Víkendový výlet do Rakouska

Že tenhle rok bude na cestování spíše skromnější, je jasné již od března. Proto když vyšla příležitost, tak jsem nelenil a nedbal a vyrazil s kamarádkou na vysokohorskou turistiku do Rakouska.

Jelikož moje zkušenosti s vysokohorskou turistikou nejsou nijak výrazné, mohl bych říci, že se tímto výletem zdvojnásobily, plánovačem byla téměř výhradně martpod, se kterou jsem jel. Já poskytl vůz a svůj nezdolný optimismus.

Upozornění: Zkušení horalé si asi budou plácat do čela, jaký jsem amatér, co by se měl nejdřív procházet po Sněžce nebo Milešovce a nehnat se do Alp. Nakonec i já pro příště vím, že věta Štěstí přeje odvážným nemusí být samospásná.

Koronavirové deníky 12. - Here we go again!

Když už to vypadalo, že jsme to díky našim největším kapacitám zvládli, že roušky můžeme na spoustě míst odložit, když už to vypadalo, že se podíváme do Chorvatska na nudapláž, kde si kromě všech těch slovanských vnad prohlédneme i to, jak ty holky vypadají v obličeji, vypadá to, že přichází druhá vlna. A není tím myšlena rozbouřená hladina Jadranu, nýbrž všemi oblíbená koronavirová epidemie.

Přestože se vláda snaží udržet pod kontrolou lokální ohniska, je zcela jasné, že nákaza se stále šíří. Jak ohnisek vzniká stále více, a v Evropě jsme všichni jako na trní, kdy se jako lokální ohnisko označí celý stát, kam jedeme na dovolenou.

Ústí jako ústenka

Mužstvo je potřeba udržovat bdělé a to se nejlépe dělá okamžitými rozhodnutími. Byť samozřejmě chápu, že opatření vůči aktuální hrozbě by měla mít platnost pokud možno okamžitou. Chaos, který vzniká díky tomu, že vláda absolutně nemá žádný zvěřejněný plán vývoje a opatření, je neskutečný a pro běžného občana absolutně nepřekonatelný.

Příklady, že zodpovědní lidé za rozvolňování opatření vlastní moudrost dotýkající se moudrosti slavného krále Šalamouna můžeme nalézt například ve zrušení roušek v městské hromadné dopravě, ale jejich ponechání v metru. Já rozdíl mezi špičkou v tramvaji nebo v metru poznám pouze podle výhledu z okénka.

Lékárníky pak samotné rozhodilo rozvolnění nošení roušek, kde ovšem zdravotnická zařízení zmíněna byla. Načež došlo k všeobecnému konsenzu, že pokud lékárna zdravotnické zařízení je, povinnost nosit roušku zde platí. To se o 3 dny pozměnilo, že teda byla myšlená pouze lůžková zařízení. Tudíž v lékárnách roušku mít nemusíte. Byl jsem během jednoho záskoku v Hrádku nad Nisou, kde v lékárně Němci koukali jako z jara, že v lékárně roušky nemáme.

Jak si všimnete obrázku, na některých částech našeho území se roušky opět  zavádějí. Pokud je ovšem lékárna v obchodním centru, věc se má tak, že lidé jdou nakoupit do samoobsluhy, kde žádnou roušku nosit nemusí, a pokud pod jednou střechou vstoupí bok po boku do lékárny, roušku nasadit musí. Vzhledem k bleskovosti vydání opatření jsem ráno řekl, že se opravdu nebudu s nikým hádat, jestli roušku má, nebo nemá, a bez keců obsloužíme každého, kdo vkročí. Poměr není nejspíš ani 50% návštěvníků s rouškami, a v praxi to vypadá tak, že velká část těch, které započítám jako "s rouškou" si ji nasadí až po vstupu do lékárny. O tom, že si ji jsou opětně schopní sundat během rozhovoru už ani psát nebudu, o tom jsem psal v 11. díle.

