Koronavirové deníky 1. - Než to začalo

Tyhle články jsou tak mainstreamově dobové s tak populárním názvem, že se mi je skoro nechce psát. Nicméně částečně je píšu pro svoje nejbližší - takže ahoj babi, ahoj doma. Vzhledem k době se, vzhledem k opatřením i mé práci, příliš nevídáme, a tohle všechno není na vypisování do WhatAppu nebo Messengeru.

O mně

S trochou píle mě snadno dohledáte, ale informace pro lidi, kteří mě osobně neznají: pracuji jako lékárník. Jsem v jednom větším lékárenském řetězci, ale nejsem na žádné lékárně fixní - dělám záskoky. Ve chvíli, kdy někde chybí magistr na odsloužení směny, tak tam jedu já. Normálně to znamená hodně ježdění a většinou dvanáctihodinové směny.

Moje snoubenka, se kterou jsem se šťastně potkal asi před rokem, je taktéž lékárnice. Pracuje pro jiný lékárenský řetězec, ale taktéž dělá na dvanáctihodinové směny.

Čili oba zdravotníci v první linii.

O lékárnících

Teď napíšu o věcech, které byly poplatné i v době před vypuknutím nákazy, a teď se projevily naplno. Spousta lékárníků se cítí nedocenění jako zdravotníci, lékárny jsou vnímané jako lepší drogerie. S trochou alibismu můžu říci, že já přiševší do zdravotnictví vcelku nedávno, za vzniklou situaci nemůžu a odkázat se můžu na generace lékárníků přede mnou.

V poslední době s v lékárenství učinili opravdu obří kroky v digitalizaci. A to tak velké, že nádávají i samotní lékárníci, protože některé věci, jako např. FMD nebo digitalizace listinných receptů nám žádný užitek nepřináší.

Na druhou stranu chválabohu za eRecept, díky kterému se mohou aspoň částečně chránit doktoři při péči o chronicky nemocné. Velkým úrazem bezchybnému fungování této věci je především neschopnost některých lidí ovládat svůj vlastní telefon.

Já na druhou stranu žádné poplácání od ministra po zádech nevyžaduji. Zaměstnavatel mě platí, o čem je moje práce jsem plus mínus věděl, než jsem ji vzal. Práce mě baví a několikrát denně si přijdu užitečný.

Pokud někdo vejde do lékárny, pozdraví, má připravený recept a případně kartičku, nechá si vše vysvětlit a rozloučí se, jsem nanejvýš šťastný.

O aktuálních aspektech mého povolání se rozepíšu v pozdějších kapitolách.

Únor - Virus v televizi a asiati kupují roušky

Myslím, že tohle bude podobné u spousty lidí - za začátku se to tvářilo úplně nevině, člověk si nepřipouštěl, že se to dostane až sem. U budoucího tchánstva sledujeme televizi, kde je zrovna reportáž z Wu-chanu. Vcelku jasně si pamatuju, co jsem prohlásil: Bude to stejné jako s ptačí nebo prasečí chřipkou, které ve výsledku spíše prodávaly léčiva, než zabíjely lidi. Je potřeba říci, že ani jedna z těchto nemocí se bez obětí neobešly, nicméně panika byla výrazně vyšší než samotný dopad na Česko.

V lékárnách se vyprodávaly roušky. Většina Čechů zatím nakupovala tak po 2-3 kusech, ve chvíli, kdy se dozvěděli, že za ně chceme 39 Kč, tak si to i většina rozmyslela. Ale na nejedné lékárně roušky skladem vůbec nebyly.

Kupodivu když se jeden den roušky objevili a na jedné lékárně jsme vyvěsili ceduli "Roušky skladem", nikdo nedorazil. Až večer se objevila milá exotická paní východního vzhledu, která se zeptala, zda je máme, a vzala si všechny. Dezinfekce? Ano, máme. Kolik? Dobře. Popravdě jsme doskladňovali cestovní dezinfekce, které se nevydaly jako dárky v nějaké letní akci.

Chybějící sortiment nabízí i méně obvyklí prodejci

Začátek března - Roušky?

V březnu už roušky v lékárnách nebyly téměř nikde. Tam kde byly lidi začali přemýšlet, zda je má cenu kupovat, protože už se dostávalo do povědomí, že jako ochrana jsou k ničemu, ale je potřeba mít respirátor aspoň třídy FFP3. Začínají se dělat velké nákupy, obzvláště Paralen berou lidi i po 5 baleních.
Začíná nervozita, protože z čínských čísel začíná být jasné, že to tak úplně ptačí chřipka nebude. Zasažena je Itálie. Je doporučení tam pokud možno necestovat. Dělám zrovna víkend v Praze a přespávám u kamarádů, myšleno u snoubenky jednoho kamaráda. Ten odjel.
"Kam nakonec jel?" ptám se jeho nastávající polovičky.
"No... Někam, kam bys asi nejel. Do Itálie."
"To je kretén," vyjede ze mě. Na druhou stranu s kamarádem zcela jistě sdílíme myšlenku, že slova našeho premiéra nelze brát jako pravdu, takže se mu zpětně vůbec nedivím.

Kontrola (edit 30.3.2020)

Snoubenka mi připomněla policejní kontroly na hranicích. Protože žijeme v příhraničí, ve chvíli kdy se chceme vydat po dálnici někam dále na jih, optimální je pro to dálnice D8. Hned 9.3. jsme tak obdrželi do auta leták od policistů, že se blíží pandemie. Cestujícím v autobusech se snad měřila teplota, náklaďáky jely dál.

Popravdě jsem pak najížděl na dálnici a pár kilometrů dál, aby mě nezdržovali po cestě do práce. Naštěstí celá tahle šaškárna se přesunula blíž k hranici jen o pár dní později, než se hranice uzavřela úplně.

Pokračování dále.