníkovi.

"Pane, přišli za mnou malí obchodníci, že trpí."
"To mi neříkáte nic nového. Všichni trpí, máme tu tu chorobu. Já za to nemožem."
"Ale oni trpí, protože opatření nejsou spravedlivá. Oni prodávat nemohou, ale velcí obchodníci mohou. V opatřeních rady není logika."
"No to je pravda, že trpí. Tak viete čo? Ať trpí všichni, to bude spravedlivé," rozhodl panovník. "Zakazujem velkým obchodníkom prodávat zboží malých obchodníkov."
"Ale pane," ozval se jeden z rady, "to znamená, že si lidé nebudou moci koupit dopisní obálky, aby napsali příbuzným."
"To znamená, že si nikde nemohou koupit nové hrnce na vaření."
"A podpalovač do krbů? Vždyť je zima."
"Nikde nekoupí ani žádné oblečení? Co malé děti, které rostou jako z vody?"
"To všichni vydrží. Vždyť to sami chceli, aby netrpěli sami. Tak budou trpět i lidé, kteří o to ani nežádali. Neumím si představit větší spravedlivosť. A keby niekto niečo potreboval, može si to objednat cez internet."
"Ale pane, to znamená, že se všichni potkají na poště, a že pošťáci budou muset navštívit více lidí."
Panovník jen pochmurně zakýval.
"Pane," zažadonila jedna žena z rady, "to si nebudou lidé moci koupit ani květiny?"
Žádný z panovník nemá srdce jenom z kamene. I zde se ustrnulo, a kdesi kolem aorty maličko změklo.
"Dobre, květinky zostavají otvorené."

Koronavirové deníky 19. - Je potřeba používat selský rozum

 Dlouho jsem nepsal tyto deníky, protože se přiznám - aktuální situaci okolo PSA jsem už přestal sledovat jakožto zbytečně nepřehlednou a soustředil se na svoje vlastní životní problémky. Mám to neskutečné štěstí, že moji práci se nová a nová překotná opatření téměř netýkají - v lékárně stojím s respirátorem, a sem tam někdo přepíše ceduli o tom, kolik lidí se momentálně do lékárny vleze.

Vládě se její nařízení a opatření zvrhla v naprostý galimatyáš - PES (ProtiEpidemický Systém) se zkrátka utrhl ze řetězu, přičemž z něj spadl závoj. Ten závoj, který do té doby halil, že hlavním nástrojem v boji proti Covid-19 nejsou 3R (Roušky, Ruce, Rozestupy), nýbrž ZRB (Zákaz, Rouška, Buzerace).

Načež došlo k situaci, kdy se od pátku mělo přejít na čtvrtý stupeň, jen s tou výjimkou, že obchody nemusí zavřít, ačkoliv by podle předchozího plánu měli. Jenže nezměnilo se opatření zákazu prodávat cokoliv jiného, než nezbytný sortiment (tedy situace, kdy můžete mít otevřeno, ale nesmíte nic prodat, pokud nejste potraviny, drogerie atd.). Situaci okomentoval samotný ministr zdravotnictví Blatný slovy:

"Místo kreativního výkladu je třeba používat zdravý selský rozum."

 Není to naprosto geniální? Osobně si myslím, že by se vláda měla porozhlédnout, jak jejich nařízení fungují v praxi, jak moc velká vůle je dodržovat a jak obrovská vůle je je obcházet. Popravdě kupovali jsme si rodinný vůz - online, přes výdejní okénko! A nebyl to žádný prcek, to mi věřte.
Možná by bylo načase si říci: Vážení, doteď to byly nařízení, zákazy a omezení. Teď jsou to doporučení, chraňte se každý jak můžete a jak uznáte za vhodné. Tady máme odborníky na přežití v roce 2021, které byste měli poslechnout.
Proslýchá se, že takhle to udělali ve Švédsku a nefunguje to o moc hůř, než ten zmatek u nás. Jen je možná méně lidí naštvaných a méně podniků zlikvidovaných, pokud bych si měl tipnout sám za sebe.

Takže jestli si něco přeji pro společnost k Vánocům, tak je to prozření vlády, zlepšení imunitního systému, uvolnění všeho... a taky to zdravíčko, že jo. Více lidí by taky mohlo používat ten selský rozum, ono by se to na světě drasticky zlepšilo pro všechny.

Svatý Jiří provádí drakovi stěr pro test na Covid-19

Origami

Skládal bych ti
promyšlené a komplikované poklony
které by ti rozehřály líčka
a rozehrály úsměv
V poslední době mi však chybí slova

A tak ti skládám origami
neboť je mi líto ubližovat květinám
A vlastně je to celé
promyšlené a komplikované
že by to mohlo vyjít. 