Snad nejedeš do Rakouska?!

Co se dovolených týká, tak je to u nás velká zábava. Řada zdravotníků, tedy i lékárníků, měla dovolenou zrušenou. Pročež by si ji rádi vybrali aspoň teď. Jestli si vzpomenete, tak dělám na pozici, která tyhle záskoky za dovolené řeší, tudíž mám jako vždy práce až nad hlavu. Myslím, že už od roku 2019.

Pročež naše firma, vzhledem k tomu, že situace se může změnit opětně k horšímu, už začíná s přípravnými opatřeními. Ruší se školení v zasažených regionech. Máme nahlásit, zda se nechystáme do zahraničí.

Nu tedy ohlásil jsem svůj plánovaný víkend horské turistiky v Rakousku.

Uvědomuješ si, že tam mají momentálně hrozně moc případů?!

No jo, mají jich o 3500 méně než my. Navíc celý den prostojím v lékárně, o tom jak se poctivě nosí roušky tam jsem psal výše. V Rakousku se hodlám dostat do hor a pak už si jen užívat horského ovzduší. Maximálně tak někde koupit nějaký ten Bier a tyčky v samoobsluze a podle všeho jsou roušky v Rakousku povinné všude, a nejen ve zdravotnických zařízení jako u nás. Takže co je vlastně pro mě větší riziko - jet na dovolenou, nebo chodit do práce?

Dnes nás náš zpívající ministr potěší dalšími opatřeními, které chystají od pondělí pro naši ochranu.
Proto je čas na optimismus a hudbu!

Cirque

Usínáme sami
Sluneční cirkus přijede už zítra
Oba máme lístky do zadní řady
Abychom pod zvednutou plachtou
mohli utéct ze špatného představení
A ruku v ruce osvobodit obrovskou kočku
z její klece
Každá žena chce kočku!
nedbaje na následky
Budu čekat pod lampou
se štítkem s našimi iniciálami
aby mě snadno dohledali záchranáři
ve chvíli kdy nedorazíš
Lampa bliká
nebo se mi klíží oči
pod proudem vteřin utíkajících k zítřku.
Cirkus vjíždí do našeho města.

Koronavirové deníky - Svatební speciál 2.

Tenhle příspěvek se mi nechce psát úplně deníkově, ale spíše vám ho sdělit jako recept na malou domácí svatbu. Budu to psát i s cenami, protože podle mě otázka: Kolik může stát malá svatba? bude aktuální určitě pro strašnou spoustu lidí.

Jak jsem psal v předchozích příspěvcích, úplně prapůvodně jsme chtěli svatbu malinkatou, jen pár příbuzných, zajít někam na oběd a hotovo. To nakonec úplně neprošlo, a tak to vypadalo na svatbu větší, o 40 hostech. Což je teda brané pořád jako relativně malá svatba! Jenže tenhle plán nám zkomplikovala ta pandemie z názvu tohoto deníku, a zase to bylo všechno jinak.

Původní plán svatebního dne:
9:30 - 10:30 Příjezd všech svatebčanů, seznámení rodin
10:40 Odjezd směr zámek
11:00 Obřad na zámku
11:30 - 12:00 Focení, návrat zpět domů
12:00 Ohřívání a guláš
13:30 Dort a káva
14:00 Zahradní slavnost, bazén a grilování

Načež předpověď počasí vypadala takto:

a bylo jasné, že zahradní slavnost se konat nebude.

Naštěstí se nám podařilo přenést stoly do jednoho obývacího pokoje, posbírat židle a v počtu 13 hostů a jeden malý špunt jsme se nastrkali k jedné tabuli se mnou a mojí ženou v čele. A z celého programu jsme vlastně změnili jen zahradní slavnost na posezení rodin v obývacím pokoji.

