Moje Nikča hrozně ráda cestuje. Úplně nejvíc ze všeho na světě. Popravdě bylo období, kdy mi z jejího Já s tebou pojedu úplně kamkoliv docela hučelo v uších. Pak konečně padl můj návrh:
Pojedeme do Izraele!
a její odpověď byla
Ty jsi se zbláznil?! Proč nemůžeme do nějaké bezpečné země!?
Ženám se prostě nezavděčíte.
Nakonec jsem ji samozřejmě přesvědčil o tom, že Izrael bezpečný je, a o tom jaké je cestování po Izraeli je celý tenhle článek. Berte ho jako vyprávění a případně i jako pomůcku pro nějakou vaši cestu do Svaté země.
 | ||
| mapa našeho putování |
Bezpečnost
Co si budeme povídat - je to hlavní věc, na kterou se zeptala Nikča i spousta jiných lidí: je Izrael bezpečný? Můj závěr se vlastně pobytem v Izraeli nijak nezměnil. Ano, jen je vyšší šance na mezinárodní konflikt. Vysvětlení: je naprosto bezpečné se procházet venku, nikdo nás neokradl. Nejméně bezpečně jsme se cítili v Palestině v Betlémě, kde se na nás navěsil urputný průvodce a vehementně promoval své služby po městě zrození Páně. Na druhou stranu jsme bohužel měli tu radost vyskytovat se v Izraeli zrovna ve chvíli, kdy se Izraelcům povedlo zabít velitele palestinského jihádu v Gaze, odkud za tři dny vyletělo na Izrael přes 200 raket. Je ovšem potřeba podotknout, že díky našemu plánování jsme ani jedenkrát nezaslechli varovnou sirénu a pokud bychom nečetli zpravodajství, já bych si žádného konfliktu ani nevšiml. Nicméně dobře po tělíčku mi z toho nebylo, a Tel Avivu, který se zdál být ohrožen nejvíce, jsme vyhýbali až do konce pobytu.
Počasí a koupání
Měli jsme kliku a zažili jsme podle všeho velmi teplý listopad i na Izrael. Na jihu v Eilatu bylo přes den okolo 27°C ve stínu, voda měla min. 22°C. Nahoře v Haifě bylo přes den stále příjemných 22°C, Středozemní moře bylo trochu studenější - 20°C, ale to mě neodradilo a i tak jsem se koupal. Okolo Mrtvého moře je teplo stále (viz. obrázek).Jazyk
V Izraeli se mluví hebrejsky a arabsky. Drtivá většina lidí ovládá i angličtinu na úrovni jejich povolání (Two tickets?), s některými i pokecáte. V Eilatu teda rádi odpovídali na otázku Do you speak english? - Sometimes.Protože mám rád záložní řešení, stáhnul jsem si do telefonu aplikaci Drops, kterou rozhodně doporučuji (umí i spoustu jiných jazyků), a s její pomocí se naučil hebrejskou abecedu ještě před odjezdem... Nepřišla mi tak složitá jako japonština, byť od plynného čtení jsem daleko - kromě psaní zprava doleva se totiž v hebrejštině často neobtěžují se samohláskami. Nicméně na rozkódování názvu zastávky nebo jídla mi to stačilo.
Finance
Věc, která mě odrazuje od další návštěvy. Téměř všechno je strašně drahé. Počítejte tak 2 až 2,5 násobek českých cen. Výjimkou byla jen doprava - ceny vlaků a autobusů byly srovnatelné jako v Čechách, možná by se dalo přimhouřit oko i u ubytování.
Na druhou stranu díky šetrné ekonomické výchově nás 14 denní pobyt pro dva vyšel cca na 50 tisíc včetně letenek.
Platí se šekely (₪), kurz je asi 1 ₪ = 6,5 Kč. V Praze je nejspíš nevyměníte, musíte až v Izraeli. Nejvýhodnější je směňovat americké dolary, za euro vám totiž dají totožný kurs.
