Koronavirové deníky 14. - Roušky a my

 Minule jsem se snažil napsat článek bez označení té ochrany dýchacích cest, tentokrát to ale opravdu nepůjde. Jak jste si mohli všimnout v okolí, nebo případně zpětně v tom posledním článku, čísla se nám zvyšují a nakažení se v okolí objevují úměrně tomu. Tudíž je naprosto logické, že se musí zavést nějaká vládní opatření. Jenže stejně tak je naprosto logické, že vzhledem k blížícím se volbám je to potřeba dělat šetrně, aby se volič nenaštval a hodil to správně tomu, komu má, že ANO. Najít zprávy o tom, že stát nefunguje, tak jak by měl, můžeme najít téměř všude, nicméně iluze musí zůstat dokonalá.

Pročež mám to štěstí, že ač zdravotník, jsem v soukromém sektoru. A tak vládní opatření, která jsou podle jedné optiky zbytečně přísná, podle optiky druhé naprosto děravá, si můžeme doplnit pravidly interními. Takže podle vlády (a hygienických stanic) platí povinnost nosit roušky ve zdravotnických zařízeních pouze v některých okresech (viz. tu odkaz na MZ). Naše firma ovšem toto opatření zpřísnila a povinnost nosit roušky zavedla do všech lékáren už na srpen. Dokonce já jako zaskakující musím mít po celou dobu FFP2. Kde to jde, mají na lékárně nastavit směnný provoz, ruší se meetingy a školení. Člověk nemusí být hlavou představenstva, aby si přebral, co k takovému kroku vedlo. Zkusím vám tu jen načrtnout hlavní dva důvody, které napadly mě. Když vás napadne něco dalšího, tak mi to sem doplňte.

1. Prozákaznický postoj - někdo na to upozornil i u Billy, kdy řetězec reklamou láká na to, že u nich zaměstnanci mají povinnost chránit okolí, tudíž je u nich šance nákazy nižší. V praxi to samozřejmě vypadá tak, že zaměstnanci to mají pod nosem a protože zákazníky to nikdo nutit nosit nemůže, tak to taky málokdo dělá.
2. Ochrana před hygienickými opatřeními - údajně nepíšu ochrana zdraví, protože - všem se omlouvám - ale jsem zastánce toho, že pokud si nemusím vzít roušku do obchoďáku plného lidí, ale do lékárny jo, logiku to nemá. Nicméně jeden pozitivní z personálu znamená 14 dní karantény pro všechny, co s ním vešli do styku. A fakticky nejsou lidi, co by tam zaskočili.

A teď praxe. Zkusím psát opětně anonymně, protože tady by mohli mít konkrétní lidé (hlavně asi já) maličko problémy. Nicméně vycházím z toho, že jsem se přizpůsobil zavedenému systému na pracovišti a místním podmínkám.

Lékárna A

Se nachází v regionu, kde jsou roušky povinné. Je umístěna v obchodním centru, takže od pokladen můžete relativně rychle přejít přímo do lékárny. Domluvili jsme se, že roušky nosit budeme a nosíme, mimo zázemí lékárny, kam se zákazníci nedostanou. Protože 12 hodin v roušce není žádná legrace.
Na lékárně máme vyvěšené cedule, že je nutné nosit do lékárny roušku, přesto ji nosí asi tak 50% lidí. Z těch co ji nemají, je tak polovina ve stresu, že si ji zapomněla. Tak 1 z 10 si ji sám od sebe spontánně koupí, stejně tak 1 z 10 se pro ni vrátí do auta. Tak 3 lidé z 10 se po otázce, zda musí mít roušku (co asi tak mohou dostat za odpověď, když musí mít roušku), naštvaně otočí a odejdou bez toho, aniž by cokoli nakoupili. Tak nějak celodenně trpím stresem, jestli začne řvát někdo v roušce na někoho bez roušky, nebo někdo bez roušky na mě, že ji po něm chci, zatímco někdo na hulváta přijde bez roušky a neřekne ani popel.

Lékárna B

Tahle lékárna se nachází ve zcela bezpečném bezrouškovém regionu. Také je umístěna v OC naproti pokladnám. Po příchodu jsem se všech kolegyní zeptal, jak to tu řeší s rouškami. Odpověď byla vcelku vulgárně laděná, že ji rozhodně nosit nebudou. Z čehož vyplývá, že bych se za celý den ani bezpečně nenajedl, takže nemá cenu si trápit obličej zbytečně.
Podle odhadů tak 10% lidí mělo roušku samo od sebe, sem tam se někdo zeptal, zda je to povinné nebo ne. Všichni byli v klidu a v pohodě.