Na svatbu pro 13 osob si připravte:
Prstýnky - naše stály 4290 Kč (nerez ocel, zirkony)
Svatební šaty - půjčovné 5900 Kč
Sud piva - 1100 Kč (25l)
Maso na gril, omáčky, tyčinky, sekt - 1800 Kč
Nealkoholické pití - 1000 Kč
Dort - 1000 Kč
Květiny - 1600 Kč (přátelská cena)
Guláš - 1860 Kč - objednaný ve státem uzavřené hospodě, protože na vyvařování není čas
Čerstvý chléb k masu - 140 Kč - dojídáte stejně druhý den s gulášem co zbyl
Obložené mísy - 720 Kč
Vývazky - 84 Kč (koupíte v galanterii hotové, myrtu nahradíte buxusem ze zahrady)
Deštník pod který se vlezete oba - 400 Kč
Fotograf - 3000 Kč (přátelská cena)

Ti zdatnější s kalkulačkou si spočtou konečnou cenu, nicméně řeknu vám to takto - vzhledem k tomu, že na tu velkou svatbu jsme počítali minimálně 130 tisíc, jsme hodně ušetřili.

Nerad bych, abyste si někdo mysleli, že se chceme vychloubat, jak umíme ušetřit. Vím, že jdeme také zcela protiproudově proti lidem, kteří se musí vychloubat tím, že mají hodinky za dvacku a boty za čtyřku. Celý úmysl tohoto článku je ten, že až vám někdo bude tvrdit, že svatba musí být jako řemen, a že na ní musí být aspoň 80 lidí nemusí mít pravdu. Samozřejmě nám je líto, že se spousta našich kamarádů nakonec nemohla zúčastnit z toho prostého důvodu, že bychom je neměli kam uložit, ale měli jsme tam většinu těch lidí, které jsme tam mít chtěli a všichni zúčastnění řekli, že to byla tuze příjemná záležitost. Takže se nenechávejte natlačit do nějakých velkých orgií pokud je nechcete. A netrapte se s tím, že většinu nákladů vám přinesou hosté v obálkách.

Vážně nejveselejší na tom je, že 23. května se slaví Mezinárodní den želv. Ačkoliv jsme si tohle datum tak úplně nevybrali, je vcelku zvláštní, jak mi tahle přezdívka, kterou jsem si vybral někdy okolo svých 12 let, přirostla ke kůži. No vážně jako krunýř.

Na další stránku koronavirových deníků.

Gabriel García Márquez - El amor en los tempos del cólera (Láska za časů cholery)

Další, vcelku ojedinělý příspěvek do čtenářského deníku. Spíš vlastně jen k tomu, aby blog tak trochu ožil, k čemuž mu teď paradoxně pomohla koronavirová patálie. Ostatně výběr této knihy samozřejmě vděčí stejnému viru za to, že jsem si jej vybral ke čtení.

Od G. G. Márqueze jsem již četl dvě jiné knihy - Sto roků samoty a Kroniku předem ohlášené smrti. Teď mohu říci, že všechny tři knihy se mi od něj četly velmi dobře, protože magický realismus je něco, co mě číst doopravdy baví.

Titul díla je navíc tak strašně moc obměňován a používán, že jej zná snad prakticky každý. Mě navíc rezonoval v paměti nedávno zhlédnutý seriál Narcos, kde je Márquez velmi často zmiňován ve smyslu Ano, magický realizmus, ale v Kolumbii je zkrátka možné úplně všechno. Tuhle větu z tohoto románu například vkládají v seriálu do úst samotnému Escóbarovi:

„Boháč nejsem,“ řekl. „Jsem chudý člověk, který má peníze, což není totéž.“

Láska za časů cholery mě překvapila především poloviční pravdou ve svém názvu - dílko je velmi málo o choleře. Byť je zmiňovaná v knize několikrát, téměř vždy jde o to, že daná postava cholerou ve skutečnosti netrpí. O lásce však kniha skutečně je, kromě toho je také o manželství, stáří a trpělivosti.

