Koronavirové deníky 5. - Život pod rouškou

Pár mých postřehů o tom, co to je mít 12 hodin na sobě ochranu obličeje a vykonávat s ní zaměstnání. Moje poklona i všem ostatním zaměstnáním v první linii - radši nevyjmenovávat, protože na někoho zapomenete. V každém případě moje shrnutí - je to fakticky pruda.

Čas - kdy už bude pauza?

Jak jsem psal už v dřívějších článcích, momentálně sloužíme opět na 12 hodinové směny. Tuším v tom nějakou smlouvu s obchodním domem, ve kterém se moje aktuální lékárna nachází. Lidi, kteří tvoří fronty před pokladnami potravin (každý den zdánlivě beze změny) bych nejradši proklel. Kdybych mohl, sedím doma u počítače a dýchám si vzduch z okna, rozhodně s sebou neberu děti a další členy domácnosti.

Máme povolené 4 pauzy, 3x 20 minut, přes oběd máme delší - 45 minut. Každou pauzu měníme roušky, nebo respirátory. V lékárně naštěstí musí být sterilizátor, takže použitá rouška putuje tam, sterilizujeme je každou sudou pauzu - já jsem si zvolil 60°C na 60 minut, což by mělo stačit. Nicméně je velký otazník u respirátorů, které rozhodně pro sterilizaci nebyly stavěné. Časem se zalepí prachem a přestanou fungovat - tenhle čas se dá prodloužit nošením roušky přes respirátor, nicméně protože do lékárny chodí především staří lidé, zvuková bariéra respirátor-plexisklo už tak znesnadňuje komunikaci, a obávám se, že v kombinaci R-R-P už bych musel stejně natolik křičet, že si vlastně respirátor vyřadím o to dříve.

Respirátor nebo roušku

Tenhle problém vlastně řeším od 13. března, kdy jsem obdržel z firmy ochranné pomůcky - 2 respirátory třídy FFP3, jeden FFP2 a 5 jednorázových roušek.

čínské KN95

Díky ČLnK jsme obdrželi už i slavné respirátory z Číny, vítané nejvyššími českými hodnostáři! Protože však byl počet omezený, dostalo se nakonec na lékárnu 7 respirátorů na lékárníka - farmaceutické asistentky naše komora neeviduje (ostatně mají teď čerstvě vlastní komoru). Na tuto lékárnu jsme psaní dva, obdrželi jsme tudíž 14 respirátorů, které jsme spravedlivě podělili (mám tak 3 respirátory typu KN95). Dnes jsem měl na sobě první a popravdě mě mile překvapil, byť zprávy z jiných lékáren jsou hodně rozdílné. O tom asi napíšu víc někde později, ale ty moje hezky těsní, gumičky jsou široké, takže nedřou do uší. Skutečnou účinností si nejsem jistý, ale mám z nich určitě lepší pocit než z roušky - nicméně vzhledem k tomu, že jsem stále nesehnal brýle mě vlastně nechrání 100%, protože musím opouštět svůj prostor za plexisklem a často pacientům dohledávat věci v oficíně.

Firma nám pak dále zaslala balení 10 ústenek s filtrem. Ty jsou bohužel hodně velké, chybí jim drátek přes nos utěsňující roušku, takže si vzduch foukáte do očí. Nechal jsem je na lékárně s tím, že je můžeme s kolegy rozdat těm, kteří přijdou s opravdu nějakou hodně tragickou rouškou, nebo se jim jejich rouška začne rozpadat.

ústenky s filtrem

Asi nejoblíbenější roušky jsou ty, které mi ušila maminka (♥ díky mami!) - jsou bavlněné, na šňůrky a k nosu mají všitý aranžírovací drát, takže se dají upravit okolo něj upravit. Podělil jsem se o ně s mojí polovičkou a její rodinnou. Mé snoubence nakonec více vyhovují ty jednorázové na gumičku, takže jich mám 5, ale většinou zvládnu jednu použít i dvakrát denně. Ze sterilizátoru jsou krásně teplé a bez pachů, takže je to vlastně docela příjemné. Dnešní den jsem tak vyřešil 3x bavlnou a 1x respirátorem.
Problémem zcela jistě začne být jejich praní, kdy se začnou trochu třepit a řídnout, nicméně mamka už teď slíbila, že může našít další, takže z tohohle hlediska budu pravděpodobně v bavlnce.

maminčiny bavlněné roušky

Mimochodem na procházky ven - DO LESA, MIMO LIDI! - a na kolo (tamtéž) nosím sportovní nákrčník a sportovní roušku, kterou jsem dostal výměnou od rodiny v DC. Pokud jste v lese, daleko od lidí, tak je opravdu zbytečné si nechávat roušku zvlhnout. Naopak byste si ji měli nechat větrat, aby fungovala až pojedete výtahem zpátky do bytu. Stejně tak to platí pro jízdu autem.

