Jazyky

 Auto, ve kterém seděli, se pozvolna plnilo atmosférou zklamání. Byl to stejný pocit, jako když hledáte nějaký nějaký důležitý předmět, o němž máte pocit, že jste jej ztratili a s každým dalším prohledávaným místem se jen ujišťujete v tom, že víte, kde to je. Je to v prdeli.

Koronavirové deníky 33. - Černý pátek

Tenhle díl bych chtěl věnovat zaznamenání toho, co jsem tak nějak předestíral v díle 30. Měl by Miloš Zeman být stále prezidentem, když to zdravíčko už není, co bývalo?
Miloš Zeman předvedl věc, kterou nikdo neviděl téměř 2021 let a se stal živoucím důkazem, že moderní medicína dokáže neuvěřitelné věci.
Jenže po měsíci a půl, kdy se Zeman konečně uzdravil na to, aby se mohl vrátit zpět do Lán (což mu mimo jiné nebylo lékaři doporučováno), se jen po pár hodinách zase do nemocnice vrátil, protože se nakazil koronavirem. No není to pech? Jen po pár hodinách? Doporučuji si přečíst článek, kde je barvitě popsáno, jak "přísný" režim během návštěv panoval.

Je potřeba si říct, že kdyby byl Zeman obyčejný důchodce na Vysočině, asi by to nikomu nevadilo, nicméně zrovna na něj čeká jmenování nové vlády - to samozřejmě chce ještě rozprávět se všemi kandidáty na ministry a jednoho údajně vetovat. Což by zase nevadilo, kdychom tu zrovna nic neřešili, ale jak ukazuje ten obrázek na začátku článku - zrovna tu jednu urgentní prekérku máme.

Situace je natolik vážná, že stávající vláda Andreje Babiše, která se snažila okamžitě po volbách tvářit, že už vládou není a začala kritizovat ještě nenastoupivší vládu Petra Fialy, musela chtě nechtě přikročit k opatřením.
Máme tady zcela nový nouzový stav - je opravdu příznačné, že došlo k jeho vyhlášení na Black friday, vzhledem k tomu, kolik se během nouzového stavu dalo udělat výhodných nákupů bez výběrových řízení.
Následují nová oblíbená vládní nařízení. Nařízení 1065 zavádí znovu večerníček v hospodách po 22:00, prohibici na veřejnosti a nově zákaz adventních a vánočních trhů.
Ačkoliv nejsem žádný fanda těchto událostí, umím si představit, že to spousta lidí má ráda. Stejně tak si umím představit to, že si tím řada lidí umí vydělat, a pokud advent začíná tuto neděli, už mají zboží nakoupené/vyrobené. Jak je dobré, že vedle v nákupním centru, se stejné zboží prodávat může.
Jsem asi schopen pochopit, že se vláda (vcelku oprávněně) bojí, že venku pod volnou oblohou nikdo nebude nosit ochranu dýchacích cest, lidé se tak budou spokojeně družit u svařáku a pandemie bude vesele bujet. Což se ovšem bude dít i tak, jen se to bude dít v hospodách, které z obav o ušlé zisky kontrolují certifikáty stylem: "Máte certifikát? Ano v pořádku."
Nicméně i proti takovým nařízením se dá lehce bojovat. V Mostě přejmenoval adventní trhy na "Zimní farmářské trhy". Ty totiž zakázané nejsou.

Co mě fascinuje v lékárně jsou ti stálí "bojovníci za svobodu obličeje", kteří dorazí do lékárny bez roušky, či respirátoru. Nosy venku už asi ani nebudu komentovat. Kdo to nepochopil do teď, je už úplně bez šance. Snad příští generace prolomí tajemství správného nošení ochrany dýchacích cest.
V úterý to bylo relativně dobré, bez roušky přišlo jen asi 5 nebo 6 lidí, nicméně zaujali mě tři výrazní z nich:

1. pošťačka
2. kluk, který mi dovezl jídlo z restaurace
3. paní, která přišla konzultovat pozitivní antigenní test svého syna, který si přinesla s sebou

 Nevím, zvažte sami. Já si myslím, že by to tihle tři fakt nosit měli.
Ostatně na těch 20 minut v tom obchodě by to mohli zvládnout všichni... Můj skromný názor po další 12 hodinové směně.

Koronavirové deníky 32. - Zlatý špendlík půl zdraví

Zajímavým počinem doby je výzva iniciativy Zlatý špendlík, založené Danielem Landou. Ve své podstatě spočívá v zahlcení hygienických stanic oficiálními dotazy na probíhající činnosti, na které musí hygienické stanice (HS) odpovědět ve lhůtě podle zákona. Vzhledem k období, kdy už tak HS nestíhají trasovat a kontrolovat, se jedná o znemožnění činnosti. Ministerstvo zdravotnictví podává na iniciativu trestní oznámení na podezření ze sabotáže.