Byl dokonalý manžel: nikdy nezvedl nic z podlahy, nezhasínal světlo, nezavíral za sebou dveře. V jitřním šeru slýchávala, když u košile chyběl knoflíček: „Člověk by potřeboval dvě manželky, jednu na to, aby ji miloval, a druhou, aby mu přišívala knoflíky.“

Styl, jakým je kniha napsaná, připomíná dobrý rozhovor s člověkem, který se dokáže vrátit k původnímu tématu - což je dovednost, kterou nemá příliš mnoho lidí a s věkem se často vytrácí. Příběh [POZOR SPOILERY] se tak ubírá od postavy doktora Urbina, který přijde na místo skonu svého přítele šachisty, a pokračuje přes jeho manželku ke smrti jeho samotného. Zde člověk zpozorní, jelikož je popsán pohřeb zemřelého mecenáše a průkopníka boje s cholerou (tak přeci tu je), kde se po skončení celého obřadu objeví postava soka dr. Urbina, který již 55 let miluje jeho ženu. A teprve teď se dozvíme vlastní příběh celé knihy tak nějak od začátku, abychom skončili v bažině pod žlutou vlajkou, která značí nákazu cholerou a dává titul celému dílu.

Knihu si s sebou jednoznačně vezměte na exotickou dovolenou nebo do karantény po ní!

Koronavirové deníky - Svatební speciál 1.

Psal jsem o tom už ve třetím díle těchto záznamů, 22. května jsme se měli s mojí nejmilejší brát.
Postupně jsme koukali, jestli se budeme moct vzít, nebo nebudeme, až se nakonec v průběhu dubna ukázalo, že to neklapne.

Popravdě moje úplně prvotní myšlenky se svatbou byl malý obřad, sotva v nejužším rodinném kruhu počítaje dvě generace nad nás. Organizace téměř žádná: úřad, obřad, oběd, grilovačka na zahradě a spát. Jenže to tak úplně neprošlo, a s opakovanou větou udělejte si to hlavně podle sebe, jsme se nakonec ocitli v plánování svatby pro 40 hostů.
Abyste si nemysleli, to že jsem původně chtěl svatbu malou, neznamená, že jsem se na tu velkou netěšil. Moje afinita k velkým oslavám je sice spíše menší, ale na druhou stranu je to podle mě příležitost, aby se rody navzájem poznaly a zároveň jsem tam měl mít bandu kamarádů, se kterými vždycky rád trávím čas.

Jak jsem psal v té třetí kapitole, do toho všecho přišel Covid-19 a všechno ustrnulo. Zakázány byly dokonce i návštěvy příbuzných, natož aby se poznávali vzdálení příbuzní u jednoho stolu.

20. duben

Dovolím si přejmout citace z článku Ministerstva vnitra, kterým ohlašovali povolení svateb do 10 osob, především pak další hygienická opatření:

• Prostory, kde se svatba koná, je nutné po každém obřadu dezinfikovat a důsledně větrat. Pokud je možné a úřad dokáže zajistit, že se zde nebudou shlukovat jiní lidé než svatebčané, je vhodné uskutečnit svatbu pod širým nebem.
• Podání ruky ke gratulaci je možné jen po dohodě všech osob s nutností následné dezinfekce.
• Úřad musí každé osobě, která se během obřadu podepisuje, zajistit vlastní pero a psací potřeby po obřadu vždy dezinfikovat.
• Doporučujeme, aby minimálně matrikářka měla během obřadu jednorázové gumové rukavice

My jsme se vzít chtěli! Musím přiznat, že si lehce libuji v dekadenci - a jak ujetý by bylo mít svatbu v 10 osobách, když musí mít všichni roušku? Nevěsta si jako něco modrého vezme nitrilové rukavice?

Fotky s plným vybavením mají mnoho výhod.
Jak nevidíte - nikdo nemá zavřené oči.

