Koronavirové deníky 24. - Proč mě nikdo nepíchá?

V diskuzích o očkování jsem vždycky handicapovaný tím, že jsem vystudoval farmaceutickou fakultu. Snad i díky tomu tuším, že mohu být vděčný za to, že jsme se o nemocích jako obrna, tetanus, černý kašel a pravé neštovice už učili jen jako o příkladech nemocí, které už tu kvůli očkování s námi nejsou. Některé názory na složení a nebezpečnost očkování mi občas přijdou stejně zábavné jako tento parodický článek: Lidé, kteří se v 18. století nechali očkovat proti neštovicím, jsou dnes všichni mrtví.
Srandičky stranou, už rok jsme v tomhle průšvihu, a omezování všeho a všech trvá a bez očkování není vyhlídka, že bychom se do normálu vůbec kdy mohli vrátit. Ad absurdum jsem slyšel větu za komunistů bylo líp, a ten člověk to měl i správně odargumentované! Za komunistů se totiž za hranice podíval jen někdo, ale do práce se muselo. Zlatý časy.

Přestože na vývoj vakcíny bylo vynaloženo nemálo úsilí, její shánění a distribuce se stala pro vládu opětně nemalým oříškem, který doprovázelo tolik skandálů, že je z toho až trapně.
Zmizené vakcíny na SZÚ
Blahuta: Jak se očkuje, když to řídí premiér

Registruj a čekej

Nad vládní strategií očkování se dá diskutovat dlouho. Koho naočkovat dřív a koho později? Kdybychom byli poprosili o radu ze země zaslíbené, asi by odpověď byla naprosto nešalamounská - naočkujte všechny co nejdříve. Taky už mají hotovo.
Ve vlně 1A měli být očkovaní lidé nad 80 let věku, ve vlně 1B zdravotnický personál. Takže první očkovaný člověk v zemi byl premiér (66 let). To máme radost!
Vlnu 1A doprovázelo padání systému. To se zřejmě stane doprovodným programem pro start jakéhokoliv státního projektu (edit Tahle část vznikla ještě před sčítáním lidu...). Perličkou u registrace do očkování je, že vláda nejdřív problém s padáním sítě hodila na operátory, ti se ozvali s tím, že kdyby byli věděli o spuštění dříve, než hodinu po tom, co začalo, nemuselo k něčemu takovému ani dojít.
My se zaregistrovali hned 26.1. Registrovali jsme se až odpoledne, to už se síť po ranním náporu zase zvládla stabilizovat. Postup je vcelku jednoduchý - půjdete na stránky ministerstva https://registrace.mzcr.cz/, kde zadáte svoje telefonní číslo. Přijde vám PIN pro vstup do registrace, kde vyplníte všechny nacionále a označíte, pokud jste některá prioritizovaná skupina. V našem případě jsme zaškrtli, že jsme zdravotníci - což se ověřuje přes evidenci vedenou ÚZIS. A pak čekáte na PIN2, který vás pustí k rezervaci. A čekáte... a čekáte...

Po měsíci takového čekání už jsme nevydrželi. Objevovaly se zprávy, jak doporučují zdravotníkům přeregistrovat do ÚVN, protože tam mají prázdné termíny. U nás v sudetech ani ťuk, natož PIN2.
Přeregistrovali jsme se do nemocnice vedlejšího města. V aplikaci byly totiž vidět volné termíny. Ani po dvou dnech stále nic, takže jsme telefonovali - bylo nám řečeno, že to je sice hezké, že máme zájem, ale nemocnice ještě nemá naočkované vlastní zaměstnance. V nechápavosti nad volnými termíny jsme dostali tip na jiné očkovací centrum, kam jsme se přeregistovali. Dokonce nám přišel i onen vysněný PIN2! Jenže volné byly jen termíny, kdy jsem měl sjednanou službu v lékárně. Do toho přišla katastrofa s karanténou, a já nevěděl kudy kam - i kdyby se na mě s termínem dostalo, kvůli karanténě na něj nebudu moci jet.
Naštěstí přišel další tip, a my udělali další přeregistraci, tentokrát do Liberce. Druhý den přišel PIN2 a my se šťastně zaregistrovali na termín po skončení mé karantény.