O tom, že Dan Landa opravdu není jednoduchá osobnost, si může udělat každý představu sám. Pro mě byl naprosto zásadní tenhle rozhovor na DVTV, ze kterého si člověk defacto může vyvodit jen tři závěry. Ten člověk je buď národní hrdina, nebo absolutní blázen. Případně je to člověk, který si rád dělá blázny z ostatních - což by Žitovi docela odpovídalo.

Ačkoliv DDos útok na HS neschvaluji, osobně si myslím, že nějaké pokusy o trasování jsou absolutně zbytečně vynaložené peníze už někdy od 3. vlny. To, že většina lidí nenahlašuje kontakty podle pravdy, se ví už dlouho. Moje vlastní zkušenost s hygienou (Deníky 23. díl) moc valná nebyla. Zkušenost mých kamarádů, kterou popisuji v dílu č. 13 je naprosto strašná. Není pak divu, že pak obrovská spousta lidí (skoro se mi chce použít slovo většina, ale podložené to nemám) nějaké takové úsilí sabotuje.
Nicméně i mně přijde poněkud zvláštní systém trasování, kdy většina nařízení spočívá v tom, že se do karantény naženou všichni blízcí spolupracovníci a členové domácnosti. Teď ad absurdum pozitivní dítě v domácnosti neznamená karanténu pro naočkovaného rodiče. Tolik víry v očkování teda nemám, a to mám třetí dávku.

Taže trochu přemýšlím, jestli vynaložené lidské zdroje na trasování, teď teda na vyřizování e-mailových dotazů fanclubu Daniela Landy, jsou peníze na správném místě? Umím si představit efektivní trasování u pohlavních nemocí, kde se relativně snadno zjistí Kde jsi včera byl a s kým?, ale covid-19 tady jede úplně jinak rozjetou párty.
Co se týče kontrol podniků, zda všechno osazenstvo má platné certifikáty a testy - je s podivem, že je to vůbec potřeba! Zcela objektivně je právě návštěva restaurace to nejvíc rizikové místo (a ne, doopravdy nejde podstrkávat jednohubky pod rouškou!), gastro dostalo během lockdownu ze všech odvětví zcela jednoznačně nejvíc po tlamě, hospodští sami by se měli snažit o to, aby se nenakazili a mohli chodit do práce... Prostě každý, kdo vleze do restaurace bez toho, aniž by měl potvrzení, by měl dostat menu a být posazen na lavici před zařízení, že se mu jídlo zabalí s sebou, a pivo dostane v lahvi. V zájmu všech (po)slušných uvnitř.

A ono je moc hezký, že člověk má právo se neočkovat, a vynucuje si práva nenosit náhubek, jenže ty jo... jen tak to asi fakt neodejde.

Koronavirové deníky 31. - Zatím dobrý?

Řekněme si na rovinu - pokud se podíváte na stránky mzcr.cz ke koronaviru, trendová křivka je naprosto jasná. Poletí to nahoru jako blázen. Spoustě lidem podle všeho došlo, že neustále platit testy, když si někam chcete zajít, je vyhazování peněz - stačilo jim jen lépe ukázat, že jsou to jejich peníze.
Mimořádné opatření, které platí od 1.11. mi po prvním čtení nepřijde tolik pitomé, jako některá předchozí. Momentálně jsem na služebce a konečně začínám nějak využívat Tečku, kterou mám v telefonu nainstalovanou od KVIFFu - i když jsem ji hrozně moc nechtěl, když jsem byl včera na večeři, byl pan číšník z nějakého důvodu nadšený, že ji mám, protože je to úplná rychlovka. Chtěli ji taky v penzionu, kde jsem ubytovaný. Je teda fakt, že ani jeden nepoužíval čTečku, ale asi si prostě budeme věřit, že když už je někdo odpírač, tak si nebude stahovat do telefonu cizí certifikát...

Koronavirové deníky 30. - Až se zima zeptá...

Nějak mi přijde, že pro samé volby jsme ten covid úplně přestali řešit. Bylo to skvělé, osvěžující. Volební sobota pak byla opravdu napínavá, po někoho to dopadlo dobře, pro někoho hůř.

Pak se naše pozornost na zdraví konečně obrátila, nicméně především na zdraví pana prezidenta. Vcelku palčivá otázka, kterou zná spousta z vlastní zkušenosti - on dědeček už nemá cit v nohou, občas mluví trochu z cesty. Měl by ještě řídit auto? Měl by ještě řídit stát?
On teda Zeman dědečkem ještě není, co se rodinných stavů týče, nicméně příměr podle mého platí. ÚVN vydala naprosto nepřekvapující stanovisko, které ví minimálně půlka republiky už minimálně od té doby, co se posadil na vozík. Mohl bych napsat, že teď senát a ÚVN plní roli toho, kdo to dědečkovi řekne a zakáže, jenže republika není stará Felicie, takže to vůbec neodpovídá.