Do limitu bychom se byli vlezli snadno - svoje původní svědky jsme vyměnili za moji sestru a švagra (nejedná se ani v nejmenším za méně kvalitní náhražku), záznam bych provedl na pár telefonů/kamerek na stativech a obřad si později sestříhal. Takže já, moje nastávající, její rodiče, moji rodiče, švagr se setrou - krásných 8 lidí, a bylo by to bez dohadů, jestli se oddávající a matrikářka počítají nebo nepočítají do limitu (protože to taky nebylo vůbec jasné).

Zálohu poměrově rozdělíme

Pročež když jsme vše vymysleli, vzal jsem telefon a zatelefonoval na Panství, kde jsme se měli brát. Telefon nám vzala naše organizátorka, a vcelku s klidem vzala zprávu, že hodláme termín zrušit a z různých dalších důvodů nechceme svatbu přesouvat ani na podzim (nemluvě o tom, že i podzim byl stále velkou neznámou) ani na příští rok. Oznámila mi, že to chápe, nicméně v těchto případech se domluvila s majitelem, že budou ze zálohy 15 tisíc vracet pouze 5 tisíc. S tím, že původně majitel si chtěl nechávat celých 15 tisíc podle rezervační smlouvy, a ať si to ještě promyslíme.

Vzal jsem to zpočátku s úvahou, zda tam neudělat aspoň nějaký výlet, nicméně z těchto mírových řešení mě odvedla rozezlená snoubenka na válečnou stezku právního smyslu. Po konzultaci s blízkým rodinným kruhem, který byl vypořádáním rozezlený ještě víc než snoubenka exponenciální mírou podle generací, byl směr dán naprosto jasně.

Naštěstí rezervační smlouva absolutně nepočítala s tím, že by se svatba nemohla konat ze strany poskytovatele, a v prvním bodu bylo jasně dáno, že 22. května objednávám svatbu pro 40 lidí.

Vcelku logickou úvahou jsem teda zformuloval odpověď, kterou jsem pak zatelefonoval zpátky organizátorce:
"Nic nerušíme. Pokud nám 22. května neuděláte svatbu pro 40 lidí, tak je to nedodržení smlouvy z vaší strany."
Odpověď byla stručná ve smyslu, že to musí probrat s právním oddělením. Od té doby jsme čekali a čekali.

30. dubna

Pročež nám ta banda kopýtek na vládě povolila od 11. května svatbu pro 100 lidí.
Já nechci rozčilovat lidi vychloubáním. Ostatně tyhle deníky vznikly jako nějaký záznam toho, jak to ovlivní život nás všech, a ono se nám toho vlastně tolik moc nestalo: do práce chodím stejně, akorát o něco víc. Celý den mám obličej pod respirátorem, na což jsem si naštěstí dovedl i relativně zvyknout. Ale jinak je to vlastně pořád stejný. To, že se ti nahoře nemohou dohodnout, co jak povolí a zakážou, se mě vůbec nedotýkalo. Neumím si představit, že by můj byzys závisel na tom, jak se tamti dohodnou, a jestli od někoho něco dostanu, protože takový bordel se fakt nedá stíhat sledovat.

Naše strategie setrvává v tom, že nám nemohou poskytnout celý balíček služeb, jelikož součástí bylo i ubytování, které je zatím stále zakázané. Hypoteticky jde i o jídlo, které je specifikované na výdejová okénka, ale to by asi horší optikou nemohli.
Vsadili byste teď 15000 Kč na nějaké vládní usnesení? Taky se mi nechtělo...