Když nemůže hora mimo okres

Když jsme očkování v Liberci plánovali, bylo potřeba zahrnout také to, že už nejedeme jenom dva, ale tři, a toho nejmenšího do očkovacího centra brát nechceme. Registrace proběhla ještě na konci února, registrovali jsme se na 7.3. Plán byl snadný - výlet do Liberce i s babičkou, která nám bude vozit kočárek před centrem, pak rychlý nákup a trajdy domů.
Jenže do toho vláda ohlásila lockdown. Na hranicích každého okresu namátkové kontroly a najednou není tak úplně jasné, jestli nám babičku na hlídání pustí do vedlejšího nejen okresu, ba i kraje!
Takže jsme se jali přemýšlet, jak to uděláme, když nám export babičky nějaký důsledný příslušník nepovolí. Žena začala vymýšlet co nejlepší prohlášení, jenže ve volném čase našla případ, kdy policie kvůli péči o dítě přes hlídku chůvu zkrátka nepustila.
Já přehodil myšlenky o jeden kvalt a naštěstí začal přemýšlet outside the box - pokud nemůžeme nikoho provézt do Liberce, je potřeba kontaktovat někoho v Liberci. Naštěstí mám víc přátel než rozumu a tak stačil jeden šťastný telefonát a sehnal jsem nám půvabnou chůvu na místě a mohli jsme šťastně vyjet pro injekci.

Jinak co se týče očkovacího centra v Liberci, mám samou chválu. Chvíli jsme čekali před vstupem, abychom dodrželi správný čas vstupu, sotva 5 minut po vstupu jsme oba měli v rameni injekci a drželi povinných 30 minut na zkoumání.

Kojení

Vcelku dlouho jsme přemýšleli, zda se nechá naočkovat i moje polovička. Studie v té době ještě nebyly, a tak ohledně očkování kojících bylo uvedeno klasické alibistické poraďte se se svým lékařem. Očkování jsme se nakonec rozhodli podstoupit (dostali jsme Pfizer) a ukazuje se to jako dobrá volba.

Květinová

Jsi jako květina,
nádherně voníš
esencemi,
kýváš se v tanci,
jsi krásná na pohled
a já vůl
bych tě nejradši sněd'.

Máme doma Střelce

 Nikdy jsem nechápal zaujetí astrologií. Magická síla hvězd mi byla, narozdíl od spousty žen v mém okolí, vždy spíš nějak nepříjemná. Osobně si myslím, že je založená na velmi obecných charakteristikách, ve kterých si každý vybere to svoje. Nicméně nakladatelé časopisů vždycky potřebují vyplnit nějakou tu půlstránku, tak jsou horoskopy součástí různých plátků, co si jenom pamatuju.
S nabyvším vysokoškolským vzděláním a zapojením se do lékárenské praxe mě překvapilo, kolik mých kolegyň, pro které byly samozřejmostí postupy dle EBM, braly astrologii za stejně bernou minci.
Nemělo by mě překvapit, že moje žena, kterou jsem si našel ve stejném oboru, to nemá jinak. Naštěstí se vliv hvězd na náš každodenní život neprojevuje - aspoň podle mých měření - na denní bázi. I přesto mě onehdy překvapilo, když na mě vybalila, že máme doma Střelce.

"Aha," řekl jsem, "a co to pro nás znamená?"
"Dítě Střelec nesnáší samotu," jala se citovat moje nejdražší polovička, "potřebuje cítit pozornost mateřské lásky, vyžívá se v dotecích a mazlení."
"To je můj syn, mazlení mám taky moc rád," odvrněl jsem myšlenkami jinde zcela ignorujíc, že Slunce při mém narození bylo v zákrytu s naprosto jiným souhvězdím. Manželka zase ignorovala moji nabídku k trénování doteků a pokračovala v přednášce.
"Dítě Střelec začíná zkoumat svět hned po narození a vydrží mu to po celý život." S touto větou jsem v duchu naprosto souhlasil. Synáček 10 minut po porodu začal zkoumat cumlání vlastní ruky, a vůbec se všeobecně zajímal o porodní sál, až kam dohlédl - což je u novorozence asi 20 cm.
"Když mu něco vysvětlujete, musíte se držet faktů. Střelci vám neodpustí ani malé lži," dokončila matka mého prvorozeného.
"Takže úplně stejně jako jiné děti," shrnul jsem si právě nabyté vědomosti o svém potomku, které se nijak nelišily od představy, jak bych měl vychovávat jakékoliv dítě, nehledě na konjunkce sfér.

