pátek 18. prosince 2020

Koronavirové deníky 19. - Je potřeba používat selský rozum

 Dlouho jsem nepsal tyto deníky, protože se přiznám - aktuální situaci okolo PSA jsem už přestal sledovat jakožto zbytečně nepřehlednou a soustředil se na svoje vlastní životní problémky. Mám to neskutečné štěstí, že moji práci se nová a nová překotná opatření téměř netýkají - v lékárně stojím s respirátorem, a sem tam někdo přepíše ceduli o tom, kolik lidí se momentálně do lékárny vleze.

Vládě se její nařízení a opatření zvrhla v naprostý galimatyáš - PES (ProtiEpidemický Systém) se zkrátka utrhl ze řetězu, přičemž z něj spadl závoj. Ten závoj, který do té doby halil, že hlavním nástrojem v boji proti Covid-19 nejsou 3R (Roušky, Ruce, Rozestupy), nýbrž ZRB (Zákaz, Rouška, Buzerace).

Načež došlo k situaci, kdy se od pátku mělo přejít na čtvrtý stupeň, jen s tou výjimkou, že obchody nemusí zavřít, ačkoliv by podle předchozího plánu měli. Jenže nezměnilo se opatření zákazu prodávat cokoliv jiného, než nezbytný sortiment (tedy situace, kdy můžete mít otevřeno, ale nesmíte nic prodat, pokud nejste potraviny, drogerie atd.). Situaci okomentoval samotný ministr zdravotnictví Blatný slovy:

"Místo kreativního výkladu je třeba používat zdravý selský rozum."

 Není to naprosto geniální? Osobně si myslím, že by se vláda měla porozhlédnout, jak jejich nařízení fungují v praxi, jak moc velká vůle je dodržovat a jak obrovská vůle je je obcházet. Popravdě kupovali jsme si rodinný vůz - online, přes výdejní okénko! A nebyl to žádný prcek, to mi věřte.
Možná by bylo načase si říci: Vážení, doteď to byly nařízení, zákazy a omezení. Teď jsou to doporučení, chraňte se každý jak můžete a jak uznáte za vhodné. Tady máme odborníky na přežití v roce 2021, které byste měli poslechnout.
Proslýchá se, že takhle to udělali ve Švédsku a nefunguje to o moc hůř, než ten zmatek u nás. Jen je možná méně lidí naštvaných a méně podniků zlikvidovaných, pokud bych si měl tipnout sám za sebe.

Takže jestli si něco přeji pro společnost k Vánocům, tak je to prozření vlády, zlepšení imunitního systému, uvolnění všeho... a taky to zdravíčko, že jo. Více lidí by taky mohlo používat ten selský rozum, ono by se to na světě drasticky zlepšilo pro všechny.

Svatý Jiří provádí drakovi stěr pro test na Covid-19



středa 18. listopadu 2020

Origami

Skládal bych ti
promyšlené a komplikované poklony
které by ti rozehřály líčka
a rozehrály úsměv
V poslední době mi však chybí slova

A tak ti skládám origami
neboť je mi líto ubližovat květinám
A vlastně je to celé
promyšlené a komplikované
že by to mohlo vyjít. 

Martina Pohanková - Milostný triptych o čtyřech částech

 Prvenství...

Existuje mnoho skupin lidí, dobrodruhů, kteří se za ním honí nedbaje nákladů a osobních obětí - mořeplavci, horolezci, klidně bychom mohli začlenit i astronauty a další. Neobjevených krajin a nedobytých vrcholů je však dnes pomálu, najdou se sice variace, jak si dopřát prvenství aspoň v něčem, ale asi se můžeme shodnout, že cílů ubývá.
Naštěstí si lidstvo dopřává cíle nové v jiných oblastech. Já měl to štěstí, a také obrovské potěšení, že jsem mohl být jeden z prvních čtenářů první knížky, kterou autorka napsala. Hodně bych přál všem, nejen autorce, ale i potenciálním čtenářům, abychom se mohli pokochat přebalem ve výloze knihkupectví a pak šustěním stránek pod prsty někde v pohodlí.