Asi na 90% míst můžete platit kartou.
Asi na 90% míst můžete platit kartou.
Jídlo
Přiznám na začátku, že nejsem ten typ turisty, který by musel v každém městě ochutnat místní specialitu ať to stojí co to stojí. Spíš jsem baťůžkář, který jí to, co je levné a co mu chutná.Přečtěte si co je to šavarma, falafel a hummus, protože to jsou věci k dostání na každém rohu. Naše nejoblíbenější jídlo byl nakonec asi Schnitzel v bagetě. Pokud jste introvertní a nekomunikativní, je bezva vyzkoušet fastfood NewDeli, kde si namačkáte všechno na obrazovce a v angličtině.
Šabat
Ekvivalent naší neděle, který všichni cestovatelé ve fórech popisovali jako zastavení dopravy a zavření všech obchodů a restaurací. Nemálo z nich dozajista hladovělo a na konci sobotního odpoledne cucali suchý suchar, který vyrvali ze chřtánu kolemjdoucí kočce.Trvá od pátečního západu slunce do sobotního večera, ale pokud zřejmě nejste zrovna v tu chvíli v Jeruzalémě, budete v pohodě. My jsme ten jeden zažili hned po příjezdu v Eilatu - ano, hodně obchodů zavřeno bylo, ale minimálně polovina byla otevřená, a druhý v Haifě, kde měli obchody v pátek zkrácenou pracovní dobu a otevřeli až v sobotu večer.
שַׁבָּת שָׁלוֹם
Doprava
POZOR - Pokud chcete vystoupit, je to potřeba před stanicí zmáčknout tlačítko STOP (občas označené jen S nebo jen hebrejsky) - toto platí po celém Izraeli!
Můj původní nápad byl si vypůjčit automobil a projezdit Izrael tímto prostředkem. Nakonec jsem od plánu upustil poté, co jsem viděl zdejší silniční provoz. Nadměrné používání klaksonu, nepřiměřená rychlost, chaos. Řekl jsem si, že ušetřím své nervy, a po zjištění cen místních autobusů jsem dospěl k závěru, že i finance.
Autobusy - Egged
Zelené Egged autobusy byly první, které jsme měli tu možnost potkat, a po celý pobyt asi nejvíce využívané. Dokonce ony stojí za prvním dobrým dojmem, protože jsme přiletěli během šabatu a netušili, jak se dostaneme z letiště do Eilatu. Kousek od informací se potloukal i řidič tohoto autobusu, který nám oznámil, že protože on je poslední autobus z letiště, tak čeká na všechny. Když se naplnil, přistavili druhý autobus. Cena? 4,9 ₪ tedy asi 40 Kč.
Egged má také internetové stránky, kde si můžete vyhledat spojení.
Ošemetnější je situace s dálkovými autobusy, kde informace z netu říkaly, že jízdenku lze zakoupit den předem na nádraží. Přesně tak to bylo v případě autobusu 444 z Eilatu do Jeruzaléma. Když jsme ale chtěli koupit v Jeruzalémě jízdenku směrem zpátky do Ein Gedi, bylo nám oznámeno, že se jízdenka kupuje u řidiče. Načež jsme ji v den odjezdu koupili na přepážce, kde nám paní pro změnu řekla, že budeme muset jet 486, protože 444 bude plná. Takže jsme nastoupili s lístky do 440 a odjeli do Ein Gedi... Vyložte si to sami.
Autobusy - Metronit (Haifa)
Šedivé autobusy s vlastním koridorem zajišťující MHD v tomto kopcovitém městě. Když jsme slavnostně vstoupili s připravenými drobnými, zjistili jsme, že tady si lístek u řidiče nekoupíte. Je to potřeba udělat v automatu, a pak před nástupem označit. Stejně funguje i lístek na "metro" (viz. dále).
