pondělí 30. dubna 2012

Pártyláska


TuCTyvolePojď venVčera?TuC
TuC
měljsiCo?VčeravidětTuC
TuC
jaksePojď ven!jsemtvářilTuC
TuC
kdyžjsemtě neslyšímasimu toTuC
TuC
takhleDej mi rukunedělalřekTuC
TuC
na tenKam jdeme?vůbecksichtTuC
TuC
nezapomenuVen.nicTuC

TuC
Co jsi mi chtěl?TuC
TuCŘíct, že tě mám rád.TuC
TuC
Stačilo dát mi pusu.TuC

neděle 29. dubna 2012

První koupák

První letošní koupání v Máchově jezeře provedeno. Voda byla studená, ale zato byly veliké vlny. A člověk venku rychle oschnul.
Včera první pracovní den. Výdělek 0, zábava k nezaplacení. Asi bych s sebou měl nosit lano i do školy, člověk se s ním vždycky zabaví.

čtvrtek 26. dubna 2012

Laro

Skoro léto, ale ještě pořád jaro.
Celý Hradec se tak vykutálí do ulic a posedává na lavičkách nebo na trávě, nebo kde je zrovna místo a kam zrovna svítí sluníčko. Spousta bruslařů se vydá na velký průjezd městem, přímo hlavními ulicemi, křížem krážem. V Jiráskových sadech si ani není kam sednout, nakonec jsme našli lavičku až na svahu pod náměstím.
Jakmile zapadne sluníčko, je už sice trochu zima, ale to nevadí.

A co je nejdůležitější - prášky na alergii zatím parádně zabírají!

středa 25. dubna 2012

Podej mi ruku

Jaro je tady,
podej mi ruku,
nechci se ztratit
v tom shonu a hluku.


Jaro je tady,

na tvář tě políbím,
a shon a hluk
neslyším, nevidím.

neděle 22. dubna 2012

Branný závod

Uf. Díky taškařici jménem branný závod mám několik zajímavých zážitků:
Překonání slepého ramene Labe přes 10 metrové vodorovné lano.
Vyšplhání se na most z hladiny Orlice a pak opětný návrat.
Přeplavání Labe v místě, než se do něj vlije Orlice. Tam i zpět.
Téměř 19 km běhu (občas chůze).

Nastřelení krásné desítky vzduchovkou, což bych chtěl odkázat Jáněti, že mi toho dala víc než si myslí.
Zjištění, že nejlépe se běhá v plynové masce s povoleným filtrem, za což bych chtěl zase poděkovat svému dědečkovi, že mě vzdělal i v těch méně tradičních oborech.
Chtěl bych poděkovat Ester, že to nevzdala a běžela s námi, protože bez ní bychom se nejen nezúčastnili, ale také by to nebyla taková legrace
a s výkřikem: "Jen ten úplně poslední, je skutečně in!" bych letošní individuální sportovní událost roku zakončil.
Doufám, že zítra neucítím nohy, protože jestli ano, tak mě určitě budou bolet.

čtvrtek 19. dubna 2012

Zase

Snad uvaříš mi zase
špagety a prase.
Jen když smrdím česnekem,
připadám si člověkem.

Běhání za duhou

Trénujeme na branný závod. Jdeme už tuhle sobotu, a oproti loňskému roku jsme tentokrát ten běh trénovali.
Honzík mi napíše, jestli nepůjdeme běhat. Rozhodnu se, že ano, vykouknu z okna a vidím, že sotva začalo pršet. Trochu váhám, ale Honza trvá na plánu. Když vyběhneme před koleje, na místě, kam poběžíme, je konec duhy. Tak běžíme za ním. Je to takový kýčovitý cíl, ale zaběhali jsme si pěkně a nebylo teplo.

Ale já mám pocit, že Honza ten déšť tušil, a jen potřeboval vyprat věci na běhání.

středa 18. dubna 2012

Zámek

Stavím nám zámek,
zatím jen v mé hlavě,
ale jestli ho chceš vidět,
ukážu ti ho hravě.

Nedělám si legraci,
to není žádné lhaní,
už mám základní kámen,
tady v mojí dlani.

úterý 10. dubna 2012

Sůl

Z hádek bývají rány
z ran bývají slzy
ze slz je sůl co v těch ranách pálí
spálené srdce bolí
ale tluče přece
bolet přestane
až přestane být samo.

neděle 8. dubna 2012

Velikonoční neděle

Do dubnové chumelenice,
vstávat se mi nechce velice.
Za krkem visí mi z večera opice
(předtím visela na stromě v Africe)
promrkávám oči se budíce,
budík típám
ještě zívám
a venku počasí si plete Vánoce
                         a Velikonoce.

Ukecaný

Poslední dobou mi čím dál tím víc lidí říká, jak strašně jsem ukecanej. Takže když se na akci popije, a kamarád něco říká, a já bych mu chtěl něco říct, ale on ještě mluví, tak mu chci něco povědět a on stále ještě vypráví, a na to bych mu chtěl vysvětlit svůj názor, ale on ještě nepřestal žvanit... tak jsem z toho vážně nesvůj.

čtvrtek 5. dubna 2012

Měsíční světlo

Pokaždé, když nespím v Hradci, tak vidím okem oknem Měsíc. Mám pokoj tak, že mi přesně svítí do obličeje. Už ani nezastírám, v Hradci je stejně takové světlo, že si jde při troše námahy bez lampičky i číst, takže si zvykám, a to měsíční záření zrovna moc síly nemá.
Takže když se mi uprostřed noci nechce spát, otevřu oči, ležím, koukám na Měsíc, Měsíc kouká na mě, koukáme tak na sebe už celé měsíce, a přemýšlím. Teď zrovna přemýšlím, jestli se lidem, o kterých přemýšlím, o mně zdá.


Nezdálo se vám někomu o mně? Že bychom to vzali spíš z tohohle konce.