Knížka je psaná ve stylu magického realizmu a ani se nesnaží nijak zastírat inspiraci Márquezem, když vás seznámí s postavami se jmény odkazujícími na latinskou Ameriku. Co naplat, v tomhle jsou zkrátka česká jména v nevýhodě - postavte vedle sebe jména Václav Špála a Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz y Picasso.
Začátek kapitoly je (zatím) označen jménem postavy, přes jejíž rameno budeme sledovat ubíhající děj ve dvou světech, z nichž ani jeden není ten náš.
Odlišnosti od toho našeho jsou fantaskně drobné, ale neobyčejně hravé - průmysl stojící na bezové naftě, straka živící se levnou bižuterií nebo provozování módní podvodní jógy. Mezi tím vším však probíhají velmi běžné mezilidské vztahy.
Nicolas zavěsil a v minutě, ve které Elumiér zaraženě přemýšlel se sluchátkem pořád v ruce, měl již na posteli hotelu U modré červenky extatický ranní sex, ze kterého za devět měsíců vzešlo nemanželské dítě, holčička Nora, kterou omylem zaměnili v porodnici, a tak vyrůstala u kočovných cikánů a později se stala oblíbenou seriálovou herečkou. Ale o tom možná někdy jindy.
Mou neřest čtení před spaním kniha vyšperkovala tím, že můj mozek vydrážděný větším zapojením fantazie upadal do ještě barevnějších snů než obvykle. Vcelku stydlivé ohmatávání fantaskní vedlejší reality v knize, kdy jsem si už už myslel, že začínám navíjet jemné vlákénko příběhu knihy však narušila autorka otřesem tak mocným, že od té doby jsem nečetl jenom před spaním, ale i hned po probuzení.
K tomu všemu připomenutí, že španělské motivy nemusí znamenat jen sépiové odstíny vyhřátých ulic, po kterých se zrovna neprohánění vystresovaní býci, a bílé pláže pod vysokými tmavými útesy, ale také vážná melodie občanské války přehlušovaná výstřely karabin a děl.
I ve snu ji však viděl. Stála v řadě strhaných postav a někdo jí naléhavě radil: „Neber si na sebe bílé šaty.“ Elumiér věděl proč. Protože všichni stáli na rozblácené zemi, snad na poli, rozbrázděném tak, že hroudy hlíny připomínaly vyhřezlé vnitřnosti. Pršelo a Soleila stála namačkaná mezi ostatními lidi v zástupu, ramena svěšená, jak jí byla zima. Stála v řadě, která se pomalu pohybovala, v dešti Elumiér nedokázal zahlédnout, kam, ale věděl, že ji musí zastavit, protože pokud ji z toho shluku nevytrhne, stane se něco strašného. Ale byl to sen; chtěl volat, ale nevycházel z něj žádný zvuk, chtěl za ní běžet a nemohl se hnout. Volal na ni alespoň v duchu a už už se zdálo, že si jej všimla, zvedla k němu své oči a dívala se přímo na něj, ale neviděla ho. Těžko říct, jestli ho vzbudil jeho vlastní křik nebo až křik straky, která se jeho křiku vylekala. Posadil se zpocený na posteli, ale za chvíli zase usnul a ráno si nic nepamatoval.
Jak jsem psal v úvodu - knihu si zatím jen tak někdo nepřečte, sám nevím, kolikátý v řadě čtenář jsem (gentleman se na to rozhodně dámy ptát nebude). Nicméně doufám, že kniha dostane šanci využít část pokácených lesů zasažených kůrovcem. Já bych se nestyděl ani za elektronickou verzi, ale už vím, že autorka má radši papír.
I kdyby nedošlo na nic jiného, doufám, že to není to první a poslední, co jsem od autorky četl.

čtvrtek 5. listopadu 2020

Koronavirové deníky 18. - Plukovník odchází!

Jak ten čas kvapí! Kdo se 21. září stal ministrem zdravotnictví, už jím 29. října není.

Plukovníka ze sedla vyhodila nenasazená rouška a návštěva v zavřené restauraci. Vládě tedy nezbylo nic jiného, a aby aspoň trochu zachovala iluzi, že některá zvířata jsou si rovnější, Prymulu nahradila novým ministrem Blatným. Mimochodem ministr Prymula stihl ještě 28. října dostat vyznamenání za zvládnutou první vlnu. Surfování na vlně druhé už tedy zkouší třetí závodník.

K zavedeným zákazům přibylo ještě pár nových:

Zákaz volného pohybu od 21:00 - 4:59 - nejvíc diskutovaný je bod, že psa můžete v této době venčit jen 500 metrů od svého bydliště. Popravdě, kam by jinam taky člověk chodil, že jo, když je všechno zavřený.
Ve výsledku je to zase opatření, které vlastně nic nemění - sem tam se někde rozežene ilegální párty, ale ty by byly tak jako tak.

