Můj odvěký sen je mít přítelkyni (✓), nějaký ten volný čas (✓), prostory, kde mě nikdo nebude rušit (✓) a prostě si udělat třeba ten týden čas jen sami dva na sebe, nelézt z postele a jen se válet. Přání se plní! Ležíme tu spolu a máme chřipku.
neděle 16. září 2012
Protože občas to jediné, co vám zvedne náladu, jsou ženy...
Jelikož nový stůl mi v pokoji zabírá nejen metr čtvereční, ale také kubický, stala se z něj rázem dominanta pokoje. Ale koupě se vyplatila. Za necelého půldruhého tisíce jsem dostal puzzle na celé odpoledne. A ačkoliv v návodu bylo napsáno, že tato hra je pro dva, dokázal jsem vše sestavit a smontovat sám. Jako vždy mi zbyly dva dílečky navíc. Uklidňuji se tím, že byly určitě záložní od výrobce.
Právě jsem si uvědomil, že poslední věc, který učiní moji sadu na zombie apokalypsu kompletní, je luk. Jen nevím, jestli bude lepší si osvojit základy výroby luku, nebo si ho rovnou pořídit. Anebo obojí?
Nemám rád, když se musím učit na zkoušku. I když je to zajímavé, to, že musím, mi všechny ty vědomosti dost zošklivuje. Nikam nechodím, jen nakupovat. Špatně jím, hodně spím, nehýbu se, jsem protivný a nepříjemný. Neholím se. Mám špatnou náladu. Nevídám se s lidmi, se kterými bych se vídat chtěl. Taky se mi nic zajímavého neděje, takže nemám o čem psát. Jen koukám na filmy a seriály. Teď třeba vede Tron: Uprising a Doctor Who. A hraju hry. Spoustu her. Za týden budu mít po zkoušce, už se na to těším. Doufám, že bude hezky, protože pojedeme do Krkonoš. Odejdu do lesa a budu křičet radostí, že mám konečně volno.
Jednou přijdu na naše nádraží,
a hezky požádám paní pokladní,
že jedu za tebou a nechci zpáteční.
Že vracet se nehodlám,
ať přeřežou koleje,
že zůstanu s tím a tam,
kde nejlépe mi je.