Kdybych chtěl být opravdový pesimista, tak bych řekl, že přes veškerou snahu s očkováním se nám podařilo podzimní vlnu o měsíc odsunout o 1 měsíc, pokud zhruba odhadnu, kolik nakažených bylo loni a letos.
Důvody jsou očividné - lidi na to s... Což je stálé téma tohoto blogu (viz třeba předchozí článek) a alfa omega celého problému s covidem. Nicméně jak čísla rostou, tak je vidno, že čím dál víc lidí nachází respirátory a začínají je zase nosit. Zatímco před týdnem byl počet bojovníků za komfort už skoro 30%, teď nám přijde do lékárny bez roušky jen tak 1 z 10.
My jsme objednaní na 3. dávku příští týden. Dorazí vám e-mail ve chvíli, kdy se na ni můžete dostavit, za sebe doporučuju všem. Pokud máte o očkování pochybnosti, doporučuju přečíst krásnou reportáž Příběhy neočkovaných od Seznam Zpráv. Nicméně jak říká pan primář: "Ještě v létě se mi dařilo je k očkování přimět věcnou argumentací nebo díky své jakési lékařské autoritě. To už je ale dávno pryč. Teď drtivou většinu neočkovaných nepřesvědčím vůbec ničím."
Nemám z toho radost.
Kromě jiného si myslím, že vláda ignorovala známky blížící se další vlny kvůli volbám. Teď se navíc nenápadně snaží líčit pasti na tu další, což je úplně bizarní, a připomíná to opouštění zákopů během 1. světové války.

Rýmičkové období

Tohle období v lékárně je opětně zábavné v tom, co všechno je ve výpadku. Českou kotlinou proběhla (jako téměř každý rok) běžná vlna nachlazení. Aspoň mám pocit, že ji měli úplně všichni - pokud zrovna patříte mezi výjimku tak gratuluji. Našeho nejmenšího držela minimálně 3 týdny, a ještě teď nám občas pochrochtává. Myslím, že je to mimo jiné i důsledek toho, že se méně potkáváme a máme tak méně trénovanou imunitu.
Vypadla nám dobrá polovina spektra antibiotických sirupů, nejsou antibiotické kapky Pamycon do nosu. Taky chybí Dithiaden, kterým se krotí alergické reakce, ale používá se taky u rýmy, nebo na tišení kašle. Momentálně mám poslední 2 Fenistil kapky, což je jediná věc, kterou se to dá aspoň trochu nahradit (u dětí). Velká zábava, ostatně jako vždy, když se sejdou 2-3 výpadky nenahraditelných léčiv. Podle těch výpadků soudím, že vlna nachlazení dosahuje vcelku dobré výšky, přičemž je naprosto jasné, že covid surfuje na prkně z nenasazenejch roušek.

A jestli se mě ptáte, který vitamíny začít brát jako prevenci proti přicházející vlně, tak jsou to teplý ponožky a čepice!

Jiná

Poněvadž konverzace díky jídlu poněkud ustala, měl jsem chvíli, abych se porozhlédl po podniku, ve kterém jsme seděli. Byla to vcelku slušná vinárna, nicméně jsem si připomněl, že to vůbec není podnik pro mě. Dát si ve vinárně pivo bylo za prvé společenské faux pas, za druhé obvykle pivo stálo za hovno, protože všichni pili víno. Someliér křepčil s lahvemi po place, oháněl se vývrtkou jak naftaři v Texasu a pěl naučené ódy na každou z láhví.

"... zakončené lipovými tóny!" Čmuch, čmuch, srk. "Víno je v pořádku."

Na začátku večera měl v hlase patrné jakési moravské přízvuke, nicméně můj prvotní tip na město původu se s počtem ochutnaných lahví přesouval stále severozápadněji směrem k Hradci.

Nanynky na židlích ochotně napodobovaly. Čmuch, čmuch, srk. "Mmm, můžete rozlít, hihihi."