Lékárna C

Se nachází v regionu, kde roušky povinné jsou. Taktéž je v OC. Když jsem se tady optal, jak s rouškami, kolegyně se odkázala vyloženě na prof. Žaloudíka, kterýžto se pár dní předtím objevil dokonce v televizi, a myslím, že podle projevených názorů ho klidně můžeme označit termínem odmítač roušek. Pročež kolegyně se ukázala být členem stejné skupiny s tím, že roušku si nasazuje až ve chvíli, kdy ji o to někdo požádá. Jelikož na každé táře máme plexisklo, není úplně nutné roušku mít, proto jsem si respirátor nechal pověšený na košili s tím, že když někdo přišel do mé blízkosti do 2 metrů, okamžitě jsem ho nasadil.
Asi nejvíc mě překvapilo chování lidí. Brzy ráno přišlo pár lidí s rouškou pro recepty, pak už chodili lidé spíše bez roušek. Na otázku, zda mají mít roušku, se jim dostalo zhruba odpovědi: "Měli byste ji mít vy i já, ale jak vidíte, tak ji nemám."
"To je dobře!" pročež i ten, který roušku měl, si ji sundal.
Byť jsem byl trochu nervózní, celý den se obešel naprosto bez jakéhokoliv incidentu ohledně roušek, spíš naopak. Atmosféra byla uvolněná a pozitivní, jak se každý druhý cítil být členem protirouškového odboje.

Z čehož bychom mohli možná i vyvodit křivku závislosti pohody a vynucovaného nošení roušek. Očekávat spolupráci po 1.9., kdy se opatření zpřísňují, je čirý optimismus. Mimochodem -  ten rozpor u lékáren v OC bude stále trvat.

Já mám naplánované na září dvě svatby a výlet do Prahy, byť se z okolí ozývá, jestli to je rozumné. Asi záleží na té optice. Myslím, že rozdíl nakazit se na svatbě, nebo nakazit se v práci, je ten, že jeden způsob je větší legrace. Mimochodem dcera uklízečky na jedné z lékáren je pozitivní, uklízečka naštěstí negativní, takže na testy jsem zase nemusel.

Co se týče opatření myslím, že rozumné postoje jsou dva: buďto všichni* a všude*, nebo nikdo nikde - s výjimkou nejnutnějších případů, což je zhruba postoj prof. Žaloudíka. Cokoliv mezi tím je jen nefunkční kompromis a opatření "aby se něco dělalo a nikdo se na vládu nemohl zlobit". A vzhledem k tomu, že postoj první většina lidí zaujmout nechce... Ale tak uvidíme, třeba společnost počínaje zářím překvapí.

*všichni = všichni co mohou,  *všude = všude, kde to jde, kde se potkáme s neznámými lidmi ve větším počtu a kde nebudeme otevírat mordu kvůli jídlu a pití

Koronavirové deníky 13. - Chodí covid okolo...

Život si plyne ve svém vlastním tempu, a člověk nemá k řešení jen to, jestli si nezapomněl r... pojďme si tuhle kapitolu zkusit napsat bez toho zpropadeného slova. Člověk neřeší jen to, jestli si nezapomněl na některých místech, ve vybraných regionech povinnou ochranu horních cest dýchacích.

Tudíž člověk zapomene, proč se to vlastně řeší. Ten bubák covid-19 se trošku ztratil. Dnes jsem si přečetl na internetu krásnou větu:

Koronavirus v Čechách zmutoval. Dříve ho měli lidé na plicích, dnes ho mají u zadku.

Tenhle malý příběh začíná ve chvíli, kdy si podnikám výlet s tátou do Prahy. On jde na vyšetření očí, já si jdu mezitím na stěnu zabouldrovat. Po cestě zpět mě zastihne uprostřed cesty zpráva, že kolegyně "lítačka" je covid+. Protože se s ostatními lítači míjím, nejsem první na řadě, ale pracoval jsem s kolegyní, co s touhle kolegyní ve styku byla. Ta jde na testy až druhý den, protože dnes už jí nevezmou.
Jinak nakažená kolegyně se snad vcelku bála jezdit na nakažené lékárny. Je to trochu paradoxní, ale věřím, že kvůli tomu nosila roušku, kde jenom mohla, a že k plošnému ohrožení obyvatelstva nedošlo!

Šance je nízká, nicméně tu je, a protože nehodlám nakazit ženu, volám to domů, ještě než dorazím. Ta se stejně nachází teď na pobytě u rodičů, takže i přes to, že jsme se ráno viděli, tím, že se večer neuvidíme, snížíme riziko přenosu o nějaké to procento. Aspoň do té doby, až se druhá kolegyně dozví výsledek.
Daleko horší je to, že mám jet v úterý na svatbu kamarádce. Volám si s kamarády, jestli nechtějí přiblížit mým vozem, nicméně jim zároveň sděluji, že je tu jistá šance, že se nakonec svatby z koronavirového důvodu nezúčastním.

Večer mám telefon od kamarádky-nevěsty. Tak to je jasné, pomyslím si, od někoho se už dozvěděla, jak to se mnou je, a chce se zeptat, jestli přijedu nebo nepřijedu. Jenže ten hovor je o úplně něčem jiném. Kamarádka hlasem suchým a plochým jako prkno k šibenici oznamuje, že ženich se loučil se svobodou, jeden z party byl covid+ a teď musí být ženich 14 dní v karanténě. Tudíž se obřadu zúčastnit nemůže a svatba se ruší.