Nemůžu se nadechnout

Mozku chybí kyslík. Není to snad, že by vás rouška dusila, jen prostě nedostáváte tolik kyslíku, na který jste byli zvyklí. Důkazy na to samozřejmě nemám, ale z pozorování sebe sama i okolí si dovolím uvést pár příkladů:

• Lidé, co naráží do plexiskla mezi mnou a jimi - jistě, je to věc zvyku, a zatím se nám daří tuto ochranu udržovat v čistém stavu. Nicméně i zručnost jak si s touto překážkou poradit je u spousty lidí jaksi snížená. Protiargumentem by mohlo být i moje vlastní přesvědčení, že IQ průměrného pacienta stojícího přede mnou není nijak ohromující - omlouvám se, zda se vás to dotýká, ale potvrdí mi každý, kdo dělá s lidmi.
• Častější chybovost - moje, kolegyň i lidí. Jistě, mohlo by to být i stresem a novotou situace, ale povedly se mi přesmyky, které se mi zas tak často neděly. Teď nedávno vydaný Letrox 75 místo 125, naštěstí jsem na to přišel při retaxu, a všechno je ve stadiu nápravy. Taky mám problém s vyjadřováním a během směny mi vypadávají slova.
• Mnohem rychleji se rozčílím - popravdě nepatřím v práci k těm nejklidnějším. Některé zlozvyky pacientů mě točí doběla hodně rychle. Roky se snažím donutit k trpělivosti, ono totiž kolikrát je nejlepší držet hubu místo nějakého křičení v oficíně. Maličkosti, které mě vytočili v posledních dnech, však překvapují i mě samotného. Většinou se i rychle uklidním, ale ono to většinou bývá už pozdě. I tohle by se dalo svést na stres celé situace.
• V autě usínám a doma se mi nechce spát - v autě mám co dělat, abych se udržel při vědomí, a jakmile přijdu domů, nechce se mi si jít lehnout, krásně mi to přemýšlí a šel bych něco dělat. Protiargumentem tomuto důkazu by mohl být vliv mé přenádherné polovičky. Možná bychom si mohli udělat pokus s rouškou, jestli se to neprojeví. Nicméně jsme oba lékárníci, asi nemá cenu hrát si doma ještě i na doktory.

Tyhle důkazy vezměte, prosím, k vlastnímu uvážení k tomu, ne zda nosit, či nenosit roušku, ale že byste měli být rádi, že můžete být doma a nedusit se v ní někde venku v honbě po zbytečnostech!

Rukavice

Nesnáším rukavice. Zpočátku jsem měl úmysl je nenosit a raději si častěji mýt a dezinfikovat ruce. Exém se objevil asi třetí den, takže bez rukavic to fakt nejde. Vinylové se mi hned protrhly - a asi nic nenaštve víc než to, že jste se v tom potili a ve výsledku celá ochrana k ničemu, protože si už nevzpomenete, kdy se vám rukavice protrhla. Tudíž mokré ruce z rukavic ještě důkladněji poničíte dezinfekcí. Naštěstí se kolegyni podařilo sehnat modré nitrilové rukavice, které jsou příjemné a drží. Co mě jen děsí je to, kolik jich člověk za den spotřebuje. Nicméně jestli další dodávka nepřijde, budeme muset životnost rukavic prodloužit - asi důkladným dezinfikováním před sundáním...

Dehydratace

Asi nejnepříjemnější věc na celé rouškové patálii je to, že jsem byl některé dny na hranici aquaholismu. S dodržováním pitného režimu nemám problém, klidně ty 2 litry denně vypiju, nejradši malými doušky během toho, co je chvíli v oficíně prázdno. Jenže to se s rouškou a rukavicemi dělá dost těžko.
Asi nejvíc s tím pláče kolegyně, která byla zvyklá mít sklenici přímo u počítače a upíjet během dne. To mi osobně nepřišlo úplně hygienické už za dob před coronou, ale jako cvičení imunitního systému to určitě prospěšné bylo.

Jídlo v běhu

Když už o pití, tak i tu o jídle. Popravdě s mytím rukou před jídlem to nebylo valné v dřívějších dobách ani u mě. Ono když jste na 12 hodinové směně s jedinou pauzou 30 minut bez jakéhokoliv střídání, tak se někdy najíst musíte. A když máte chuť na sušenky, tak si nejdete pokaždé umýt ruce, protože mezitím vám do lékárny vběhne další pacient a vy akorát rozezleně vrčíte.
Nicméně že některým kolegům přišla dřív jako vhodná svačina i chipsy přímo pod tárou, to už mě i tehdy udivovalo. To je podle mě trénink na imunitní olympiádu.
Jídelníček jsem upravil na pokud možno rychlé věci. Obzvlášť super mi přijde ovocný salát, který můžu sníst vidličkou. Mimo dalších 5 důvodů. Želvy prostě milují salát! Jelikož totiž máte pauzu 20 minut a musíte stihnout: vydezinfikovat táru (hlavně platební terminál), dojít si na záchod, napít se, vyměnit roušku a něco pojíst, nasadit roušku, nasadit rukavice a znovu otevřít, toho času úplně moc nezbývá. Před lékárnou už v tu chvíli samozřejmě čekají netrpěliví lidé, protože pokud jste si vy nevšimli, blíží se apokalypsa! Dobrý den, opravdu nemáte paralen?
Další pro mě komfortní věc - hrozně rád bych si stihl umýt i zuby. Nejenom že to doporučuje 10 zubařů z 10, ale cítíte se v roušce o poznání déle lépe. Čas na to mám ale jen po obědě.

Akné

Je to trapné, a nevím jestli je to jen můj problém. Taky nevím, jestli je to rouškou nebo stresem. Nicméně můj obličej se zase vydal mládnout, zarůstají mi vousy, podebírají se mi na obličeji komedony. Hodně to rouška zase řeší zpátky, protože je zakrývá, ale šťastný z toho rozhodně nejsem.
Kéž by se to potvrdilo, heslo Buď krásná, zůstaň doma! má podle mě potenciál.

Další část rouškového života najdete později tady.
Pokud jste tento díl četli jako první, a zajímá vás to celé od začátku, pokračujte tímto odkazem.