Zákaz maloobchodního prodeje a prodej a poskytování služeb v provozovnách v neděli, v pondělí až v sobotu v čase mezi 20.00 až 4.59 hodin.
Tady je potřeba přiznat, že už asi byly i hloupější nařízení, ale ne o moc. Společně s uzavřenými úřady na 2 pracovní dny z předchozí várky nařízení, je uzavření obchodů v neděli asi tím nejhorším krokem vůbec. Jediný výsledek tohohle snažení jsou fronty a kumulace lidí na menší počet provozoven v menším počtu dní. Nebo jestli mají potraviny nést taky malé břemeno, jako ostatní podnikatelé? Aby bylo proč odškodňovat další a další postižené?
Každý, kdo dělá ve obdobných provozech ví, že před každým státním svátkem, kdy jsou zavřené velké obchody, je tu nájezd lidí na potraviny. Nu, ta tu máme takový malý svátek každou neděli.
A to ještě nepřemýšlím o tom, co se děje v civilním životě, když mají konečně všichni v neděli volno. Určitě poctivě sedí doma a nejezdí za příbuznými a přáteli...

čtvrtek 22. října 2020

Koronavirové deníky 17. - Lockdown

Já nevím, já epidemiolog nejsem, plukovník už vůbec ne, na spoustu věcí si teda dokážu přijít sám, ale mám pocit, že by vůbec nevadilo, kdyby se věci promýšlely trochu do hloubky.

I můj článek ze 17. září zmiňuje, že se opatření zpožďují kvůli volbám. A z grafů je teď naprosto jasné, že tentokrát covid-19 Čechy jen tak neobejde, jako to udělal na jaře. V Evropě máme šestý největší nárůst nemocných, ovšem ve chvíli, kdy se to vztáhne na velikost populace, nás to vystřelí do čela tabulky.

 

 

Když ministr Prymula nastupoval, bylo jasné, že nastupuje tvrdý režim. Ale také jsme si snad slibovali, že opatření budou vyhlašována trochu racionálněji, když studovaný epidemiolog ví, že jakékoliv nařízení bude mít minimálně 2-3 týdny zpoždění, než se projeví. Aspoň se tak vyjadřoval i v rozhovorech. Jenže jak si pak vysvětlit to, že lockdown se zavedl ze dne na den? Že je to opravdu všechno tak strašně v háji, že se mačkají zběsile knoflíky, aby se letadlo nezarylo tak hluboko do hlíny? Protože o tom, že celý stroj narazí, už nemůže být pochyb, což je jasné jak z dat, tak i z blábolení pana premiéra.

 Lockdown

Nová opatření týkající se běžného člověka jsou především čtyři. První o nošení roušek, která vlastně jen rozšiřuje již stávající povinnosti. Popravdě zvláštní výklad najdu u bodu 1a) mimo bydliště - což podle mě znamená adresu, např. i panelového domu.
Dnes už jsem byl venku, a musím říci, že roušky se skutečně podle opatření nosí. Škoda, že se pořád nosí pod nosem, ale co už.

Nařízení druhé, které zakazuje volný pohyb, zní opravdu totalitně, jenže jen do chvíle, než si pročtete všechny výjimky, které zakázány nejsou. Takže pohybovat se nesmíte s výjimkou: cest do práce, nezbytných cest za příbuznými, cest na nákup pro vás a pro někoho, návštěvy lékaře, úřadu, a výletu do přírody, do zahraničí, na pohřeb a svatbu a zpátky domů.
Můžete mi, prosím, někdo říci, které cesty jsou teda zakázané? Mně totiž kromě zbytečných cest za přáteli nezakazuje vůbec nic. Za poslední rok si totiž nevzpomenu, že bych vykonal nějakou cestu, která by nebyla zmíněná ve výjimkách.