6. května

Snoubenka napla síly a zavolala na obecní úřad vedlejšího městečka. Matriku, podle hlasu, spravuje milá paní důchodkyně, a ta nám sdělila, že pokud se tedy chceme vzít, oni s tím nemají problém a 23. května je volný termín.
Jenže my zatím pořád nevíme, jak to dopadne s tím původním Panstvím. Je téměř jisté, že oni o pořádání svatby zájem nemají, ostatně my tento názor sdílíme. Stejně tak je zřejmé, že si pan majitel hodlá ponechat peníze za nic.
Probíhá další telefonát, kde se mi paní koordinátorka v první větě téměř vysměje, jestli teda chci svatbu zrušit, když už jsou teď svatby povolené do 100 lidí. No, dobrý, karty jim hrají lépe, než se čekalo, polknu a v klidu se zeptám, jestli nás teda může i ubytovat. Určitě. A hygienická opatření? Roušky i dezinfekci už mají nakoupenu.
Načež vykročíme trochu přátelštější nohou, ona vysvětluje, že těch 10 tisíc jsou náklady, které mají, že je museli zdanit a tohle a támhleto.
Já zase přidám to, jestli bychom svatbu nemohli zmenšit na obřad pro rodinu, abychom aspoň trochu něco dostali za ty tisíce, které si hodlají nechat. Koordinátorka navrhuje, že když k tomu přihodíme rodinný oběd, tak by to možná projít mohlo, a s tím se loučíme, že se já poradím se snoubenkou a ona s majitelem, a pak mi další den okolo dvanácté zavolá.
O tom, že by to se mnou měli snadné, si můžete obrázek udělat sami. Jenže když o někom můžete tvrdit, že je to vaše polovička, můžete se dočkat vlastností, které nemáte. Například geneticky vypiplanou obchodnickou tvrdohlavost a nesmířlivý smysl pro spravedlnost. Když to zkombinujete s radou starších po ruce, došlo mi samotnému, že nám paní kecá hned v několika věcech.
První věc byla odpověď na můj dotaz ohledně ubytování. To je v prozatímních podmínkách stále zakázané.
Druhou věcí jsou kecy ohledně danění zálohy. Když máte účetní v rodině, tak tenhle kec také odhalíte vcelku snadno - pokud někomu vracíte zálohu, DPH se vám samozřejmě zase přičte zpátky.
Zkrátka e-mail s odpovědí jsme měli ještě večer, kde jsme dali dva návrhy vyrovnání - první, aby nám vrátili 12500 Kč ze zálohy, a zbytek si nechali na svoje náklady, které s námi měli. Druhým návrhem byl obřad pro menší počet lidí a oběd k tomu.

7. května

Telefon nepřišel ani do jedné hodiny. Chtěl si ho vzít rovnou tchán a popovídat si jako podnikatel s podnikatelem a popravdě jsem za to byl dost rád. Nakonec jsme vyrazili na nákup a v oddělení piva mi telefon konečně zazvonil. Paní koordinátorka mi sdělila, že e-mail panu majiteli vytiskla, on si ho přečetl, rozčílil se, druhou variantu zamítnul úplně a ohledně vyrovnání prý prohlásil, že vrátí 5 tisíc a kvůli těm 10 zbývajícím ho klidně můžeme zažalovat. Vlastně vcelku ulehčeně nás přeposlala jednat rovnou s majitelem, takže jsme se rozloučili a zavěsil jsem.
Telefonát vlastně dopadl velice dobře. Konečně jsme věděli, kde svatbu nemáme, a mohli si zařizovat místo, kde ji mít budeme.
Celá ta věc byla otázka pár telefonů, které už zařídila moje polovička, takže jsme se velmi rychle objednali na matriku do vedlejší obce.
Odpoledne už nás čekal jen rozhovor s majitelem ohledně těch 15 tisíc. Ten jsem s ulehčením nechal na budoucím tchánovi, který se toho jako zkušenější jednatel zhostil výtečně. Z pána na druhé straně aparátu ve výsledku vypadlo, že zkrátka čeká, jak rozhodne vláda, jestli se svatba podle smlouvy udělat objednaný datum může nebo nemůže. Jak jsem psal výše - vsazené peníze na Andreje s Adamem. Fakt nádhera.