"Seš fakt hroznej!" zasyčela moje žena a naštvaně odsupěla. Naštěstí nešla pro rozvodové papíry. Asi tušila, že jako Panna by si stejně zase našla někoho v mém znamení... Naštěstí pro mě se k sobě totiž skvěle hodíme, za což jsem opravdu vděčný všem astrologům i všem hvězdám na obloze.

Koronavirové deníky 23. - První karanténa a první test

Třináctá kapitola těchto deníků měla název Chodí covid okolo. V té kapitole se událo hodně věcí a ohroženo bylo hodně lidí, ale mně se nakonec všechno šťastně vyhlo.
Vlastně mě překvapuje, že se mi celý rok všechno vyhlo, protože je tomu rok, co se covid-19 poprvé ukázal v Čechách. Za týden to bude rok i pro mě, protože za počátek svých koronavirových deníků považuji nákupní horečku víkendu 13.-15. března.

Jenže doba je úplně jiná, a čísla jsou úplně jiná - tak jiná, že už je ani nesleduji a nedávám k článkům jako dříve. Protože tu první vlnu, které jsme se báli na jaře, už na tom grafu můžete snadno přehlédnout.

Situace je ovšem podobná. Kolegyně, tentokrát jiná než ta, co na jaře, byla v kontaktu s pozitivním člověkem. Ta osoba je z blízké rodiny, kde byli o víkendu na návštěvě, takže se řeší to samé - pryč z práce, na testy a do té doby doma. To, že test tentokrát nevyjde dobře, už se začalo ukazovat druhý den, co byla kolegyně doma - symptomy prozrazovaly výsledek dříve, než laboratoř domněnku potvrdila. Pozitivní.

Hlava mi začala počítat moje šance, ale vzhledem k tomu, že se u mě nic moc nedělo, hýčkal jsem naději, že se vše zase jen přežene kolem. Kolegyně byla na infekční návštěvě v neděli, v práci v úterý, symptomy začaly pořádně až ve čtvrtek. V práci se navíc snažím nosit respirátor co největší dobu - samozřejmě na pití a jídlo je potřeba jej sundat, takže zcela bez kontaktu se ten den neobejde. Nemáme tu každý svoji kancelář, ani s okny kvůli větrání to není žádná hitparáda. Nicméně i tak jsem vyhodnotil svoje šance na infikaci jako vcelku nízké.

Jiný názor měla hygiena. Kolegyně zřejmě popsala svůj běžný pracovní den, a i když jsme podle nám známých metodik do toho spadnout neměli, v sobotu přišla oznamovací SMS, že jsem v tom.

Z hygieny se ten den už nikdo neozval, takže jsem jen začal řešit s manažerkou lékárny, co a jak, protože v neděli jsem měl mít službu.

Zdravotnická výjimka

Běžně karanténa funguje zhruba takto:

• Máte kontakt s nakaženým
• Jdete do karantény
• Lékař nebo hygiena vám vystaví žádanku na PCR test
• Vy jdete na test. Pokud jste negativní, setrváváte v karanténě 14 dní (dříve 10) a pak jdete šťastně do práce.

Jenže naštěstí už v březnu někomu došlo, že tímto stylem by v nemocnicích brzy nebyl vůbec nikdo a zdravotníci by se váleli otrávení v karanténách. Ministerstvo vydalo toto opatření o pracovní karanténě pro zdravotníky. Funguje to zhruba takto:
Zdravotník má kontakt s nakaženým

• Jde do karantény
• Lékař nebo hygiena mu vystaví žádanku na PCR test
• Zaměstnavatel podá žádost, že je daný zdravotník nezbytný pro poskytování péče a tedy zdravotník jde to tzv. pracovní karantény. To znamená, že může jít jen do práce, kde omezuje svůj pohyb po pracovišti, má FFP3 respirátor, který mění každých 8 hodin (nově FFP2 respirátor, který mění každé 4 hodiny). Z práce může jít jen domů.
• Mezitím jde na test, pokud je výsledek negativní, zůstává 14 dní (dříve 10) v režimu pracovní karantény.