Autobusy - 231 - Jeruzalém
Autobus 231 je palestinská linka, která vás je schopná dovézt do Betléma za nízké peníze. Platí se u řidiče, je v poněkud horším stavu než izraelské linky. Pokud je příjezd do Jeruzaléma ucpaný, jede úplně jinou trasou. Tam nás stála 7 ₪, zpátky 6,80 ₪ a to jsme jeli delší vzdálenost. Přeberte si...
Autobusy - Tel Aviv
V Tel Avivu mají řidiči zakázáno přijímat hotovost, můžete platit pouze pomocí karty Rav Kav. Tu jsme neměli, proto jsme ji sháněli až na konci pobytu.
Rav Kav
 |
Naše shánění kartičky je příběh sám o sobě. Vyzbrojeni informací, že stojí 5 ₪ jsme vešli do první trafiky, kde nám pán oznámil, že stojí 15 ₪. Říkám, že něco není v pořádku a on povídá, že tady stojí 15 ₪ a jinde 5 ₪. Hezky jsme poděkovali a šli jinam. Druhý pán nám řekl, že u něj stojí 10 ₪ a minimální nabití je 30 ₪ (tato informace je pravdivá). I tomu jsme poděkovali, vcelku ochotní si ji u něj koupit další den, ale nakonec jsme zabloudili jinam, kde nám ji pán prodal za 5 ₪ a nabil.
Vcelku bonusová informace se ukázalo být, že ke vkladu Rav Kav přidává 20%. tudíž je opravdu výhodná a my jsme mohli spoustu peněz ušetřit. V Tel Avivu na letišti je na ni určitě automat, tak po něm mrkněte i jinde.
Vlak
Vlak je jednoduchý, přijdete na nádraží, řeknete, kam chcete jet, dostanete jízdenku. Tu označíte v turniketu, nastoupíte na vlak, v cílové stanici zase označíte a je to.
Vlak, kterým jsme jeli, byl čistý i na české poměry.
"Metro" - Haifa
Haifa disponuje podzemní lanovkou, které se přezdívá jediné izraelské metro. Funguje stejně jako autobusy Metronit.
Bezpečnostní pohovor
Velký strašák ještě před odjezdem: až hodinový bezpečnostní pohovor před odletem o tom, kdo jste, kam jedete, kde budete spát. Zdali máte dostatek peněz na cestu zpátky. Ukažte nám zpáteční letenku. Jak se jmenují rodiče vaší přítelkyně? Jakou má barvu tam dole? Pokud máte v pasu razítka z muslimské země tak vás nikam nepustí, pořiďte si nový čistý pas.
Před odletem po nás nikdo nechtěl vědět ani Ň. Celý pohovor proběhl až při pasové kontrole v Eilatu, kde se Nikoly zeptali na jejích 5 egyptských razítek - což vysvětlila tím, že je potápěčka a jezdí se do Egypta potápět. Zeptali se nás, kde budeme spát - odpověděl jsem, že máme ubytování na 3 noci a pak uvidíme. - Můžete jít.
Na druhou stranu záleží, kdo sedí za přepážkou. V jedné buňce seděla paní, co mluvila slovensky a odtud se ozýval docela radostný smích, vpravo od nás seděl kádrovák, co si očividně svoji práci užíval a 20 minut dusil cestující. Hoch vpravo od nás musel vysvětlovat původ svého příjmení.
Bezpečnostní prohlídky
Noste s sebou pasy. Izraelci v rámci bezpečnostních prohlídek pěstují dva sporty - listování v cizích pasech a rentgenování zavazadel. Rentgeny jsou na autobusových a vlakových nádražích.
Zajímavé je, že pokud jsem pasy nevylovil do 2 minut, už je většinou ani vidět nechtěli. Myslím, že to je hlavně důsledek důvěryhodnosti mé 65 litrové krosny.
Největší kouř nám dal bezpečák u námořního muzea v Haifě, kterému jsem podal Nikolin pas s egyptskými navštívenkami a tvářil se tak odmítavě, že jsem mu chtěl říci, že jestli je problém, že viděla pyramidy a proto už nemůže vidět muzeum izraelského námořnictva, tak ať si to nechá. Naštěstí v tu chvíli vyhodnotil moji malou teroristku jako hrozbu, kterou dokáže zvládnout.