Martina Pohanková - Milostný triptych o čtyřech částech

 Prvenství...

Existuje mnoho skupin lidí, dobrodruhů, kteří se za ním honí nedbaje nákladů a osobních obětí - mořeplavci, horolezci, klidně bychom mohli začlenit i astronauty a další. Neobjevených krajin a nedobytých vrcholů je však dnes pomálu, najdou se sice variace, jak si dopřát prvenství aspoň v něčem, ale asi se můžeme shodnout, že cílů ubývá.

Naštěstí si lidstvo dopřává cíle nové v jiných oblastech. Já měl to štěstí, a také obrovské potěšení, že jsem mohl být jeden z prvních čtenářů první knížky, kterou autorka napsala. Hodně bych přál všem, nejen autorce, ale i potenciálním čtenářům, abychom se mohli pokochat přebalem ve výloze knihkupectví a pak šustěním stránek pod prsty někde v pohodlí.

Knížka je psaná ve stylu magického realizmu a ani se nesnaží nijak zastírat inspiraci Márquezem, když vás seznámí s postavami se jmény odkazujícími na latinskou Ameriku. Co naplat, v tomhle jsou zkrátka česká jména v nevýhodě - postavte vedle sebe jména Václav Špála a Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz y Picasso.

Začátek kapitoly je (zatím) označen jménem postavy, přes jejíž rameno budeme sledovat ubíhající děj ve dvou světech, z nichž ani jeden není ten náš.

Odlišnosti od toho našeho jsou fantaskně drobné, ale neobyčejně hravé - průmysl stojící na bezové naftě, straka živící se levnou bižuterií nebo provozování módní podvodní jógy. Mezi tím vším však probíhají velmi běžné mezilidské vztahy.

Nicolas zavěsil a v minutě, ve které Elumiér zaraženě přemýšlel se sluchátkem pořád v ruce, měl již na posteli hotelu U modré červenky extatický ranní sex, ze kterého za devět měsíců vzešlo nemanželské dítě, holčička Nora, kterou omylem zaměnili v porodnici, a tak vyrůstala u kočovných cikánů a později se stala oblíbenou seriálovou herečkou. Ale o tom možná někdy jindy.

Mou neřest čtení před spaním kniha vyšperkovala tím, že můj mozek vydrážděný větším zapojením fantazie upadal do ještě barevnějších snů než obvykle. Vcelku stydlivé ohmatávání fantaskní vedlejší reality v knize, kdy jsem si už už myslel, že začínám navíjet jemné vlákénko příběhu knihy však narušila autorka otřesem tak mocným, že od té doby jsem nečetl jenom před spaním, ale i hned po probuzení.

K tomu všemu připomenutí, že španělské motivy nemusí znamenat jen sépiové odstíny vyhřátých ulic, po kterých se zrovna neprohánění vystresovaní býci, a bílé pláže pod vysokými tmavými útesy, ale také vážná melodie občanské války přehlušovaná výstřely karabin a děl.

I ve snu ji však viděl. Stála v řadě strhaných postav a někdo jí naléhavě radil: „Neber si na sebe bílé šaty.“ Elumiér věděl proč. Protože všichni stáli na rozblácené zemi, snad na poli, rozbrázděném tak, že hroudy hlíny připomínaly vyhřezlé vnitřnosti. Pršelo a Soleila stála namačkaná mezi ostatními lidi v zástupu, ramena svěšená, jak jí byla zima. Stála v řadě, která se pomalu pohybovala, v dešti Elumiér nedokázal zahlédnout, kam, ale věděl, že ji musí zastavit, protože pokud ji z toho shluku nevytrhne, stane se něco strašného. Ale byl to sen; chtěl volat, ale nevycházel z něj žádný zvuk, chtěl za ní běžet a nemohl se hnout. Volal na ni alespoň v duchu a už už se zdálo, že si jej všimla, zvedla k němu své oči a dívala se přímo na něj, ale neviděla ho. Těžko říct, jestli ho vzbudil jeho vlastní křik nebo až křik straky, která se jeho křiku vylekala. Posadil se zpocený na posteli, ale za chvíli zase usnul a ráno si nic nepamatoval.

Jak jsem psal v úvodu - knihu si zatím jen tak někdo nepřečte, sám nevím, kolikátý v řadě čtenář jsem (gentleman se na to rozhodně dámy ptát nebude). Nicméně doufám, že kniha dostane šanci využít část pokácených lesů zasažených kůrovcem. Já bych se nestyděl ani za elektronickou verzi, ale už vím, že autorka má radši papír.
I kdyby nedošlo na nic jiného, doufám, že to není to první a poslední, co jsem od autorky četl.