čtvrtek 17. září 2020

Koronavirové deníky 15. - Nepříznivá data

Rozjezd druhé vlny, o kterém jsem si myslel, že přichází již koncem července, nakonec byl velmi pozvolný. Byl natolik pozvolný, že jsme si přeci jen na spoustě míst užili dovolené a opálili bledé nosánky na plážích.

Společnost se nám tradičně rozdělila na dva tábory, stejně jako se to děje při jakékoliv důležité události v kotlině české. Přemýšlím, jestli za počátek této tradice můžeme považovat rok 1434, nebo bychom našli něco ještě hlouběji. V každém případě mi přijde, že společnost se rozdělila na rouškaře a odmítače. Samozřejmě je tu daleko více odstínů šedé mezi těmito tábory, přeci jen roušky nejsou volby, takže žádné Losna nebo Mažňák? nehrozí.

zdroj: www.chcemelepsicesko.cz

Nebo vlastně hrozí. Krajské volby jsou za dveřmi, takže se zdá, že strany, které momentálně třímají vesla, se snaží zalíbit většímu táboru odmítačů, nebo rouškařů. Anebo nejlépe oběma! Což si myslím, že je důvod těch dvojjakých nařízení, jaká můžeme vidět bohužel v běžném životě.

Myslím si, že můžeme říct, že soubor opatření plánovaných od 1. září, nebyl veřejností přijat vůbec kladně. Ostatně jak by mohl být přijat jinak, když ani jednomu z táborů nevyšel plně vstříc? Odmítačům nařizoval roušky aspoň někde, kdežto opatrní rouškaři snadno nacházeli mezery, kterými je virus může ohrozit. Pokud jsme objektiv trochu oddálili, ani okolní státy vůbec nepomáhaly, protože i když se snažily dělat naschvály, do Chorvatska se odjet dalo a přivézt se dalo více než jen mušle z pláže.

Školy

Snad nejvíc napínavá mi přišla situace okolo otevření škol. K vítání žáčků z prázdnin dostal školy dokonce manuál od ministerstev, kterak se chovat abychom předešli dalšímu propuknutí pandemie.
Roušky byly ale ve školách pouze doporučované, takže k plošnému nošení přistoupily pouze některé školy a to  hlavně ve společných prostorách (chodby, jídelna). Vzhledem k tomu, že vím, jak zvládají nosit roušky dospělí, tuším, jak účinné je toto opatření ve škole. Což mi taky potvrdila kamarádka učitelka. Kromě toho, že zapomenutá rouška často způsobí větší trauma, než zapomenutý domácí úkol, říkala, že její oblíbená hláška je:

"Já nemám roušku!"
"Na, puč si moji."

O tom, že se některé školy neotevřely, protože kolega přijeduvší z dovolené a zrovna pozitivní vyřadil většinu učitelského sboru, je také radost číst. Spolu s událostmi z mého okolí si doopravdy myslím, že Chytrá karanténa napáchala větší škody než samotný covid-19.

Data a chaos

Jak tak píšu, přemýšlím, zda zrovna neprocházím stadiem smíření, nebo zda se skutečně stále jedná o české sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli.
Chcete-li se snadno pobavit, můžou vám snadno posloužit výroky politiků z března dané do souvislostí dnešních dní, kdy se snaží dělat, že všechno mají pod kontrolou.
Názorná ukázka z březnového článku:

"Není důvod k obavám, ale musíme reagovat. Proto zítra na Bezpečnostní radě státu navrhnu, abychom zakázali veškeré lety z Milána, Benátek a z těchto oblastí, protože problémem je Itálie. V Itálii za jeden den narostl počet nakažených lidí o 566. Je tam ze dne na den několik mrtvých navíc. Itálie zkrátka tenhle problém nezvládla a šíří tuto nákazu v Evropě," řekl Andrej Babiš pro TV NOVA.

A pro porovnání si vemte data posledního týdne přímo ze stránek MZČR. Ostrá slova by tentokrát měla drásat naše vlastní záda.

Ostatně to, jak si politická špička dokáže protiřečit je podle mě neklamný důkaz toho, že se v létě připravovala volební kampaň a ne řešení druhé vlny.

Roušky seniorům

U čeho se chce smát i plakat zároveň, a co podle mého potvrzuje předchozí odstavec je vládní rozesílání roušek seniorům, které vykonala Česká pošta.

Reportáž, kde jsou dvě paní, které balí roušky s nosy venku na sebe nenechala čekat s odpovědí na internetu, krátce následovaná statusy a tweety, jak roušky dorazily rodičům a prarodičům zmaštěné, zmačkané a nepoužitelné.