Kde jsme byli?
Den 1.-4. - Eilat
Eilat leží na nejjižnějším cípu Izraele na pobřeží Rudého moře. Bylo tu i v listopadu příjemně teplo, v moři jsou tu korálové útesy a můžete tu vidět delfíny.
První den jsme se koupali na Coral beach, kde je chráněná přírodní rezervace. Pokud se vám nechce platit vstupné, je možné si jít lehnout na pláž bližší k městu a do rezervace si doplavat.
Druhý den jsme šli na Dolphin reef, kde máte dvě možnosti vstupu - pokud si objednáte předem, můžete si jít s instruktorem zašnorchlovat nebo zapotápět do části s delfíny. Pokud vám tyhle mazlíky stačí vidět jen svrchu, objednávat se nemusíte, jen si koupíte vstup na pláž (platí na 2 dny), a máte k dispozici lehátko, sprchy a záchody. Tato pláž je od delfínů oddělená sítí, a je v ní jeden větší kus korálu. Rybek je tu taky nemálo, ale s Coral beach se to srovnávat nedá.
V den odjezdu z Eilatu jsme se byli koupat na pláži ve městě před supermarketem a kupodivu to také nebylo k zahození. Vzhledem k tomu, že jde stále o otevřené moře, tak jsme měli kliku a viděli třeba sépie. Z Eilatu jsme pak zamířili 444 do Jeruzaléma.
Den 4.-6. - Jeruzalém, Betlém
Dva ateisti ve Svatém městě, nicméně stojí to za to. Druhý den po příjezdu sem jsme se vydali na pouť do Betléma, což znamenalo chytnout bus 231 a odjet s ním do Palestiny. Tady jsme se podívali na chrám Narození páně a Mléčnou jeskyni. O moc déle se nám v Palestině zůstávat nechtělo (rozdíl mezi Palestinou a Izraelem je vlastně docela značný, byť jde o pár kilometrů), chytili jsme 231 zpátky a vydali se bloudit do Starého města.
Úzké uličky Starého města sevřené vysokými hradbami mají dozajista svoje kouzlo. Naše poučka zní, že kamkoliv se dostanete od Zdi nářků. Chrám Božího hrobu také nabídne zajímavý pohled na náboženství, připravte se ovšem na davy věřících a turistů.
Třetí den jsme se vypravili na Chrámovou horu, kde pro změnu můžete shlédnout mešitu a arabské stavby. Další bloudění ve Starém městě, vyzvednutí batožiny a přesun do Masady u Mrtvého moře.
Den 6.-8. - Mrtvé moře (Masada, Ein Gedi)
Den 8.-10. - Haifa
Do Haify jsme dorazili na začátku šabatu, pročež nás autobusové nádraží překvapilo absencí angličtiny. Nakonec jsme našli otevřené informace, kde nám bylo sděleno, ať se přepravíme autobusem Metronit č. 1 nebo 2. V autobuse nás překvapil řidič, když na můj úsměv a připravené jízdné v hotovosti zamručel: "Get in." a rozjel se. Z útržků jsem vypochopil, že lístky jsou potřeba koupit předem, tudíž nás svezl zdarma. Celý nervózní jsme nakonec vystoupili radši o pár stanic dříve a cestu na hostel došli pěšky. V hostelu nám doporučili otevřený ruský supermarket, takže jsme nehladověli, a ujistili nás, že v Haifě o šabatu hladovět nebudeme, že vše funguje úplně stejně.
Hlavním tahákem Haify jsou rozhodně zahrady Báby, do kterých jsme se vydali hned první den, jelikož jsme bydleli hned pod nimi. Plán byl ten, že jimi vystoupáme nahoru a skrz jeden urban trek podél zoologické zahrady sestoupíme dolů k moři. Dlouhý příběh zkrátka - to se vám nepovede. Přes nejspodnější bránu se dostanete jen na prví schodiště, kde se můžete otočit a jít zase dolů.