 Tudíž já se v sobotu dozvěděl o tom, že mám jít do karantény. Aktivně jsem napsal obvodnímu lékaři, že potřebuju žádanku na test (protože čekat na hygienu nemá smysl), a horečně sháněl registraci na test, abych šel co nejdříve. A v neděli nešel do práce.

Trochu mě to štvalo, venku bylo pěkně a teplo, takže jsem umyl okna. V 16:50 mi pípnul e-mail, že žádanku mám vystavenou, a tak jsem se ještě stihnul přeobjednat a ještě před šestou jsem byl zpátky i s vytřenou nosní dírkou.

V pondělí ráno přišla zpráva od manažerky, že pracovní karanténa je povolená. Stále jsem byl bez příznaků, takže jsem věděl, že v úterý jedu do práce. Bylo krásně, já nikam nesměl, takže jsem se rozhodl, že domeju okna na balkóně. Ženuška šla vyvětrat alespoň kočárek s děťátkem, já si otevřel balkónová okna a uvařil si svařák pro zahřátí. Vlastně bylo vcelku pěkně.

U posledního okna pípnul telefon s výsledk PCR. Negativní.

Člověk by si řekl, že bych mohl jít slavit.

Paradoxy pracovní karantény

Řekněme si na rovinu, že den po testu jsem o svém zdravotním stavu v ohledu na SARS-CoV-2 věděl nejvíce za poslední rok. Samozřejmě, je tu riziko, že výsledek byl falešně negativní. Ale v kombinaci s absencí symptomů, mi to přijde vcelku prokazatelné.

V pracovní karanténě smím: chodit do práce a pak se vrátit domů (aspoň že tak)

V pracovní karanténě nesmím: chodit ven, chodit nakupovat (i přesto, že naše lékárna je v OC), používat výtah (i přesto, že procházím přes všechna další patra v domě - samozřejmě musím mít nasazený respirátor)

Zní vám to logicky? Zeptejte se svého lékaře a lékárníka, jak na tom zrovna jsou s covidem...

 

Haló, jste v karanténě!

Za největší nedostatek celého období považuji nedostatek informací, chaos ohledně opatření, zmatek, který panuje kvůli tomu, jak se vše neustále mění.

V sobotu mi přišla SMS o tom, že jsem v karanténě. V pondělí ráno mi napsala manažerka, že jsem v pracovní karanténě. Teprve potom se ozvala nějaká slečna z hygieny, která se mě zeptala, zda jsem ten a ten a že jsem v karanténě.

Vítr z plachet jsem jí vzal už první otázkou, zda jsem nahlášen na sociálce jako v karanténě, nebo mi tento stav musí nahlásit lékař. To neví.
Druhá otázka byla, zda když budu mít test negativní, musím setrvávat ve stavu pracovní karantény (protože ta dle mého nedává smysl). Zkuste si zavolat na infolinku 1221.
Výborně, co jste chtěla vědět vy ode mě?
Cítíte se zdráv a kde se budete během své karantény?

No já nevím? Doma, nebo v práci? Jako všichni ostatní.

Koronavirové deníky 22. - 1 respirátor = 2 roušky

V tomhle článku můžu rovnou navázat na předcházející kapitolu. Představitelé se nakonec rozhodli, že opravdu ty respirátory budou potřeba, protože čísla stále lezou nahoru a neklesají. Koukám na datum zveřejnění minulého článku a je to měsíc, než se rozhoupali - nařízení začne platit od 25.2.2021. Těsně před tím se samozřejmě rozpoutala výkupní horečka, a na lékárně nám opětně visí cedule "Respirátory nejsou".