13. května

Dorazili jsme na obecní úřad vedle zámku, na kterém se sobě zaslíbíme do konce života. Stihli jsme si ještě projít hezký park, i když na některých místech nesl známky vandalismu. Zámek sám vypadá moc hezky, a já měl radost, že si ho můžu prohlédnout v klidu, i když téměř každý den jezdím okolo autem.
Samotná návštěva matriky byla také skvělá. Paní úřednice se s námi ochotně zakecala, takže bylo vcelku s podivem, že jsme se nakonec vlezli do hodiny, protože kromě myslivosti, rybaření, situace s koronavirem a místním poměrům jsme stihli vyřídit i papírování.
"Chcete se ještě na něco zeptat?"
"Určitě, abychom to nezamluvili - nějaký poplatek uhradit a kolik?"
"Nic neplatíte," povídá nám matrikářka a rozvalí se spokojeně v křesle.
"Cože? Ani ten přípitek nic."
"Nene. Když je to termín povolený radou, což je, tak se u nás nic neplatí."
Zírali jsme jako zjara, však doposud to bylo o tom, co se komu zaplatí, abychom si mohli říct ano a mít to u toho hezké.
Zbytek dne jsme strávili objížděním města a telefonováním, nicméně k večeru jsme mohli říct, že jsme na svatbu přichystaní. Stačí jen ve správný den všechno objet a vyzvednout.
Oba zvědaví, jak to všechno dopadne.

Další svatební speciál

Koronavirové deníky 11. - Zprávy z Nosáčova

Všechny tyto způsoby nošení roušek jsou špatně. Opravdu, i ten první.
Převzato z NYT

Již dva měsíce platí plošné povinné nošení roušek na území celé České republiky. Byť ani tato nařízení nebyla zprvu zcela jasná, především co se týče výjimek, kdy roušku nosit nemusíme. Pokud však člověk nosil roušku od probuzení až do večera, nemohl udělat chybu. Proto autora velmi udivuje, jak to je možné, že ani po dvou měsících není každý občan s volebním právem pochopit, jak nosit roušku, když už si ji zcela správně dle nařízení na obličej nasadí. Nicméně i přes tyto chyby se podle mě jako společnost můžeme shodnout, že jsme rádi, že dochází pouze k takovýmto drobným chybám a ne k zcela zásadnímu nepochopení věci, jako u paní Boudové.

Zcela nejčastější chybou bývá nošení roušky pod nosem. Pokud nemáte dostatečnou představivost, vypadá to přesně jako na obrázku vpravo, kde je červenou šipkou označená problémová oblast tohoto způsobu nošení - jedná se o nos.

Protože si autor uvědomuje, že ne všem se dostalo zdravotnického vzdělání, a podle některých pozorování se najdou i jedinci, kterým chybí i základní ponětí o fungování světa, tzv. selský rozum, je zcela na místě poučit i tu nejvíce needukovanou veřejnost. Nos (lat. nasus) je součástí dýchací soustavy. Orgánovou příslušnost k této soustavě si můžete ověřit snadno i vy jednoduchým pokusem, kdy si jej uchopíte prsty u kořene a jemně jej sevřete. Ihned poznáte, že se vám hůře dýchá.

Jelikož coronavirus (SARS-CoV-2) se projevuje především jako onemocnění dýchací soustavy a pomocí ní - kapének, se také nejvíce přenáší. Kapénky člověk vydechuje nejvíce ústy a také nosem. Samozřejmě ústy to bude více, a produkce kapének nosem bude nepřímo úměrná počtu nosních chloupků. Bohužel, tady jde společenský zvyk úpravy tohoto ochlupení zcela proti epidemiologickým opatřením. Proto jako doplnění této ochrany je vhodná právě rouška, či respirátor.