Tudíž jsme se rozhodli využít zdejší "metro", podzemní lanovku, jen abychom zjistili, že ta o šabatu nejezdí. Karmelskou horu jsme tak nakonec zdolali po nekonečných schodech, a pokračovali přímo na trek, který nás spíše zklamal.
Druhý den jsme byli o něco lépe připraveni, a protože nebyl šabat, vyjeli jsme lanovkou nahoru jen abychom zjistili, že ani horní bránou se do zahrad nedostanete, a konečně našli správný vlez zprostředka a prohlédli si svatyni.
Po prohlídce jsme sešli okolo kláštera k Muzeu imigrace a námořnictva, kde jsou vystavené lodě a ponorky kdysi patřící do námořnictva Izraele. I to se nám líbilo, byť to teda chvíli vypadalo, že nebudeme vpuštěni kvůli Nikčiným egyptským razítkům v pase.
Den 11. a 12. - Akko
Další den jsme se vypravili na vlakovou stanici a přesunuli se do města Akko (Acre), kde byla poslední křižácká pevnost ve Svaté zemi. Mně osobně se toto město líbilo ze všech nejvíce, byť nebylo tak uklizené jako Jeruzalém.
I tady jsme dle mého zvolili perfektní ubytování, shodou okolností ze stejného řetězce jako hostel v Masadě. Nicméně váhám, zda přidat i doporučení, protože v hotelu bylo kromě nás ubytováno také 300 dětí, které si s nějakým nočním klidem lámali pramálo hlavu stejně jako jejich dozor a personál hotelu. Pokud nemáte problémy spát se špunty, ničeho se nebojte. Hotel je přímo v historické části, v jídelně je dokonce část zrekonstruovaného akvaduktu, a celé Akko tak máte krásně po ruce.
Dorazili jsme ještě před tím, než jsme se mohli ubytovat, takže jsme si nechali v úschově zavazadla a notnou část města proběhli ještě po příjezdu. Je tu několik turistických atrakcí, na něž si musíte koupit souhrnnou vstupenku - Turecké lázně (muzeum tureckých lázní), Křižácká citadela, Templářské tunely, Muzeum předmětů (což byla taková všehochuť civilních předmětů minulého století) a jednu galerii. Turecké lázně a citadela poskytují zdarma audioprůvodce, což bylo skvělé. Templářské tunely jej zřejmě mají taky, ale nějak jsme minuli stanoviště, kde se rozdávali, nicméně je zde wi-fi a QR odkaz na video průvodce.
Den 12.-14. - Tel Aviv
Náš pobyt v Izraeli se pomalu blížil ke konci a tak naše cesta musela vést do Tel Avivu, odkud jsme odlétali. Muzeum Izraelského lidu nás spíše zklamalo, takže jsme zvolili dlouho procházku po parku Jarkon a další den se vydali na prohlídku čtvrti Jafa. Perfektní bylo ovšem koupání ve Středozemním moři, na Nikču už teda bylo studené, na mě tedy ne.
Nakonec nezbývalo než odletět, což jsme tedy kvůli posunutému letu na 6 ráno řešili přesunem na letiště ještě pozdě večer a bivakováním na letišti - na letiště v Tel Avivu se určitě dostavte 3 hodiny předem. Myslím si, že zvýšená bezpečnostní opatření spočívají spíše v neustálém ukazování pasů - prohlídka před check-inem (kde byl bezpečnostní pohovor včetně záludné otázky, jak dlouho jsme s Nikčou spolu a jestli spolu bydlíme), check-in, rentgenování nadměrného zavazadla, naložení zavazadla do výtahu, celní kontrola, nástup do letadla.
I kdybyste se do Izraele nikdy podívat neměli, zkuste si udělat chvíli a pročíst si dějiny národa, který se po dvou tisících letech vrátil do země, o které věří, že jim byla zaslíbena na začátku věků.