Nařízení třetí, omezující maloobchodní prodej je podle mě to nejvíce omezující. Myslím, že ve zkratce bych ho přejmenoval na zákaz srandy. Určitě tam najdeme rozumné body - zákaz diskoték, konzertů a výčepů je asi skutečně ku prospěchu věci. Omezení restaurací na výdejní okénka je likvidační, ale faktem je, že bezpečnost roušky v lokále mimo chvílí, kdy jím nebo piju, je skutečně iluze.
Na druhou stranu opravdu nechápu ten obrovský seznam výjimek? A proč jsou zavřené jen veškeré obchody s oblečením, obuví a sportovními potřebami. Nechci říct, že bychom se bez toho nějakou dobu neobešli, ale když to srovnám s návaly v obchoďácích s potravinami, tak těch pár lidí rozprostřených po prodejně sportu mi opravdu nepřijde jako riziko. Na druhou stranu tady mají ale otevřené květinky, realitní kanceláře, domácí potřeby a železářství?
Nějaké omezení by bylo určitě na místě, ale zavřít těch pár prodejen, co se mezi výjimky nevejdou, ze dne na den? Já v tom mnoho rozumu nevidím.

Nařízení čtvrté především omezuje fungování úřadů na 2 pracovní dny v týdnu. Nemůžu si nevzpomenout na vtip:

Nový vedoucí úřadu nastoupí před úředníky a říká:
"Ode dneška zavádím nový týdenní pracovní pořádek. Pondělí: oddych po víkendu, úterý: příprava na pracovní den, středa: pracovní den, čtvrtek: oddych po pracovním dni, pátek: příprava na víkend, sobota, neděle: víkendové volno."
Když domluví, přihlásí se jeden úředník a ptá se: "A v tu středu se tu budeme prcat do kolika?"
V nařízení je doporučeno jednat s žadateli především telefonicky a elektronicky (Brink-brink, tady 21. století!), nicméně nevím, zda omezení fungování úřadů na 2 dny skutečně ponese nějaký kladný epidemiologický výsledek...


Ať už vás nařízení omezila více, či méně, je potřeba doufat ve dvě věci: že plukovníkovi došla inspirace, a nemá už, co dalšího by zavřel a že nastolená opatření budou skutečně fungovat - a to nejen negativně na naši ekonomiku, ale také na tu nemoc, která se tady šíří.
Na přečtenou u dalšího dílu.

sobota 10. října 2020

Koronavirové deníky 16. - Přichází plukovník

Dlouho jsem nepsal, protože i když podle čísel vypadá, že se situace drasticky mění, v mém okolí se toho vlastně příliš neděje. Čtyři dny po posledním článku se nám vyměnili ministři zdravotnictví.
Po odchodu Adama Vojtěcha někdo pokýval hlavou, že to vlastně tak špatný ministr nebyl, a že tlak koronavirové krize takhle mladý člověk ustát nemohl. Mně se k němu vybaví samozřejmě Superstar, odvolávání ředitelů nemocnic a Nebuďte slušnej! Spíš než cokoliv jiného jsem ho považoval za človíčka s vystupováním navenek, kdežto instrukce mu psal někdo jiný. Dalším velkým vtipem je, že dva týdny po jeho odstoupení bylo "zakázáno zpívat" novým ministrem.

Po Vojtěchovi nastupuje ministr Prymula, přezdívaný plukovník. Už v nástupu do funkce bylo jasné, že bude působit především jako ministr koronaviru. Jakožto studovaný epidemiolog se k tomuto účelu hodí zcela objektivně lépe než jeho předchůdce. Od začátku bylo jasné, že se budou utahovat kohouty, aby se zbrzdila stále méně a méně nepříznivá čísla.

Bylo ohlášeno znovuobnovení nouzového stavu. Zrovna to tedy vyšlo na pondělí po volbách, což se může zdát trošku účelně plánované, ale náhody se zkrátka dějí.
Plukovník Prymula vůbec působí dojmem struktury pevně zakořeněné v prostoru a čase. Už v březnu se ukázal jako autor těch nejostřejších scénářů a nejtvrdších opatření. Jeho vstup coby ministra na scénu Twitteru musel být potvrzován samotným Ministerstvem, aby bylo jasné, že se nejedná o parodický účet.

Lékárny

A co my v lékárně? Je vtipné, jak vždycky zmizí z poliček to, o čem se někde šeptne, že to na covid zaručeně pomáhá.

"Máte vitamin D? Víte, oni ho nikde nemaj."
"Já tu mám ještě poslední dvě balení."
"Tak to mi dejte hned dva. Oni ho lidi všude vykoupili!"