Začínal jsem mít pocit, že jsem tu holku někde viděl. Nemohl jsem si vzpomenout kde, než jsem opustil povědomou tvář, přelétl všechny ostatní u stolu, které vypadaly jako z jednoho vrhu a dorazil k dalšímu stolu. I tady jsem viděl povědomou tvář. Dlouhé, opečovávané vlasy a namalované obočí takovým způsobem, že původní barvu vlasů jste mohli odhadnout pouze pokud jste se slečně podívali do kalhotek. Dlouhé řasy, bezchybný make-up. Některá tváře okrášlené velkými brýlemi s úzkými drátěnými obroučkami. Bylo jich tu několik, pokud byste se chtěli podívat, co je právě teď v módě, byli jste na správném místě. Ne pro inspiraci, nýbrž pro synchronizaci, neboť jsem přejížděl od stolu ke stolu a až na výjimky všude objevoval podobné obličeje. Pěkné tvářičky hrající tvrdou profesionální hru přes den, je jedno jestli na recepci, v redakci, v účtárně nebo jako pozici junior manažerky retailu. Bezchybné obočí, dokonalé vlasy, pěstěné nehty. Přes týden fitko, za odměnu vinárna s holkama. V posteli od přečtení 50 odstínů šedi svázat a tvrdě ošukat. Můžu si to dovolit tvrdit, už jsem měl tři. A všechny byly vegetariánky, s pečlivě vyváženou dietou. Už jsem měl po krk tofu, sóji i hledání klíčků k poutům. Prostě bych rád někoho normálního.

Stočil jsem hlavu dopředu a prohlédl si svůj doprovod. Zdála se mi roztomilá. Zatímco nanynky kolem zobaly svoje saláty s červenou řepou, ona se ládovala cheeseburgerem. Dali jsme si ho oba. Už samotná objednávka překvapila číšníka, protože ona vypadala na první dojem úplně stejně, jako běžná zákaznice tohoto podniku. Dokonalé vlasy, skvělá pleť. Očekával Chardonnay a Caprese. Poručila si kolu a burgr. Patrně více překvapila objednávka kuchaře, protože burgr se skoro nedal jíst. Nicméně můj protějšek se šťastně ládoval mletým masem, až mu šťáva tekla po prstech.

"Je vidět, že ti chutná," podotkl jsem.

"Já vím, jsem čuně!" řekla šťastně.

"A prozíravý že nemáš dlouhý nehty, jako většina osazenstva tady," pohodil jsem hlavou do okolí. Její nehty byly sice také dokonalé, ale krátké a s přírodní barvou.

"Já nemůžu," řekla, zatímco slízla šťávu, co jí tekla po zápěstí. "Jinak škrábu." Zatvářila se provinile jako kočka, co je plísněná za ulovenou myš.

"Aha," moje představa romantických nocí se začala pomalu rozplývat.

Dohltla zbytek housky, spláchla to kolou.

"Nesnědla jsem zeleninu," oznámila mi a poukázala na zbylou zeleninovou oblohu na svém talíři.

Pozvedl jsem tázavě obočí.

"Možná bys mi za to měl později naplácat," šeptla mi, zatímco číšník odnášel její talíř i s mými ideály.

Koronavirové deníky 29. - K čemu to všechno

 Skončily nám prázdniny, děti se skutečně vracejí do škol a i když jsem si dal dlouhou pauzu od svého posledního květnového příspěvku, řekl jsem si, že by vůbec nebylo špatné sepsat, co si o té koronavirové patálii teď myslím - už jen abych se mohl za 3 měsíce plácnout do čela, že jsem byl úplně vedle.

Můj názor na celou pandemii se samozřejmě vyvíjí stejně jako u ostatních (1. díl tady, pokud si chcete přečíst ten příběh od začátku), a nejvíc jsem ovlivněn tím, že pracuji ve zdravotnictví. Antirouškaři mi přijdou vcelku protivní, už jen z toho důvodu, že všechna nařízení porušují naschvál. Je ale pravda, že covidová nařízení jsou v průměru pitomá a tak se ve výsledku nedivím tolik.

Je to jako s kondomem

V přecházejícím díle jsem psal, jak se těším na nadcházející dovolenou. Za ty dlouhé měsíce odmlky jsem zvládnul dovolenkovat celkem třikrát, a z každé jsem si vyvodil nějaké "moudro", kterým vás teď hodlám oblažit. První dovolená byla na hotelu v Krkonoších, kde se samozřejmě roušky nosit měly. Na rovinu se přiznám, že jsme po prvním nebo druhém dni sundali.

Předpokládám, že většina čtenářů někdy podnikla sexuální styk (pokud ne, doporučuju) a hláška, která se s touto činností často pojí je milovat se s kondomem je jako sex v pláštěnce. Přiměřovat rodinnou dovolenou k totální hotelové swingers párty je možná přehnané, nicméně ve chvíli, kdy všichni okolo nenosí nic je opravdu hloupé se pak chránit před svojí zákonnou manželkou a pohodovou dovolenou. Přičemž nutno říci, že ve společných prostorách bazénů, saun, případně švédských snídaní a večeří je opravdu skoro marné snažit se o nějaký suchý respirátor nebo dostatečný prostor.