Úzké uličky Starého města sevřené vysokými hradbami mají dozajista svoje kouzlo. Naše poučka zní, že kamkoliv se dostanete od Zdi nářků. Chrám Božího hrobu také nabídne zajímavý pohled na náboženství, připravte se ovšem na davy věřících a turistů.
Třetí den jsme se vypravili na Chrámovou horu, kde pro změnu můžete shlédnout mešitu a arabské stavby. Další bloudění ve Starém městě, vyzvednutí batožiny a přesun do Masady u Mrtvého moře.
Den 6.-8. - Mrtvé moře (Masada, Ein Gedi)
Kousíček Izraele, který se mně osobně líbil asi nejvíce. Normálně to nedělám, ale zcela určitě o tom rozhodlo také ubytování, které jsme měli (odkaz zde) - ve zdejším hostelu/hotelu jsme si pronajali klasický pokoj pro dva, a díky strategické poloze vše krásně stihli. Hotel se nachází v areálu přímo pod spodní gondolou lanovky na pevnost Masada, a v dojezdové vzdálenosti od přírodní rezervace Ein Gedi a pláží v Ein Bokek. Doporučuji objednat v hotelu i večeři - ne že by byly nějak úžasné, ale pokud si s sebou jídlo nepřivezete, nečekejte, že v poušti nějaké najdete.
Tudíž jsme první den krásně stihli výlet do Ein Gedi - přírodní rezervace je vyznačená podél dvou potoků, vytvářejících oázy. My vyrazili nahoru údolím Nahal David a přešli po hřebeni do Nahal Arugot. Část treku v Nahal Arugot je označená jako "mokrá" - jdete přímo potokem vzhůru. Odměnou vám bude mimo osvěžení také pohled na nesčetně vodopádů.
Díky našemu tempu jsme ještě ten den stihli přejet autobusem do Ein Bokek, kde se nachází neplacená pláž na břehu Mrtvého moře. Na pláži najdete vše, co můžete potřebovat - od sprch po záchody a převlékárny.
Třetí den jsme si ráno přivstali a v pět ráno, i přes námitky některých členů výpravy, začali s výstupem na Masadu. Tento postup doporučuji z několika důvodů - nemusíte platit za lanovku, máte ze sebe výborný pocit, celá cesta, byť vypadá namáhavě, je po vyšlapané pohodlné cestičce a schodech a za třetí vám nahoře nebude takové horko. Věřte, že teploty se umí vyšplhat nad vaši nadmořskou výšku. Hned po úsvitu jsme si tedy prohlédli pevnost, svezli se lanovkou dolu, nasnídali se a vyrazili na autobus do Jeruzaléma a transferem do Haify.
 |
| cestička na Masadu |
Do Haify jsme dorazili na začátku šabatu, pročež nás autobusové nádraží překvapilo absencí angličtiny. Nakonec jsme našli otevřené informace, kde nám bylo sděleno, ať se přepravíme autobusem Metronit č. 1 nebo 2. V autobuse nás překvapil řidič, když na můj úsměv a připravené jízdné v hotovosti zamručel: "Get in." a rozjel se. Z útržků jsem vypochopil, že lístky jsou potřeba koupit předem, tudíž nás svezl zdarma. Celý nervózní jsme nakonec vystoupili radši o pár stanic dříve a cestu na hostel došli pěšky. V hostelu nám doporučili otevřený ruský supermarket, takže jsme nehladověli, a ujistili nás, že v Haifě o šabatu hladovět nebudeme, že vše funguje úplně stejně.
Hlavním tahákem Haify jsou rozhodně zahrady Báby, do kterých jsme se vydali hned první den, jelikož jsme bydleli hned pod nimi. Plán byl ten, že jimi vystoupáme nahoru a skrz jeden urban trek podél zoologické zahrady sestoupíme dolů k moři. Dlouhý příběh zkrátka - to se vám nepovede. Přes nejspodnější bránu se dostanete jen na prví schodiště, kde se můžete otočit a jít zase dolů.