Protože jsem chtěl být historicky důsledný, zeptal jsem se přímo ženicha, jak to probíhalo. Ten byl tak laskavý a poskytl mi natolik podrobnou výpověď, že mi přišlo škoda to přepisovat. Tedy nejsem autorem následujícího odstavce:

Svatba měla bejt 18.8. Já měl 8. 8. rozlučku se svobodou, který se účastnil můj kámoš z Prahy. Ten se týden předtím cítil divně, a aby vyloučil možnost, že nás nakazí, zašel si sám z vlastní iniciativy v Praze na test (5.8.), kterej vyšel negativně.

Takže vesele odjel na párty, a když se z ní vrátil, našel doma manželku s horečkou, která se v úterý potvrdila bejt Covidová.

V úterý jsme se dozvěděli, že je potenciální průser, když mi to volal a pěkně u toho kašlal. Do večera měl taky horečku a my jsme začali řešit co s tím. Sbalil jsem si noťas z práce a odebral se domů.

První reakce byla nechat se jít otestovat, ale různý prameny říkaj, že je potřeba nějakej čas předtím počkat, jinak bude test stěru z nosohltanu falešně negativní.

Já jsem ale vešel ještě do styku s nejmenovaným profesorem, kterej mi řekl, že je to pověra a zařídil by rychlejší vyhodnocení testu, kterej jsem podstoupil ve středu 12.8.

Včera jsem měl v ruce negativní výsledek a ostatní účastníci Covidový rozlučky už měli svý testy taky za sebou. Do hry ale vstoupila hygiena, čímž se dostáváme k tý infografice, která zavolala původci celý tý spouště a on jim na nás dal kontakty.

Pak už byla jen otázka, kdy na nás přijde řada, takže jsme se po důkladným zvážení, zejména proto, že negativní test nemá na uvalení karantény žádnej vliv, rozhodli celou záležitost odpískat.

Chtěli jsme ještě zachránit peníze, co šly, protože takhle si třeba nevěsta nejela vypůjčit šaty a jsme tam jen za zálohu a ne za celý půjčovný, který bysme platili zbytečně, až by nám třeba v pondělí někdo z hygieny zavolal, že jsme v karanténě.

No a dneska dopoledne skutečně na nás přišla řada (v souladu s tou grafikou), takže jsme všichni zavřený doma a čeká nás ještě jeden závěrečnej test, kterej pokud dopadne dobře, tak se na konci příštího týdne můžeme vrátit zpátky mezi lidi.

Nevím, jak to vnímáte vy, ale já v optice toho, že tuším, jak obtížné bylo uspořádat svatbu, vidím hygienu skoro jako zápornou instituci.
Nicméně odklady mohou vést i k lepšímu výsledku, a já věřím, že to bude i případ téhle svatby. Náhradní termín už se rýsuje, ženich má stále nevěstu a naopak. A to je to hlavní.

Jinak bylo mi vcelku líto, že naše svatbička na den želv byla jen malinkatá. Nicméně když vezmu naše myšlenkové pochody absolutně nevíme, jaké to bude v létě nebo v září, tak to teď zpětně vyhodnocuji jako vcelku dobré rozhodnutí, které nás nakonec stálo možná o něco menší nervy.

Jak tak píšu tenhle příspěvek, píše mi jiná kamarádka, která žije momentálně v zahraničí. Mimo jiné jsme se měli potkat na té zrušené svatbě.

Evropou obchází strašidlo - strašidlo koronaviru. Nechci tvrdit, že je potřeba se ho bát do nějakých krajností, jenom mám pocit, že takovou malou drobnou prevencí bychom rozhodně ničemu neuškodili. Třeba to nošení těch ro-ztodivných hadříků přes obličej, lidi. Třeba v tý klimatizovaný sámošce?

Jinak tenhle článek píšu hodně dlouho. Kolegyni mezitím přišly výsledky testu. Na tu svatbu bych jet mohl... kdyby teda byla.

Víkendový výlet do Rakouska

Že tenhle rok bude na cestování spíše skromnější, je jasné již od března. Proto když vyšla příležitost, tak jsem nelenil a nedbal a vyrazil s kamarádkou na vysokohorskou turistiku do Rakouska.

Jelikož moje zkušenosti s vysokohorskou turistikou nejsou nijak výrazné, mohl bych říci, že se tímto výletem zdvojnásobily, plánovačem byla téměř výhradně martpod, se kterou jsem jel. Já poskytl vůz a svůj nezdolný optimismus.

Upozornění: Zkušení horalé si asi budou plácat do čela, jaký jsem amatér, co by se měl nejdřív procházet po Sněžce nebo Milešovce a nehnat se do Alp. Nakonec i já pro příště vím, že věta Štěstí přeje odvážným nemusí být samospásná.