Ještě před zveřejněním onoho nařízení se strhla velká sháňka po FFP2, jelikož šuškanda čínskou normu KN95 nějak ignorovala. Problém je, že trh je samozřejmě zcela zaplaven KN95, a o nějakou českou výrobu člověk téměř nezavadí. Mimochodem trochu jsem ohrnoval nos, že nějaká čínská norma není rozhodně evropská norma. Pokud máte podobný názor, doporučuji vám pročíst tento dokument, kde je na konci spousta oněch norem porovnaná a zas tak velký rozdíl v tom (dle mého názoru) není - u KN95 se neprovádí zkouška na záchyt parafinového oleje. Sám za sebe to nepovažuju za tak strašné, svůj respirátorový arzenál jsem nijak neobměňoval.

Na nařízení se nakonec čekalo dlouho od tiskové zprávy, navíc se posunula platnost nařízení z úterý na čtvrtek. Vláda v dokumentu uvedla v platnost zázračný vzorec uvedený v nadpisu článku:

1 respirátor = 2 roušky

Musím říct, že toto tvrzení mi nasadilo brouka do hlavy. O respirátoru polemizovat nebudu, jak jsem psal v minulém článku, myslím, že i starší respirátor ochrání lépe než látkové roušky spíchnuté samodomo z absolutně nevhodných materiálů. Dokonce vláda respirátorům odpustila DPH, což je téměř geniální. Jenže proč dvě chirurgické roušky naráz?

V článku Seznam zpráv, který slibuje jednoduché vysvětlení najdeme zhruba toto:

„Dvě roušky vytváří lepší mechanickou bariéru, jež docela dobře zabrání průchodu kapének, které obsahují v případě pozitivního člověka virové částice. To, že jde o účinnější ochranu, se před časem potvrdilo i v laboratořích ve Spojených státech,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy přední český virolog (Libor Grubhoffer).

Ha! Tak jako to logické vysvětlení, že přes 2 cedníky mi voda proteče hůře, než přes 1 cedník je vcelku logické. Jenže pojďme přímo ke zdroji!

Výzkum amerických CDC je uveden jako odůvodnění i samotného nařízení. Skutečně mluví o dvou maskách, jenže ne ve smyslu 2 jsou lepší než 1, ale ve smyslu - 1 kvalitní na záchyt a druhá, elastická, pro lepší utěsnění masky k obličeji. Dokonce to ani nemusíte číst celé, to hlavní je zachyceno v obrázku.

Tudíž nařízení ohledně dvou roušek mi připadá (a nejsem sám) opětně  nešťastné. Systém opětně selhává ve vysvětlování a osvětě, a smím-li říci, že tentokrát i pochopení problému.
Výsledky to samozřejmě mít bude - respirátory jsou již vyprodané a od čtvrtka budou lidé chodit s dvěma chirurgickými rouškami pod nosem místo jedné.

Tenhle článek jsem chtěl mít spíš populárně naučný, proto v elaborátu končím. Mohl bych se nakrásně věnovat všem kauzám, která tahle vláda vyvádí, ale je to už trapné, trapné, trapné. Přesto dole uvedu výběr těch co mě fascinovaly nejvíce. Ve výsledku bych mohl psát stále to samé - lid je unavený, nechce se mu bojovat. Kdo za to může dávám najevo v průběhu celých koronavirových deníků.
Všichni se držme! Zůstaňte negativní ☺

Osudy pana plukovníka (můj blog): Prymula k účasti na fotbale: To mám být jen doma?

Neveřejný tendr na testy do škol vyhraje podezřelá firma, i když není ani nejlevnější, ani nestihne dodat testy včas: Nákup testů do škol: Podezření z praní špinavých peněz

 

Koronavirové deníky 21. - Respirátor is the new rouška

Kéž by měli politici velké uši proto, aby mohli lépe naslouchati národu svému. Když se člověk však rozhlédne, je jasné, že kvůli tomu to není.

Myslím, že chuť dodržovat nová a nová nařízení spíše klesá - to člověk vidí jak okolo sebe, tak i z novinových článků. Ono není divu, pokud jste byli podnikatelé v zasaženém odvětví (a v tuhle dobu je podle mě nezasažených odvětví poměrně málo), podnik vám stojí, účty běží a od státu (pokud vůbec) vám přijde tak směšná částka, že vám nestačí ani na živobytí.  Veškerá zásobní vata je už ta tam.