Tudíž jsme se rozhodli využít zdejší "metro", podzemní lanovku, jen abychom zjistili, že ta o šabatu nejezdí. Karmelskou horu jsme tak nakonec zdolali po nekonečných schodech, a pokračovali přímo na trek, který nás spíše zklamal.
Druhý den jsme byli o něco lépe připraveni, a protože nebyl šabat, vyjeli jsme lanovkou nahoru jen abychom zjistili, že ani horní bránou se do zahrad nedostanete, a konečně našli správný vlez zprostředka a prohlédli si svatyni.
Po prohlídce jsme sešli okolo kláštera k Muzeu imigrace a námořnictva, kde jsou vystavené lodě a ponorky kdysi patřící do námořnictva Izraele. I to se nám líbilo, byť to teda chvíli vypadalo, že nebudeme vpuštěni kvůli Nikčiným egyptským razítkům v pase.
Další den jsme se vypravili na vlakovou stanici a přesunuli se do města Akko (Acre), kde byla poslední křižácká pevnost ve Svaté zemi. Mně osobně se toto město líbilo ze všech nejvíce, byť nebylo tak uklizené jako Jeruzalém.
I tady jsme dle mého zvolili perfektní ubytování, shodou okolností ze stejného řetězce jako hostel v Masadě. Nicméně váhám, zda přidat i doporučení, protože v hotelu bylo kromě nás ubytováno také 300 dětí, které si s nějakým nočním klidem lámali pramálo hlavu stejně jako jejich dozor a personál hotelu. Pokud nemáte problémy spát se špunty, ničeho se nebojte. Hotel je přímo v historické části, v jídelně je dokonce část zrekonstruovaného akvaduktu, a celé Akko tak máte krásně po ruce.
Dorazili jsme ještě před tím, než jsme se mohli ubytovat, takže jsme si nechali v úschově zavazadla a notnou část města proběhli ještě po příjezdu. Je tu několik turistických atrakcí, na něž si musíte koupit souhrnnou vstupenku - Turecké lázně (muzeum tureckých lázní), Křižácká citadela, Templářské tunely, Muzeum předmětů (což byla taková všehochuť civilních předmětů minulého století) a jednu galerii. Turecké lázně a citadela poskytují zdarma audioprůvodce, což bylo skvělé. Templářské tunely jej zřejmě mají taky, ale nějak jsme minuli stanoviště, kde se rozdávali, nicméně je zde wi-fi a QR odkaz na video průvodce.
Náš pobyt v Izraeli se pomalu blížil ke konci a tak naše cesta musela vést do Tel Avivu, odkud jsme odlétali. Muzeum Izraelského lidu nás spíše zklamalo, takže jsme zvolili dlouho procházku po parku Jarkon a další den se vydali na prohlídku čtvrti Jafa. Perfektní bylo ovšem koupání ve Středozemním moři, na Nikču už teda bylo studené, na mě tedy ne.
Nakonec nezbývalo než odletět, což jsme tedy kvůli posunutému letu na 6 ráno řešili přesunem na letiště ještě pozdě večer a bivakováním na letišti - na letiště v Tel Avivu se určitě dostavte 3 hodiny předem. Myslím si, že zvýšená bezpečnostní opatření spočívají spíše v neustálém ukazování pasů - prohlídka před check-inem (kde byl bezpečnostní pohovor včetně záludné otázky, jak dlouho jsme s Nikčou spolu a jestli spolu bydlíme), check-in, rentgenování nadměrného zavazadla, naložení zavazadla do výtahu, celní kontrola, nástup do letadla.
I kdybyste se do Izraele nikdy podívat neměli, zkuste si udělat chvíli a pročíst si dějiny národa, který se po dvou tisících letech vrátil do země, o které věří, že jim byla zaslíbena na začátku věků.
Žádné komentáře:
Okomentovat