Nutno říci dvě věci - dovolenou jsem si dosyta užil a dovezl si z ní brutální zánět dutin. Ono jako lékárník si vytvoříte vcelku slušnou imunitu. Většinou si váš organizmus vybere, jestli se s každou chřipkovou epidemií upíchne do postele na začátku, nebo ke konci, ale odstonávám je většinou rychle. Jenže teď už na nás rok a půl nikdo nic neprská. Takže jsem paradoxně díky covidu nebyl rok a půl nemocný, než jsem si to na hotelu pokazil.

KVIFF

Už 8. rokem jsem nadšeným návštěvníkem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Ten loňský se nakonec kvůli pandemii konal roztříštěný po různých malých kinech (byli jsme se ženou asi na dvou projekcích a bylo to i tak dost super), ten letošní se přesunul na srpen, aby se vůbec mohl uskutečnit. Slavnostní zahájení festivalu se stejně jako každý rok dostalo do všech médií - tentokrát i kvůli tomu, že hvězdy nenosily respirátory. Včetně přítomného ministra zdravotnictví. Řekl bych, že jsem člověk docela zásad dbalý, ale opravdu se není čemu divit, že to u nás vypadá, tak jak to vypadá, když autority celou dobu si hrají na papaláše.

Doma byla vyjádřena obava, abych se ve Varech nakonec nenakazil, protože by nám to pokazilo třetí plánovanou dovolenou, tentokrát v zahraničí. Po dlouhé době jsem šel na stránky MZ a zjistil vcelku zajímavou věc - ono to v tu chvíli podle čísel opravdu nevypadalo vůbec špatně - počet nemocných 1242, počet hospitalizovaných 70. To mi nepřijde jako pandemická čísla.

Moje úvahy se pak zaobíraly tím, proč se vlastně nerozvolňuje jako loni? A odpověď je vlastně stejná - volby. Jenže ty jsou tentokrát v říjnu, kdy se projeví nástup chladného počasí a tudíž by to bylo jako házet si mincí. Rozvolnit a hlásat, že jsme to všechno zvládli? Aby se to nakonec rozjelo jako loni na podzim? Nebo naopak držet otěže respirátorů a stíhat antirouškaře pod hrozbou obušku?

Myslím, že nakonec marketérům ANO vyšlo nejlépe nedělat nic, a k rouškám pod bradou být tolerantní. Což by se nakonec nemuselo dělat, kdyby pravidla byla od začátku nastavená rozumně a ohleduplně, ale to už jsem tu psal tolikrát...

My si nakonec KVIFF užili dosyta - při příjezdu jsme každý prokázali, že jsme očkovaní a dostali tak "in pásku" - ta se vyžadovala pro vstup do každého sálu - přesná pravidla tady. Nošení respirátoru po dobu projekce je sice pruda, ale většina lidí v sále byla rozumná a mělo to tedy smysl. Vzhledem k tomu, že na festival jezdíme hlavně kvůli filmům a ne kvůli obrážení koncertů a párty, v naší úzké skupince 4 lidí nebyl problém nevystavovat se nějakým kriticky přelidněným místům.

Egypt

Protože jsme už opravdu dlouho chtěli k moři, dlouho jsme plánovali dovolenou v zahraničí. Letěl s námi i náš nejmenší jako jeho úplně první let letadlem, nicméně nejvíc jsme stejně byli nervózní z toho, jak to nakonec bude, až se budeme vracet. Semafor pro cestování do jiných zemí by totiž mohl citlivým jedincům přivodit epileptický záchvat. Nakonec se ukázalo, že jako 2x očkovaní nemusíme po příletu nic a odletěli jsme s lehkým srdcem. Určitě je to správná cesta, jak popíchnout nerozhodnuté lidi k očkování, nevím jestli je to úplně ta nejsprávnější cesta k nějakému fungování, když se virová mutace delta přenáší i přes očkované. Nicméně je to určité rozvolnění, které se dá respektovat, vzhledem k tomu, že tam je alespoň částečná ochrana.

Co ovšem nemá absolutně žádný význam je Příjezdový formulář. Tento byrokratický apendix musí být vyplněn po příjezdu do ČR, tudíž ho po nás vyžadovali ještě v Egyptě před odletem zpátky. Vzhledem k tomu, že je to země, kde za pasovou kontrolou sedí další člověk, který kontroluje pasy, tak to zas tak nepřekvapí. Dokonce ani nepřekvapí, že chtěli vidět QR kódy příjezdových formulářů a očkovacích certifikátů, aniž by měli jakoukoliv čtečku.

Když jsme ovšem přiletěli do ČR, kde po nás chtěli vidět opět příjezdový formulář - a opět proběhla kontrola bez čtečky. Ve svém telefonu jsem měl nahrané QR kódy 2 členů výpravy, když jsem zjistil, jak kontrola probíhá, ze srandy jsem ukázal stejný QR kód 2x a samozřejmě jsem prošel. Tahle sranda nás všechny stojí nějaké peníze, ale vzhledem k systému kontrol člověk pochybuje, zda je celý systém vůbec v provozu vyjma SMS brány.