Momentálně jde na odbyt vitamin D a zaznamenal jsem zájem o Bromhexin, jaký jsem ještě neviděl. Stejně tak zmizel z receptového šuplíku Isoprinosine, o kterém se také psalo, že nějaké výsledky v léčbě covid-19 má. Pacienti s recepty na tento lék obráží lékárny podobně jako ti s recepty na očkování proti chřipce, se kterým je ještě větší potíž než loni a předloni.

Co se týče osobní hygieny zákazníků, je to stále stejně tristní. Zrovna jsem doposlouchal brífink pana premiéra. Ve zkratce on za nic nemůže, lidi neposlouchají a nosí roušky pod nosem - slyšel jsem pro tento styl nošení slovní označení "na pinďoura" a moc se mi to líbí. Spousta lidí zkrátka nepochopila zavedená opatření, neustále se omílají cíle (chraňme důchodce), ale nevnímám nikde žádné velké snahy vysvětlovat ta základní opatření.

Nicméně třeba za poslední týden má pozorování: Pán, co si stáhne roušku, aby si olízl prsty pro oddělení bankovek. Pán, co si sundá roušku, aby si odkašlal do dlaně a pak si roušku spokojeně zase nandal. Slečna, co mi na upozornění, že nemá roušku, řekne, že tu mám plexisklo, takže to neplatí. Všichni, co vrazí uprostřed obchoďáku dítěti rohlík do pusy, aby neotravovalo. Všichni, co malé zvědavé dítě vezmou s sebou mezi lidi...
Nicméně nevím, jestli apel od někoho, kdo je schopný protlačit jednohubky pod rouškou a nenakazit se vedle nakažené hygieničky, protože seděl pod otevřeným oknem, je úplně ten správný.
Vcelku zajímavá mi přišla i informace pana premiéra o tom, že lidé už nechodí na testy, i když jsou povinné. Podle mě je to ukazatel, jak se běžnému člověku líbí fungování Chytré karantény.

Samozřejmě je tu ještě tábor odmítačů, na které aktuální čísla nedělají větší dojem, a dožadují jejich porovnání s jinými (často vážnějšími) chorobami.
Moudrost praví, že pravda je někde mezi. Vzhledem k číslům zřejmě uvidíme brzy, na čí stranu síťky dopadne míček. A taky jak často se bude měnit ministr zdravotnictví.

čtvrtek 17. září 2020

Koronavirové deníky 15. - Nepříznivá data

Rozjezd druhé vlny, o kterém jsem si myslel, že přichází již koncem července, nakonec byl velmi pozvolný. Byl natolik pozvolný, že jsme si přeci jen na spoustě míst užili dovolené a opálili bledé nosánky na plážích.

Společnost se nám tradičně rozdělila na dva tábory, stejně jako se to děje při jakékoliv důležité události v kotlině české. Přemýšlím, jestli za počátek této tradice můžeme považovat rok 1434, nebo bychom našli něco ještě hlouběji. V každém případě mi přijde, že společnost se rozdělila na rouškaře a odmítače. Samozřejmě je tu daleko více odstínů šedé mezi těmito tábory, přeci jen roušky nejsou volby, takže žádné Losna nebo Mažňák? nehrozí.

zdroj: www.chcemelepsicesko.cz

Nebo vlastně hrozí. Krajské volby jsou za dveřmi, takže se zdá, že strany, které momentálně třímají vesla, se snaží zalíbit většímu táboru odmítačů, nebo rouškařů. Anebo nejlépe oběma! Což si myslím, že je důvod těch dvojjakých nařízení, jaká můžeme vidět bohužel v běžném životě.

Myslím si, že můžeme říct, že soubor opatření plánovaných od 1. září, nebyl veřejností přijat vůbec kladně. Ostatně jak by mohl být přijat jinak, když ani jednomu z táborů nevyšel plně vstříc? Odmítačům nařizoval roušky aspoň někde, kdežto opatrní rouškaři snadno nacházeli mezery, kterými je virus může ohrozit. Pokud jsme objektiv trochu oddálili, ani okolní státy vůbec nepomáhaly, protože i když se snažily dělat naschvály, do Chorvatska se odjet dalo a přivézt se dalo více než jen mušle z pláže.

