Frederick Forsyth - The Odessa File (Spis Odessa)

Jeden politik to vyjádřil lakonicky: "Je to otázka volební matematiky. Šest miliónů mrtvých Židů k volbám přijít nemůže, ale pět miliónů bývalých nacistů může, a také pokaždé přijde."

F. Forsytha jsem začal číst na doporučení z jednoho baru. K mému překvapení, když jsem se někomu z mých sečtělých přátel svěřil, koho jsem objevil, byli neméně překvapeni, že jsem od něj ještě nic nečetl. A samozřejmě mi doporučovali Šakala, kterého jsem nechal na jindy právě kvůli tomu, že je to zfilmované a já to viděl (toho s Willisem). Vlastně úplně původně jsem se do Forsytha ani moc nehrnul, protože jsem si myslel, že jde o období Ságy rodu Forsytů. Tolik k tomu, že paměť není zdaleka tak dokonalý nástroj, jak očekáváme.

Spis Odessa nemá vůbec nic společného s ukrajinským městem na břehu Černého moře. Jedná se o zkratku Organisation der ehemaligen SS-Angehörigen - Organizace příslušníků bývalých SS. Hlavním hrdinou je mladý německý novinář, který se snaží dohledat jednoho důstojníka SS asi 20 let po válce a popravdě - děj není až tak zajímavý, jako pozadí celé knihy. Popis fungování Odessy i vazby na Egypt, Izrael a další. Rozhodně velmi čtivá knížka, a pokud není od Forsytha nejlepší, těším se na ty další.

Guillaume Apollinaire - Alcools (Alkoholy)

přeložil Petr Kopta

Kupodivu je to v první knížka na mé poličce poezie. Abeceda je zkrátka neúprosná.

Myslím, že Alkoholy netřeba připomínat. A Pásmo, které je první básní této sbírky, udalo název celému typu těchto zajímavých surrealistických básní. Ale jsou tam samozřejmě i jiné skvosty:

CHOROVOD

A splývavý chór vod kvil vilných rohů v mlhách

Vždycky poklona překladateli. Protože překlad mi skoro přijde lepší než originál...

CHANTRE

Et l’unique cordeau des trompettes marines

Takže ať je to zajímavé: odkaz na wikisources

Smutná kytara

Potíž s náladou je jako s kytarou - smutný písničky se snadněji zahrajou.

Šimon Tatíček, Lukáš Kopřiva - Špatné básně

Tuhle knížku jsem zčásti četl díky Ondrovi a včera večer dočetl díky Janě, kteří jsou lidmi kultury a přispěli autorům na startovači nebo podobné věci a mají díky tomu Špatné básně knižně. Vy si můžete přečíst spoustu z nich na jejich facebookových stránkách.

Básničky jsou krátké, snad až na výjimku veselé a mají výbornou pointu. Ty "složitější", které mají vysvětlivku, vám rozechvějí bránici v 99%.

Terry Pratchett - Witches Abroad (Čarodějky na cestách)

Když se doposlechl Šógun, tak je jasné, že něco muselo přijít dalšího. Zůstal jsem věren hlasovému projevu rétora Jiříka, a padla volba na Pratchettovi Čarodějky na cestách. Kdo mě trochu zná, ví, že to není rozhodně první Zeměplocha tady, nicméně - tahle je dle mého názoru z těch slabších. Byť co se týče základu, může být jednou z těch přístupnějších. Na paškál se totiž berou pohádky, woodoo a všemi zbožňované cestování. Takže např. jazykové schopnosti stařenky Oggové mi připomněly trochu výrok jednoho Francouze, se kterým jsme se potkali na Sicílii:

"You're good, boy! Part French, part Italian, bit of English."

Jako součást rekonvalescence a podkreslení při pečení cukroví to bylo více než dostačující.

Zezadu jsi krásná

Zezadu jsi krásná.

A tak tě musím obejít,

abych tě viděl zpředu.

Ten tvůj přísnej výraz,

když na tebe zírám.

A tvoje šíje

a záda

a páteř

a pohled

kterým mě srovnáš.

Ty jsi křivka

a já linka

a naše průsečíky

jsou někde v nekonečnu.

David Wong - John Dies at the End (John na konci umře)

„Co to k čertu bylo?“
John odpověděl za mě. „Testamint. Malé bonbóny s vyraženými verši z Bible. Dají se koupit ve většině křesťanských knihkupectví."

Když si to tak vybavím, tuhle knížku mi strašně dlouho doporučovala Zdeňka. Strašně dlouho se mi válela v seznamu k přečtení, a když jsem se do ní konečně začetl, říkám zmíněné slečně, že se mi to líbí.

"Jo, to je dobře. Já to nedočetla, protože se mi to nelíbilo, ale říkala jsem si, že tobě se taková blbost líbit bude."

Tolik ke smýšlení mých přátel o mém vkusu.

Co vám k této knize můžu povědět já? Především hlavně to, že je naprosto super! Mám pocit, že John na konci umře vznikla jako produkt generátoru náhodných písmen a někdo jen přiřadil správná slovesa. Dave a John se potýkají s monstry, duchy, bránami do jiných dimenzí... dost šílená všehochuť. Ale je to knížka, u které si říkáte vážně nemám páru, co se stane na další stránce.

Když mě muž míjel, všiml si, že mi po krku stéká trocha krve.

„Vidím, že jste zraněn. Dovolte, abychom vás ošetřili.“ Otočil se k otevřeným dveřím a bez jediného slova pokynul někomu na chodbě.

„Náš svět je daleko vyspělejší než ten váš. Velmi záhy pochopíte proč,“ oznámil nám vlídným tónem. Do místnosti vstoupila štíhlá kostnatá nahá žena. V rukou nesla dvě malá bílá koťátka. Jednu z chlupatých kuliček mi položila do klína, druhou mi zastrčila pod košili. Pak se otočila a zase zmizela na chodbě.

„Tak to bude lepší,“ řekl rozložitý muž. „Ta koťátka vás zbaví všeho zlého.“

Rád bych vám nastínil příběh, ale mám pocit, že by vás to mohlo trochu odradit. Taky vám nechci nic prozrazovat. Což je samozřejmě nesnadné. Jako např. v tomhle rozhovoru:

"Co to čteš?"

"Úplně bezvadnou knížku. Dva kluci si šlehli sojovou omáčku, a teď hledaj psa, kterej není jejich, ale kterej teď třeba levitoval."

"A jak se to jmenuje?"

"John na konci umře."

"Ty seš fakt hroznej! Ty mi musíš prozradit konec každý knížky, že ji pak nemusím ani otevírat!"

...