Koronavirové deníky 28. - A to je dobře

Když se podíváte na stránky ministerstva se statistikami ohledně covidu, zjistíte, že tendence je stále sestupná a pravidelná, a že je zcela jasné, že sjíždíme ze čtvrté vlny. Takhle dobré výsledky byly naposledy loni v srpnu. My v lékárnách víme, že chřipkové epidemie v létě moc neřádí, trochu to čekám i u covidu, otazník visí, co přijde zase se sychravým podzimem, ale mám tušení, že do té doby budou deníky spát.

Já si konečně vyberu nějaké volno, povedlo se nám naplánovat dokonce dovolenou v Čechách tak, že nemusíme vyrážet na výlety z domova, tak jak to vyšlo kolegyním, ale doopravdy jedeme na jiné místo.
Co se týče počasí, vypadá to, že se budou ještě stále doplňovat stavy podzemní vody.
A jelikož jsme se i my dostali konečně na nákupy, máme oba nové deštiodolné oblečení, takže ho rovnou vyzkoušíme. Jen ty zahrádky v tom dešti budou asi trochu pruda, tak třeba aspoň nevypijeme tolik piva.

Vláda se snaží připavit pravidla rozvolňování tak, aby naštvala co nejméně lidí. Zdají se jako vždy zvláštní, ale snad nás skutečně ochrání promořenost/proočkovanost. Já bych si moc přál, aby opatření měla tendenci doporučení, o kterých by řekla většina společnosti Jo, tohle je asi rozumný nápad, já už další vlnu zavírání všeho nechci. Fakt si myslím, že nosit roušku a vydezinfikovat si ruce na veřejných místech, kde potkám spoustu naprosto neznámých lidí (obchody, úřady, čekárny u doktora) by opravdu nikoho nemuselo zabít. Stejně tak jako nechat se zadarmo naočkovat.

Jinak na nákupních horečkách se ukazuje, že lidem naštěstí zbyly peníze za dovolené, na které nemohli jet. Taky se ukazuje, kolik peněz zbylo lidem, kteří o celé pandemii rozhodují, tak já doufám, že se ta ekonomika povede nakopnout zase zpátky, a že se obchody a restaurace budou více otevírat, než zavírat.

Vůbec, měl bych radost, kdybych další stránku už nenapsal, a to by pak platil na 100% nadpis téhle kapitoly.

Koronavirové deníky 27. - My máme otevřeno

 Ony jsou v každé lékárně jiné, v téhle jsou obvykle poněkud slabší, co se na četnost pacientů týče. Ale takhle slabé pondělí jsem už dlouho nezažil. Je to tedy vítaný odpočinek po silné neděli, kterou vytvořil státní svátek v sobotu.

Tak si při volné chvíli čtu novinky - myslím, že tento článek z novin pana premiéra by se líbil i před 40 lety - ministr průmyslu si jede prohlédnout, zda obchody opravdu otevírají... Tahle vláda je zkrátka micromanagementem posedlá.

Jinak zprávy informují zhruba o dvou věcech. Konečně se dělá teplo, a před konečně otevřenými obchody se tvoří fronty. Ve zprávách tedy nacházím logické vysvětlení toho našeho slabého pondělí. Lidi jsou venku na sluníčku, nebo v obchodech (či ve frontách před nimi).

Oznamuji svou logickou úvahu kolegyním:

"Tak už vím, proč dneska nejsou lidi. Vyrazili do obchodů, než jim to zase všechno za týden zavřou."
"A ty si myslíš, že to vydrží otevřené celý týden?"

Ano, nálada ve společnosti je výborná.

Koronavirové deníky 26. - Samotesty

I z grafu nově prokázaných onemocnění je vidět, že sjíždíme ze čtvrté covid vlny, a tak se Česko osměluje pomalu rozvolňovat. Společností cloumají navíc otřesy výbuchů z Vrbětic, dohadování se, zda je prezident Zeman ruským agentem (hlavně dohady zda vědomě, či nevědomě). Dalo by se očekávat, že s majitelem Agrofertu se třese premiérské křeslo, ale už asi ustál i horší věci, takže do voleb se toho asi moc zázračného nestane.

zdroj mzcr

To, že rozvolňování probíhá velmi prapodivně asi není překvapením. Omezování probíhalo zrovna tak, a všichni víme, že asymetrie je věc, které je třeba se vyvarovat.