Co se tedy asi děje? Podnikatelé, donucení okolnostmi, aby měli z čeho žít a platit půjčky, tu činnost začínají provozovat zákazům navzdory. Dá se polemizovat o touze vykazovat tržby státu a platit z příjmů daně, když se stát ukázal být takovým hospodářem, jakým je v dnešních dnech.

V lékárnách se prudce zvedla poptávka po Bepanthenu Plus. Většině z vás to asi moc neřekne, ale je to nejlepší mastička "na tetování". Nevšiml jsem si, že by tatéři dostali výjimku ze zákona.

Běžky

Napadl sníh, a národ schopných lidí se rozhodl, že je čas na sport. Během běžné, podařené zimy, by se pravděpodobně lidé rozjeli na zasněžené sjezdovky. Část lidí, kteří zimu nemilují, by asi zalezlo do bazénů, saun, fitek atd. Jenže to všechno je zavřené - přičemž obzvláště u těch sjezdovek to hlava prostě nemůže pobrat. Určitě existuje riziko nákazy u vleku. Ale v porovnání s neustále narvanými supermarkety (dodržování rozestupů 2 metry je skutečně směšně utopické, všichni víme, jak to vypadá v praxi) opravdu nevidím problém - počet permanentek omezený, ty koupené on-line, na vlek pouze ve skupinkách, povinné roušky, masky, šály přes ústa. Většinu doby se člověk pohybuje v rukavicích a ve chvíli, kdy se k vám jiný lyžař přiřítí na blíž než 2 metry, jedná se většinou o méně příjemné situace.
V každém případě to všechno nejde, takže všichni vyrazili na běžky. Reakce vlády? Na horách je moc lidí, budeme to asi muset zakázat...

Respirátory

Je potřeba přitvrdit, i když už nevíme v čem, tak nějakou bystrou hlavičku napadlo, že by mohly být povinné respirátory. Také se přemýšlí o tom, že pětistupňový PES je málo a zařídíme si šestistupňového. Každej malej kluk ví, že čím víc koleček má bicykl vzadu, tím je lepší, ale o tom se radši šířit nebudu.
Stačily dva dny na to, aby se u nás v lékárně veškeré respirátory vyprodaly. Ony na skladech ještě nějaké budou, ale teď můj náhled na problematiku, proč mi to nepřijde jako šťastný nápad.

• Cena - u nás stojí respirátor asi 70 Kč. Což je min. 3x více než rouška, která se spoustě lidem zdá drahá. Skončí to vcelku jasně - respirátor, který se má používat max. 6-8 hodin pojede v kapsičkách několik dní. Funkčnost diskutovatelná.
  Dnes byla u nás v lékárně paní, která měla respirátor bez jedné gumičky... Na obličeji držel silou vůle, procento ochrany ostatních nízké, ochrana vlastní osoby téměř žádná (když si ho co chvíli musela otlapkávat, aby jí nespadl).
• Recyklace - rouška je opravdu jen kus hadru s gumičkami - ty látkové se dají vyprat. Na některých lékárnách sterilizujeme respirátory v autoklávech, ale domácí sterilizace v troubě je jako z Kuchyňského institutu Jirky Babicy.
• Náročnost - nechci se vytahovat, ale z mého nejčastějšího kolektivu čítající 5 lidí (průměrný věk je asi okolo 35 let) jsem jediný, kdo udýchá celou dvanáctihodinovou směnu (tzn. takových 10 hodin čistého času) v respirátoru. Většina lidí si nám hlasitě stěžuje, jak se jim špatně dýchá i v roušce, v respirátoru je to mnohem horší.
• Děti a lidé s menším obličejem - jsem si téměř jistý, že jsem osobně ještě žádný dětský respirátor neviděl. Teď jsem viděl jednu slečnu s menší hlavinkou a respirátor měla jak krmicí vak pro koně.
• Nosy - je to marný, je to marný, někoho ani respirátor neodradí od toho, nosit ochranu pod nosem. Navíc se s tím hůř dýchá, takže to k tomu určitě víc svádí.
  