Školy

Snad nejvíc napínavá mi přišla situace okolo otevření škol. K vítání žáčků z prázdnin dostal školy dokonce manuál od ministerstev, kterak se chovat abychom předešli dalšímu propuknutí pandemie.
Roušky byly ale ve školách pouze doporučované, takže k plošnému nošení přistoupily pouze některé školy a to  hlavně ve společných prostorách (chodby, jídelna). Vzhledem k tomu, že vím, jak zvládají nosit roušky dospělí, tuším, jak účinné je toto opatření ve škole. Což mi taky potvrdila kamarádka učitelka. Kromě toho, že zapomenutá rouška často způsobí větší trauma, než zapomenutý domácí úkol, říkala, že její oblíbená hláška je:

"Já nemám roušku!"
"Na, puč si moji."

O tom, že se některé školy neotevřely, protože kolega přijeduvší z dovolené a zrovna pozitivní vyřadil většinu učitelského sboru, je také radost číst. Spolu s událostmi z mého okolí si doopravdy myslím, že Chytrá karanténa napáchala větší škody než samotný covid-19.

Data a chaos

Jak tak píšu, přemýšlím, zda zrovna neprocházím stadiem smíření, nebo zda se skutečně stále jedná o české sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli.
Chcete-li se snadno pobavit, můžou vám snadno posloužit výroky politiků z března dané do souvislostí dnešních dní, kdy se snaží dělat, že všechno mají pod kontrolou.
Názorná ukázka z březnového článku:

"Není důvod k obavám, ale musíme reagovat. Proto zítra na Bezpečnostní radě státu navrhnu, abychom zakázali veškeré lety z Milána, Benátek a z těchto oblastí, protože problémem je Itálie. V Itálii za jeden den narostl počet nakažených lidí o 566. Je tam ze dne na den několik mrtvých navíc. Itálie zkrátka tenhle problém nezvládla a šíří tuto nákazu v Evropě," řekl Andrej Babiš pro TV NOVA.

A pro porovnání si vemte data posledního týdne přímo ze stránek MZČR. Ostrá slova by tentokrát měla drásat naše vlastní záda.

Ostatně to, jak si politická špička dokáže protiřečit je podle mě neklamný důkaz toho, že se v létě připravovala volební kampaň a ne řešení druhé vlny.

Roušky seniorům

U čeho se chce smát i plakat zároveň, a co podle mého potvrzuje předchozí odstavec je vládní rozesílání roušek seniorům, které vykonala Česká pošta.

Reportáž, kde jsou dvě paní, které balí roušky s nosy venku na sebe nenechala čekat s odpovědí na internetu, krátce následovaná statusy a tweety, jak roušky dorazily rodičům a prarodičům zmaštěné, zmačkané a nepoužitelné.

Cynik ve mně ví, že průměrnému důchodci je stav jeho roušky vcelku jedno, protože z věcí, co si někteří lidé dokáží natáhnout na obličej, se mně často zvedá kufr. Ale tak já vím houby, mladší generace nic nevydrží, na vojně jsem nebyl, vodu z kaluže nepil. Na druhou stranu, sáhněme si každý do své vlastní kapsy - a vytáhněme tu zmačkanou roušku poslední záchrany a mrkněme, v jakém je stavu.
Důležitý faktor je ten, že se vyhodila spousta našich peněz a dopad na ochranu veřejného zdraví je přinejmenším diskutabilní. Samozřejmě teď se PR postará, aby si každý vzpomněl, od koho tu roušku zdarma dostal, takže nějaký efekt to dozajista mělo.

Lékárny

Nám se vlastně v průběhu září situace nijak zvlášť nezměnila. Snad jediná změna se stala ve čtvrtek 10. září, kdy vešlo v platnost nařízení o nošení roušek ve všech vnitřních prostorách. Takže jsme se konečně přestali hádat o tom, že v lékárně roušku mít musíte, protože náhle ji nosí všichni všude a většina lidí vypadá, že jim to přijde úplně normální. Denně dorazí tak 5 lidí bez roušky, a z toho si ji 3 jdou okamžitě koupit. A den se dvěma odmítači se už docela dá přežít.

Daleko horší je metla chytré karantény, která preventivně vyřadí celou lékárnu z provozu neznaje bratra. Jsem vcelku zvědavý, jak dopadnou moje optimisticky naplánované říjnové směny. A ze všeho nejvíce jsem zvědavý, jak dopadne odložená svatba, na kterou bychom měli jet ještě v září.



Užijte si retrospektivu u některého z březnových dílů koronavirových deníků:
První díl, Druhý díl, Třetí díl, Čtvrtý díl, Pátý díl