Koronavirové deníky 13. - Chodí covid okolo...

Život si plyne ve svém vlastním tempu, a člověk nemá k řešení jen to, jestli si nezapomněl r... pojďme si tuhle kapitolu zkusit napsat bez toho zpropadeného slova. Člověk neřeší jen to, jestli si nezapomněl na některých místech, ve vybraných regionech povinnou ochranu horních cest dýchacích.

Tudíž člověk zapomene, proč se to vlastně řeší. Ten bubák covid-19 se trošku ztratil. Dnes jsem si přečetl na internetu krásnou větu:

Koronavirus v Čechách zmutoval. Dříve ho měli lidé na plicích, dnes ho mají u zadku.

Tenhle malý příběh začíná ve chvíli, kdy si podnikám výlet s tátou do Prahy. On jde na vyšetření očí, já si jdu mezitím na stěnu zabouldrovat. Po cestě zpět mě zastihne uprostřed cesty zpráva, že kolegyně "lítačka" je covid+. Protože se s ostatními lítači míjím, nejsem první na řadě, ale pracoval jsem s kolegyní, co s touhle kolegyní ve styku byla. Ta jde na testy až druhý den, protože dnes už jí nevezmou.
Jinak nakažená kolegyně se snad vcelku bála jezdit na nakažené lékárny. Je to trochu paradoxní, ale věřím, že kvůli tomu nosila roušku, kde jenom mohla, a že k plošnému ohrožení obyvatelstva nedošlo!

Šance je nízká, nicméně tu je, a protože nehodlám nakazit ženu, volám to domů, ještě než dorazím. Ta se stejně nachází teď na pobytě u rodičů, takže i přes to, že jsme se ráno viděli, tím, že se večer neuvidíme, snížíme riziko přenosu o nějaké to procento. Aspoň do té doby, až se druhá kolegyně dozví výsledek.
Daleko horší je to, že mám jet v úterý na svatbu kamarádce. Volám si s kamarády, jestli nechtějí přiblížit mým vozem, nicméně jim zároveň sděluji, že je tu jistá šance, že se nakonec svatby z koronavirového důvodu nezúčastním.

Večer mám telefon od kamarádky-nevěsty. Tak to je jasné, pomyslím si, od někoho se už dozvěděla, jak to se mnou je, a chce se zeptat, jestli přijedu nebo nepřijedu. Jenže ten hovor je o úplně něčem jiném. Kamarádka hlasem suchým a plochým jako prkno k šibenici oznamuje, že ženich se loučil se svobodou, jeden z party byl covid+ a teď musí být ženich 14 dní v karanténě. Tudíž se obřadu zúčastnit nemůže a svatba se ruší.

Protože jsem chtěl být historicky důsledný, zeptal jsem se přímo ženicha, jak to probíhalo. Ten byl tak laskavý a poskytl mi natolik podrobnou výpověď, že mi přišlo škoda to přepisovat. Tedy nejsem autorem následujícího odstavce:

Svatba měla bejt 18.8. Já měl 8. 8. rozlučku se svobodou, který se účastnil můj kámoš z Prahy. Ten se týden předtím cítil divně, a aby vyloučil možnost, že nás nakazí, zašel si sám z vlastní iniciativy v Praze na test (5.8.), kterej vyšel negativně.

Takže vesele odjel na párty, a když se z ní vrátil, našel doma manželku s horečkou, která se v úterý potvrdila bejt Covidová.

V úterý jsme se dozvěděli, že je potenciální průser, když mi to volal a pěkně u toho kašlal. Do večera měl taky horečku a my jsme začali řešit co s tím. Sbalil jsem si noťas z práce a odebral se domů.

První reakce byla nechat se jít otestovat, ale různý prameny říkaj, že je potřeba nějakej čas předtím počkat, jinak bude test stěru z nosohltanu falešně negativní.

Já jsem ale vešel ještě do styku s nejmenovaným profesorem, kterej mi řekl, že je to pověra a zařídil by rychlejší vyhodnocení testu, kterej jsem podstoupil ve středu 12.8.

Včera jsem měl v ruce negativní výsledek a ostatní účastníci Covidový rozlučky už měli svý testy taky za sebou. Do hry ale vstoupila hygiena, čímž se dostáváme k tý infografice, která zavolala původci celý tý spouště a on jim na nás dal kontakty.

Pak už byla jen otázka, kdy na nás přijde řada, takže jsme se po důkladným zvážení, zejména proto, že negativní test nemá na uvalení karantény žádnej vliv, rozhodli celou záležitost odpískat.

Chtěli jsme ještě zachránit peníze, co šly, protože takhle si třeba nevěsta nejela vypůjčit šaty a jsme tam jen za zálohu a ne za celý půjčovný, který bysme platili zbytečně, až by nám třeba v pondělí někdo z hygieny zavolal, že jsme v karanténě.

No a dneska dopoledne skutečně na nás přišla řada (v souladu s tou grafikou), takže jsme všichni zavřený doma a čeká nás ještě jeden závěrečnej test, kterej pokud dopadne dobře, tak se na konci příštího týdne můžeme vrátit zpátky mezi lidi.

Nevím, jak to vnímáte vy, ale já v optice toho, že tuším, jak obtížné bylo uspořádat svatbu, vidím hygienu skoro jako zápornou instituci.
Nicméně odklady mohou vést i k lepšímu výsledku, a já věřím, že to bude i případ téhle svatby. Náhradní termín už se rýsuje, ženich má stále nevěstu a naopak. A to je to hlavní.

Jinak bylo mi vcelku líto, že naše svatbička na den želv byla jen malinkatá. Nicméně když vezmu naše myšlenkové pochody absolutně nevíme, jaké to bude v létě nebo v září, tak to teď zpětně vyhodnocuji jako vcelku dobré rozhodnutí, které nás nakonec stálo možná o něco menší nervy.

Jak tak píšu tenhle příspěvek, píše mi jiná kamarádka, která žije momentálně v zahraničí. Mimo jiné jsme se měli potkat na té zrušené svatbě.

Evropou obchází strašidlo - strašidlo koronaviru. Nechci tvrdit, že je potřeba se ho bát do nějakých krajností, jenom mám pocit, že takovou malou drobnou prevencí bychom rozhodně ničemu neuškodili. Třeba to nošení těch ro-ztodivných hadříků přes obličej, lidi. Třeba v tý klimatizovaný sámošce?

Jinak tenhle článek píšu hodně dlouho. Kolegyni mezitím přišly výsledky testu. Na tu svatbu bych jet mohl... kdyby teda byla.