Sice si stále nemůžeme koupit oblečení a boty, ale už můžeme navštívit kadeřníka! Jaký rozdíl je mezi osaháváním umělé kožešiny od té přírodní z hlediska hygienického? Jsem pouhý laik lékárník, tak tomu nerozumím.
Protože i ta návštěva kadeřníka skrývá svá rizika, mluvilo se již od počátku o tom, že bude nutný test. Což opravdu logické je, kdo se otestuje a zjistí, že je pozitivní a tudíž nebezpečný pro své okolí, separuje se a ochrání společnost, vlasy přeci mohou počkat.
Jenže potvrzení o tom, že jste skutečně absolvoval test, vám nemusí dodat jen certifikovaná laboratoř, ale dá vám ho i váš zaměstnavatel, případě škola, do které docházíte, protože i tam se musíte samotestovat. Takový antigenní test vám poskytuje vstupenku do téměř normálního světa služeb na 72 hodin, případně si ho můžete nechat udělat i v certifikované laboratoři. Nebo si můžete v laboratoři nechat udělat PCR test, který vás zřejmě ochrání na celý týden.

Proč o tom píšu? Kromě prazvláštnosti dlouhotrvající ochrany PCR testu prostě nevěřím, že by nikdo nefalšoval testování na pracovišti. Nevím jestli jste se už všichni testovali (návod na jeden z testů), ale vytvořit test s negativním výsledkem je jednodušší, než se případně otestovat správně. Nebo ještě jednodušeji vytvořit potvrzení od zaměstnavatele, že se v pořádku testuji. A to ještě za předpokladu, že se kadeřnice bude vůbec namáhat to evidovat.

A ano, tvrdím, že spousta lidí bude lhát, protože spousta lidí nevěří vládě, která častěji lže než nelže. Vládě, která je omezuje a stojí všem službám a obchodům na krku tak strašně dlouho, zatímco zvýhodňuje e-shopy. Nebo posílá miliardy někam za hranice skrze malé firmičky vedené bílými koníky.

Mimochodem zahrádky hospod se otevírají snad za 14 dní... V praxi je otevřelo teplo a slunce, jako každý rok.

Koronavirové deník 25. - Absence trůnu ve Vladislavském sále

 Slavnou větu Není dobré přepřahat koně uprostřed řeky uvedl ve všeobecnou znalost během jednoho ze svých projevů Abraham Lincoln. Jak to dopadlo s Lincolnem víme všichni. Je to případ, ze které se naše politická reprezentace rozhodně poučila. Za prvé ministry přepřahá za čerstvé velmi často. Jsou teda výjimečně silní valaši schopní utáhnout i dvě naráz, ale některé, epidemií velmi exponované posty je třeba měnit častěji. Druhé preventivní opatření spočívá v uzavřených divadlech.

Seznamte se tedy s čtvrtým ministrem zdravotnictví Petrem Arenbergerem této vlády. Ve videu se můžete podívat na jeho jmenování ve Vladislavském sále.

 

Ve videu prezident vysvětluje, proč byl ministr Blatný odvolán - blokoval ruskou vakcínu.
Pohled na něj mě přivedl na myšlenku, že je velká škoda, že už není v tomto sále vyvýšený trůn. To se samozřejmě do 21. století nehodí, ale pohled na stařičkého mocnáře, neschopného stát s ostatními při slavnostní příležitosti (byť ne nijak výjimečné), kterak posléze odvypráví svůj projev lapaje po dechu, to není pohled, který by měl kohokoliv těšit. Na tom vyvýšeném místě by se mu ministr mohl aspoň podívat zpříma do očí... nu takhle se aspoň poklonil, možná že i v tom je zamýšlená symbolika.

Koronavirové deníky 24. - Proč mě nikdo nepíchá?

V diskuzích o očkování jsem vždycky handicapovaný tím, že jsem vystudoval farmaceutickou fakultu. Snad i díky tomu tuším, že mohu být vděčný za to, že jsme se o nemocích jako obrna, tetanus, černý kašel a pravé neštovice už učili jen jako o příkladech nemocí, které už tu kvůli očkování s námi nejsou. Některé názory na složení a nebezpečnost očkování mi občas přijdou stejně zábavné jako tento parodický článek: Lidé, kteří se v 18. století nechali očkovat proti neštovicím, jsou dnes všichni mrtví.
Srandičky stranou, už rok jsme v tomhle průšvihu, a omezování všeho a všech trvá a bez očkování není vyhlídka, že bychom se do normálu vůbec kdy mohli vrátit. Ad absurdum jsem slyšel větu za komunistů bylo líp, a ten člověk to měl i správně odargumentované! Za komunistů se totiž za hranice podíval jen někdo, ale do práce se muselo. Zlatý časy.