Protože autor pracuje ve zdravotnickém zařízení, kde se předpokládá výskyt i nemocných osob. Buď přímo přenašečů Covid-19, kteří o tom dokonce ani nemusí vědět. Ale především se v lékárně mohou vyskytovat osoby s oslabenou imunitou (pacienti s chemoterapií, dlouhodobě léčení kortikoidy, ale i těhotné ženy). Proto pokládáme spolu s kolegy za nutné upozornit návštěvníky naší lékárny na špatně nošenou roušku.

Z odpovědí na požádání o správné nasazení roušky bychom mohli vyvodit malou anketu, ke které bychom přiřadili i názor na tyto odpovědi.

Odpověď: Mně se s tím špatně dýchá - 72% respondentů

Ano, to je bohužel vedlejší účinek správného dýchání přes roušku - ta vytváří odpor pro vydechovaný a nadechovaný vzduch. Pokud nosíte respirátor (jako třeba my), je ten odpor ještě větší a dýchá se s tím ještě hůře. Dokonce natolik, že to můžete využít jako kontrolu toho, že máte respirátor nasazený správně.
Navrhované řešení: Zůstaňte doma, případné nejnutnější návštěvy veřejných míst omezte na nejmenší minimum. Choďte hodně do přírody a trénujte běh, který můžete provozovat bez roušky a zároveň jím zlepšíte svoji tělesnou kondici a dýchání.

Odpověď: Mně to padá - 52% respondentů
Padání roušky je v polovině případech způsobené nesprávným nasazením roušky. Je zajímavé, že ačkoliv si většina lidí umí zavázat boty a utáhnout opasek na kalhotách, rouška představuje problém, který vyřešit nedokáží. Většinou jde o povolené gumičky (stačí přitáhnout jednoduchým uzlíkem), nebo tkaničky zavázané za ušima místo za krkem.
V druhé polovině případů jde o nevyhovující střih roušky. Pokud vám rouška správně nepřiléhá k obličeji po celém svém obvodu, je vhodné ji zahodit a vzít si jinou.
Navrhované řešení: Věnujte domácí přípravě vaší ochrany dýchacích cest např. 45 vteřin před zrcadlem. Pokud to nedokážete, zůstaňte doma a pošlete do společnosti někoho schopnějšího.

Odpověď: Zamlžují se mi brýle - 36% respondentů

I tento problém je zcela jasným ukazatelem nesprávně nasazené nebo nepadnoucí roušky. Vhodné se pro kombinaci s brýlemi zdají i obyčejné jednorázové roušky vyztužené drátkem okolo nosu. Rouška se díky tomu dá upravit tak, že vydechovaný vzduch proudí správně skrz roušku a ne kolem roušky do brýlí.
Navrhované řešení: Vyměnit roušku.

Odpověď: Já přes ni nevidím - 8% respondentů
Extrémně špatný způsob nasazení roušky.
Navrhované řešení: Roušku je potřeba nasadit přes nos, nicméně pokud dochází k problémům se zrakovým polem, je potřeba ji stáhnout o 1-3 cm níže. Může být způsobena špatným střihem roušky.


Odpověď: Vy nevíte jaké to je, to mít 2 hodiny na sobě - 2% respondentů
Víme. Víme to krát 6.

Navrhované řešení: Rozhlédněte se, kde stojíte, než vypustíte z pusy takovou hloupost.

Odpověď: Už aby šli všichni s rouškama do prdele - 2% respondentů
-
Navrhované řešení: Nemáme.

Děkujeme všem čtenářům za pečlivé čtení a případné šíření tohoto osvětového článku. Závěrem bych chtěl přidat populární fotografii, která se virálně šíří Facebookem už i v různých jazykových variantách - nošení roušky pod nosem je podobné jako nošení slipů pouze přes šourek. Proto prosím - noste svoji ochranu obličeje správně. Kdo se na to má koukat.

 

 Pokud se chcete dozvědět o koranavirových denících více, zde naleznete odkaz na první díl.