Teď abych byl objektivní, jsou tu i některá výrazná pozitiva.

• Výhled a oči - nechci generalizovat, ale když skloním hlavu s rouškou, tak dostanu do zorného pole takovou modrou lištu. Nosím raději respirátor, protože lépe vidím, když se skláním. Taky si téměř nikdy nefoukám do očí. Nejsem si jistý, jestli by nevyhovoval více lidem s brýlemi.
  
• Kvalita - podle mě málo zmiňovaná věc i co se roušek týče - není absolutně žádná kontrola, kolik kapének projde přes ty samodomo vyráběné roušky. Ten respirátor přeci jen nějakou kvalitu poskytne, troufám si říct, že i starej respirátor ochrání víc než leckterá nová rouška (za předpokladu, že si to člověk zvládne správně nasadit).

 Jenže o tom stejně nemá moc valnou cenu se bavit. U nás v domě jsem s ochrannou dýchacích cest už dobrý měsíc neviděl nikoho jiného kromě mě a ženy. Usuzuji, že chuť nosit cokoliv je nízká všude.

Nutno říci, že na běžkách jsem ve stopě našel několik roušek zaježděných do sněhu. Tak třeba jsem jenom pesimista.

Koronavirové deníky 20. - Ať trpí všichni!

V zemi mezi devíti horami, zavlažována sedmi řekami ležela krásná země. Zemi obýval národ schopných lidí, kterým se i přes všechny nepřízně vcelku dařilo. Do země však z ciziny přitáhla šedá mračna choroby. I hrozilo, že starší občané schopného národa budou v ohrožení, stejně tak i jako mladší, kteří měli během dlouhé a vleklé choroby zestárnout.
Učenci národa dlouho bádali, až vybádali, že lidé se nesmí potkávat a stýkat. Šli za vládnoucí radou, aby rada učinila opatření, aby národ před chorobou zachránili.

"Na vědomí se dává, že malé obchody budou zavřené, aby se lidi nemohli potkávat. Ty velké obchody s potravinami však necháme otevřené, protože lidi musí jíst. Ale dovnitř může jen omezený počet, aby se jich uvnitř nepotkalo příliš."

Opatření nepřišlo mnoho lidem rozumné - však do malého obchodu se přeci nevejde ani ten omezený počet lidí, rozhodně se tam za den nepotká tolik lidí, co ve velkém obchodě. Malí obchodníci si stěžovali ministru obchodu. Tomu nezbylo nic jiného, než předat poselství panovníkovi.

"Pane, přišli za mnou malí obchodníci, že trpí."
"To mi neříkáte nic nového. Všichni trpí, máme tu tu chorobu. Já za to nemožem."
"Ale oni trpí, protože opatření nejsou spravedlivá. Oni prodávat nemohou, ale velcí obchodníci mohou. V opatřeních rady není logika."
"No to je pravda, že trpí. Tak viete čo? Ať trpí všichni, to bude spravedlivé," rozhodl panovník. "Zakazujem velkým obchodníkom prodávat zboží malých obchodníkov."
"Ale pane," ozval se jeden z rady, "to znamená, že si lidé nebudou moci koupit dopisní obálky, aby napsali příbuzným."
"To znamená, že si nikde nemohou koupit nové hrnce na vaření."
"A podpalovač do krbů? Vždyť je zima."
"Nikde nekoupí ani žádné oblečení? Co malé děti, které rostou jako z vody?"
"To všichni vydrží. Vždyť to sami chceli, aby netrpěli sami. Tak budou trpět i lidé, kteří o to ani nežádali. Neumím si představit větší spravedlivosť. A keby niekto niečo potreboval, može si to objednat cez internet."
"Ale pane, to znamená, že se všichni potkají na poště, a že pošťáci budou muset navštívit více lidí."
Panovník jen pochmurně zakýval.
"Pane," zažadonila jedna žena z rady, "to si nebudou lidé moci koupit ani květiny?"
Žádný z panovník nemá srdce jenom z kamene. I zde se ustrnulo, a kdesi kolem aorty maličko změklo.
"Dobre, květinky zostavají otvorené."