Přestože na vývoj vakcíny bylo vynaloženo nemálo úsilí, její shánění a distribuce se stala pro vládu opětně nemalým oříškem, který doprovázelo tolik skandálů, že je z toho až trapně.
Zmizené vakcíny na SZÚ
Blahuta: Jak se očkuje, když to řídí premiér

Registruj a čekej

Nad vládní strategií očkování se dá diskutovat dlouho. Koho naočkovat dřív a koho později? Kdybychom byli poprosili o radu ze země zaslíbené, asi by odpověď byla naprosto nešalamounská - naočkujte všechny co nejdříve. Taky už mají hotovo.
Ve vlně 1A měli být očkovaní lidé nad 80 let věku, ve vlně 1B zdravotnický personál. Takže první očkovaný člověk v zemi byl premiér (66 let). To máme radost!
Vlnu 1A doprovázelo padání systému. To se zřejmě stane doprovodným programem pro start jakéhokoliv státního projektu (edit Tahle část vznikla ještě před sčítáním lidu...). Perličkou u registrace do očkování je, že vláda nejdřív problém s padáním sítě hodila na operátory, ti se ozvali s tím, že kdyby byli věděli o spuštění dříve, než hodinu po tom, co začalo, nemuselo k něčemu takovému ani dojít.
My se zaregistrovali hned 26.1. Registrovali jsme se až odpoledne, to už se síť po ranním náporu zase zvládla stabilizovat. Postup je vcelku jednoduchý - půjdete na stránky ministerstva https://registrace.mzcr.cz/, kde zadáte svoje telefonní číslo. Přijde vám PIN pro vstup do registrace, kde vyplníte všechny nacionále a označíte, pokud jste některá prioritizovaná skupina. V našem případě jsme zaškrtli, že jsme zdravotníci - což se ověřuje přes evidenci vedenou ÚZIS. A pak čekáte na PIN2, který vás pustí k rezervaci. A čekáte... a čekáte...

Po měsíci takového čekání už jsme nevydrželi. Objevovaly se zprávy, jak doporučují zdravotníkům přeregistrovat do ÚVN, protože tam mají prázdné termíny. U nás v sudetech ani ťuk, natož PIN2.
Přeregistrovali jsme se do nemocnice vedlejšího města. V aplikaci byly totiž vidět volné termíny. Ani po dvou dnech stále nic, takže jsme telefonovali - bylo nám řečeno, že to je sice hezké, že máme zájem, ale nemocnice ještě nemá naočkované vlastní zaměstnance. V nechápavosti nad volnými termíny jsme dostali tip na jiné očkovací centrum, kam jsme se přeregistovali. Dokonce nám přišel i onen vysněný PIN2! Jenže volné byly jen termíny, kdy jsem měl sjednanou službu v lékárně. Do toho přišla katastrofa s karanténou, a já nevěděl kudy kam - i kdyby se na mě s termínem dostalo, kvůli karanténě na něj nebudu moci jet.
Naštěstí přišel další tip, a my udělali další přeregistraci, tentokrát do Liberce. Druhý den přišel PIN2 a my se šťastně zaregistrovali na termín po skončení mé karantény.

Když nemůže hora mimo okres

Když jsme očkování v Liberci plánovali, bylo potřeba zahrnout také to, že už nejedeme jenom dva, ale tři, a toho nejmenšího do očkovacího centra brát nechceme. Registrace proběhla ještě na konci února, registrovali jsme se na 7.3. Plán byl snadný - výlet do Liberce i s babičkou, která nám bude vozit kočárek před centrem, pak rychlý nákup a trajdy domů.
Jenže do toho vláda ohlásila lockdown. Na hranicích každého okresu namátkové kontroly a najednou není tak úplně jasné, jestli nám babičku na hlídání pustí do vedlejšího nejen okresu, ba i kraje!
Takže jsme se jali přemýšlet, jak to uděláme, když nám export babičky nějaký důsledný příslušník nepovolí. Žena začala vymýšlet co nejlepší prohlášení, jenže ve volném čase našla případ, kdy policie kvůli péči o dítě přes hlídku chůvu zkrátka nepustila.
Já přehodil myšlenky o jeden kvalt a naštěstí začal přemýšlet outside the box - pokud nemůžeme nikoho provézt do Liberce, je potřeba kontaktovat někoho v Liberci. Naštěstí mám víc přátel než rozumu a tak stačil jeden šťastný telefonát a sehnal jsem nám půvabnou chůvu na místě a mohli jsme šťastně vyjet pro injekci.

Jinak co se týče očkovacího centra v Liberci, mám samou chválu. Chvíli jsme čekali před vstupem, abychom dodrželi správný čas vstupu, sotva 5 minut po vstupu jsme oba měli v rameni injekci a drželi povinných 30 minut na zkoumání.

Kojení

Vcelku dlouho jsme přemýšleli, zda se nechá naočkovat i moje polovička. Studie v té době ještě nebyly, a tak ohledně očkování kojících bylo uvedeno klasické alibistické poraďte se se svým lékařem. Očkování jsme se nakonec rozhodli podstoupit (dostali jsme Pfizer) a ukazuje se to jako dobrá volba.