Cynik ve mně ví, že průměrnému důchodci je stav jeho roušky vcelku jedno, protože z věcí, co si někteří lidé dokáží natáhnout na obličej, se mně často zvedá kufr. Ale tak já vím houby, mladší generace nic nevydrží, na vojně jsem nebyl, vodu z kaluže nepil. Na druhou stranu, sáhněme si každý do své vlastní kapsy - a vytáhněme tu zmačkanou roušku poslední záchrany a mrkněme, v jakém je stavu.
Důležitý faktor je ten, že se vyhodila spousta našich peněz a dopad na ochranu veřejného zdraví je přinejmenším diskutabilní. Samozřejmě teď se PR postará, aby si každý vzpomněl, od koho tu roušku zdarma dostal, takže nějaký efekt to dozajista mělo.

Lékárny

Nám se vlastně v průběhu září situace nijak zvlášť nezměnila. Snad jediná změna se stala ve čtvrtek 10. září, kdy vešlo v platnost nařízení o nošení roušek ve všech vnitřních prostorách. Takže jsme se konečně přestali hádat o tom, že v lékárně roušku mít musíte, protože náhle ji nosí všichni všude a většina lidí vypadá, že jim to přijde úplně normální. Denně dorazí tak 5 lidí bez roušky, a z toho si ji 3 jdou okamžitě koupit. A den se dvěma odmítači se už docela dá přežít.

Daleko horší je metla chytré karantény, která preventivně vyřadí celou lékárnu z provozu neznaje bratra. Jsem vcelku zvědavý, jak dopadnou moje optimisticky naplánované říjnové směny. A ze všeho nejvíce jsem zvědavý, jak dopadne odložená svatba, na kterou bychom měli jet ještě v září.



Užijte si retrospektivu u některého z březnových dílů koronavirových deníků:
První díl, Druhý díl, Třetí díl, Čtvrtý díl, Pátý díl

pátek 11. září 2020

Rozjímání nad švédskými stoly

Snad se nenajde člověk, který by tento rozšířený typ stravování neznal. Strávník je uveden do místnosti, kde si naprosto švédsky může sestavit vlastní jídlo sám. S tímto úkonem se každý musí vyrovnat sám, samozřejmě při zachování společenských a hygienických pravidel.
Pro mě je vždycky radost ochutnat aspoň na kousku talířku něco úplně nového, byť stejně skončím u toho, že hlavní část tráveniny stejně tvoří jídla, která znám a mám rád. Ovšem neméně zajímavé jsou způsoby, jak se se sběrem potravy potýkají ostatní strávníci.

Na naší nedávné dovolené jsem si všimnul experimentátorů, kteří se snaží objevit nové chutě a kombinace. Člověk tak nějak tuší, že guláš bude skvěle chutnat s knedlíkem, případně se najdou fandové kolínek, v čase nutnosti se dá dotlačit i s rýží. Nicméně švédské stoly vám dají prostor a možnosti vyzkoušet si ho se sýrovou kuličkou, nebo tuňákovým quichem. Pozor, nespleťte si experimentátora s německým důchodcem. Zatímco experimentátor nové chutě teprve zkouší, zkušení turisté z SRN už si pro tyto chutě jdou cíleně. Jejich kombinace někdy dávají udivit natolik, že člověk pochybuje, zda se skutečně jedná o sousední zemi, nebo zda se jejich planeta vyskytuje aspoň ve stejné sluneční soustavě.
V krajině české se můžeme snadno setkat s těmi šetřivými, kteří jako syslíci či křečci plní svoje lícní torby a břicha dostatkem zásob do další sklizně, nosící plné talířky od bufetu ke stolku a vršící pyramidu těch prázdných. Stejně tak nikoho znalého českých poměrů neudiví ani vcelku elegantní dáma balící řízek s chlebem do kapesníku, strkajíc ho následně nenápadně do kabelky, jelikož věrna zásadě jísti častěji malé porce si nehodlá zničit nárazovým obžerstvím postavu.
Naopak protipólem jsou tu fitness modelky, které si paradoxně z nepřeberného množství nemohou vybrat. Vysloveně mě pobavil páreček dvou takových, které stály u salátového stolku a očividně si trápily hlavičky složitými výpočty kalorických tabulek. Stály příliš dlouho.
Moje normálně klidná, hodná a trpělivá žena je obě rozhodným způsobem Jirky Šlégra odstrčila s výrazem Uhni vyžle, nebo tě sežeru! a s hroší neochvějností si začala plnit talířek vitamíny pro doposud nenarozený plod naší lásky. Obě křehotinky musely uskočit podruhé, když se moje milovaná miniplanetka otočila a zamířila si to rychlostí komety zpět k našemu stolku s výrazem čisté radosti.

Vůbec se zdá, že si Švédsko moje žena během těhotenství zamilovala. Další dovolená musí prý zahrnovat návštěvu domu IKEA.